Skip to main content

KAPITOLA PADESÁTÁ

Kṛṣṇa zakládá mĕsto Dvāraku

Tato kapitola vypráví, jak Pán Kṛṣṇa v bitvĕ sedmnáctkrát porazil Jarāsandhu a potom postavil mĕsto Dvāraku.

Po zabití Kaṁsy odešly jeho dvĕ královny, Asti a Prāpti, domů ke svému otci Jarāsandhovi a žalostnĕ mu popsaly, jak z nich Kṛṣṇa udĕlal vdovy. Krále Jarāsandhu posedl hnĕv, když slyšel, co se stalo. Složil slib, že Zemi zbaví všech Yaduovců, a shromáždil nesmírné vojsko, aby oblehlo Mathuru. Když Śrī Kṛṣṇa vidĕl, že Jarāsandha útočí, uvážil důvody svého sestoupení do tohoto svĕta a poté se rozhodl zničit Jarāsandhovo vojsko, které bylo pro Zemi přítĕží.

Náhle se objevily dva zářivé kočáry s vozataji a výstrojí, a společnĕ s nimi všechny Pánovy osobní zbranĕ. Jakmile to Pán Kṛṣṇa uvidĕl, oslovil Pána Baladevu: „Můj milý bratře, Jarāsandha nyní útočí na Mathuru-purī. Nasedni tedy prosím do svého kočáru a pojeďme zničit nepřátelské vojsko.“ Oba Pánové se chopili svých zbraní, nasedli do kočárů a vyjeli z mĕsta.

Když Pán Kṛṣṇa přijel před vojsko soupeře a zadul do své lastury, v srdcích nepřátel to vzbudilo strach. Král Jarāsandha se svými vojáky, kočáry a tak dále obklíčil Kṛṣṇu a Balarāmu, a ženy z mĕsta, které vystoupily na střechy paláců, začaly být nesmírnĕ stísnĕné, že Pány nevidí. Poté Kṛṣṇa rozeznĕl svůj luk a začal zasypávat nepřátelské vojáky přívalem šípů. Jarāsandhovo obrovské vojsko bylo brzy zničeno.

Potom Pán Baladeva Jarāsandhu zajal a chystal se ho spoutat provazy, ale Śrī Kṛṣṇa přimĕl Baladevu, aby propustil krále na svobodu. Pán Kṛṣṇa to zdůvodnil tak, že Jarāsandha shromáždí další vojsko a vrátí se znovu do boje; to Kṛṣṇovi napomůže v dosažení Jeho cíle odstranit břemeno Zemĕ. Propuštĕný Jarāsandha se vrátil do Magadhy a slíbil, že se podrobí askezi, aby mohl pomstít svou porážku. Ostatní králové mu sdĕlili, že jeho porážka je jenom reakce jeho karmy. Takto poučený král Jarāsandha se s tĕžkým srdcem stáhl do svého království.

Śrī Kṛṣṇa se vrátil k obyvatelům Mathury, kteří se začali radovat, zpívat triumfální písnĕ a připravovat oslavy vítĕzství. Pán přinesl drahokamy a ozdoby všech válečníků sebrané na bojišti a předal je Mahārājovi Ugrasenovi.

Jarāsandha napadl Yaduovce v Mathuře sedmnáctkrát a pokaždé byla jeho vojska úplnĕ zničena. Když se pak připravoval k osmnáctému útoku, Nārada Muni poslal na boj proti Yaduovcům válečníka jménem Kālayavana, který hledal vhodného soka. Se třiceti milióny vojáků oblehl Kālayavana yaduovské hlavní mĕsto. Pán Kṛṣṇa sledoval tento útok se znepokojením, neboť vĕdĕl, že brzy přijede Jarāsandha a že současný útok tĕchto dvou nepřátel by mohl být pro Yaduovce vážnou hrozbou. Proto Pán postavil úžasné mĕsto v moři jako bezpečné útočištĕ pro Yaduovce a potom je tam svou mystickou silou všechny přenesl. Toto mĕsto bylo plnĕ obydlené členy všech čtyř společenskách tříd a nikdo v nĕm nepociťoval bolesti žíznĕ a hladu. Různí polobozi v čele s Indrou vĕnovali Pánu Kṛṣṇovi darem tytéž výsady, které od Nĕho původnĕ získali, aby ustanovili své postavení autorit.

