KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ
Akrūrova vize
Tato kapitola popisuje, jak Akrūra zpravil Pána Kṛṣṇu a Pána Balarāmu o Kaṁsových plánech a jeho činnostech v Mathuře; co volaly nešťastné gopī, když Kṛṣṇa odjel do Mathury, a také vizi sídla Pána Viṣṇua, jež Akrūra spatřil ve vodě Yamuny.
Když Kṛṣṇa a Balarāma projevili Akrūrovi velkou úctu a pohodlně ho usadili na pohovku, cítil, že všechny jeho touhy, o kterých rozjímal cestou do Vṛndāvanu, jsou nyní splněné. Po večeři se Kṛṣṇa Akrūry zeptal, zda měl klidnou cestu a zda se má dobře. Dále se Pán zeptal, jak se Kaṁsa chová ke členům jejich rodiny, a nakonec se otázal, proč Akrūra přijel.
Akrūra popsal, jak Kaṁsa pronásleduje Yaduovce, co řekl Kaṁsovi Nārada a Kaṁsovo kruté zachází s Vasudevou. Také promluvil o Kaṁsově touze přivézt Kṛṣṇu a Balarāmu do Mathury, aby Je zabil pod záminkou Jejich zhlédnutí oběti luku a účasti v zápase. Když to Kṛṣṇa a Balarāma uslyšeli, hlasitě se rozesmáli. Oba šli za svým otcem Nandou a řekli mu o Kaṁsových příkazech. Nanda pak vydal nařízení všem obyvatelům Vraji, že by měli shromáždit různé obětiny pro krále a připravit se na cestu do Mathury.
Mladé gopī to nesmírně rozrušilo, když se doslechly, že Kṛṣṇa a Balarāma pojedou do Mathury. Zcela pozbyly vnější vědomí a začaly vzpomínat na Kṛṣṇovy zábavy. Zavrhovaly Stvořitele za to, že je od Něho odděluje, a spustily nářek. Řekly, že Akrūra si nezaslouží své jméno (a, „ne“; krūra, „krutý“), protože je tak krutý, že jim odváží jejich nejdražšího Kṛṣṇu. „Osud stojí proti nám,“ naříkaly, „protože jinak by starší obyvatelé Vraji Kṛṣṇovi zakázali odjet. Zapomeňme na náš stud a pokusme se Pánu Mādhavovi zabránit v cestě.“ S těmito slovy začaly mladé pasačky volat Kṛṣṇova jména a plakat.
Mezitím však Akrūra vyrazil v kočáře s Kṛṣṇou a Balarāmou do Mathury. Pastevci z Gokuly jeli ve svých vozech za ním a mladé gopī je také do jisté vzdálenosti následovaly, ale potom je uklidnily Kṛṣṇovy pohledy a gesta a Jeho zpráva: „Já se vrátím.“ S myslí zcela pohrouženou v Kṛṣṇovi stály pasačky nehnutě jako postavy na obrazu, dokud jim prapor kočáru či prach zvířený na cestě nezmizely z očí. Potom se za neustálého opěvování Kṛṣṇovy slávy žalostně vrátily do svých domovů.
Akrūra zastavil kočár na břehu Yamuny, aby Kṛṣṇa a Balarāma mohli vykonat očistný obřad a napít se vody. Když se oba Pánové vrátili do kočáru, Akrūra si od Nich vyžádal svolení vykoupat se v Yamuně. Zatímco pronášel védské mantry, udivilo ho, že vidí oba Pány stát ve vodě. Akrūra vyšel z řeky a vrátil se do kočáru – kde viděl Pány stále čekat. Potom se vrátil k vodě, aby zjistil, zda ty dvě postavy, které tam viděl, byly skutečné nebo ne.
Co Akrūra ve vodě uviděl, byl čtyřruký Pán Vāsudeva. Jeho pleť byla tmavě modrá jako čerstvý dešťový mrak. Měl na sobě žluté šaty a ležel na klíně tisícihlavého Ananty Śeṣi. Pán Vāsudeva přijímal modlitby dokonalých bytostí, nebeských hadů a démonů a obklopovali Ho Jeho osobní služebníci. Sloužily Mu Jeho četné energie, jako Śrī, Puṣṭi a Ilā, zatímco Brahmā a další polobozi Ho opěvovali. Akrūra se z této vize radoval, sepjal ruce k prosebné modlitbě a začal se k Nejvyššímu Pánu modlit hlasem zalknutým dojetím.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Akrūra, pohodlně usazený na pohovce, takto obdržel velké pocty od Pána Balarāmy s Pánem Kṛṣṇou, cítil, že všechny touhy, o kterých rozjímal po cestě, se nyní splnily.
