Skip to main content

KAPITOLA PADESÁTÁ PRVNÍ

Osvobození Mucukundy

Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa způsobil, že Mucukunda zabil Kālayavanu svým ostrým pohledem, a také uvádí rozhovor mezi Mucukundou a Pánem Kṛṣṇou.

Poté, co Śrī Kṛṣṇa bezpečnĕ usadil členy své rodiny v pevnosti Dvārace, vyšel z Mathury a připomínal vycházející mĕsíc. Kālayavana vidĕl, že Kṛṣṇovo zářící tĕlo odpovídá Nāradovu popisu Pána, a tak vĕdĕl, že je to Osobnost Božství. Když vidĕl, že Pán nemá zbranĕ, odložil své vlastní a rozbĕhl se k Nĕmu zezadu, protože s Ním chtĕl bojovat. Śrī Kṛṣṇa Yavanovi utíkal a na každém kroku zůstával tĕsnĕ mimo Kālayavanův dosah. Nakonec ho odvedl daleko k jedné horské jeskyni. Kālayavana v bĕhu Pána zasypával urážkami, ale nedokázal Ho chytit, neboť jeho zásoba bezbožné karmy nebylo ještĕ vyčerpána. Śrī Kṛṣṇa vstoupil do jeskynĕ, kam Ho Kālayavana následoval a spatřil muže ležícího na zemi. Považoval ho za Śrī Kṛṣṇu, a tak ho kopl. Muž spal velmi dlouho a nyní, když byl násilím probuzen, se hnĕvivĕ rozhlédl kolem sebe a spatřil Kālayavanu. Upřel na nĕj ostrý pohled, zapálil v jeho tĕle oheň a v okamžiku ho spálil na popel.

Tato mimořádná osoba byl Mandhātův syn jménem Mucukunda. Byl oddán bráhmanské kultuře a vždy dodržel daný slib. V minulosti mnoho dlouhých let pomáhal chránit polobohy před démony. Když polobozi nakonec získali za svého ochránce Kārttikeyu, dovolili Mucukundovi odejít na odpočinek. Při té příležitosti mu nabídli jakékoliv požehnání kromĕ osvobození, které může udĕlit pouze Pán Viṣṇu. Mucukunda si od polobohů vybral požehnání v podobĕ spánku, a tak od té doby spal v jeskyni.

Po Kālayavanovĕ smrti se Śrī Kṛṣṇa ukázal Mucukundovi, který užasl při pohledu na Kṛṣṇovu jedinečnou krásu. Mucukunda se zeptal Pána Kṛṣṇy, kdo je a také vysvĕtlil Pánovi svou vlastní totožnost. Mucukunda řekl: „Poté, co jsem byl unaven dlouhým bdĕním, užíval jsem si zde v této jeskyni spánku, když tu mĕ nĕjaký cizinec vyrušil a vlivem reakcí za své hříchy byl spálen na popel. Ó Pane, ó ničiteli všech nepřátel, je mým velkým štĕstím, že nyní vidím Tvou krásnou podobu.“

Pán Śrī Kṛṣṇa potom řekl Mucukundovi, kdo je a nabídl mu požehnání. Moudrý Mucukunda již pochopil marnost hmotného života a požádal pouze o to, aby smĕl přijmout útočištĕ u lotosových nohou Pána Śrī Kṛṣṇy.

Pán potĕšený touto žádostí řekl Mucukundovi: „Mé oddané nikdy nezlákají nabízená hmotná požehnání; o ta se zajímají pouze neoddaní, jmenovitĕ yogī a spekulující filozofové, neboť mají v srdcích svĕtské touhy. Můj milý Mucukundo, budeš obdařen trvalou oddaností Mnĕ. Nyní, neustále odevzdaný Mnĕ, jdi konat askezi, abys zničil hříšné reakce za zabíjení ve své roli bojovníka. V příštím životĕ budeš prvotřídním brāhmaṇou a dosáhneš Mĕ.“ Takto Pán Mucukundovi požehnal.