Jakmile Pán Śrī Kṛṣṇa vidĕl své poddané bezpečnĕ usídlené, vyžádal si svolení Pána Baladevy a vyjel z Mathury beze zbroje.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Po zabití Kaṁsy odešly jeho dvĕ královny, Asti a Prāpti, plné úzkosti do domu svého otce, ó hrdinný potomku Bharaty.
Sloka 2:
Nešťastné královny povĕdĕly otci, králi Jarāsandhovi z Magadhy, vše o tom, jak se staly vdovami.
Sloka 3:
Když Jarāsandha uslyšel tuto hroznou zprávu, ó králi, naplnil ho žal a hnĕv a začal vynakládat co nejvĕtší úsilí, aby zbavil Zemi Yaduovců.
Sloka 4:
Se dvaceti třemi jednotkami akṣauhiṇī oblehl ze všech stran yaduovské hlavní mĕsto Mathuru.
Sloka 5-6:
Přestože je Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčinou tohoto svĕta, v dobĕ svého sestoupení na Zemi hrál úlohu lidské bytosti. Když tedy hledĕl na Jarāsandhovo vojsko, jež obléhalo Jeho mĕsto jako velký oceán vylévající se z břehů, a když vidĕl, jak toto vojsko dĕsí Jeho poddané, uvážil vhodnou odpovĕď podle času, místa a konkrétního zámĕru Jeho stávající inkarnace.
Sloka 7-8:
(Nejvyšší Pán uvažoval:) Jarāsandhovo vojsko tvořené akṣauhiṇīmi pĕšáků, koní, kočárů a slonů, které král Magadhy shromáždil od všech podřízených králů a přivedl je sem, je pro Zemi velkým břemenem, a proto je zničím. Samotného Jarāsandhu bych však nemĕl zabíjet, neboť v budoucnu jistĕ sestaví další vojsko.
Sloka 9:
Toto je účel Mého současného sestoupení  –  zbavit Zemi jejího břemene, ochraňovat zbožné a zabíjet bezbožné.
Sloka 10:
Také přijímám jiná tĕla proto, abych ochránil náboženství a skoncoval s bezbožností, kdykoliv začne s bĕhem času nabírat na síle.
Sloka 11:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Zatímco Pán Govinda takto uvažoval, z nebe se náhle snesly dva kočáry, zářící jako slunce, včetnĕ vozatajů a výstroje.
Sloka 12:
Samy od sebe se před Pánem objevily také Jeho vĕčné božské zbranĕ. Jakmile je Śrī Kṛṣṇa, Pán smyslů, uvidĕl, oslovil Pána Saṅkarṣaṇa.
Sloka 13-14:
(Nejvyšší Pán pravil:) Můj ctihodný starší bratře, pohleď na to nebezpečí, které hrozí Tvým chránĕncům Yaduovcům! A podívej se, milý Pane, jak se k Tobĕ dostavil Tvůj osobní kočár a oblíbené zbranĕ. Účel, pro který jsme se zrodili, Můj Pane, je zajistit, aby se Našim oddaným dobře dařilo. Prosím odstraň teď ze Zemĕ břemeno, které tvoří tĕchto dvacet tři vojsk.
Sloka 15:
Poté, co Pán Kṛṣṇa takto vybídl svého bratra, vyjeli oba Dāśārhové, Kṛṣṇa a Balarāma, v brnĕní a se zářícími zbranĕmi ve svých kočárech z mĕsta. Doprovázela je jen velmi malá jednotka vojáků.
Sloka 16:
Když Pán Kṛṣṇa vyjel z mĕsta s Dārukou u otĕží svého vozu, zadul na svou lasturu, a srdce nepřátelských vojáků se rozechvĕla strachem.
Sloka 17:
Jarāsandha na oba pohlédl a řekl: Ó Kṛṣṇo, nejnižší z lidí! S Tebou nechci bojovat, neboť by byla ostuda bojovat s pouhým chlapcem. Ty hlupáku, který se schováváš, ó vrahu svých příbuzných, jdi pryč! S Tebou nebudu bojovat.
Sloka 18:
Ty, Rāmo, by sis mĕl dodat odvahy a bojovat se mnou, pokud si myslíš, že to dokážeš. Buď opustíš tĕlo, rozsekané na kusy mými šípy, a tak dosáhneš nebe, anebo mĕ zabiješ.
Sloka 19:
Nejvyšší Pán pravil: Skuteční hrdinové se jen nevychloubají, ale spíš ukazují svou udatnost činy. Nemůžeme brát vážnĕ slova toho, kdo je plný úzkosti a chce zemřít.
