KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DEVÁTÁ
Akrūrova mise v Hastināpuru
Tato kapitola popisuje, jak jel Akrūra do Hastināpuru, viděl, jak Dhṛtarāṣṭra diskriminuje své synovce Pāṇḍuovce, a potom se vrátil do Mathury.
Akrūra odjel na pokyn Pána Kṛṣṇy do Hastināpuru, kde se setkal s Kuruovci a Pāṇḍuovci a potom začal zjišťovat, jak se Dhṛtarāṣṭra k Pāṇḍuovcům chová. Tento úkol zdržel Akrūru v Hastināpuru několik měsíců.
Vidura a Kuntīdevī Akrūrovi podrobně popsali, jak se Dhṛtarāṣṭrovi synové, kteří záviděli Pāṇḍuovcům jejich vznešené vlastnosti, pokoušeli své bratrance různými zločinnými způsoby zahubit a vymýšleli další krutosti. Uslzená Kuntīdevī se zeptala Akrūry: „Myslí někdy moji rodiče a ostatní příbuzní v čele s Kṛṣṇou a Balarāmou na mne a mé syny a přijde nás někdy Kṛṣṇa utěšit v našem trápení?“ Potom Kuntīdevī začala na svou ochranu pronášet jména Pána Kṛṣṇy a také mantry vyjadřující odevzdanost Jemu. Akrūra ji ujistil: „Jelikož se tvoji synové zrodili z polobohů, jako je Dharma a Vāyu, není důvod očekávat, že by je mělo postihnout nějaké neštěstí; naopak bys měla být přesvědčená, že velmi brzy obdrží to největší možné štěstí.“
Akrūra potom předal Dhṛtarāṣṭrovi zprávu od Kṛṣṇy a Balarāmy. Řekl králi: „Přijal jsi po smrti Pāṇḍua královský trůn. Měl bys chránit všechny své poddané a příbuzné na základě nestranného postoje vůči všem; to je náboženská povinnost králů. Takovým spravedlivým jednáním získáš veškerou slávu a štěstí. Budeš-li však jednat jinak, dosáhneš jen hanby v tomto životě a odsouzení k pobytu v pekle v životě příštím. Živá bytost se rodí sama a sama svůj život opouští. Sama si užívá plodů své zbožnosti a hříchu. Pokud někdo nepochopí pravou totožnost vlastního já a místo toho zaopatřuje své potomky za použití hříšných činů, potom jistě půjde do pekla. Člověk by tedy měl pochopit nestálou povahu hmotné existence, která je jako sen ve spánku, kouzelníkův trik nebo výplod fantazie, a měl by tedy ovládnout svou mysl, aby zůstal klidný a vyrovnaný.“
Dhṛtarāṣṭra na to odpověděl: „Nemohu se nasytit tvých prospěšných slov, ó Akrūro, která jsou jako sladký nektar nesmrtelnosti. Silný uzel náklonnosti k mým synům mě však nutí jim nadržovat a tvé výroky nenacházejí v mé mysli pevné místo. Nikdo se nemůže protivit řízení Nejvyššího Pána; Jeho záměr, se kterým sestoupil do yaduovské dynastie, se nevyhnutelně naplní.“
Když nyní Akrūra znal Dhṛtarāṣṭrovu mentalitu, se svolením svých drahých příbuzných a přátel se vrátil do Mathury, kde všechno vyprávěl Pánu Kṛṣṇovi a Pánu Balarāmovi.
SLOKA 1-2: Śukadeva Gosvāmī pravil: Akrūra odjel do Hastināpuru, města, které se honosí slávou pūruovských vládců. Tam se viděl s Dhṛtarāṣṭrou, Bhīṣmou, Vidurou a Kuntī spolu s Bāhlīkou a jeho synem Somadattou. Viděl se i s Droṇācāryou, Kṛpācāryou, Karṇou, Duryodhanou, Aśvatthāmou, Pāṇḍuovci a dalšími blízkými přáteli.
SLOKA 3: Poté, co se Akrūra, syn Gāndinī, řádně přivítal se všemi svými příbuznými a přáteli, ptali se ho na novinky týkající se členů jejich rodiny a on se na oplátku ptal na jejich blaho.
SLOKA 4: Zdržel se v Hastināpuru několik měsíců, aby prozkoumal chování krále, který měl slabou vůli, špatné syny a sklon podléhat rozmarům zlomyslných rádců.
SLOKA 5-6: Kuntī a Vidura Akrūrovi podrobně popsali zlé záměry Dhṛtarāṣṭrových synů, kteří nedokázali snášet vznešené vlastnosti synů Kuntī – jako například jejich mocný vliv, vojenské schopnosti, fyzickou sílu, statečnost a pokoru – ani silnou náklonnost, kterou k nim chovali obyvatelé. Kuntī a Vidura také řekli Akrūrovi, jak se Dhṛtarāṣṭrovi synové pokusili Pāṇḍuovce otrávit jedem a prováděli další podobné intriky.
SLOKA 7: Kuntīdevī využila návštěvy svého bratra Akrūry a důvěrně se na něho obrátila. Zavzpomínala na své rodiště, a se slzami v očích promluvila.
SLOKA 8: (Královna Kuntī řekla:) Ó laskavý, vzpomínají na nás ještě moji rodiče, bratři, sestry, synovci, ženy z rodiny a přítelkyně z mládí?
