KAPITOLA PADESÁTÁ PRVNÍ
Osvobození Mucukundy
Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa způsobil, že Mucukunda zabil Kālayavanu svým ostrým pohledem, a také uvádí rozhovor mezi Mucukundou a Pánem Kṛṣṇou.
Poté, co Śrī Kṛṣṇa bezpečně usadil členy své rodiny v pevnosti Dvārace, vyšel z Mathury a připomínal vycházející měsíc. Kālayavana viděl, že Kṛṣṇovo zářící tělo odpovídá Nāradovu popisu Pána, a tak věděl, že je to Osobnost Božství. Když viděl, že Pán nemá zbraně, odložil své vlastní a rozběhl se k Němu zezadu, protože s Ním chtěl bojovat. Śrī Kṛṣṇa Yavanovi utíkal a na každém kroku zůstával těsně mimo Kālayavanův dosah. Nakonec ho odvedl daleko k jedné horské jeskyni. Kālayavana v běhu Pána zasypával urážkami, ale nedokázal Ho chytit, neboť jeho zásoba bezbožné karmy nebylo ještě vyčerpána. Śrī Kṛṣṇa vstoupil do jeskyně, kam Ho Kālayavana následoval a spatřil muže ležícího na zemi. Považoval ho za Śrī Kṛṣṇu, a tak ho kopl. Muž spal velmi dlouho a nyní, když byl násilím probuzen, se hněvivě rozhlédl kolem sebe a spatřil Kālayavanu. Upřel na něj ostrý pohled, zapálil v jeho těle oheň a v okamžiku ho spálil na popel.
Tato mimořádná osoba byl Mandhātův syn jménem Mucukunda. Byl oddán bráhmanské kultuře a vždy dodržel daný slib. V minulosti mnoho dlouhých let pomáhal chránit polobohy před démony. Když polobozi nakonec získali za svého ochránce Kārttikeyu, dovolili Mucukundovi odejít na odpočinek. Při té příležitosti mu nabídli jakékoliv požehnání kromě osvobození, které může udělit pouze Pán Viṣṇu. Mucukunda si od polobohů vybral požehnání v podobě spánku, a tak od té doby spal v jeskyni.
Po Kālayavanově smrti se Śrī Kṛṣṇa ukázal Mucukundovi, který užasl při pohledu na Kṛṣṇovu jedinečnou krásu. Mucukunda se zeptal Pána Kṛṣṇy, kdo je a také vysvětlil Pánovi svou vlastní totožnost. Mucukunda řekl: „Poté, co jsem byl unaven dlouhým bděním, užíval jsem si zde v této jeskyni spánku, když tu mě nějaký cizinec vyrušil a vlivem reakcí za své hříchy byl spálen na popel. Ó Pane, ó ničiteli všech nepřátel, je mým velkým štěstím, že nyní vidím Tvou krásnou podobu.“
Pán Śrī Kṛṣṇa potom řekl Mucukundovi, kdo je a nabídl mu požehnání. Moudrý Mucukunda již pochopil marnost hmotného života a požádal pouze o to, aby směl přijmout útočiště u lotosových nohou Pána Śrī Kṛṣṇy.
Pán potěšený touto žádostí řekl Mucukundovi: „Mé oddané nikdy nezlákají nabízená hmotná požehnání; o ta se zajímají pouze neoddaní, jmenovitě yogī a spekulující filozofové, neboť mají v srdcích světské touhy. Můj milý Mucukundo, budeš obdařen trvalou oddaností Mně. Nyní, neustále odevzdaný Mně, jdi konat askezi, abys zničil hříšné reakce za zabíjení ve své roli bojovníka. V příštím životě budeš prvotřídním brāhmaṇou a dosáhneš Mě.“ Takto Pán Mucukundovi požehnal.
SLOKA 1-6: Śukadeva Gosvāmī pravil: Kālayavana spatřil Pána vycházet z Mathury jako vycházející měsíc. Pán byl se svou tmavě modrou pletí a žlutým hedvábným oděvem nanejvýš krásný na pohled. Na hrudi měl znak Śrīvatsa a krk Mu zdobil drahokam Kaustubha. Jeho čtyři paže byly silné a dlouhé, měl stále radostný lotosu podobný obličej s očima růžovýma jako lotosy, krásně zářivé tváře, čistý úsměv a blyštivé náušnice tvaru žraloka. Barbar si pomyslel: „Tato osoba musí být opravdu Vāsudeva, neboť má vlastnosti, které Nārada zmínil: znak Śrīvatsa, čtyři paže, oči jako lotosy, girlandu z lesních květin a je nesmírně sličný. Nemůže to být nikdo jiný. Jelikož jde pěšky a neozbrojen, budu s Ním bojovat beze zbraní.“ Takto se rozhodl a rozběhl se za Pánem, který se otočil a utíkal pryč. Kālayavana doufal, že Pána Kṛṣṇu chytí, přestože Ho nemohou dosáhnout velcí mystičtí yogī.
