KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ
Zabití démonů Keśīho a Vyomy
Tato kapitola popisuje zabití démona s podobou koně, Keśīho; Nāradovo oslavování budoucích zábav Pána Kṛṣṇy a Kṛṣṇovo zabití Vyomāsury.
Na Kaṁsův příkaz se démon Keśī proměnil v obrovského koně a vyrazil do Vraji. Když se blížil, jeho hlasité ržání vyděsilo všechny obyvatele, a tak začali hledat Śrī Kṛṣṇu. Jakmile Kṛṣṇa démona uviděl, předstoupil před něj a vyzval ho, aby přišel blíž. Keśī na Kṛṣṇu zaútočil a snažil se Ho kopnout předníma nohama, ale Pán ho za ně chytil, několikrát jím zatočil dokola a pak ho odhodil do vzdálenosti sta délek luku. Keśī zůstal nějakou dobu v bezvědomí, ale když se probral, opět na Kṛṣṇu zuřivě zaútočil s tlamou dokořán. Pán mu vrazil do tlamy svou levou paži, a když se do ní Keśī snažil zakousnout, pálila ho jako rozžhavené železo. Kṛṣṇova paže se stále zvětšovala, až nakonec démona zadusila a Keśī v nesmírných mukách zemřel. Pán Kṛṣṇa pak svou paži zase vytáhl. Zůstal klidně stát, aniž by projevoval jakoukoliv pýchu, že démona zabil, zatímco polobozi Ho zasypávali květy z nebes a oslavovali Pána modlitbami.
Brzy nato za Kṛṣṇou přišel Nārada Muni, vznešený mudrc mezi polobohy, a různými způsoby se k Němu modlil, přičemž oslavoval Pánovy budoucí zábavy. Poté se Nārada poklonil a opět se vzdálil.
Jednoho dne, když Kṛṣṇa, Balarāma a pasáčkové pásli krávy, tak se zabrali do hry na schovávanou. Někteří chlapci přijali úlohu ovcí, někteří zlodějů a jiní ovčáků. Ti hledali ovce, které zloději ukradli. Této hry využil Kaṁsou poslaný démon jménem Vyoma – převlékl se za pasáčka a zapojil se do skupiny „zlodějů“. Postupně unesl několik pasáčků a uvrhl je do horské jeskyně, jejíž vchod zatarasil balvanem. Tak unesl Vyomāsura všechny kromě čtyř nebo pěti pasáčků. Když Kṛṣṇa viděl, co démon provádí, rozběhl se za ním, chytil ho a zabil tak, jak se zabíjí obětní zvíře.
SLOKA 1-2: Śukadeva Gosvāmī pravil: Démon Keśī, kterého poslal Kaṁsa, se objevil ve Vraji jako velký kůň. Běžel rychlostí mysli a kopyty rozrýval zemi. Žíně jeho hřívy rozptýlily mraky a letadla polobohů po celé obloze a hlasitým ržáním vystrašil všechny přítomné.
SLOKA 3: Jakmile Keśī spatřil Pána stát před sebou, vyrazil k Němu s nesmírnou zuřivostí a tlamou otevřenou dokořán, jako kdyby se chystal spolknout celou oblohu. Nepřemožitelný a nedostižný koňský démon se zuřivě rozběhl a Pána s lotosovýma očima se pokusil kopnout svýma předníma nohama.
SLOKA 4: Transcendentální Pán se však Keśīho kopanci vyhnul a poté ho rukama rozzlobeně chytil za nohy, zatočil jím ve vzduchu a opovržlivě ho odhodil do vzdálenosti sta délek luku, jako by Garuḍa mohl odhodit hada. Pak tam Pán Kṛṣṇa zůstal stát.
SLOKA 5: Když se Keśī probral, hněvivě vstal, otevřel tlamu dokořán a opět se rozběhl k Pánu Kṛṣṇovi, aby Ho napadl. Pán se však jen usmál a vrazil koni svou levou paži do tlamy tak snadno, jako když had leze do díry v zemi.
SLOKA 6: Keśīmu okamžitě vypadly zuby, jen co se dotkly ruky Nejvyššího Pána, kterou démon cítil horkou jako roztavené železo. V Keśīho těle se paže Nejvyšší Osobnosti velmi zvětšila, jako když se nemocný žaludek nafoukne kvůli zanedbané léčbě.
SLOKA 7: Jak zvětšující se paže Pána Kṛṣṇy úplně zastavila Keśīho dech, démon křečovitě kopal nohama, jeho tělo pokryl pot a koulel očima. Pak se pokálel a padl na zem mrtvý.
SLOKA 8: Kṛṣṇa s mocnými pažemi vytáhl svou ruku z Keśīho těla, které se nyní podobalo dlouhému plodu karkaṭikā. Pán bez sebemenšího projevu pýchy na to, že tak snadno zabil svého nepřítele, přijal uctívání od polobohů v podobě květů, které na Něho shůry shazovali.
SLOKA 9: Můj milý králi, poté Pána Kṛṣṇu v soukromí navštívil velký mudrc mezi polobohy, Nārada Muni. Tento vznešený oddaný pak promluvil k Pánu, jenž provádí své zábavy bez jakéhokoliv úsilí.
SLOKA 10-11: (Nārada Muni řekl:) Ó Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, neomezený Pane, zdroji všech mystických sil, Pane vesmíru! Ó Vāsudevo, útočiště všech bytostí a nejlepší z Yaduovců! Ó Pane, jsi Nejvyšší Duše všech stvořených bytostí, spočívající neviditelně v hlubinách srdce, jako oheň skrytý ve dřevě připraveném na podpal. Jsi svědek v nitru každého, Nejvyšší Osobnost a svrchované vládnoucí Božstvo.
