Śrīmad-Bhāgavatam 10.50.29
Verš
sthity-udbhavāntaṁ bhuvana-trayasya yaḥ
samīhite ’nanta-guṇaḥ sva-līlayā
na tasya citraṁ para-pakṣa-nigrahas
tathāpi martyānuvidhasya varṇyate
samīhite ’nanta-guṇaḥ sva-līlayā
na tasya citraṁ para-pakṣa-nigrahas
tathāpi martyānuvidhasya varṇyate
Synonyma
sthiti — udržování; udbhava — stvoření; antam — a zničení; bhuvana-trayasya — tří světů; yaḥ — který; samīhite — uskutečňuje; ananta — neomezené; guṇaḥ — jehož transcendentální vlastnosti; sva-līlayā — jako svou zábavu; na — ne; tasya — pro Něho; citram — úžasné; para — vystupující proti; pakṣa — strany; nigrahaḥ — porážka; tathā api — přesto; martya — lidské bytosti; anuvidhasya — který napodobuje; varṇyate — je popisováno.
Překlad
Pro Něho, jenž řídí stvoření, udržování a zničení tří světů a má neomezené duchovní vlastnosti, není příliš úžasné, že poráží ty, kdo vystupují proti Němu. Přesto mudrci Jeho činy oslavují, když takto napodobuje lidské chování.
Význam
Filosof Aristotelés kdysi tvrdil, že Svrchovaný Bůh by se sotva účastnil lidských činností, neboť všechny běžné činnosti nejsou božské bytosti hodny. I Śrīla Viśvanātha Cakravartī, který téměř jistě nikdy Aristotelova díla nečetl, vznáší podobnou námitku: Jelikož Śrī Kṛṣṇa tvoří, udržuje a ničí celý vesmír, není Jeho boj s Jarāsandhou nezajímavým, nevyrovaným utkáním?
Odpověď je taková: Pán hraje úlohu lidské bytosti a pomocí své energie blaženosti sehrává vzrušující transcendentální zábavy, plné napětí a dynamického děje. Pánova energie Yogamāyā způsobuje, že Pán vypadá přesně jako lidská bytost, a díky tomu se můžeme těšit z podívané, jak Nejvyšší Osoba hraje na pozemském jevišti. Zatvrzelí agnostici budou samozřejmě namítat, že pokud je Kṛṣṇa Bůh, o žádném skutečném napětí nemůže být řeč. Tito skeptici nerozumí Kṛṣṇově přitažlivé síle. Krása a drama, dokonce i na hmotném jevišti, mají svou kouzelnou logiku, a podobně milujeme Kṛṣṇu kvůli Němu samotnému, Jeho krásu oceňujeme kvůli ní samotné a užíváme si Kṛṣṇových zábav, protože jsou samy o sobě úžasné. Kṛṣṇa ve skutečnosti sehrává své zábavy ne s nějakým světským sobeckým záměrem, ale pro naše potěšení. Předvádění duchovních zábav je tedy samo o sobě aktem lásky, který Kṛṣṇa vyjevuje pro nekonečné duchovní štěstí duší s čistým srdcem, jež překonaly hmotnou závist vůči Bohu.
V tomto ohledu cituje Śrīla Viśvanātha Cakravartī důležitý verš z Gopāla-tāpanī Upaniṣady: narākṛti para-brahma kāraṇa-mānuṣaḥ. „Nejvyšší Absolutní Pravda se pro naplnění svého vlastního záměru zjevuje v těle podobném lidskému, přestože je zdrojem všeho.“ Podobně ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.32) čteme: yan-mitraṁ paramānandaṁ pūrṇaṁ brahma sanātanam: „Zdroj transcendentální blaženosti, věčný Nejvyšší Brahman, se stal jejich přítelem.“