Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ

Období dešťů a podzim ve Vṛndāvanu

Pro obohacení popisu zábav Pána Kṛṣṇy líčí Śrī Śukadeva Gosvāmī v této kapitole krásu Vṛndāvanu bĕhem podzimu a období dešťů. Do svého vyprávĕní začleňuje kouzelné pokyny v podobĕ metafor.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Pasáčci potom se všemi podrobnostmi vylíčili ženám ve Vṛndāvanu Kṛṣṇovo a Balarāmovo úžasné počínání – jak je zachránili před lesním požárem a zabili démona Pralambu.
Sloka 2:
Starší pastevci a jejich manželky žasli, když to vyprávĕní slyšeli, a usoudili, že Kṛṣṇa a Balarāma jsou jistĕ vznešení polobozi, kteří se zjevili ve Vṛndāvanu.
Sloka 3:
Potom začalo období dešťů, které dává život a potravu všem živým bytostem. Nebem začaly dunĕt hromy a na obzoru se míhaly blesky.
Sloka 4:
Nebe pak zahalily husté modré mraky doprovázené blesky a hromy. Tak bylo nebe se svým přirozeným osvĕtlením zahalené stejnĕ, jako je duchovní duše zahalená třemi kvalitami hmotné přírody.
Sloka 5:
Za osm mĕsíců vypilo slunce svými paprsky bohatství půdy v podobĕ vody. Nyní, když nastal pravý čas, začalo slunce toto nahromadĕné bohatství uvolňovat.
Sloka 6:
Prudké vĕtry třásly a pohazovaly velkými mraky, ve kterých se blýskalo. Mrak dávaly své životy pro potĕšení tohoto svĕta, tak jako milostivé osoby.
Sloka 7:
Zemĕ byla vyhublá letním horkem, ale závlaha od boha deštĕ ji zase plnĕ vykrmila. Byla tedy jako osoba, jejíž tĕlo bylo vyzáblé askezí sledující nĕjaký hmotný cíl, ale která se opĕt plnĕ nasytí, když získá plod této askeze.
Sloka 8:
Temnota bĕhem večerního soumraku v období dešťů umožňovala svĕtluškám, aby svítily místo hvĕzd, tak jako ve vĕku Kali umožňuje převaha hříšných činností ateistickým doktrínám zastínit pravé poznání Véd.
Sloka 9:
Žáby ležely celou dobu tiše, ale jakmile zaslechly dunĕní mraků, začaly najednou kvákat, tak jako brāhmaṇští studenti, kteří tiše konají své ranní povinnosti, začnou recitovat své úlohy, jakmile je učitel zavolá.
Sloka 10:
S příchodem období dešťů se nepatrné toky, které předtím vyschly, naplnily vodou a pak vychýlily ze svých řečišť, tak jako tĕlo, majetek a peníze človĕka, jenž podléhá nátlakům smyslů, jsou používané scestným způsobem.
Sloka 11:
Čerstvĕ vyrostlá tráva učinila zemi smaragdovĕ zelenou, hmyz indragopa jí dodal červený nádech a bílé houby přidaly ještĕ další barvu a kruhy stínů. Díky tomu zemĕ vypadala jako osoba, která náhle zbohatla.
Sloka 12:
Pole se svým bohatstvím v podobĕ obilí tĕšila farmáře, ale podnĕcovala lítost v srdcích lidí, kteří byli příliš pyšní na to, aby se vĕnovali farmaření, a kteří nechápali, že vše řídí Nejvyšší.
Sloka 13:
Když všichni tvorové na souši i ve vodĕ využili novĕ napršené vody, jejich podoby získaly na přitažlivosti, tak jako oddaný se stane krásným díky službĕ Nejvyššímu Pánu.
Sloka 14:
Tam, kde se řeky vlévaly do oceánu, se oceán rozbouřil a vítr zvedal jeho vlny, tak jako se rozruší mysl nezralého yogīho, který je ještĕ poznamenaný chtíčem a připoutaný k objektům smyslového požitku.
Sloka 15:
Tak jako oddaní, jejichž mysl je pohroužená v Osobnosti Božství, zůstávají klidní, i když na nĕ doléhá nebezpečí všeho druhu, hory nebyly v období dešťů vůbec rozrušené, přestože do nich opakovanĕ narážely mraky nesoucí déšť.
