Śrīmad-Bhāgavatam 10.39.28
Verš
nivārayāmaḥ samupetya mādhavaṁ
kiṁ no ’kariṣyan kula-vṛddha-bāndhavāḥ
mukunda-saṅgān nimiṣārdha-dustyajād
daivena vidhvaṁsita-dīna-cetasām
kiṁ no ’kariṣyan kula-vṛddha-bāndhavāḥ
mukunda-saṅgān nimiṣārdha-dustyajād
daivena vidhvaṁsita-dīna-cetasām
Synonyma
nivārayāmaḥ — zastavme; samupetya — poté, co půjdeme až k Němu; mādhavam — Kṛṣṇu; kim — co; naḥ — nám; akariṣyan — udělají; kula — rodiny; vṛddha — starší členové; bāndhavāḥ — a naši příbuzní; mukunda-saṅgāt — od společnosti Pána Mukundy; nimiṣa — okamžiku; ardha — na polovinu; dustyajāt — které je nemožné se vzdát; daivena — osudem; vidhvaṁsita — oddělené; dīna — zoufalá; cetasām — jejichž srdce.
Překlad
Pojďme přímo za Mādhavou a zadržme Ho. Co nám mohou starší členové našich rodin a ostatní příbuzní udělat? Když nás osud odděluje od Mukundy, naše srdce jsou již teď zoufalá, neboť se od Něho nedokážeme odloučit ani na zlomek vteřiny.
Význam
Śrīla Viśvanātha Cakravartī popisuje, co si gopī myslely: „Pojďme přímo za Kṛṣṇou, tahejme Ho za šaty a za ruce a trvejme na tom, aby sestoupil z kočáru a zůstal zde s námi. Řekněme Mu: ,Nepřivolávej na sebe hříšné reakce za zabití tolika žen!̀“
„Pokud to ale uděláme,“ řekly jiné gopī, „naši příbuzní a vesničtí stařešinové odhalí naši tajnou lásku ke Kṛṣṇovi a zavrhnou nás.“
„Co nám však mohou udělat?“
„Ano, naše životy jsou zoufalé už teď, když Kṛṣṇa odjíždí. Nemáme co ztratit.“
„To je pravda. Zůstaneme v lese Vṛndāvanu jako jeho vládnoucí bohyně a tak si budeme moci naplnit naši skutečnou touhu – pobývat s Kṛṣṇou v lese.“
„Ano, a dokonce i když nás stařešinové a naši příbuzní potrestají tím, že nás budou bít nebo nás zamknou doma, budeme moci stále šťastně žít s vědomím, že Kṛṣṇa sídlí v naší vesnici. Některé z našich neuvězněných přítelkyň najdou chytře způsob, jak nám přinést zbytky Kṛṣṇova jídla, a pak budeme moci zůstat naživu. Pokud ale Kṛṣṇu nikdo nezastaví, jistě zemřeme.“