Skip to main content

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

Akrūrův příjezd do Vṛndāvanu

Tato kapitola popisuje Akrūrovu cestu z Mathury do Vṛndāvanu, jeho meditaci o Kṛṣṇovi a Balarāmovi bĕhem cesty a úctu, kterou oba Pánové Akrūrovi po jeho příjezdu prokázali.

Brzy ráno den poté, co mu Kaṁsa nařídil přivézt Kṛṣṇu a Balarāmu do Mathury, připravil Akrūra kočár a vydal se do Gokuly. Cestou uvažoval tímto způsobem: „Brzy se mi dostane velkého štĕstí, že spatřím lotosové nohy Śrī Kṛṣṇy, jež uctívají Brahmā, Rudra a ostatní polobozi. Třebaže je Kaṁsa nepřítel Nejvyššího Pána a Jeho oddaných, přesto právĕ Kaṁsovou milostí získám toto velké požehnání, že budu moci spatřit Pána. Až poprvé zahlédnu Jeho lotosové nohy, všechny mé hříšné reakce budou ihned zničeny. Sestoupím ze svého kočáru, padnu k nohám Kṛṣṇy a Balarāmy, a přestože mĕ posílá Kaṁsa, vševĕdoucí Śrī Kṛṣṇa vůči mnĕ jistĕ nebude chovat nepřátelství.“ Zatímco Akrūra takto přemítal, dorazil bĕhem západu slunce do Gokuly. Sestoupil z kočáru na pastvinĕ a ve velké extázi se začal válet v tamním prachu.

