Akrūrova mise v Hastināpuru

Tato kapitola popisuje, jak jel Akrūra do Hastināpuru, viděl, jak Dhṛtarāṣṭra diskriminuje své synovce Pāṇḍuovce, a potom se vrátil do Mathury.

Akrūra odjel na pokyn Pána Kṛṣṇy do Hastināpuru, kde se setkal s Kuruovci a Pāṇḍuovci a potom začal zjišťovat, jak se Dhṛtarāṣṭra k Pāṇḍuovcům chová. Tento úkol zdržel Akrūru v Hastināpuru několik měsíců.

Vidura a Kuntīdevī Akrūrovi podrobně popsali, jak se Dhṛtarāṣṭrovi synové, kteří záviděli Pāṇḍuovcům jejich vznešené vlastnosti, pokoušeli své bratrance různými zločinnými způsoby zahubit a vymýšleli další krutosti. Uslzená Kuntīdevī se zeptala Akrūry: „Myslí někdy moji rodiče a ostatní příbuzní v čele s Kṛṣṇou a Balarāmou na mne a mé syny a přijde nás někdy Kṛṣṇa utěšit v našem trápení?“ Potom Kuntīdevī začala na svou ochranu pronášet jména Pána Kṛṣṇy a také mantry vyjadřující odevzdanost Jemu. Akrūra ji ujistil: „Jelikož se tvoji synové zrodili z polobohů, jako je Dharma a Vāyu, není důvod očekávat, že by je mělo postihnout nějaké neštěstí; naopak bys měla být přesvědčená, že velmi brzy obdrží to největší možné štěstí.“

Akrūra potom předal Dhṛtarāṣṭrovi zprávu od Kṛṣṇy a Balarāmy. Řekl králi: „Přijal jsi po smrti Pāṇḍua královský trůn. Měl bys chránit všechny své poddané a příbuzné na základě nestranného postoje vůči všem; to je náboženská povinnost králů. Takovým spravedlivým jednáním získáš veškerou slávu a štěstí. Budeš-li však jednat jinak, dosáhneš jen hanby v tomto životě a odsouzení k pobytu v pekle v životě příštím. Živá bytost se rodí sama a sama svůj život opouští. Sama si užívá plodů své zbožnosti a hříchu. Pokud někdo nepochopí pravou totožnost vlastního já a místo toho zaopatřuje své potomky za použití hříšných činů, potom jistě půjde do pekla. Člověk by tedy měl pochopit nestálou povahu hmotné existence, která je jako sen ve spánku, kouzelníkův trik nebo výplod fantazie, a měl by tedy ovládnout svou mysl, aby zůstal klidný a vyrovnaný.“

Dhṛtarāṣṭra na to odpověděl: „Nemohu se nasytit tvých prospěšných slov, ó Akrūro, která jsou jako sladký nektar nesmrtelnosti. Silný uzel náklonnosti k mým synům mě však nutí jim nadržovat a tvé výroky nenacházejí v mé mysli pevné místo. Nikdo se nemůže protivit řízení Nejvyššího Pána; Jeho záměr, se kterým sestoupil do yaduovské dynastie, se nevyhnutelně naplní.“

Když nyní Akrūra znal Dhṛtarāṣṭrovu mentalitu, se svolením svých drahých příbuzných a přátel se vrátil do Mathury, kde všechno vyprávěl Pánu Kṛṣṇovi a Pánu Balarāmovi.