SLOKA 9: Vzpomíná si můj synovec Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost a soucitné útočiště svých oddaných, ještě na syny své tety? A vzpomíná na ně i Rāma s lotosovýma očima?
SLOKA 10: Trpím teď uprostřed svých nepřátel jako laň uprostřed vlků a moji synové jsou bez otce. Přijde nás Kṛṣṇa utěšit svými slovy?
SLOKA 11: Kṛṣṇo, Kṛṣṇo! Ó velký yogī! Ó Nejvyšší Duše a ochránce vesmíru! Ó Govindo! Prosím ochraň mě, která jsem se Ti odevzdala. Já a moji synové se topíme v potížích.
SLOKA 12: Nevidím žádné jiné útočiště pro ty, kdo se obávají smrti a opětovného zrození, než Tvé osvobozující lotosové nohy, neboť Ty jsi Nejvyšší Pán.
SLOKA 13: Klaním se Ti, Kṛṣṇo, svrchované čisté, Absolutní Pravdě a Nadduši, Pánu čisté oddané služby a zdroji všeho poznání. Přicházím k Tobě do útočiště.
SLOKA 14: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když takto tvá prababička Kuntīdevī meditovala o členech své rodiny a také o Kṛṣṇovi, vládci vesmíru, ze žalu se rozplakala, ó králi.
SLOKA 15: Jak Akrūra, který s královnou Kuntī sdílel její neštěstí i štěstí, tak slavný Vidura utěšili královnu tím, že jí připomněli, jak mimořádným způsobem se narodili její synové.
SLOKA 16: Vřelá náklonnost krále Dhṛtarāṣṭry k jeho synům ho vedla k tomu, že se k Pāṇḍuovcům choval nespravedlivě. Těsně před odjezdem Akrūra zašel ke králi, který seděl mezi svými přáteli a podpůrci, a sdělil mu zprávu, kterou mu na základě přátelství poslali jeho příbuzní – Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma.
SLOKA 17: Akrūra řekl: Ó můj milý synu Vicitravīryi, který zvětšuješ slávu Kuruovců, teď, když zemřel tvůj bratr Pāṇḍu, jsi přijal královský trůn.
SLOKA 18: Jistě dosáhneš úspěchu a slávy, budeš-li chránit Zemi podle náboženských zásad, těšit poddané svým vznešeným charakterem a chovat se stejně ke všem svým příbuzným.
SLOKA 19: Budeš-li však jednat jinak, lidé tě zavrhnou v tomto světě, a v příštím životě vstoupíš do temnoty pekla. Zůstaň proto nestranný vůči synům Pāṇḍua a svým vlastním synům.
SLOKA 20: V tomto světě nemá nikdo trvalý vztah s nikým jiným, ó králi. Nemůžeme zůstat navždy ani se svým vlastním tělem, o manželce, dětech a ostatních ani nemluvě.
SLOKA 21: Každý tvor se rodí i umírá sám a sám zažívá spravedlivé odměny za své dobré a zlé činy.
SLOKA 22: Cizí osoby vydávající se za drahé svěřence ukradnou hloupému člověku jeho hříšně nabyté bohatství, tak jako rybí potěr vypije vodu, která drží ryby naživu.
SLOKA 23: Hlupák jedná hříšně, aby zaopatřil svůj život, bohatství, děti a ostatní příbuzné, neboť si myslí: „Tyto věci jsou mé.“ Nakonec ho však právě toto vše opustí a ponechá mu jen zklamání.
SLOKA 24: Pošetilá duše, opuštěná svými takzvanými svěřenci, neznalá skutečného cíle života a lhostejná ke svým skutečným povinnostem, vstupuje do temnoty pekla, aniž by se jí podařilo splnit své záměry, a své hříšné reakce si bere s sebou.
SLOKA 25: Proto, ó králi, pohlížej na tento svět jako na sen, kouzelníkův trik nebo výplod fantazie, ovládni prosím svou mysl inteligencí a buď vyrovnaný a klidný, můj pane.
SLOKA 26: Dhṛtarāṣṭra řekl: Ó vládce dobročinnosti, nebudu mít nikdy dost naslouchání tvým příznivým slovům. Vážně, jsem jako smrtelník, který získal nektar bohů.
SLOKA 27: Nicméně, laskavý Akrūro, jelikož mé vrtkavé srdce je předpojaté náklonností k mým synům, tato tvá uspokojivá slova v něm nenacházejí pevné místo, stejně jako blesk nemůže zůstat v mraku.
SLOKA 28: Kdo se dokáže vzepřít příkazům Nejvyššího Pána, který nyní sestoupil do yaduovské dynastie, aby zmenšil břemeno Země?
SLOKA 29: Klaním se Jemu, Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jenž tvoří tento vesmír nepředstavitelným působením své hmotné energie a potom šíří různé kvality přírody tak, že vstupuje do svého stvoření. Od Něho, jehož zábavy mají nepochopitelný význam, pochází jak svazující koloběh rození a umírání, tak proces umožňující se z něho vysvobodit.
SLOKA 30: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když se Akrūra, potomek Yadua, takto přesvědčil o králově postoji, se svolením svých příbuzných a přátel se vrátil do hlavního města Yaduovců.
SLOKA 31: Akrūra podal Pánu Balarāmovi a Pánu Kṛṣṇovi zprávu, jak se Dhṛtarāṣṭra chová k Pāṇḍuovcům, a tak splnil účel, kvůli němuž byl vyslán, ó potomku Kuruovců.