Sloka 1-6:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Kālayavana spatřil Pána vycházet z Mathury jako vycházející mĕsíc. Pán byl se svou tmavĕ modrou pletí a žlutým hedvábným odĕvem nanejvýš krásný na pohled. Na hrudi mĕl znak Śrīvatsa a krk Mu zdobil drahokam Kaustubha. Jeho čtyři paže byly silné a dlouhé, mĕl stále radostný lotosu podobný obličej s očima růžovýma jako lotosy, krásnĕ zářivé tváře, čistý úsmĕv a blyštivé náušnice tvaru žraloka. Barbar si pomyslel: „Tato osoba musí být opravdu Vāsudeva, neboť má vlastnosti, které Nārada zmínil: znak Śrīvatsa, čtyři paže, oči jako lotosy, girlandu z lesních kvĕtin a je nesmírnĕ sličný. Nemůže to být nikdo jiný. Jelikož jde pĕšky a neozbrojen, budu s Ním bojovat beze zbraní.“ Takto se rozhodl a rozbĕhl se za Pánem, který se otočil a utíkal pryč. Kālayavana doufal, že Pána Kṛṣṇu chytí, přestože Ho nemohou dosáhnout velcí mystičtí yogī.
Sloka 7:
Pán Hari přivedl krále Yavanů daleko do horské jeskynĕ a vypadal přitom, že je v každém okamžiku témĕř na dosah Kālayavanových rukou.
Sloka 8:
Když Yavana pronásledoval Pána, zasypával Ho urážkami: „Narodil ses v yaduovské dynastii. Prchat Tĕ není hodné!“ Přesto Kālayavana nedokázal Pána Kṛṣṇy dosáhnout, protože jeho hříšné reakce nebyly odstranĕné.
Sloka 9:
Přestože byl Nejvyšší Pán takto urážen, vstoupil do horské jeskynĕ. Kālayavana také a spatřil tam spát jiného muže.
Sloka 10:
„Poté, co mĕ zavedl tak daleko, nyní zde leží jako nĕjaký svĕtec!“ Takto považující spícího muže za Pána Kṛṣṇu, ho ten zmatený pošetilec vší silou kopl.
Sloka 11:
Muž se probudil po dlouhém spánku a pomalu otevřel oči. Rozhlédl se a spatřil vedle sebe stojícího Kālayavanu.
Sloka 12:
Probuzený muž byl rozhnĕvaný a vrhl pohled na Kālayavanu, jehož tĕlo zachvátily plameny. V jediném okamžiku, ó králi Parīkṣite, byl Kālayavana spálen na popel.
Sloka 13:
Král Parīkṣit pravil: Kdo byla ta osoba, ó brāhmaṇo? K jaké rodinĕ patřila a jaké mĕla schopnosti? Proč ten hubitel barbara ulehl ke spánku v jeskyni a čím synem byl?
Sloka 14:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Mucukunda bylo jméno této vznešené osobnosti narozené v Ikṣvākuovĕ dynastii jako syn Māndhāty. Byl oddaný bráhmanské kultuře a vždy dodržel svůj slib v boji.
Sloka 15:
Mucukunda dlouho chránil polobohy na žádost Indry a ostatních polobohů, aby jim pomohl je ochránit, když byli sužováni démony.
Sloka 16:
Když polobozi získali za svého generála Kārttikeyu, řekli Mucukundovi: „Ó králi, nyní můžeš zanechat své namáhavé povinnosti v podobĕ naší ochrany.
Sloka 17:
„Ó hrdino, opustil jsi bezpečné království ve svĕtĕ lidí a když jsi nás chránil, nedbal jsi na žádné ze svých osobních tužeb.
Sloka 18:
„Dĕti, královny, příbuzní, ministři, rádcové a poddaní, kteří byli tvými současníky, již nežijí. Všechny odnesl čas.
Sloka 19:
