Śrīmad-Bhāgavatam 10.49.24
Verš
svayaṁ kilbiṣam ādāya
tais tyakto nārtha-kovidaḥ
asiddhārtho viśaty andhaṁ
sva-dharma-vimukhas tamaḥ
tais tyakto nārtha-kovidaḥ
asiddhārtho viśaty andhaṁ
sva-dharma-vimukhas tamaḥ
Synonyma
svayam — pro sebe; kilbiṣam — hříšné reakce; ādāya — přijímající; taiḥ — jimi; tyaktaḥ — opuštěný; na — ne; artha — účel svého života; kovidaḥ — správně znající; asiddha — nesplněné; arthaḥ — jehož cíle; viśati — vstupuje; andham — slepý; sva — své vlastní; dharma — vůči náboženské povinnosti; vimukhaḥ — lhostejný; tamaḥ — do temnoty (pekla).
Překlad
Pošetilá duše, opuštěná svými takzvanými svěřenci, neznalá skutečného cíle života a lhostejná ke svým skutečným povinnostem, vstupuje do temnoty pekla, aniž by se jí podařilo splnit své záměry, a své hříšné reakce si bere s sebou.
Význam
Je smutně ironické, že materialisté, kteří tak neúnavně pracují, aby získali jistotu, bezpečí, majetek a rodinu, vstupují do temnoty pekla a nezbývá jim nic jiného než bolestivé reakce za jejich hříchy. Na druhé straně ti, kdo rozvíjejí vědomí Kṛṣṇy, duchovní život, sice zdánlivě zanedbávají hromadění majetku, budování velké rodiny a tak dále, ale přitom do příštího života jdou s mnoha duchovními aktivy, a tak si vychutnávají hluboké radosti duše.