Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.51.49

Verš

pramattam uccair itikṛtya-cintayā
pravṛddha-lobhaṁ viṣayeṣu lālasam
tvam apramattaḥ sahasābhipadyase
kṣul-lelihāno ’hir ivākhum antakaḥ

Synonyma

pramattam — zcela oklamaný; uccaiḥ — rozsáhlou; iti-kṛtya — toho, co se má udĕlat; cintayā — s myšlenkou; pravṛddha — plnĕ vzrůstající; lobham — jehož chamtivost; viṣayeṣu — po smyslových objektech; lālasam — toužící; tvam — Tobĕ; apramattaḥ — neoklamanému; sahasā — náhle; abhipadyase — čelící; kṣut — hladem; lelihānaḥ — olizující si zuby; ahiḥ — had; iva — jako; ākhum — myš; antakaḥ — smrt.

Překlad

Človĕk posedlý myšlenkami na to, co je podle nĕj třeba udĕlat, nesmírnĕ chamtivý a holdující smyslovému požitku se náhle octne tváří v tvář Tobĕ, jenž jsi vždy bdĕlý. Objevíš se před ním jako smrt, jako hladový had olizující si zuby před myší.

Význam

Zde si můžeme povšimnout kontrastu mezi slovy pramattam a apramattaḥ. Ti, kdo se snaží vykořisťovat hmotný svĕt, jsou pramatta: „oklamaní, zmatení, šílící touhou“. Pán je však apramatta: „bdĕlý, rozvážný a nezmatený“. Ve svém šílenství můžeme popírat Boha či Jeho zákony, ale Pán je rozvážný a neopomene nás odmĕnit nebo potrestat podle kvality našich činností.