SLOKA 12: Jsi útočiště všech duší, a jelikož jsi svrchovaný vládce, plníš si své touhy jednoduše svou vůlí. Působením své osobní tvořivé energie jsi na počátku projevil prvotní kvality hmotné přírody, a jejich prostřednictvím tvoříš, udržuješ a poté ničíš tento vesmír.
SLOKA 13: Ty, tento stvořitel, jsi nyní sestoupil na Zemi, abys zničil démonské Daityi, Pramathy a Rākṣasy, kteří se vydávají za krále, a také proto, abys ochraňoval zbožné.
SLOKA 14: Ten koňský démon byl tak strašný, že jeho ržání vyděsilo polobohy do té míry, že opustili své nebeské království. Díky našemu šťastnému osudu jsi ho však s chutí zabil, jako by to byla hra.
SLOKA 15-20: Za pouhé dva dny, ó všemocný Pane, uvidím smrt Cāṇūry, Muṣṭiky a dalších zápasníků, spolu se smrtí slona Kuvalayāpīḍy i krále Kaṁsy – všechny Tvou rukou. Potom Tě uvidím zabít Kālayavanu, Muru, Naraku a démona s tělem lastury a také Tě uvidím ukrást květ pārijāta a porazit Indru. Pak Tě uvidím, jak se ženíš s mnoha dcerami hrdinných králů poté, co jim zaplatíš svou statečností. Potom, ó Pane vesmíru, ve Dvārace vysvobodíš krále Nṛgu z kletby a přivlastníš si drahokam Syamantaka spolu s další manželkou. Přivedeš zpět brāhmaṇova mrtvého syna ze sídla svého služebníka Yamarāje a poté zabiješ Pauṇḍraku, spálíš město Kāśī a zničíš Dantavakru a krále Cedi během velké oběti Rājasūya. Uvidím všechny tyto hrdinské zábavy, společně s mnoha dalšími, které vykonáš během svého života ve Dvārace. Tyto zábavy jsou zde na Zemi oslavované v písních transcendentálních básníků.
SLOKA 21: Poté Tě uvidím, až se zjevíš jako zosobněný čas a budeš sloužit jako Arjunův vozataj a ničit celé armády vojáků, abys zbavil Zemi jejího břemene.
SLOKA 22: Vyhledejme útočiště u Tebe, Nejvyšší Osobnosti Božství. Oplýváš dokonale čistým duchovním vědomím a vždy si uchováváš svou původní totožnost. Jelikož Tvou vůli nikdy nic nemaří, již jsi dosáhl všeho, po čem se dá toužit, a působením své duchovní energie věčně setrváváš mimo proud kvalit iluze.
SLOKA 23: Klaním se Ti, nejvyššímu vládci, který závisíš jen sám na sobě. Svou energií jsi vytvořil neomezená konkrétní uspořádání v tomto vesmíru. Nyní ses zjevil jako největší hrdina mezi Yaduovci, Vṛṣṇiovci a Sātvaty a rozhodl ses zapojit do lidské bitvy.
SLOKA 24: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Nārada takto oslovil Pána Kṛṣṇu, vůdce yaduovské dynastie, poklonil se Mu na projev úcty. Potom se tento vznešený mudrc a významný oddaný s Pánem rozloučil a odešel, plný radosti z toho, že Ho spatřil na vlastní oči.
SLOKA 25: Po zabití démona Keśīho v boji Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, dál pásl krávy a ostatní zvířata ve společnosti svých veselých přátel pasáčků. Tak přinášel štěstí všem obyvatelům Vṛndāvanu.
SLOKA 26: Jednoho dne při pasení zvířat na úbočích hory hráli pasáčkové hru na kradení a ukrývání, při níž si rozdělovali úlohy zlodějů a ochránců.
SLOKA 27: V té hře, ó králi, hráli někteří zloděje, jiní ovčáky a ještě jiní ovce. Hráli si šťastně, bez obav z nebezpečí.
SLOKA 28: Tehdy se na scéně objevil mocný čaroděj jménem Vyoma, syn démona Mayi. V převleku za pasáčka předstíral, že se zapojil do hry jako zloděj, a začal unášet většinu pasáčků, kteří hráli ovce.
SLOKA 29: Postupně ten velký démon unášel víc a víc pasáčků a uvrhal je do jeskyně v hoře, kterou uzavíral balvanem. Nakonec ve hře zůstali jen čtyři nebo pět chlapců hrajících ovce.
SLOKA 30: Pán Kṛṣṇa, jenž poskytuje útočiště všem svatým oddaným, dokonale rozuměl tomu, co Vyomāsura dělal. Když démon odváděl další pasáčky, Kṛṣṇa ho silou chytil, tak jako lev chytí vlka.
SLOKA 31: Démon přijal svou původní podobu, velkou a mocnou jako vysoká hora. Přestože se však ze všech sil snažil vysvobodit, nedokázal to, neboť v Pánově pevném sevření přišel o svou sílu.
SLOKA 32: Pán Acyuta sevřel Vyomāsuru mezi svými pažemi a shodil ho na zem. Před zraky polobohů na nebesích ho potom Kṛṣṇa zabil stejně, jako se zabíjí obětní zvíře.
SLOKA 33: Kṛṣṇa pak rozbil balvan uzavírající vchod do jeskyně a vyvedl uvězněné pasáčky do bezpečí. Potom se vrátil do své pastevecké vesnice, Gokuly, zatímco polobozi a pasáčci opěvovali Jeho slávu.