SLOKA 2: Můj milý králi, co je nedosažitelné pro toho, kdo uspokojil Nejvyšší Osobnost Božství, útočiště bohyně štěstí? Přesto ti, kdo se odevzdali oddané službě Pánu, od Něho nikdy nic nechtějí.
SLOKA 3: Po večeři se Pán Kṛṣṇa, syn Devakī, zeptal Akrūry, jak se Kaṁsa chová k jejich drahým příbuzným a přátelům a co má tento král dále v plánu.
SLOKA 4: Nejvyšší Pán pravil: Můj milý, laskavý strýčku Akrūro, měl jsi pohodlnou cestu? Přeji ti všechno štěstí. Jsou naši přátelé, dobrodinci a příbuzní, blízcí i vzdálení, štastní a zdraví?
SLOKA 5: Ale, můj milý Akrūro, dokud se stále dobře daří králi Kaṁsovi, té nemoci naší rodiny zvané „strýc z matčiny strany“, proč bych se vůbec měl ptát na blaho naší rodiny a jeho dalších poddaných?
SLOKA 6: Jen se podívej, kolik utrpení jsem způsobil svým nevinným rodičům! Kvůli Mně byli zabiti jejich synové a oni sami byli uvrženi do vězení.
SLOKA 7: Díky přízni osudu se Nám dnes splnila Naše touha tě vidět, Našeho milého příbuzného. Ó laskavý strýčku, řekni Nám prosím, proč jsi přijel.
SLOKA 8: Śukadeva Gosvāmī pravil: Akrūra, potomek Madhua, na žádost Nejvyššího Pána popsal celou situaci, včetně nepřátelství krále Kaṁsy vůči Yaduovcům a jeho pokusu zavraždit Vasudevu.
SLOKA 9: Akrūra předal poselství, které měl doručit. Také popsal Kaṁsovy skutečné záměry a jak Nārada sdělil Kaṁsovi, že se Kṛṣṇa narodil jako syn Vasudevy.
SLOKA 10: Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma, ničitel hrdinných nepřátel, se smáli, když vyslechli Akrūrova slova. Potom Pánové sdělili svému otci, Nandovi Mahārājovi, jaké jsou příkazy krále Kaṁsy.
SLOKA 11-12: Nanda Mahārāja pak vydal pokyny pastevcům tak, že nechal vesnickým strážníkem rozhlásit po Vraji toto oznámení: „Shromážděte všechny dostupné mléčné produkty. Přineste cenné dary a zapřáhněte vozy. Zítra pojedeme do Mathury, předáme naše mléčné výrobky králi a uvidíme převeliký festival. Jedou tam i obyvatelé všech okolních okresů.“
SLOKA 13: Když se mladé gopī doslechly, že Akrūra přijel do Vraji, aby odvezl Kṛṣṇu a Balarāmu do města, nesmírně je to rozrušilo.
SLOKA 14: Některé gopī cítily v srdci takovou bolest, až jim z hlubokých vzdechů zbledly tváře. Jiné tak trpěly, že se jim uvolnily oděvy, náramky i copy.
SLOKA 15: Další gopī zcela zastavily činnosti svých smyslů a soustředily se v meditaci na Kṛṣṇu. Ztratily veškeré vědomí vnějšího světa, tak jako ti, kdo dosáhli úrovně seberealizace.
SLOKA 16: A ještě jiné mladé ženy omdlely z pouhého vzpomínání na slova Pána Śauriho (Kṛṣṇy). Ta slova, ozdobená úžasnými výrazy a vyjádřená láskyplnými úsměvy, se hluboce dotýkala srdcí těch mladých dívek.
SLOKA 17-18: Gopī byly vyděšené vyhlídkou i na sebekratší odloučení od Pána Mukundy, takže nyní, když vzpomínaly na Jeho ladnou chůzi, zábavy, láskyplné usměvavé pohledy, hrdinné činy a žertovná slova, která je zbavovala utrpení, byly bez sebe úzkostí, jakmile pomyslely na velké odloučení, které mělo nastat. Shromažďovaly se ve skupinách a hovořily spolu s uslzenými tvářemi a myslemi plně pohrouženými v Acyutovi.
SLOKA 19: Gopī řekly: Ó Prozřetelnosti, ty nemáš žádné slitování! Svádíš vtělené tvory dohromady ve vztazích přátelství a lásky a potom je nesmyslně odděluješ ještě dřív, než si stačí naplnit své touhy. Tato tvá rozmarná hra je jako šprýmy malých dětí.
SLOKA 20: Poté, co jsi nám ukázala Mukundovu tvář, lemovanou černými kadeřemi a zkrášlenou Jeho jemnými lícemi, zdviženým nosem a laskavými úsměvy, jež ničí veškeré utrpení, činíš teď tuto tvář neviditelnou. Toto tvé chování není vůbec správné.
