KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ
Akrūrův příjezd do Vṛndāvanu
Tato kapitola popisuje Akrūrovu cestu z Mathury do Vṛndāvanu, jeho meditaci o Kṛṣṇovi a Balarāmovi během cesty a úctu, kterou oba Pánové Akrūrovi po jeho příjezdu prokázali.
Brzy ráno den poté, co mu Kaṁsa nařídil přivézt Kṛṣṇu a Balarāmu do Mathury, připravil Akrūra kočár a vydal se do Gokuly. Cestou uvažoval tímto způsobem: „Brzy se mi dostane velkého štěstí, že spatřím lotosové nohy Śrī Kṛṣṇy, jež uctívají Brahmā, Rudra a ostatní polobozi. Třebaže je Kaṁsa nepřítel Nejvyššího Pána a Jeho oddaných, přesto právě Kaṁsovou milostí získám toto velké požehnání, že budu moci spatřit Pána. Až poprvé zahlédnu Jeho lotosové nohy, všechny mé hříšné reakce budou ihned zničeny. Sestoupím ze svého kočáru, padnu k nohám Kṛṣṇy a Balarāmy, a přestože mě posílá Kaṁsa, vševědoucí Śrī Kṛṣṇa vůči mně jistě nebude chovat nepřátelství.“ Zatímco Akrūra takto přemítal, dorazil během západu slunce do Gokuly. Sestoupil z kočáru na pastvině a ve velké extázi se začal válet v tamním prachu.
Potom Akrūra pokračoval dále do Vraji. Jakmile spatřil Kṛṣṇu a Balarāmu, padl k Jejich lotosovým nohám a oba Pánové ho objali. Pak ho uvedli do svého obydlí, zeptali se ho, zda měl pohodlnou cestu, a různými způsoby mu prokázali úctu – nabídli mu vodu na umytí nohou, arghyu, místo na sezení a tak dále. Namasírovali mu nohy, aby mu ulevili od únavy, a předložili mu lahodnou hostinu. Mahārāja Nanda také uctil Akrūru mnoha sladkými slovy.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co velkodušný Akrūra strávil noc ve městě Mathuře, nastoupil do svého kočáru a vydal se do pastevecké vesnice Nandy Mahārāje.
SLOKA 2: Cestou pociťoval Akrūra, velká duše, nesmírnou oddanost Osobnosti Božství s lotosovýma očima, a začal takto uvažovat:
SLOKA 3: (Śrī Akrūra přemýšlel:) Jaké zbožné činy jsem vykonal, jakou strohou askezi jsem podstoupil, jaké jsem prováděl uctívání nebo rozdával almužny, že dnes uvidím Pána Keśavu?
SLOKA 4: Jelikož jsem materialista pohroužený jen v uspokojování smyslů, myslím si, že získat tuto příležitost vidět Pána Uttamaḥśloku je pro mě stejně obtížné, jako by bylo pro člověka s původem śūdry získat svolení pronášet védské mantry.
SLOKA 5: Dost však těchto myšlenek! Koneckonců i pokleslá duše jako já může mít možnost spatřit Nejvyššího Pána, jenž nikdy neklesá, neboť jedna z podmíněných duší unášených řekou času může také někdy dosáhnout břehu.
SLOKA 6: Dnes byly zničeny všechny mé hříšné reakce a mé zrození získalo smysl, jelikož se pokloním lotosovým nohám Nejvyššího Pána, o kterých mystičtí yogī meditují.
SLOKA 7: Dnes mi král Kaṁsa vskutku prokázal nesmírnou milost tím, že mě poslal, abych viděl lotosové nohy Pána Hariho, který se nyní zjevil v tomto světě. Díky samotné záři Jeho nehtů překonalo již mnoho duší v minulosti nepřekonatelnou temnotu hmotné existence a dosáhlo osvobození.
SLOKA 8: Tyto lotosové nohy uctívají Brahmā, Śiva a všichni ostatní polobozi, bohyně štěstí a také velcí mudrci a vaiṣṇavové. Na těchto lotosových nohách Pán chodí lesem, když pase krávy se svými společníky, a tyto nohy jsou potřené kuṅkumou z ňader gopī.
SLOKA 9: Jistě uvidím obličej Pána Mukundy, protože mě nyní jeleni míjejí po mé pravé straně. Ten obličej, lemovaný kadeřavými vlasy, zkrášlují Jeho přitažlivé tváře a nos, usměvavé pohledy a načervenalé lotosové oči.
SLOKA 10: Uvidím Nejvyššího Pána Viṣṇua, pokladnici veškeré krásy, jenž ze své sladké vůle teď přijal lidskou podobu, aby zbavil Zemi jejího břemene. Mé oči tedy určitě dosáhnou dokonalosti své existence, a nikdo nemůže říct, že ne.