Sloka 16:
Nečištĕné cesty bĕhem období dešťů pokryla tráva a suť, takže byly tĕžko k rozeznání. Připomínaly náboženská písma, která brāhmaṇové přestali studovat, a která jsou proto vlivem času zkomolená a zastřená.
Sloka 17:
I když jsou mraky přáteli všech živých bytostí, blesk, který je přelétavý ve svých zálibách, přeskakoval z jednoho shluku mraků do druhého jako chtivé ženy, které nejsou vĕrné ani ctnostným mužům.
Sloka 18:
Když se na nebi, které má vlastnost hřmĕní, objevil Indrův luk (duha), nebyl jako obyčejné luky, protože nemĕl tĕtivu. Když se v tomto svĕtĕ, který je výtvorem vzájemného působení hmotných kvalit, zjevuje Nejvyšší Pán, je také jiný než obyčejní lidé, protože zůstává hmotnými kvalitami nedotčený a nezávislý na jakýchkoliv hmotných okolnostech.
Sloka 19:
Mĕsíc se bĕhem období dešťů nemohl přímo ukázat, protože ho zakrývaly mraky, které byly samy osvĕtlené mĕsíčními paprsky. Ani živá bytost se v hmotném svĕtĕ nemůže ukázat přímo, protože ji zakrývá falešné ego, které je samo osvĕtlené vĕdomím čisté duše.
Sloka 20:
Když pávi spatřili první mraky, začali jásat a radostnĕ křičet na uvítanou, tak jako lidé soužení v rodinném životĕ cítí štĕstí, když je navštíví čistí oddaní Nejvyššího Pána, jenž nikdy neklesá.
Sloka 21:
Stromy byly schřadlé a suché, ale poté, co se svými nohami napily čerstvĕ napršené vody, jejich různé tĕlesné rysy se rozbujely. Také ten, jehož tĕlo vyzáblo a zesláblo podstupováním askeze, znovu projeví zdravé tĕlesné rysy poté, co si užívá hmotných vĕcí, kterých onou askezí dosáhl.
Sloka 22:
Jeřábi dále sídlili na březích jezer, přestože tyto břehy byly bĕhem období dešťů narušené, tak jako materialističtí lidé se znečištĕnou myslí zůstávají stále doma, přestože tam probíhá mnoho rušivých událostí.
Sloka 23:
Když Indra seslal své deštĕ, přívaly vody protrhly zavlažovací hrázky na polích, tak jako v Kali-yuze mylné teorie ateistů bourají hranice stanovené pokyny Véd.
Sloka 24:
Mraky hnané vĕtry vypustily svou nektarovou vodu pro dobro všech živých bytostí, tak jako králové na popud svých brāhmaṇských knĕží rozdávají obyvatelstvu milodary.
Sloka 25:
Když byl vṛndāvanský les takto v plném rozkvĕtu a nabízel zralé datle a plody jambu, vstoupil do nĕj Pán Kṛṣṇa, obklopený svými kravami a přáteli pasáčky a doprovázený Śrī Balarāmou, aby si užíval.
Sloka 26:
Krávy mĕly tĕžká vemena, takže se musely pohybovat pomalu, ale jakmile je zavolal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, rozbĕhly se rychle za Ním a struky jim z lásky k Nĕmu zvlhly.
Sloka 27:
Pán vidĕl rozradostnĕné domorodé dívky z lesa, stromy ukapávající sladkou mízu a horské vodopády, jejichž dunĕní naznačovalo, že jsou poblíž jeskynĕ.
Sloka 28:
Když pršelo, Pán se nĕkdy schovával do jeskynĕ nebo dutiny stromu, kde si hrál a jedl kořínky a plody.
Sloka 29:
Pán Kṛṣṇa jídal z domova poslanou vařenou rýži s jogurtem ve společnosti Pána Saṅkarṣaṇa a pasáčků, kteří s Ním jedli pravidelnĕ. Všichni k jídlu usedali na velký kámen u vody.
