Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.38.28-33

Verš

dadarśa kṛṣṇaṁ rāmaṁ ca
vraje go-dohanaṁ gatau
pīta-nīlāmbara-dharau
śarad-amburahekṣaṇau
kiśorau śyāmala-śvetau
śrī-niketau bṛhad-bhujau
su-mukhau sundara-varau
bala-dvirada-vikramau
dhvaja-vajrāṅkuśāmbhojaiś
cihnitair aṅghribhir vrajam
śobhayantau mahātmānau
sānukrośa-smitekṣaṇau
udāra-rucira-krīḍau
sragviṇau vana-mālinau
puṇya-gandhānuliptāṅgau
snātau viraja-vāsasau
pradhāna-puruṣāv ādyau
jagad-dhetū jagat-patī
avatīrṇau jagaty-arthe
svāṁśena bala-keśavau
diśo vitimirā rājan
kurvāṇau prabhayā svayā
yathā mārakataḥ śailo
raupyaś ca kanakācitau

Synonyma

dadarśa — spatřil; kṛṣṇam rāmam ca — Pána Kṛṣṇu a Pána Balarāmu; vraje — ve vesnici Vraji; go — krávy; dohanam — do chléva, kde se dojí; gatau — odešlé; pīta-nīla — žluté a modré; ambara — šaty; dharau — mající na sobĕ; śarat — podzimu; amburuha — jako lotosy; īkṣaṇau — jejichž oči; kiśorau — oba mladíci; śyāmala-śvetau — tmavĕ modrý a bílý; śrī-niketau — útočištĕ bohynĕ štĕstí; bṛhat — mocné; bhujau — jejichž paže; su-mukhau — s přitažlivými obličeji; sundara-varau — nejkrásnĕjšími; bala — mladý; dvirada — jako slon; vikramau — jejichž chůze; dhvaja — praporkem; vajra — bleskem; aṅkuśa — bodcem na pohánĕní slonů; ambhojaiḥ — a lotosem; cihnitaiḥ — označenýma; aṅghribhiḥ — nohama; vrajam — pastvinu; śobhayantau — zkrášlující; mahā-ātmānau — vznešená duše; sa-anukrośa — soucitné; smita — a usmĕvavé; īkṣaṇau — jejichž pohledy; udāra — velkodušné; rucira — a přitažlivé; krīḍau — jejichž zábavy; srak-vinau — mající na krku náhrdelníky z drahokamů; vana-mālinau — a kvĕtinové girlandy; puṇya — příznivými; gandha — vonnými látkami; anulipta — pomazané; aṅgau — jejichž údy; snātau — čerstvĕ vykoupaní; viraja — bez jediné poskvrny; vāsasau — jejichž odĕvy; pradhāna — nejvznešenĕjší; puruṣau — dvĕ osoby; ādyau — prvotní; jagat-dhetū — příčiny vesmíru; jagat-patī — vládcové vesmíru; avatīrṇau — když sestoupili; jagati-arthe — ve prospĕch vesmíru; sva-aṁśena — ve svých rozdílných podobách; bala-keśavau — Balarāma a Keśava; diśaḥ — všechny svĕtové strany; vitimirāḥ — prosté temnoty; rājan — ó králi; kurvāṇau — činící; prabhayā — září; svayā — svojí; yathā — jako; mārakataḥ — smaragdová; śailaḥ — hora; raupyaḥ — stříbrná; ca — a; kanaka — zlatem; acitau — obĕ ozdobené.

Překlad

Poté Akrūra uvidĕl Kṛṣṇu a Balarāmu ve vesnici Vraji, jak jdou dojit krávy. Kṛṣṇa mĕl na sobĕ žluté šaty, Balarāma modré a Jejich oči připomínaly podzimní lotosy. Jeden z tĕchto dvou mladíků s mocnými pažemi, kteří skýtají útočištĕ bohyni štĕstí, mĕl tmavĕ modrou pleť a druhý mĕl bílou. Se svými jemnĕ tvarovanými tvářemi byli nejkrásnĕjšími ze všech osob. Když tyto dvĕ vznešené osobnosti kráčely chůzí mladých slonů a hledĕly kolem sebe soucitným pohledy, zkrášlovaly pastvinu otisky svých nohou, nesoucími znaky praporku, blesku, bodce na pohánĕní slonů a lotosu. Oba Pánové, jejichž zábavy jsou dokonale velkodušné a přitažlivé, byli ozdobeni náhrdelníky z drahokamů a kvĕtinovými girlandami, pomazáni příznivými, vonnými látkami, čertvĕ vykoupaní a oblečení v dokonale čistých šatech. Byly to prvotní Nejvyšší Osobnosti, vládci a původní příčiny vesmírů, jež pro dobro Zemĕ nyní sestoupily ve svých odlišných podobách Keśavy a Balarāmy. Ó králi Parīkṣite, jak svou září rozptylovali temnotu oblohy na všech svĕtových stranách, podobali se dvĕma pozlaceným horám, jedné smaragdové a druhé stříbrné.