Potom Akrūra pokračoval dále do Vraji. Jakmile spatřil Kṛṣṇu a Balarāmu, padl k Jejich lotosovým nohám a oba Pánové ho objali. Pak ho uvedli do svého obydlí, zeptali se ho, zda mĕl pohodlnou cestu, a různými způsoby mu prokázali úctu  –  nabídli mu vodu na umytí nohou, arghyu, místo na sezení a tak dále. Namasírovali mu nohy, aby mu ulevili od únavy, a předložili mu lahodnou hostinu. Mahārāja Nanda také uctil Akrūru mnoha sladkými slovy.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co velkodušný Akrūra strávil noc ve mĕstĕ Mathuře, nastoupil do svého kočáru a vydal se do pastevecké vesnice Nandy Mahārāje.
Sloka 2:
Cestou pociťoval Akrūra, velká duše, nesmírnou oddanost Osobnosti Božství s lotosovýma očima, a začal takto uvažovat:
Sloka 3:
(Śrī Akrūra přemýšlel:) Jaké zbožné činy jsem vykonal, jakou strohou askezi jsem podstoupil, jaké jsem provádĕl uctívání nebo rozdával almužny, že dnes uvidím Pána Keśavu?
Sloka 4:
Jelikož jsem materialista pohroužený jen v uspokojování smyslů, myslím si, že získat tuto příležitost vidĕt Pána Uttamaḥśloku je pro mĕ stejnĕ obtížné, jako by bylo pro človĕka s původem śūdry získat svolení pronášet védské mantry.
Sloka 5:
Dost však tĕchto myšlenek! Koneckonců i pokleslá duše jako já může mít možnost spatřit Nejvyššího Pána, jenž nikdy neklesá, neboť jedna z podmínĕných duší unášených řekou času může také nĕkdy dosáhnout břehu.
Sloka 6:
Dnes byly zničeny všechny mé hříšné reakce a mé zrození získalo smysl, jelikož se pokloním lotosovým nohám Nejvyššího Pána, o kterých mystičtí yogī meditují.
Sloka 7:
Dnes mi král Kaṁsa vskutku prokázal nesmírnou milost tím, že mĕ poslal, abych vidĕl lotosové nohy Pána Hariho, který se nyní zjevil v tomto svĕtĕ. Díky samotné záři Jeho nehtů překonalo již mnoho duší v minulosti nepřekonatelnou temnotu hmotné existence a dosáhlo osvobození.
Sloka 8:
Tyto lotosové nohy uctívají Brahmā, Śiva a všichni ostatní polobozi, bohynĕ štĕstí a také velcí mudrci a vaiṣṇavové. Na tĕchto lotosových nohách Pán chodí lesem, když pase krávy se svými společníky, a tyto nohy jsou potřené kuṅkumou z ňader gopī.
Sloka 9:
Jistĕ uvidím obličej Pána Mukundy, protože mĕ nyní jeleni míjejí po mé pravé stranĕ. Ten obličej, lemovaný kadeřavými vlasy, zkrášlují Jeho přitažlivé tváře a nos, usmĕvavé pohledy a načervenalé lotosové oči.
Sloka 10:
Uvidím Nejvyššího Pána Viṣṇua, pokladnici veškeré krásy, jenž ze své sladké vůle teď přijal lidskou podobu, aby zbavil Zemi jejího břemene. Mé oči tedy určitĕ dosáhnou dokonalosti své existence, a nikdo nemůže říct, že ne.
Sloka 11:
On je svĕdkem hmotné příčiny a následku, ale nikdy nepodléhá té iluzi, že by se s nimi ztotožňoval. Svou vnitřní energií rozptyluje temnotu oddĕlenosti a zmatenosti. Individuální duše v tomto svĕtĕ, které se zde projeví, když On pohlédne na svou hmotnou tvořivou energii, Ho nepřímo vnímají v činnostech svých životních vzduchů, smyslů a inteligence.
Sloka 12:
Vlastnosti, činnosti a zjevení Nejvyššího Pána ničí všechny hříchy a tvoří veškeré štĕstí, a slova, jimiž jsou popisovány, oživují, zkrášlují a očišťují svĕt. Na druhou stranu slova prostá Jeho slávy jsou jako ozdoby na mrtvém tĕle.
Sloka 13:
Ten samý Nejvyšší Pán sestoupil do dynastie Sātvatů, aby potĕšil vznešené polobohy, kteří udržují zásady náboženství, jež vytvořil. Sídlí ve Vṛndāvanu a šíří svou slávu, kterou polobozi oslavují písní a která přináší příznivé vyhlídky všem.
Sloka 14:
Dnes jistĕ spatřím Jeho, cíl a duchovního mistra velkých duší. Pohled na Nĕho přináší radost všem, kdo mají oči, neboť On je skutečnou krásou vesmíru. Vždyť Jeho osobní podoba je vytoužené útočištĕ bohynĕ štĕstí! Teď jsou všechny úsvity mého života plné nadĕje.
Sloka 15:
Potom ihned sestoupím ze svého kočáru a pokloním se lotosovým nohám Kṛṣṇy a Balarāmy, Nejvyšších Osobností Božství. Tĕm samým nohám, které velcí mystičtí yogī usilující o seberealizaci chovají ve svých myslích. Pokloním se také pasáčkům, kteří jsou přáteli obou Pánů, a všem ostatním obyvatelům Vṛndāvanu.
Sloka 16:
Až padnu k Jeho nohám, všemocný Pán mi položí na hlavu svou lotosovou ruku, která zbavuje veškerého strachu ty, kdo u Nĕho hledají útočištĕ, jelikož jsou velmi rozrušení z mocného hada času.
Sloka 17:
Díky almužnĕ vložené do té lotosové ruky získali Purandara a Bali postavení Indry, krále nebes, a když bĕhem blažených zábav tance rāsa Pán setřel pot gopī a zbavil je únavy, učinil dotek jejich tváří tu ruku voňavou jako sladce vonící kvĕtinu.
Sloka 18:
Neklesající Pán mĕ nebude považovat za nepřítele, i když mĕ sem vyslal Kaṁsa jako svého posla. Vševĕdoucí Pán je ostatnĕ skutečný znalec pole tohoto hmotného tĕla a se svým dokonalým zrakem je svĕdkem, vnĕ i uvnitř, všeho úsilí, které srdce podmínĕné duše vyvíjí.
Sloka 19:
Upře na mĕ tedy svůj usmĕvavý, láskyplný pohled, zatímco já budu soustředĕný, se sepjatýma rukama ležet u Jeho nohou a klanĕt se Mu. Tehdy bude veškeré mé znečištĕní ihned rozptýlené, zbavím se všech pochyb a pocítím tu nejhlubší blaženost.