SLOKA 7: Pán Hari přivedl krále Yavanů daleko do horské jeskyně a vypadal přitom, že je v každém okamžiku téměř na dosah Kālayavanových rukou.
SLOKA 8: Když Yavana pronásledoval Pána, zasypával Ho urážkami: „Narodil ses v yaduovské dynastii. Prchat Tě není hodné!“ Přesto Kālayavana nedokázal Pána Kṛṣṇy dosáhnout, protože jeho hříšné reakce nebyly odstraněné.
SLOKA 9: Přestože byl Nejvyšší Pán takto urážen, vstoupil do horské jeskyně. Kālayavana také a spatřil tam spát jiného muže.
SLOKA 10: „Poté, co mě zavedl tak daleko, nyní zde leží jako nějaký světec!“ Takto považující spícího muže za Pána Kṛṣṇu, ho ten zmatený pošetilec vší silou kopl.
SLOKA 11: Muž se probudil po dlouhém spánku a pomalu otevřel oči. Rozhlédl se a spatřil vedle sebe stojícího Kālayavanu.
SLOKA 12: Probuzený muž byl rozhněvaný a vrhl pohled na Kālayavanu, jehož tělo zachvátily plameny. V jediném okamžiku, ó králi Parīkṣite, byl Kālayavana spálen na popel.
SLOKA 13: Král Parīkṣit pravil: Kdo byla ta osoba, ó brāhmaṇo? K jaké rodině patřila a jaké měla schopnosti? Proč ten hubitel barbara ulehl ke spánku v jeskyni a čím synem byl?
SLOKA 14: Śukadeva Gosvāmī pravil: Mucukunda bylo jméno této vznešené osobnosti narozené v Ikṣvākuově dynastii jako syn Māndhāty. Byl oddaný bráhmanské kultuře a vždy dodržel svůj slib v boji.
SLOKA 15: Mucukunda dlouho chránil polobohy na žádost Indry a ostatních polobohů, aby jim pomohl je ochránit, když byli sužováni démony.
SLOKA 16: Když polobozi získali za svého generála Kārttikeyu, řekli Mucukundovi: „Ó králi, nyní můžeš zanechat své namáhavé povinnosti v podobě naší ochrany.
SLOKA 17: „Ó hrdino, opustil jsi bezpečné království ve světě lidí a když jsi nás chránil, nedbal jsi na žádné ze svých osobních tužeb.
SLOKA 18: „Děti, královny, příbuzní, ministři, rádcové a poddaní, kteří byli tvými současníky, již nežijí. Všechny odnesl čas.
SLOKA 19: „Nevyčerpatelný čas, mocnější než mocní, je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Jako pastevec pohánějící svá zvířata pohání smrtelné tvory jako svoji zábavu.
SLOKA 20: „Veškeré štěstí tobě! Nyní si prosím vyber naše požehnání – cokoliv kromě osvobození, neboť to může udělit pouze neklesající Nejvyšší Pán, Viṣṇu.“
SLOKA 21: Takto oslovený král Mucukunda se uctivě rozloučil s polobohy a odešel do jeskyně, kde ulehl, aby si užil jimi uděleného spánku.
SLOKA 22: Když byl Yavana spálen na popel, Nejvyšší Pán, vůdce Sātvatů, se ukázal moudrému Mucukundovi.
SLOKA 23-26: Když král Mucukunda hleděl na Pána, viděl, že je tmavě modrý jako mrak, má čtyři paže, žlutý hedvábný oděv, na hrudi znak Śrīvatsa a na krku jasně zářící drahokam Kaustubha. Pána zdobila girlanda Vaijayantī, ukazoval svou sličnou, klidnou tvář, která přitahuje oči celého lidstva svými náušnicemi tvaru žraloků a láskyplně se usmívajícím pohledem. Krása Jeho mladistvého těla byla nepřekonatelná a pohyboval se se vznešeností rozzuřeného lva. Vysoce inteligentní král byl přemožen Pánovou září, která svědčila o Jeho nepřemožitelnosti. Mucukunda se nejistě a váhavě zeptal Pána Kṛṣṇy.
SLOKA 27: Śrī Mucukunda pravil: Kdo jsi, který jsi přišel do této horské jeskyně v lese poté, co jsi kráčel po trnité zemi nohama měkkýma jako okvětní lístky lotosu?