SLOKA 21: Ó Prozřetelnosti, přestože sem přicházíš se jménem Akrūra, jsi ve skutečnosti krutá, neboť jako pošetilec bereš to, co jsi nám jednou dala – ty oči, jimiž jsme i v jediném rysu podoby Pána Madhudviṣi viděly dokonalost celého tvého stvoření.
SLOKA 22: Běda, Nandův syn, který v okamžiku přetrhává láskyplná přátelství, se na nás přímo ani nepodívá. Násilím jsme byly přivedeny pod Jeho vliv, a tak jsme opustily své domovy, příbuzné, děti a manžely, jen abychom Mu sloužily, ale On si stále hledá nové milenky.
SLOKA 23: Úsvit po této noci bude jistě příznivý pro ženy z Mathury. Všechny naděje se jim teď splní, neboť až Pán Vraji vstoupí do jejich města, budou moci pít z Jeho tváře nektar úsměvu vycházejícího z koutků Jeho očí.
SLOKA 24: Ó gopī, ačkoliv je náš Mukunda inteligentní a velmi poslušný svých rodičů, jakmile podlehne kouzlu medově sladkých slov žen z Mathury a jejich půvabných, stydlivých úsměvů, jak se kdy vrátí k nám, prostým vesnickým dívkám?
SLOKA 25: Až Dāśārhové, Bhojové, Andhakové, Vṛṣṇiovci a Sātvatové uvidí syna Devakī v Mathuře, jistě se budou těšit z velkého festivalu pro jejich oči, stejně jako všichni, kdo Ho uvidí na cestě do města. Je přece jen miláčkem bohyně štěstí a sídlem všech transcendentálních vlastností.
SLOKA 26: Ten, který se dopouští tohoto nelítostného činu, by se neměl jmenovat Akrūra. Je tak nesmírně krutý, že se ani nepokouší utěšit trpící obyvatele Vraji, a přitom odváží Kṛṣṇu, který je nám milejší než sám život.
SLOKA 27: Kṛṣṇa s tvrdým srdcem již nastoupil do kočáru a pošetilí pastevci teď za Ním spěchají ve svých volských povozech. Ani stařešinové neříkají nic, aby Ho zastavili. Osud dnes jedná proti nám.
SLOKA 28: Pojďme přímo za Mādhavou a zadržme Ho. Co nám mohou starší členové našich rodin a ostatní příbuzní udělat? Když nás osud odděluje od Mukundy, naše srdce jsou již teď zoufalá, neboť se od Něho nedokážeme odloučit ani na zlomek vteřiny.
SLOKA 29: Když nás přivedl do shromáždění tance rāsa, kde jsme si užívaly Jeho láskyplných a okouzlujících úsměvů, rozkošných tajných rozhovorů, hravých pohledů a objetí, strávily jsme mnoho nocí, jako by to byl jediný okamžik. Ó gopī, jak vůbec můžeme překonat tu nepřekonatelnou temnotu Jeho nepřítomnosti?
SLOKA 30: Jak můžeme existovat bez Anantova přítele Kṛṣṇy, který se večer vracel do Vraji ve společnosti pasáčků s vlasy a girlandami pokrytými prachem zvířeným kopyty krav? Když hrál na svou flétnu, uchvacoval naše mysli tím, že na nás koutkem očí upíral usměvavé pohledy.
SLOKA 31: Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto hovořily ženy z Vraji, jež byly ke Kṛṣṇovi tak připoutané, že je nadcházející odloučení od Něho nesmírně rozrušovalo. Poté odhodily veškerý stud a hlasitě naříkaly: „Ó Govindo! Ó Dāmodare! Ó Mādhavo!“
SLOKA 32: Ale přestože gopī takto naříkaly, Akrūra, který za východu slunce vykonal své ranní uctívání a ostatní povinnosti, vyjel s kočárem na cestu.
SLOKA 33: Pastevci v čele s Nandou Mahārājem jeli ve svých vozech za Pánem Kṛṣṇou. Muži vezli mnoho darů pro krále, včetně hliněných nádob plných ghí a dalších mléčných výrobků.
SLOKA 34: Pán Kṛṣṇa gopī poněkud uklidnil (svými pohledy) a ony Jej také nějakou dobu následovaly. Potom se zastavily, s nadějí, že jim dá nějaký pokyn.
SLOKA 35: Když ten nejlepší z Yaduovců odjížděl, viděl, jak gopī naříkají, a tak je utěšil tím, že za nimi vyslal posla s láskyplným slibem: „Já se vrátím.“
SLOKA 36: Gopī stály nehnutě jako postavy na obrazu a posílaly své mysli za Kṛṣṇou. Zůstaly tam tak dlouho, dokud byl vidět prapor na kočáru, a pak ještě do té doby, kdy už ani neviděly prach zvířený koly kočáru.
