Śrīmad-Bhāgavatam 10.51.23-26

tam ālokya ghana-śyāmaṁ
pīta-kauśeya-vāsasam
śrīvatsa-vakṣasaṁ bhrājat
kaustubhena virājitam
catur-bhujaṁ rocamānaṁ
vaijayantyā ca mālayā
cāru-prasanna-vadanaṁ
sphuran-makara-kuṇḍalam
prekṣaṇīyaṁ nṛ-lokasya
sānurāga-smitekṣaṇam
apīvya-vayasaṁ matta-
mṛgendrodāra-vikramam
paryapṛcchan mahā-buddhis
tejasā tasya dharṣitaḥ
śaṅkitaḥ śanakai rājā
durdharṣam iva tejasā

Synonyma

Překlad

Když král Mucukunda hleděl na Pána, viděl, že je tmavě modrý jako mrak, má čtyři paže, žlutý hedvábný oděv, na hrudi znak Śrīvatsa a na krku jasně zářící drahokam Kaustubha. Pána zdobila girlanda Vaijayantī, ukazoval svou sličnou, klidnou tvář, která přitahuje oči celého lidstva svými náušnicemi tvaru žraloků a láskyplně se usmívajícím pohledem. Krása Jeho mladistvého těla byla nepřekonatelná a pohyboval se se vznešeností rozzuřeného lva. Vysoce inteligentní král byl přemožen Pánovou září, která svědčila o Jeho nepřemožitelnosti. Mucukunda se nejistě a váhavě zeptal Pána Kṛṣṇy.

Význam

Je významné, že sloka 24 uvádí: catur-bhujaṁ rocamānam – „Pán byl vidět ve své krásné čtyřruké podobě.“ V celém tomto velkém díle vidíme, jak Pán Kṛṣṇa projevuje své různé transcendentální podoby, nejvíce dvourukou podobu Kṛṣṇy a čtyřrukou podobu Nārāyaṇa či Viṣṇua. Není tedy pochyb o tom, že Kṛṣṇa a Viṣṇu se neliší, nebo že Kṛṣṇa je původní podoba Pána. Tyto věci jsou někdy mylně chápány, ale velcí ācāryové, odborníci v duchovní vědě, nám je objasnili. Bůh ve své původní podobě není pouze stvořitel, udržovatel a ničitel, nebo ten, kdo trestá podmíněné duše, ale naopak nekonečně krásný Bůh, který si užívá ve svém sídle. To je podoba Kṛṣṇy, tentýž Kṛṣṇa, který se expanduje do podob Viṣṇua, aby udržoval náš nedokonalý svět.
Śrīla Jīva Gosvāmī zmiňuje, že slovo śaṅkitaḥ, „s nějakou pochybností“, vyjadřuje, že Mucukunda uvažoval: „Je to vskutku Nejvyšší Pán?“ V následujících verších se vyjadřuje otevřeně.