„Nevyčerpatelný čas, mocnĕjší než mocní, je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Jako pastevec pohánĕjící svá zvířata pohání smrtelné tvory jako svoji zábavu.
Sloka 20:
„Veškeré štĕstí tobĕ! Nyní si prosím vyber naše požehnání – cokoliv kromĕ osvobození, neboť to může udĕlit pouze neklesající Nejvyšší Pán, Viṣṇu.“
Sloka 21:
Takto oslovený král Mucukunda se uctivĕ rozloučil s polobohy a odešel do jeskynĕ, kde ulehl, aby si užil jimi udĕleného spánku.
Sloka 22:
Když byl Yavana spálen na popel, Nejvyšší Pán, vůdce Sātvatů, se ukázal moudrému Mucukundovi.
Sloka 23-26:
Když král Mucukunda hledĕl na Pána, vidĕl, že je tmavĕ modrý jako mrak, má čtyři paže, žlutý hedvábný odĕv, na hrudi znak Śrīvatsa a na krku jasnĕ zářící drahokam Kaustubha. Pána zdobila girlanda Vaijayantī, ukazoval svou sličnou, klidnou tvář, která přitahuje oči celého lidstva svými náušnicemi tvaru žraloků a láskyplnĕ se usmívajícím pohledem. Krása Jeho mladistvého tĕla byla nepřekonatelná a pohyboval se se vznešeností rozzuřeného lva. Vysoce inteligentní král byl přemožen Pánovou září, která svĕdčila o Jeho nepřemožitelnosti. Mucukunda se nejistĕ a váhavĕ zeptal Pána Kṛṣṇy.
Sloka 27:
Śrī Mucukunda pravil: Kdo jsi, který jsi přišel do této horské jeskynĕ v lese poté, co jsi kráčel po trnité zemi nohama mĕkkýma jako okvĕtní lístky lotosu?
Sloka 28:
Možná jsi energie všech mocných bytostí. Nebo jsi snad mocný bůh ohnĕ, bůh slunce, bůh mĕsíce, král nebes či vládnoucí polobůh nĕjaké jiné planety.
Sloka 29:
Myslím, že jsi Nejvyšší Osobnost mezi třemi hlavními bohy, neboť rozptyluješ temnotu této jeskynĕ jako lampa rozptylující temnotu svým svĕtlem.
Sloka 30:
Ó nejlepší z lidí, jestli si přeješ, prosím popiš nám, kteří dychtí naslouchat, pravdivĕ své zrození, činnosti a původ.
Sloka 31:
Pokud jde o nás, ó tygře mezi lidmi, patříme do rodiny pokleslých kṣatriyů, potomků krále Ikṣvākua. Mé jméno je Mucukunda, můj Pane, a jsem syn Yauvanāśvy.
Sloka 32:
Byl jsem unaven po dlouhém bdĕní a mé smysly podléhaly spánku. Spal jsem tedy pohodlnĕ zde na tomto osamĕlém místĕ, dokud mĕ právĕ teď nĕkdo nevzbudil.
Sloka 33:
Muž, který mĕ probudil, byl spálen na popel reakcí svých hříchů. Ihned poté jsem spatřil Tebe, který máš slavnou podobu a moc trestat své nepřátele.
Sloka 34:
Tvá nesnesitelná záře přemáhá naši sílu a tak na Tebe nedokážeme upřít zrak. Ó vznešený, zasloužíš si být ctĕn všemi vtĕlenými bytostmi.
Sloka 35:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, původ veškerého stvoření, takto oslovený králem se usmál a potom mu odpovĕdĕl hlasem hlubokým jako hřmĕní mraků.
Sloka 36:
Nejvyšší Pán pravil: Můj drahý příteli, mám za sebou tisíce zrození, žil jsem tisíce životů a přijal jsem tisíce jmen. Ve skutečnosti jsou Má zrození, činnosti a jména nekonečná, a tak je ani Já nedokážu spočítat.
Sloka 37:
Po mnoha životech by nĕkdo mohl spočítat částečky prachu na Zemi, ale nikdo nikdy se nemůže dopočítat Mých vlastností, činností, jmen a zrození.
Sloka 38:
Ó králi, nejvĕtší mudrci vypočítávají Má zrození a činnosti, které se odehrávají ve třech fázích času, ale nikdy nedosáhnou jejich konce.
Sloka 39-40:
Přesto ti, ó příteli, povím o svém současném zrození, jménĕ a činnostech. Laskavĕ poslouchej. Před nĕjakou dobou Mĕ Pán Brahmā požádal, abych ochránil náboženské zásady a zničil démony, kteří zatĕžovali Zemi. Sestoupil jsem tedy v Yaduovĕ dynastii, v domĕ Ānakadundubhiho. Protože jsem syn Vasudevy, lidé Mĕ nazývají Vāsudeva.
Sloka 41:
Zabil jsem Kālanemiho, znovu narozeného jako Kaṁsa, tak jako Pralambu a ostatní nepřátele zbožných. A nyní, ó králi, byl tento barbar spálen na popel tvým pronikavým pohledem.
Sloka 42:
Jelikož ses ke Mnĕ v minulosti opakovanĕ modlil, osobnĕ jsem přišel do této jeskynĕ, abych ti projevil milost, neboť jsem láskyplnĕ naklonĕn svým oddaným.
Sloka 43:
Nyní si od Mĕ vyber nĕjaká požehnání, ó svatý králi. Splním všechny tvé touhy. Ten, kdo Mĕ potĕšil, již nemusí nikdy naříkat.
Sloka 44:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když to Mucukunda uslyšel, Pánovi se poklonil. Vzpomnĕl si na slova mudrce Gargy a radostnĕ uznal Kṛṣṇu za Nejvyššího Pána, Nārāyaṇa. Potom Ho král takto oslovil.
Sloka 45:
Śrī Mucukunda said: Ó Pane, lidé tohoto svĕta, muži i ženy, jsou zmateni Tvou energií klamu. Nejsou si vĕdomi svého skutečného prospĕchu a neuctívají Tĕ, ale místo toho hledají štĕstí zaplétáním se v rodinných záležitostech, které jsou ve skutečnosti zdroji neštĕstí.
Sloka 46:
Osoba, která navzdory tomu, že nĕjak sama od sebe získala vzácné a vysoce vyvinuté lidské tĕlo, neuctívá Tvé lotosové nohy, má nečistou mysl. Spadla do temnoty hmotného domova jako zvíře, které spadlo do zapomenuté studny.
Sloka 47:
Promarnil jsem celou tu dobu, ó nepřemožitelný, stále vĕtším opájením se svým panstvím a majestátem pozemského krále. Mylnĕ jsem pokládal smrtelné tĕlo za vlastní já, přilnul jsem k dĕtem, manželkám, pokladnici a půdĕ, a tak jsem trpĕl nekonečnou úzkostí.
Sloka 48:
V hluboké domýšlivosti jsem se považoval za tĕlo, které je hmotný předmĕt jako nádoba nebo zeď. Považoval jsem se za boha mezi lidmi, cestoval jsem po Zemi obklopen svými vozataji, slony, jezdci, pĕšími vojáky a generály a ve své klamné pýše jsem Tĕ nebral na vĕdomí.
Sloka 49:
Človĕk posedlý myšlenkami na to, co je podle nĕj třeba udĕlat, nesmírnĕ chamtivý a holdující smyslovému požitku se náhle octne tváří v tvář Tobĕ, jenž jsi vždy bdĕlý. Objevíš se před ním jako smrt, jako hladový had olizující si zuby před myší.
Sloka 50:
Tĕlo, které nejprve jezdí na divokých slonech nebo kočárech zdobených zlatem a je známo pod jménem „král“, je pozdĕji Tvou nepřemožitelnou silou času nazýváno „výkaly“, „červi“ nebo „popel“.
Sloka 51:
Když muž dobyl celý kruh svĕtových stran a je tak prost sporu, sedí na skvostném trůnĕ a přijímá chválu od vůdců, kteří mu byli kdysi rovni. Když však vstoupí do ženských komnat, kde se nachází pohlavní rozkoš, je vodĕn jako domácí zvíře, ó Pane.
Sloka 52:
Král, který touží po ještĕ vĕtší moci než již má, přesnĕ koná své povinnosti, pečlivĕ provádí askezi a zříká se smyslového požitku. Ten, jehož touhy jsou však tak nezkrotné, že si myslí „jsem nezávislý a svrchovaný“, nemůže dosáhnout štĕstí.
Sloka 53:
Když skončí hmotný život potulující se duše, ó Acyuto, může dosáhnout společnosti Tvých oddaných. A když se s nimi sdružuje, probudí se v ní oddanost k Tobĕ, který jsi cílem oddaných a Pánem všech příčin a jejich následků.
Sloka 54:
Můj Pane, myslím, že jsi mi prokázal milost, neboť má připoutanost k mému království spontánnĕ skončila. O tuto svobodu se modlí svatí vládci obrovských říší, kteří touží odejít do lesa, aby žili v osamĕní.
Sloka 55:
Ó všemocný, netoužím po jiném požehnání než službĕ Tvým lotosovým nohám, o nĕž nanejvýš dychtivĕ usilují ti, kdo jsou prosti hmotné touhy. Ó Hari, která osvícená osoba, jež uctívá Tebe, dárce osvobození, by si vybrala požehnání způsobující její vlastní spoutanost?
Sloka 56:
Proto se, ó Pane, poté, co jsem odložil všechny předmĕty hmotné touhy, které jsou spjaté s kvalitami vášnĕ, nevĕdomosti a dobra, uchyluji do útočištĕ k Tobĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství. Nepokrývají Tĕ svĕtské přívlastky; naopak jsi Nejvyšší Absolutní Pravda oplývající čistým poznáním a transcendentální hmotným kvalitám.
Sloka 57:
Dlouho mĕ sužují potíže v tomto svĕtĕ a spaluje mĕ nářek. Mých šest nepřátel není nikdy uspokojeno a nemohu nalézt klid. Proto mĕ, ó dárce útočištĕ, ó Nejvyšší Duše, prosím ochraň. Ó Pane, uprostřed nebezpečí jsem se díky štĕstí uchýlil ke Tvým lotosovým nohám, které jsou pravda a tak zbavují strachu a nářku.
Sloka 58:
Nejvyšší Pán pravil: Ó císaři, velký vládce, tvá mysl je čistá a mocná. Přestože jsem tĕ lákal požehnáními, tvá mysl nepodlehla hmotným touhám.
Sloka 59:
Pochop, že jsem tĕ lákal požehnáními jen abych dokázal, že nebudeš oklamán. Inteligence Mých čistých oddaných není nikdy rozptýlena hmotnými požehnáními.
Sloka 60:
Mysli neoddaných, kteří se zabývají praktikami jako je prāṇāyama, nejsou plnĕ očištĕné od hmotných tužeb. Ty se tak v jejich myslích znovu probouzejí, ó králi.
Sloka 61:
Pohybuj se po této Zemi podle své vůle s myslí upřenou na Mĕ. Nechť máš vždy takovou neselhávající oddanost ke Mnĕ.
Sloka 62:
Jelikož jsi následoval zásady kṣatriyi, při lovu a dalších povinnostech jsi zabíjel živé bytosti. Takto nabyté hříchy musíš zničit pečlivou askezí, zatímco budeš odevzdán Mĕ.
Sloka 63:
Ó králi, již ve svém následujícím životĕ se staneš vynikajícím brāhmaṇou, nejvĕtším dobrodincem všech tvorů, a jistĕ dospĕješ ke Mĕ samotnému.