SLOKA 37: Poté šly gopī zpátky, bez naděje, že se k nim Govinda kdy vrátí. V zármutku začaly trávit své dny a noci zpěvem o zábavách svého milovaného.
SLOKA 38: Můj milý králi, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa jel v kočáře s Pánem Balarāmou a Akrūrou rychle jako vítr, až přijel k řece Kālindī, která ničí všechny hříchy.
SLOKA 39: Sladká voda řeky zářila víc než oslnivé drahokamy. Poté, co se jí Pán Kṛṣṇa dotkl pro očištění, trochu se z ruky napil. Potom nechal kočár přemístit k háji stromů a spolu s Balarāmou do něj opět nastoupil.
SLOKA 40: Akrūra vyzval oba Pány, aby zaujali svá místa na kočáru. Potom si vyžádal Jejich svolení, odešel k jezírku v Yamuně a podle pokynů písem se vykoupal.
SLOKA 41: Když se Akrūra ponořil do vody a pronášel věčné mantry z Véd, náhle uviděl Balarāmu a Kṛṣṇu před sebou.
SLOKA 42-43: Akrūra si pomyslel: „Jak mohou oba synové Ānakadundubhiho, kteří sedí v kočáře, stát tady ve vodě? To museli kočár opustit.“ Když však vyšel z řeky, byli v kočáře jako předtím. Akrūra se sám sebe zeptal: „Byla to iluze, že jsem Je viděl ve vodě?“ a opět vstoupil do jezírka.
SLOKA 44-45: Tam nyní Akrūra spatřil Anantu Śeṣu, Pána hadů, jak přijímá chválu od Siddhů, Cāraṇů, Gandharvů a démonů, kteří měli všichni skloněné hlavy. Pán, Osobnost Božství, kterého Akrūra viděl, měl tisíce hlav, tisíce kápí a tisíce přileb. Jelikož měl modré šaty a světlou pleť, bílou jako vlákna lotosového stonku, vypadal jako bělostná hora Kailāsa se svými mnoha vrcholy.
SLOKA 46-48: Akrūra poté spatřil Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ležet klidně na klíně Pána Ananty Śeṣi. Pleť této Nejvyšší Osoby se podobala tmavě modrému mraku. Měl žluté šaty, čtyři paže a načervenalé oči jako okvětní lístky lotosu. Jeho tvář vypadala přitažlivě a spokojeně, se svým usměvavým, roztomilým pohledem, půvabným obočím, zdviženým nosem, jemně tvarovanýma ušima, krásnými lícemi a červenými rty. Pánova široká ramena a mocná hruď byly překrásné a Jeho paže dlouhé a silné. Jeho krk připomínal lasturu, měl hluboký pupek a břicho ozdobené čarami jako jsou čáry na listu banyánu.
SLOKA 49-50: Měl velká bedra a boky, stehna jako chobot slona a přitažlivě tvarovaná kolena a holeně. Jeho vysoké kotníky odrážely záři vycházející z nehtů Jeho prstů podobných okvětním lístkům, které zkrášlovaly Jeho lotosové nohy.
SLOKA 51-52: Pán, ozdobený přilbou, náramky kolem zápěstí a výše na pažích, které byly všechny posázené mnoha nesmírně cennými drahokamy, a také opaskem, posvátnou šňůrou, náhrdelníky, nákotníčky a náušnicemi, vydával oslňující záři. V jedné ruce držel lotos a v ostatních lasturu, disk a kyj. Jeho hruď zdobily znak Śrīvatsa, zářící drahokam Kaustubha a květinová girlanda.
SLOKA 53-55: Pána obklopovali a uctívali Nanda, Sunanda a Jeho další osobní společníci; Sanaka a ostatní Kumārové; Brahmā, Rudra a ostatní hlavní polobozi; devět hlavních brāhmaṇů a nejlepší ze svatých oddaných v čele s Prahlādem, Nāradou a Uparicarou Vasuem. Každá z těchto vznešených osobností uctívala Pána pronášením posvěcených slov chvály ve své vlastní jedinečné náladě. Pánu sloužily také hlavní vnitřní energie – Śrī, Puṣṭi, Gīr, Kānti, Kīrti, Tuṣṭi, Ilā a Ūrjā – jakož i Jeho hmotné energie Vidyā, Avidyā a Māyā a vnitřní energie blaženosti, Śakti.
SLOKA 56-57: Když vznešený oddaný Akrūra toto vše spatřil, byl nesmírně potěšený a cítil se nadšený transcendentální oddaností. Ze silné extáze se mu zježily chlupy a z očí mu tekly slzy, které mu zmáčely celé tělo. Nějak se mu podařilo se uklidnit a poklonil se hlavou až k zemi. Potom sepjal ruce k prosebné modlitbě a hlasem zalknutým emocemi se začal velmi pomalu a pozorně modlit.