Skip to main content

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DEVÁTÁ

Akrūrova mise v Hastināpuru

Tato kapitola popisuje, jak jel Akrūra do Hastināpuru, vidĕl, jak Dhṛtarāṣṭra diskriminuje své synovce Pāṇḍuovce, a potom se vrátil do Mathury.

Akrūra odjel na pokyn Pána Kṛṣṇy do Hastināpuru, kde se setkal s Kuruovci a Pāṇḍuovci a potom začal zjišťovat, jak se Dhṛtarāṣṭra k Pāṇḍuovcům chová. Tento úkol zdržel Akrūru v Hastināpuru nĕkolik mĕsíců.

Vidura a Kuntīdevī Akrūrovi podrobnĕ popsali, jak se Dhṛtarāṣṭrovi synové, kteří závidĕli Pāṇḍuovcům jejich vznešené vlastnosti, pokoušeli své bratrance různými zločinnými způsoby zahubit a vymýšleli další krutosti. Uslzená Kuntīdevī se zeptala Akrūry: „Myslí nĕkdy moji rodiče a ostatní příbuzní v čele s Kṛṣṇou a Balarāmou na mne a mé syny a přijde nás nĕkdy Kṛṣṇa utĕšit v našem trápení?“ Potom Kuntīdevī začala na svou ochranu pronášet jména Pána Kṛṣṇy a také mantry vyjadřující odevzdanost Jemu. Akrūra ji ujistil: „Jelikož se tvoji synové zrodili z polobohů, jako je Dharma a Vāyu, není důvod očekávat, že by je mĕlo postihnout nĕjaké neštĕstí; naopak bys mĕla být přesvĕdčená, že velmi brzy obdrží to nejvĕtší možné štĕstí.“

Akrūra potom předal Dhṛtarāṣṭrovi zprávu od Kṛṣṇy a Balarāmy. Řekl králi: „Přijal jsi po smrti Pāṇḍua královský trůn. Mĕl bys chránit všechny své poddané a příbuzné na základĕ nestranného postoje vůči všem; to je náboženská povinnost králů. Takovým spravedlivým jednáním získáš veškerou slávu a štĕstí. Budeš-li však jednat jinak, dosáhneš jen hanby v tomto životĕ a odsouzení k pobytu v pekle v životĕ příštím. Živá bytost se rodí sama a sama svůj život opouští. Sama si užívá plodů své zbožnosti a hříchu. Pokud nĕkdo nepochopí pravou totožnost vlastního já a místo toho zaopatřuje své potomky za použití hříšných činů, potom jistĕ půjde do pekla. Človĕk by tedy mĕl pochopit nestálou povahu hmotné existence, která je jako sen ve spánku, kouzelníkův trik nebo výplod fantazie, a mĕl by tedy ovládnout svou mysl, aby zůstal klidný a vyrovnaný.“

Dhṛtarāṣṭra na to odpovĕdĕl: „Nemohu se nasytit tvých prospĕšných slov, ó Akrūro, která jsou jako sladký nektar nesmrtelnosti. Silný uzel náklonnosti k mým synům mĕ však nutí jim nadržovat a tvé výroky nenacházejí v mé mysli pevné místo. Nikdo se nemůže protivit řízení Nejvyššího Pána; Jeho zámĕr, se kterým sestoupil do yaduovské dynastie, se nevyhnutelnĕ naplní.“

Když nyní Akrūra znal Dhṛtarāṣṭrovu mentalitu, se svolením svých drahých příbuzných a přátel se vrátil do Mathury, kde všechno vyprávĕl Pánu Kṛṣṇovi a Pánu Balarāmovi.