Sloka 20:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Tak jako vítr zahalí slunce mraky nebo oheň prachem, přijel syn Jary k obĕma potomkům Madhua a obklopil Je i Jejich vojáky, kočáry, vlajky, konĕ a vozataje svým obrovským zástupem vojsk.
Sloka 21:
Ženy stály na vyhlídkových vĕžích, palácích a ve vysokých branách mĕsta. Když se jim kočáry Kṛṣṇy a Balarāmy, označené prapory se znaky Garuḍy a palmy, ztratily z očí, zasáhl je smutek a omdlévaly.
Sloka 22:
Pán Hari vidĕl své vojsko přivedené do úzkých vytrvalým prudkým deštĕm šípů, jež přilétaly od mohutných nepřátelských sil, shromáždĕných jako mraky kolem Nĕj, a tak rozeznĕl svůj vynikající luk Śārṅgu, který uctívají bozi i démoni.
Sloka 23:
Pán Kṛṣṇa bral ze svého toulce šípy, přikládal je na tĕtivu, natahoval ji a pak vypouštĕl nekonečné záplavy ostrých šípů, jež zasahovaly kočáry, slony, konĕ a pĕšáky nepřítele. Pán střílející šípy připomínal planoucí ohnivý kruh.
Sloka 24:
Sloni padali na zem s rozpolcenými čely, konĕ jezdců padali s uťatými krky, kočáry padaly se svými koňmi, prapory, vozataji a bojovníky rozstřílenými na kusy a pĕšáci se hroutili k zemi s usekanými pažemi, stehny a rameny.
Sloka 25-28:
Z údů lidí, slonů a koní rozsekaných na kusy tekly na bojišti stovky řek krve. Paže v tĕchto řekách připomínaly hady, lidské hlavy želvy, mrtví sloni ostrovy, mrtví konĕ krokodýly, ruce a stehna vypadaly jako ryby, lidské vlasy jako vodní řasy, luky jako vlny a různé zbranĕ jako shluky keřů. Toho všeho byly řeky krve plné.
Sloka 29:
Pro Nĕho, jenž řídí stvoření, udržování a zničení tří svĕtů a má neomezené duchovní vlastnosti, není příliš úžasné, že poráží ty, kdo vystupují proti Nĕmu. Přesto mudrci Jeho činy oslavují, když takto napodobuje lidské chování.
Sloka 30:
Jarāsandhovi, bez kočáru a se všemi vojáky mrtvými, zbyl jen jeho dech. Tehdy Pán Balarāma toho mocného bojovníka násilnĕ uchvátil, jako když jeden lev chytí jiného.
Sloka 31:
Balarāma začal Jarāsandhu, který již zabil tolik nepřátel, svazovat božskou Varuṇovou smyčkou i provazy smrtelníků. Pán Govinda však ještĕ zamýšlel uskutečnit skrze Jarāsandhu jistý zámĕr, a tak Balarāmu požádal, aby s tím přestal.
Sloka 32-33:
Jarāsandha, jehož mĕli bojovníci ve velké úctĕ, byl poté, co ho oba Pánové vesmíru propustili, zahanbený, a tak se rozhodl podstoupit askezi. Na cestĕ ho však nĕkolik králů přesvĕdčilo, jak duchovní moudrostí, tak svĕtskými argumenty, že by mĕl od svého plánu na sebezapření upustit. Řekli mu: „Tvá porážka od Yaduovců byla jen nevyhnutelná reakce tvé minulé karmy.“
Sloka 34:
Král Jarāsandha, syn Bṛhadrathy, jehož všechna vojska byla pobita a jemuž samotnému Pán, Osobnost Božství, nevĕnoval žádnou pozornost, se potom smutnĕ vrátil do království Magadhů.
Sloka 35-36:
Pán Mukunda překonal oceán vojsk nepřítele se svou vlastní vojenskou silou zcela nedotčenou. Přijal blahopřání od obyvatel nebes, kteří Ho zasypali kvĕtinami. Lidé z Mathury, zbaveni horečnaté úzkosti a naplnĕni radostí, se s Ním přišli setkat, zatímco profesionální bardi, heroldi a chvalořečníci opĕvovali Jeho vítĕzství.
Sloka 37-38:
Když Pán vstoupil do mĕsta, rozeznĕly se lastury a kotle a souzvučnĕ začalo hrát mnoho bubnů, rohů, vīṇ, fléten a mṛdaṅg. Bulváry byly pokropené vodou, všude vlály prapory a brány byly slavnostnĕ ozdobeny. Obyvatelé jásali a mĕstem znĕla recitace védských hymnů.
Sloka 39:
