Śrīmad-Bhāgavatam 10.51.50

Ve Spojených státech a ostatních hmotně rozvinutých zemích se mrtvoly kosmeticky odstraňují úhledným obřadným způsobem, ale v mnoha částech světa staří, nemocní a zranění lidé umírají na osamělých nebo zapomenutých místech, kde psi a šakali sežerou jejich těla a promění je ve výkaly. A pokud je někdo natolik požehnaný, že je pohřben v rakvi, jeho tělo mohou pozřít červi a ostatní drobní tvorové. Mnoho pozemských mrtvol je také spáleno a tak proměněno v popel. Tak jak tak, smrt je jistá a konečný osud těla není nikdy vznešený. To je skutečný význam tohoto Mucukundova výroku – že tělo, i když je nyní nazýváno „král“, „princ“, „královna krásy“, „příslušník horní střední třídy“ a tak dále, bude nakonec nazýváno „výkaly,“ „červi“ a „popel.“

Śrīla Śrīdhara Svāmī cituje tento védský výrok:

„Po projití mnoha tisíci druhy života a velkém úsilí podmíněné živé bytosti nakonec získají lidské tělo. Ty lidské bytosti, které přesto neuctívají Pána Viṣṇua, jenž jim může přinést skutečné štěstí, se tedy jistě staly jak nepřáteli sebe sama tak lidstva.“