Sloka 20:
Kṛṣṇa mĕ uzná za důvĕrného přítele a příbuzného, obejmĕ mĕ svými mocnými pažemi, čímž okamžitĕ posvĕtí mé tĕlo a zničí všechna má hmotná pouta, vytvořená plodonosným jednáním.
Sloka 21:
Poté, co mĕ dokonale slavný Pán Kṛṣṇa obejme, budu před Ním pokornĕ stát se sklonĕnou hlavou a sepjatýma rukama a On mĕ osloví: „Můj milý Akrūro.“ Právĕ v tom okamžiku se naplní smysl mého života. Politováníhodný je život každého, koho neuzná Nejvyšší Osobnost.
Sloka 22:
Nejvyšší Pán nemá žádného oblíbeného a nejdražšího přítele, ani nepovažuje nikoho za nežádoucího, opovrženíhodného nebo zasluhujícího si nevšímavost. Nicménĕ s láskou oplácí vztahy svých oddaných, ať už Ho uctívají jakýmkoliv způsobem, tak jako nebeské stromy plní touhy kohokoliv, kdo je vyhledá.
Sloka 23:
A potom mĕ starší bratr Pána Kṛṣṇy, nejpřednĕjší z Yaduovců, vezme za sepjaté ruce, zatímco já budu stále ještĕ stát se sklonĕnou hlavou, a poté, co mĕ obejme, mĕ uvede do svého domu. Tam mĕ uctí všemi předmĕty používanými pro obřadné uvítání a zeptá se mĕ, jak se Kaṁsa chová ke členům Jeho rodiny.
Sloka 24:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, syn Śvaphalky po cestĕ takto hluboce meditoval o Śrī Kṛṣṇovi, a tak dorazil do Gokuly, právĕ když slunce začínalo zapadat.
Sloka 25:
Na pastvinĕ spatřil Akrūra otisky tĕch nohou, jejichž čistý prach nosí vládci všech planet ve vesmíru na svých korunách. Tyto Pánovy stopy, jež byly poznat podle znaků lotosu, zrna ječmene a bodce na pohánĕní slonů, nádhernĕ zkrášlovaly zemi.
Sloka 26:
Akrūra, čím dál vzrušenĕjší extází při pohledu na otisky Pánových nohou, s chlupy zježenými čistou láskou a s očima plnýma slz, seskočil z kočáru a začal se mezi tĕmito stopami válet a volat: „Ó, toto je prach z nohou mého Pána!“
Sloka 27:
Samotným cílem života všech vtĕlených bytostí je tato extáze, kterou zažíval Akrūra, když po obdržení Kaṁsova příkazu odložil veškerou pýchu, strach a žal a pohroužil se do zhlížení, poslouchání a popisování vĕcí, které mu připomínaly Pána Kṛṣṇu.
Sloka 28-33:
Poté Akrūra uvidĕl Kṛṣṇu a Balarāmu ve vesnici Vraji, jak jdou dojit krávy. Kṛṣṇa mĕl na sobĕ žluté šaty, Balarāma modré a Jejich oči připomínaly podzimní lotosy. Jeden z tĕchto dvou mladíků s mocnými pažemi, kteří skýtají útočištĕ bohyni štĕstí, mĕl tmavĕ modrou pleť a druhý mĕl bílou. Se svými jemnĕ tvarovanými tvářemi byli nejkrásnĕjšími ze všech osob. Když tyto dvĕ vznešené osobnosti kráčely chůzí mladých slonů a hledĕly kolem sebe soucitným pohledy, zkrášlovaly pastvinu otisky svých nohou, nesoucími znaky praporku, blesku, bodce na pohánĕní slonů a lotosu. Oba Pánové, jejichž zábavy jsou dokonale velkodušné a přitažlivé, byli ozdobeni náhrdelníky z drahokamů a kvĕtinovými girlandami, pomazáni příznivými, vonnými látkami, čertvĕ vykoupaní a oblečení v dokonale čistých šatech. Byly to prvotní Nejvyšší Osobnosti, vládci a původní příčiny vesmírů, jež pro dobro Zemĕ nyní sestoupily ve svých odlišných podobách Keśavy a Balarāmy. Ó králi Parīkṣite, jak svou září rozptylovali temnotu oblohy na všech svĕtových stranách, podobali se dvĕma pozlaceným horám, jedné smaragdové a druhé stříbrné.
Sloka 34:
Akrūra, zaplavený náklonností, rychle seskočil ze svého kočáru a padl u nohou Kṛṣṇy a Balarāmy jako tyč.
Sloka 35:
Radost ze spatření Nejvyššího Pána zalila Akrūrovy oči slzami a ozdobila jeho údy husí kůží, která je známkou extáze. Pociťoval takovou dychtivost, že ani nedokázal promluvit, aby se ohlásil, ó králi.
Sloka 36:
Pán Kṛṣṇa poznal Akrūru, přitáhl si ho k sobĕ rukou, která nese znak kola kočáru, a pak ho obejmul. Kṛṣṇa byl rád, protože je vždy vlídnĕ naklonĕný svým odevzdaným oddaným.
Sloka 37-38:
Zatímco Akrūra stál se sklonĕnou hlavou, Pán Saṅkarṣaṇa (Balarāma) ho uchopil za sepjaté ruce a spolu s Pánem Kṛṣṇou ho uvedl do svého domu. Nejprve se ho Balarāma zeptal, zda mĕl pohodlnou cestu, a poté mu nabídl prvotřídní místo na sezení, umyl mu nohy podle pokynů písem a uctivĕ mu předložil mléko s medem.
Sloka 39:
Všemocný Pán Balarāma daroval Akrūrovi krávu, namasíroval mu nohy, aby ho zbavil únavy, a potom ho s velkou úctou a vírou nakrmil vhodnĕ připraveným jídlem různých lahodných chutí.
Sloka 40:
Když se Akrūra dosyta najedl, Pán Balarāma, svrchovaný znalec náboženských zásad, mu nabídl vonné byliny k oslazení úst, spolu s parfémy a kvĕtinovými girlandami. Díky tomu Akrūra opĕt prožíval nejvyšší blaženost.
Sloka 41:
Nanda Mahārāja se Akrūry zeptal: Ó potomku Daśārhy, jak všichni žijete, když je pořád ještĕ naživu ten nemilosrdný Kaṁsa? Jste jako ovce v péči řezníka.
Sloka 42:
Ten krutý, požitkářský Kaṁsa povraždil novorozeňata své sestry v její přítomnosti, přestože v mukách naříkala. Proč bychom se tedy mĕli vůbec ptát, zda se vám, jeho poddaným, daří dobře?
Sloka 43:
Akrūra, kterého Nanda Mahārāja poctil tĕmito pravdivými a příjemnými slovy, zapomnĕl na únavu ze své cesty.