Śrīmad-Bhāgavatam 10.50.5-6
Verš
nirīkṣya tad-balaṁ kṛṣṇa
udvelam iva sāgaram
sva-puraṁ tena saṁruddhaṁ
sva-janaṁ ca bhayākulam
udvelam iva sāgaram
sva-puraṁ tena saṁruddhaṁ
sva-janaṁ ca bhayākulam
cintayām āsa bhagavān
hariḥ kāraṇa-mānuṣaḥ
tad-deśa-kālānuguṇaṁ
svāvatāra-prayojanam
hariḥ kāraṇa-mānuṣaḥ
tad-deśa-kālānuguṇaṁ
svāvatāra-prayojanam
Synonyma
nirīkṣya — když pozoroval; tat — jeho (Jarāsandhy); balam — vojenskou sílu; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; udvelam — vylévající se z břehů; iva — jako; sāgaram — oceán; sva — své; puram — město, Mathuru; tena — tou; saṁruddham — oblehnuté; sva-janam — své poddané; ca — a; bhaya — strachem; ākulam — rozrušené; cintayām āsa — pomyslel; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; hariḥ — Pán Hari; kāraṇa — příčina všeho; mānuṣaḥ — jevící se jako lidská bytost; tat — pro to; deśa — místo; kāla — a čas; anuguṇam — vhodný; sva-avatāra — svého sestoupení do tohoto světa; prayojanam — na záměr.
Překlad
Přestože je Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčinou tohoto světa, v době svého sestoupení na Zemi hrál úlohu lidské bytosti. Když tedy hleděl na Jarāsandhovo vojsko, jež obléhalo Jeho město jako velký oceán vylévající se z břehů, a když viděl, jak toto vojsko děsí Jeho poddané, uvážil vhodnou odpověď podle času, místa a konkrétního záměru Jeho stávající inkarnace.
Význam
Ācāryové poukazují na to, že Nejvyšší Bůh si se smrtícím útokem Jarāsandhy a jeho vojáků nemusel dělat starosti. Jak je zde ale uvedeno, Śrī Kṛṣṇa hrál úlohu lidské bytosti (kāraṇa-mānuṣaḥ), a hrál ji dobře. Tato hra se nazývá līlā, Pánovo předvádění duchovních zábav pro potěšení svých oddaných. Ačkoliv běžné lidi mohou Pánovy zábavy šokovat, oddané Jeho nenapodobitelné chování nesmírně těší. Śrīla Śrīdhara Svāmī tedy uvádí, že Śrī Kṛṣṇa uvažoval takto: „Jak bych měl Jarāsandhu porazit? Měl bych pobít vojsko kromě Jarāsandhy nebo zabít Jarāsandhu a vojsko si přivlastnit? Nebo bych je možná měl prostě zabít všechny.“ Konečný úsudek Pána Kṛṣṇy je popsán v následujících verších.