SLOKA 11: On je svědkem hmotné příčiny a následku, ale nikdy nepodléhá té iluzi, že by se s nimi ztotožňoval. Svou vnitřní energií rozptyluje temnotu oddělenosti a zmatenosti. Individuální duše v tomto světě, které se zde projeví, když On pohlédne na svou hmotnou tvořivou energii, Ho nepřímo vnímají v činnostech svých životních vzduchů, smyslů a inteligence.
SLOKA 12: Vlastnosti, činnosti a zjevení Nejvyššího Pána ničí všechny hříchy a tvoří veškeré štěstí, a slova, jimiž jsou popisovány, oživují, zkrášlují a očišťují svět. Na druhou stranu slova prostá Jeho slávy jsou jako ozdoby na mrtvém těle.
SLOKA 13: Ten samý Nejvyšší Pán sestoupil do dynastie Sātvatů, aby potěšil vznešené polobohy, kteří udržují zásady náboženství, jež vytvořil. Sídlí ve Vṛndāvanu a šíří svou slávu, kterou polobozi oslavují písní a která přináší příznivé vyhlídky všem.
SLOKA 14: Dnes jistě spatřím Jeho, cíl a duchovního mistra velkých duší. Pohled na Něho přináší radost všem, kdo mají oči, neboť On je skutečnou krásou vesmíru. Vždyť Jeho osobní podoba je vytoužené útočiště bohyně štěstí! Teď jsou všechny úsvity mého života plné naděje.
SLOKA 15: Potom ihned sestoupím ze svého kočáru a pokloním se lotosovým nohám Kṛṣṇy a Balarāmy, Nejvyšších Osobností Božství. Těm samým nohám, které velcí mystičtí yogī usilující o seberealizaci chovají ve svých myslích. Pokloním se také pasáčkům, kteří jsou přáteli obou Pánů, a všem ostatním obyvatelům Vṛndāvanu.
SLOKA 16: Až padnu k Jeho nohám, všemocný Pán mi položí na hlavu svou lotosovou ruku, která zbavuje veškerého strachu ty, kdo u Něho hledají útočiště, jelikož jsou velmi rozrušení z mocného hada času.
SLOKA 17: Díky almužně vložené do té lotosové ruky získali Purandara a Bali postavení Indry, krále nebes, a když během blažených zábav tance rāsa Pán setřel pot gopī a zbavil je únavy, učinil dotek jejich tváří tu ruku voňavou jako sladce vonící květinu.
SLOKA 18: Neklesající Pán mě nebude považovat za nepřítele, i když mě sem vyslal Kaṁsa jako svého posla. Vševědoucí Pán je ostatně skutečný znalec pole tohoto hmotného těla a se svým dokonalým zrakem je svědkem, vně i uvnitř, všeho úsilí, které srdce podmíněné duše vyvíjí.
SLOKA 19: Upře na mě tedy svůj usměvavý, láskyplný pohled, zatímco já budu soustředěný, se sepjatýma rukama ležet u Jeho nohou a klanět se Mu. Tehdy bude veškeré mé znečištění ihned rozptýlené, zbavím se všech pochyb a pocítím tu nejhlubší blaženost.
SLOKA 20: Kṛṣṇa mě uzná za důvěrného přítele a příbuzného, obejmě mě svými mocnými pažemi, čímž okamžitě posvětí mé tělo a zničí všechna má hmotná pouta, vytvořená plodonosným jednáním.
SLOKA 21: Poté, co mě dokonale slavný Pán Kṛṣṇa obejme, budu před Ním pokorně stát se skloněnou hlavou a sepjatýma rukama a On mě osloví: „Můj milý Akrūro.“ Právě v tom okamžiku se naplní smysl mého života. Politováníhodný je život každého, koho neuzná Nejvyšší Osobnost.
SLOKA 22: Nejvyšší Pán nemá žádného oblíbeného a nejdražšího přítele, ani nepovažuje nikoho za nežádoucího, opovrženíhodného nebo zasluhujícího si nevšímavost. Nicméně s láskou oplácí vztahy svých oddaných, ať už Ho uctívají jakýmkoliv způsobem, tak jako nebeské stromy plní touhy kohokoliv, kdo je vyhledá.
SLOKA 23: A potom mě starší bratr Pána Kṛṣṇy, nejpřednější z Yaduovců, vezme za sepjaté ruce, zatímco já budu stále ještě stát se skloněnou hlavou, a poté, co mě obejme, mě uvede do svého domu. Tam mě uctí všemi předměty používanými pro obřadné uvítání a zeptá se mě, jak se Kaṁsa chová ke členům Jeho rodiny.
SLOKA 24: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, syn Śvaphalky po cestě takto hluboce meditoval o Śrī Kṛṣṇovi, a tak dorazil do Gokuly, právě když slunce začínalo zapadat.