SLOKA 28: Možná jsi energie všech mocných bytostí. Nebo jsi snad mocný bůh ohně, bůh slunce, bůh měsíce, král nebes či vládnoucí polobůh nějaké jiné planety.
SLOKA 29: Myslím, že jsi Nejvyšší Osobnost mezi třemi hlavními bohy, neboť rozptyluješ temnotu této jeskyně jako lampa rozptylující temnotu svým světlem.
SLOKA 30: Ó nejlepší z lidí, jestli si přeješ, prosím popiš nám, kteří dychtí naslouchat, pravdivě své zrození, činnosti a původ.
SLOKA 31: Pokud jde o nás, ó tygře mezi lidmi, patříme do rodiny pokleslých kṣatriyů, potomků krále Ikṣvākua. Mé jméno je Mucukunda, můj Pane, a jsem syn Yauvanāśvy.
SLOKA 32: Byl jsem unaven po dlouhém bdění a mé smysly podléhaly spánku. Spal jsem tedy pohodlně zde na tomto osamělém místě, dokud mě právě teď někdo nevzbudil.
SLOKA 33: Muž, který mě probudil, byl spálen na popel reakcí svých hříchů. Ihned poté jsem spatřil Tebe, který máš slavnou podobu a moc trestat své nepřátele.
SLOKA 34: Tvá nesnesitelná záře přemáhá naši sílu a tak na Tebe nedokážeme upřít zrak. Ó vznešený, zasloužíš si být ctěn všemi vtělenými bytostmi.
SLOKA 35: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, původ veškerého stvoření, takto oslovený králem se usmál a potom mu odpověděl hlasem hlubokým jako hřmění mraků.
SLOKA 36: Nejvyšší Pán pravil: Můj drahý příteli, mám za sebou tisíce zrození, žil jsem tisíce životů a přijal jsem tisíce jmen. Ve skutečnosti jsou Má zrození, činnosti a jména nekonečná, a tak je ani Já nedokážu spočítat.
SLOKA 37: Po mnoha životech by někdo mohl spočítat částečky prachu na Zemi, ale nikdo nikdy se nemůže dopočítat Mých vlastností, činností, jmen a zrození.
SLOKA 38: Ó králi, největší mudrci vypočítávají Má zrození a činnosti, které se odehrávají ve třech fázích času, ale nikdy nedosáhnou jejich konce.
SLOKA 39-40: Přesto ti, ó příteli, povím o svém současném zrození, jméně a činnostech. Laskavě poslouchej. Před nějakou dobou Mě Pán Brahmā požádal, abych ochránil náboženské zásady a zničil démony, kteří zatěžovali Zemi. Sestoupil jsem tedy v Yaduově dynastii, v domě Ānakadundubhiho. Protože jsem syn Vasudevy, lidé Mě nazývají Vāsudeva.
SLOKA 41: Zabil jsem Kālanemiho, znovu narozeného jako Kaṁsa, tak jako Pralambu a ostatní nepřátele zbožných. A nyní, ó králi, byl tento barbar spálen na popel tvým pronikavým pohledem.
SLOKA 42: Jelikož ses ke Mně v minulosti opakovaně modlil, osobně jsem přišel do této jeskyně, abych ti projevil milost, neboť jsem láskyplně nakloněn svým oddaným.
SLOKA 43: Nyní si od Mě vyber nějaká požehnání, ó svatý králi. Splním všechny tvé touhy. Ten, kdo Mě potěšil, již nemusí nikdy naříkat.
SLOKA 44: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když to Mucukunda uslyšel, Pánovi se poklonil. Vzpomněl si na slova mudrce Gargy a radostně uznal Kṛṣṇu za Nejvyššího Pána, Nārāyaṇa. Potom Ho král takto oslovil.
SLOKA 45: Śrī Mucukunda said: Ó Pane, lidé tohoto světa, muži i ženy, jsou zmateni Tvou energií klamu. Nejsou si vědomi svého skutečného prospěchu a neuctívají Tě, ale místo toho hledají štěstí zaplétáním se v rodinných záležitostech, které jsou ve skutečnosti zdroji neštěstí.
SLOKA 46: Osoba, která navzdory tomu, že nějak sama od sebe získala vzácné a vysoce vyvinuté lidské tělo, neuctívá Tvé lotosové nohy, má nečistou mysl. Spadla do temnoty hmotného domova jako zvíře, které spadlo do zapomenuté studny.
SLOKA 47: Promarnil jsem celou tu dobu, ó nepřemožitelný, stále větším opájením se svým panstvím a majestátem pozemského krále. Mylně jsem pokládal smrtelné tělo za vlastní já, přilnul jsem k dětem, manželkám, pokladnici a půdě, a tak jsem trpěl nekonečnou úzkostí.