Ženy z mĕsta nĕžnĕ hledĕly na Pána očima doširoka otevřenýma láskou a zasypávaly Ho kvĕtinovými girlandami, jogurtem, praženou rýží a čerstvými výhonky.
Sloka 40:
Pán Kṛṣṇa potom předal yaduovskému králi všechno bohatství, které zůstalo ležet na bojišti  –  tedy nesčetné ozdoby mrtvých bojovníků.
Sloka 41:
Tímto způsobem utrpĕl král Magadhy porážku sedmnáctkrát. Přes všechny tyto porážky však bojoval dál se svými divizemi akṣauhiṇī proti jednotkám yaduovské dynastie, jež byly pod Kṛṣṇovou ochranou.
Sloka 42:
Mocí Pána Kṛṣṇy Vṛṣṇiovci pokaždé zničili všechny Jarāsandhovy jednotky, a když byli všichni jeho vojáci pobiti, král, propuštĕný svými nepřáteli, vždy znovu odešel.
Sloka 43:
Právĕ když se schylovalo k osmnácté bitvĕ, objevil se na bojišti barbarský bojovník jménem Kālayavana, jehož tam poslal Nārada.
Sloka 44:
Když tento Yavana dorazil k Mathuře, oblehl ji se třiceti milióny barbarských vojáků. Mezi lidmi nikdy nenašel soupeře, který by s ním mohl bojovat, ale slyšel, že Vṛṣṇiovci se mu vyrovnají.
Sloka 45:
Když Pán Kṛṣṇa a Pán Saṅkarṣaṇa spatřili Kālayavanu, Kṛṣṇa zauvažoval o situaci a řekl: „Ó, Yaduovcům teď hrozí velké nebezpečí ze dvou stran.“
Sloka 46:
„Tento Yavana nás již obléhá a brzy sem dorazí mocný král Magadhy  –  ne-li dnes, tak zítra nebo ten další den.“
Sloka 47:
„Pokud sem mocný Jarāsandha přijde v dobĕ, kdy budeme vytížení bojem s Kālayavanou, může zabít Naše příbuzné nebo je odvléct do svého hlavního mĕsta.“
Sloka 48:
„Proto ihned postavme pevnost, kterou žádný človĕk nedobude. Usídlíme tam členy Naší rodiny a potom zabijeme barbarského krále.“
Sloka 49:
Po poradĕ s Balarāmou nechal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v moři postavit pevnost, jež po obvodu mĕřila dvanáct yojanů. V ní nechal postavit mĕsto s úžasným vybavením všeho druhu.
Sloka 50-53:
Stavba onoho mĕsta vyjevovala dokonalé vĕdecké poznání a architektonickou dovednost Viśvakarmy. Byly v nĕm široké třídy, obchodní ulice a dvory na rozlehlých pozemcích, skvostné parky a také zahrady se stromy a liánami z nebeských planet. Vĕže bran mĕly na vrcholech zlaté vížky dotýkající se nebe a jejich horní patra byla z křemíkového krystalu. Pozlacené domy zdobily vpředu zlaté nádoby a nahoře střechy posázené drahokamy, a jejich podlahy byly vykládané cennými smaragdy. Vedle domů stály pokladnice, skladištĕ a stáje pro skvĕlé konĕ, to vše postavené ze stříbra a mosazi. Každé sídlo mĕlo svou vyhlídkovou vĕž a také chrám pro domácí božstvo. Mĕsto zaplňovali obyvatelé ze všech čtyř společenských tříd a zvláštĕ ho zkrášlovaly paláce Śrī Kṛṣṇy, Pána Yaduovců.
Sloka 54:
Pán Indra přinesl Śrī Kṛṣṇovi snĕmovní síň Sudharmu, v níž smrtelník nepodléhá zákonům smrtelnosti. Daroval Mu také pārijātový strom.
Sloka 55:
Pán Varuṇa vĕnoval konĕ rychlé jako mysl, z nichž nĕkteří byli čistĕ tmavomodří a jiní bílí. Pokladník polobohů Kuvera dal svých osm mystických pokladů a vládci různých planet darovali svá příslušná bohatství.
Sloka 56:
Jelikož Nejvyšší Pán přišel na Zem, ó králi, tito polobozi Mu nyní nabídli veškeré vládnoucí moci, které jim dříve přidĕlil proto, aby uplatňovali svou konkrétní autoritu.
Sloka 57:
Poté, co Pán Kṛṣṇa mocí své mystické Yogamāyi přenesl všechny své poddané do nového mĕsta, poradil se s Pánem Balarāmou, jenž zůstal v Mathuře, aby ji chránil. Nato vyšel Pán Kṛṣṇa s girlandou z lotosů, ale beze zbraní, hlavní bránou z Mathury.