SLOKA 25: Na pastvině spatřil Akrūra otisky těch nohou, jejichž čistý prach nosí vládci všech planet ve vesmíru na svých korunách. Tyto Pánovy stopy, jež byly poznat podle znaků lotosu, zrna ječmene a bodce na pohánění slonů, nádherně zkrášlovaly zemi.
SLOKA 26: Akrūra, čím dál vzrušenější extází při pohledu na otisky Pánových nohou, s chlupy zježenými čistou láskou a s očima plnýma slz, seskočil z kočáru a začal se mezi těmito stopami válet a volat: „Ó, toto je prach z nohou mého Pána!“
SLOKA 27: Samotným cílem života všech vtělených bytostí je tato extáze, kterou zažíval Akrūra, když po obdržení Kaṁsova příkazu odložil veškerou pýchu, strach a žal a pohroužil se do zhlížení, poslouchání a popisování věcí, které mu připomínaly Pána Kṛṣṇu.
SLOKA 28-33: Poté Akrūra uviděl Kṛṣṇu a Balarāmu ve vesnici Vraji, jak jdou dojit krávy. Kṛṣṇa měl na sobě žluté šaty, Balarāma modré a Jejich oči připomínaly podzimní lotosy. Jeden z těchto dvou mladíků s mocnými pažemi, kteří skýtají útočiště bohyni štěstí, měl tmavě modrou pleť a druhý měl bílou. Se svými jemně tvarovanými tvářemi byli nejkrásnějšími ze všech osob. Když tyto dvě vznešené osobnosti kráčely chůzí mladých slonů a hleděly kolem sebe soucitným pohledy, zkrášlovaly pastvinu otisky svých nohou, nesoucími znaky praporku, blesku, bodce na pohánění slonů a lotosu. Oba Pánové, jejichž zábavy jsou dokonale velkodušné a přitažlivé, byli ozdobeni náhrdelníky z drahokamů a květinovými girlandami, pomazáni příznivými, vonnými látkami, čertvě vykoupaní a oblečení v dokonale čistých šatech. Byly to prvotní Nejvyšší Osobnosti, vládci a původní příčiny vesmírů, jež pro dobro Země nyní sestoupily ve svých odlišných podobách Keśavy a Balarāmy. Ó králi Parīkṣite, jak svou září rozptylovali temnotu oblohy na všech světových stranách, podobali se dvěma pozlaceným horám, jedné smaragdové a druhé stříbrné.
SLOKA 34: Akrūra, zaplavený náklonností, rychle seskočil ze svého kočáru a padl u nohou Kṛṣṇy a Balarāmy jako tyč.
SLOKA 35: Radost ze spatření Nejvyššího Pána zalila Akrūrovy oči slzami a ozdobila jeho údy husí kůží, která je známkou extáze. Pociťoval takovou dychtivost, že ani nedokázal promluvit, aby se ohlásil, ó králi.
SLOKA 36: Pán Kṛṣṇa poznal Akrūru, přitáhl si ho k sobě rukou, která nese znak kola kočáru, a pak ho obejmul. Kṛṣṇa byl rád, protože je vždy vlídně nakloněný svým odevzdaným oddaným.
SLOKA 37-38: Zatímco Akrūra stál se skloněnou hlavou, Pán Saṅkarṣaṇa (Balarāma) ho uchopil za sepjaté ruce a spolu s Pánem Kṛṣṇou ho uvedl do svého domu. Nejprve se ho Balarāma zeptal, zda měl pohodlnou cestu, a poté mu nabídl prvotřídní místo na sezení, umyl mu nohy podle pokynů písem a uctivě mu předložil mléko s medem.
SLOKA 39: Všemocný Pán Balarāma daroval Akrūrovi krávu, namasíroval mu nohy, aby ho zbavil únavy, a potom ho s velkou úctou a vírou nakrmil vhodně připraveným jídlem různých lahodných chutí.
SLOKA 40: Když se Akrūra dosyta najedl, Pán Balarāma, svrchovaný znalec náboženských zásad, mu nabídl vonné byliny k oslazení úst, spolu s parfémy a květinovými girlandami. Díky tomu Akrūra opět prožíval nejvyšší blaženost.
SLOKA 41: Nanda Mahārāja se Akrūry zeptal: Ó potomku Daśārhy, jak všichni žijete, když je pořád ještě naživu ten nemilosrdný Kaṁsa? Jste jako ovce v péči řezníka.
SLOKA 42: Ten krutý, požitkářský Kaṁsa povraždil novorozeňata své sestry v její přítomnosti, přestože v mukách naříkala. Proč bychom se tedy měli vůbec ptát, zda se vám, jeho poddaným, daří dobře?
SLOKA 43: Akrūra, kterého Nanda Mahārāja poctil těmito pravdivými a příjemnými slovy, zapomněl na únavu ze své cesty.