SLOKA 48: V hluboké domýšlivosti jsem se považoval za tělo, které je hmotný předmět jako nádoba nebo zeď. Považoval jsem se za boha mezi lidmi, cestoval jsem po Zemi obklopen svými vozataji, slony, jezdci, pěšími vojáky a generály a ve své klamné pýše jsem Tě nebral na vědomí.
SLOKA 49: Člověk posedlý myšlenkami na to, co je podle něj třeba udělat, nesmírně chamtivý a holdující smyslovému požitku se náhle octne tváří v tvář Tobě, jenž jsi vždy bdělý. Objevíš se před ním jako smrt, jako hladový had olizující si zuby před myší.
SLOKA 50: Tělo, které nejprve jezdí na divokých slonech nebo kočárech zdobených zlatem a je známo pod jménem „král“, je později Tvou nepřemožitelnou silou času nazýváno „výkaly“, „červi“ nebo „popel“.
SLOKA 51: Když muž dobyl celý kruh světových stran a je tak prost sporu, sedí na skvostném trůně a přijímá chválu od vůdců, kteří mu byli kdysi rovni. Když však vstoupí do ženských komnat, kde se nachází pohlavní rozkoš, je voděn jako domácí zvíře, ó Pane.
SLOKA 52: Král, který touží po ještě větší moci než již má, přesně koná své povinnosti, pečlivě provádí askezi a zříká se smyslového požitku. Ten, jehož touhy jsou však tak nezkrotné, že si myslí „jsem nezávislý a svrchovaný“, nemůže dosáhnout štěstí.
SLOKA 53: Když skončí hmotný život potulující se duše, ó Acyuto, může dosáhnout společnosti Tvých oddaných. A když se s nimi sdružuje, probudí se v ní oddanost k Tobě, který jsi cílem oddaných a Pánem všech příčin a jejich následků.
SLOKA 54: Můj Pane, myslím, že jsi mi prokázal milost, neboť má připoutanost k mému království spontánně skončila. O tuto svobodu se modlí svatí vládci obrovských říší, kteří touží odejít do lesa, aby žili v osamění.
SLOKA 55: Ó všemocný, netoužím po jiném požehnání než službě Tvým lotosovým nohám, o něž nanejvýš dychtivě usilují ti, kdo jsou prosti hmotné touhy. Ó Hari, která osvícená osoba, jež uctívá Tebe, dárce osvobození, by si vybrala požehnání způsobující její vlastní spoutanost?
SLOKA 56: Proto se, ó Pane, poté, co jsem odložil všechny předměty hmotné touhy, které jsou spjaté s kvalitami vášně, nevědomosti a dobra, uchyluji do útočiště k Tobě, Nejvyšší Osobnosti Božství. Nepokrývají Tě světské přívlastky; naopak jsi Nejvyšší Absolutní Pravda oplývající čistým poznáním a transcendentální hmotným kvalitám.
SLOKA 57: Dlouho mě sužují potíže v tomto světě a spaluje mě nářek. Mých šest nepřátel není nikdy uspokojeno a nemohu nalézt klid. Proto mě, ó dárce útočiště, ó Nejvyšší Duše, prosím ochraň. Ó Pane, uprostřed nebezpečí jsem se díky štěstí uchýlil ke Tvým lotosovým nohám, které jsou pravda a tak zbavují strachu a nářku.
SLOKA 58: Nejvyšší Pán pravil: Ó císaři, velký vládce, tvá mysl je čistá a mocná. Přestože jsem tě lákal požehnáními, tvá mysl nepodlehla hmotným touhám.
SLOKA 59: Pochop, že jsem tě lákal požehnáními jen abych dokázal, že nebudeš oklamán. Inteligence Mých čistých oddaných není nikdy rozptýlena hmotnými požehnáními.
SLOKA 60: Mysli neoddaných, kteří se zabývají praktikami jako je prāṇāyama, nejsou plně očištěné od hmotných tužeb. Ty se tak v jejich myslích znovu probouzejí, ó králi.
SLOKA 61: Pohybuj se po této Zemi podle své vůle s myslí upřenou na Mě. Nechť máš vždy takovou neselhávající oddanost ke Mně.
SLOKA 62: Jelikož jsi následoval zásady kṣatriyi, při lovu a dalších povinnostech jsi zabíjel živé bytosti. Takto nabyté hříchy musíš zničit pečlivou askezí, zatímco budeš odevzdán Mě.
SLOKA 63: Ó králi, již ve svém následujícím životě se staneš vynikajícím brāhmaṇou, největším dobrodincem všech tvorů, a jistě dospěješ ke Mě samotnému.