Sloka 1-2:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Akrūra odjel do Hastināpuru, mĕsta, které se honosí slávou pūruovských vládců. Tam se vidĕl s Dhṛtarāṣṭrou, Bhīṣmou, Vidurou a Kuntī spolu s Bāhlīkou a jeho synem Somadattou. Vidĕl se i s Droṇācāryou, Kṛpācāryou, Karṇou, Duryodhanou, Aśvatthāmou, Pāṇḍuovci a dalšími blízkými přáteli.
Sloka 3:
Poté, co se Akrūra, syn Gāndinī, řádnĕ přivítal se všemi svými příbuznými a přáteli, ptali se ho na novinky týkající se členů jejich rodiny a on se na oplátku ptal na jejich blaho.
Sloka 4:
Zdržel se v Hastināpuru nĕkolik mĕsíců, aby prozkoumal chování krále, který mĕl slabou vůli, špatné syny a sklon podléhat rozmarům zlomyslných rádců.
Sloka 5-6:
Kuntī a Vidura Akrūrovi podrobnĕ popsali zlé zámĕry Dhṛtarāṣṭrových synů, kteří nedokázali snášet vznešené vlastnosti synů Kuntī  –  jako například jejich mocný vliv, vojenské schopnosti, fyzickou sílu, statečnost a pokoru  –  ani silnou náklonnost, kterou k nim chovali obyvatelé. Kuntī a Vidura také řekli Akrūrovi, jak se Dhṛtarāṣṭrovi synové pokusili Pāṇḍuovce otrávit jedem a provádĕli další podobné intriky.
Sloka 7:
Kuntīdevī využila návštĕvy svého bratra Akrūry a důvĕrnĕ se na nĕho obrátila. Zavzpomínala na své rodištĕ, a se slzami v očích promluvila.
Sloka 8:
(Královna Kuntī řekla:) Ó laskavý, vzpomínají na nás ještĕ moji rodiče, bratři, sestry, synovci, ženy z rodiny a přítelkynĕ z mládí?
Sloka 9:
Vzpomíná si můj synovec Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost a soucitné útočištĕ svých oddaných, ještĕ na syny své tety? A vzpomíná na nĕ i Rāma s lotosovýma očima?
Sloka 10:
Trpím teď uprostřed svých nepřátel jako laň uprostřed vlků a moji synové jsou bez otce. Přijde nás Kṛṣṇa utĕšit svými slovy?
Sloka 11:
Kṛṣṇo, Kṛṣṇo! Ó velký yogī! Ó Nejvyšší Duše a ochránce vesmíru! Ó Govindo! Prosím ochraň mĕ, která jsem se Ti odevzdala. Já a moji synové se topíme v potížích.
Sloka 12:
Nevidím žádné jiné útočištĕ pro ty, kdo se obávají smrti a opĕtovného zrození, než Tvé osvobozující lotosové nohy, neboť Ty jsi Nejvyšší Pán.
Sloka 13:
Klaním se Ti, Kṛṣṇo, svrchované čisté, Absolutní Pravdĕ a Nadduši, Pánu čisté oddané služby a zdroji všeho poznání. Přicházím k Tobĕ do útočištĕ.
Sloka 14:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když takto tvá prababička Kuntīdevī meditovala o členech své rodiny a také o Kṛṣṇovi, vládci vesmíru, ze žalu se rozplakala, ó králi.
Sloka 15:
Jak Akrūra, který s královnou Kuntī sdílel její neštĕstí i štĕstí, tak slavný Vidura utĕšili královnu tím, že jí připomnĕli, jak mimořádným způsobem se narodili její synové.
Sloka 16:
Vřelá náklonnost krále Dhṛtarāṣṭry k jeho synům ho vedla k tomu, že se k Pāṇḍuovcům choval nespravedlivĕ. Tĕsnĕ před odjezdem Akrūra zašel ke králi, který sedĕl mezi svými přáteli a podpůrci, a sdĕlil mu zprávu, kterou mu na základĕ přátelství poslali jeho příbuzní  –  Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma.
Sloka 17:
Akrūra řekl: Ó můj milý synu Vicitravīryi, který zvĕtšuješ slávu Kuruovců, teď, když zemřel tvůj bratr Pāṇḍu, jsi přijal královský trůn.
Sloka 18:
Jistĕ dosáhneš úspĕchu a slávy, budeš-li chránit Zemi podle náboženských zásad, tĕšit poddané svým vznešeným charakterem a chovat se stejnĕ ke všem svým příbuzným.
Sloka 19:
Budeš-li však jednat jinak, lidé tĕ zavrhnou v tomto svĕtĕ, a v příštím životĕ vstoupíš do temnoty pekla. Zůstaň proto nestranný vůči synům Pāṇḍua a svým vlastním synům.
Sloka 20:
V tomto svĕtĕ nemá nikdo trvalý vztah s nikým jiným, ó králi. Nemůžeme zůstat navždy ani se svým vlastním tĕlem, o manželce, dĕtech a ostatních ani nemluvĕ.
Sloka 21:
Každý tvor se rodí i umírá sám a sám zažívá spravedlivé odmĕny za své dobré a zlé činy.
Sloka 22:
Cizí osoby vydávající se za drahé svĕřence ukradnou hloupému človĕku jeho hříšnĕ nabyté bohatství, tak jako rybí potĕr vypije vodu, která drží ryby naživu.
Sloka 23:
Hlupák jedná hříšnĕ, aby zaopatřil svůj život, bohatství, dĕti a ostatní příbuzné, neboť si myslí: „Tyto vĕci jsou mé.“ Nakonec ho však právĕ toto vše opustí a ponechá mu jen zklamání.
Sloka 24:
Pošetilá duše, opuštĕná svými takzvanými svĕřenci, neznalá skutečného cíle života a lhostejná ke svým skutečným povinnostem, vstupuje do temnoty pekla, aniž by se jí podařilo splnit své zámĕry, a své hříšné reakce si bere s sebou.
Sloka 25:
Proto, ó králi, pohlížej na tento svĕt jako na sen, kouzelníkův trik nebo výplod fantazie, ovládni prosím svou mysl inteligencí a buď vyrovnaný a klidný, můj pane.
Sloka 26:
Dhṛtarāṣṭra řekl: Ó vládce dobročinnosti, nebudu mít nikdy dost naslouchání tvým příznivým slovům. Vážnĕ, jsem jako smrtelník, který získal nektar bohů.
Sloka 27:
Nicménĕ, laskavý Akrūro, jelikož mé vrtkavé srdce je předpojaté náklonností k mým synům, tato tvá uspokojivá slova v nĕm nenacházejí pevné místo, stejnĕ jako blesk nemůže zůstat v mraku.
Sloka 28:
Kdo se dokáže vzepřít příkazům Nejvyššího Pána, který nyní sestoupil do yaduovské dynastie, aby zmenšil břemeno Zemĕ?
Sloka 29:
Klaním se Jemu, Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jenž tvoří tento vesmír nepředstavitelným působením své hmotné energie a potom šíří různé kvality přírody tak, že vstupuje do svého stvoření. Od Nĕho, jehož zábavy mají nepochopitelný význam, pochází jak svazující kolobĕh rození a umírání, tak proces umožňující se z nĕho vysvobodit.
Sloka 30:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když se Akrūra, potomek Yadua, takto přesvĕdčil o královĕ postoji, se svolením svých příbuzných a přátel se vrátil do hlavního mĕsta Yaduovců.
Sloka 31:
Akrūra podal Pánu Balarāmovi a Pánu Kṛṣṇovi zprávu, jak se Dhṛtarāṣṭra chová k Pāṇḍuovcům, a tak splnil účel, kvůli nĕmuž byl vyslán, ó potomku Kuruovců.