Sloka 30-31:
Pán Kṛṣṇa pozoroval spokojené býky, telátka a krávy ležící na zelené trávĕ a pasoucí se se zavřenýma očima. Vidĕl, že krávy jsou unavené z toho, jak musí vláčet tĕžká vemena. Když takto sledoval krásu a bohatství období dešťů ve Vṛndāvanu, jež je trvalým zdrojem velkého štĕstí, vzdal úctu tomuto období, které se expandovalo z Jeho vnitřní energie.
Sloka 32:
Zatímco Pán Rāma a Pán Keśava takto žili ve Vṛndāvanu, nastal podzim, kdy je nebe bez mraků, voda čistá a vane mírný vĕtřík.
Sloka 33:
Podzim, který znovu oživil lotosové kvĕty, také různým vodním nádržím vrátil jejich původní čistotu, tak jako proces oddané služby očišťuje mysli pokleslých yogīch, když se k ní vrátí.
Sloka 34:
Podzim vyčistil nebe od mraků, propustil zvířata ze stísnĕných životních podmínek, zbavil zemi blátivého pokryvu a vodu jejího znečištĕní, tak jako láskyplná služba Pánu Kṛṣṇovi oprošťuje členy čtyř duchovních stavů od nesnází, které každý z nich má.
Sloka 35:
Poté, co mraky vydaly vše, co mĕly, vydávaly očištĕnou záři, tak jako klidní mudrci, kteří se vzdali všech hmotných tužeb, a proto nemají žádné sklony ke hříšnému jednání.
Sloka 36:
Hory bĕhem tohoto období nĕkdy vydávaly svou čistou vodu a jindy ne, tak jako znalci transcendentální vĕdy nĕkdy dávají nektar transcendentálního poznání a jindy nedávají.
Sloka 37:
Ryby, které plavaly v čím dál mĕlčí vodĕ, nechápaly, že vody ubývá, tak jako pošetilí lidé žijící se svými rodinami nevidí, jak se s každým uplynulým dnem krátí čas, který jim ještĕ v životĕ zbývá.
Sloka 38:
Tak jako chudý skrblík, který je příliš pohroužený v rodinném životĕ, trpí, protože nedokáže ovládat své smysly, musely ryby plavající v mĕlké vodĕ trpĕt žárem podzimního slunce.
Sloka 39:
Různé oblasti na souši se postupnĕ zbavily bláta a rostliny překonaly stádium nezralosti, tak jako se rozvážní mudrci zbavují egoismu a majetnictví, neboť ty se zakládají na vĕcech odlišných od skutečného já – na hmotném tĕle a jeho vedlejších produktech.
Sloka 40:
Oceán a jezera s příchodem podzimu ztichnou a jejich voda se zklidní jako mudrc, který upustil ode všech hmotných činností a zanechal pronášení védských manter.
Sloka 41:
Tak jako lidé praktikující yogu přísnĕ ovládají své smysly, aby zabránili tomu, že skrze rozrušené smysly bude unikat jejich vĕdomí, farmáři nakupili pevné hlinĕné břehy, aby zadrželi vodu na svých rýžovištích.
Sloka 42:
Podzimní mĕsíc přinesl všem bytostem úlevu od utrpení způsobeného paprsky slunce, tak jako moudrost zbavuje osobu trápení zapříčinĕného tím, že se ztotožňuje s hmotným tĕlem, a jako Pán Mukunda zbavuje vṛndāvanské ženy soužení způsobeného jejich odloučením od Nĕho.
Sloka 43:
Podzimní nebe, bez mraků a poseté jasnĕ viditelnými hvĕzdami, jasnĕ zářilo, tak jako září duchovní vĕdomí toho, kdo přímo vnímá význam védských písem.
Sloka 44:
Na nebi jasnĕ zářil úplnĕk obklopený hvĕzdami, tak jako Śrī Kṛṣṇa, Pán yaduovské dynastie, jasnĕ zářil na Zemi, obklopený všemi Vṛṣṇiovci.
Sloka 45:
Kromĕ gopī, kterým Kṛṣṇa ukradl srdce, dokázali lidé zapomenout na své utrpení tak, že objímali vítr vanoucí z lesa plného kvĕtů. Ten vítr nebyl horký ani studený.
Sloka 46:
Podzim způsobil, že všechny krávy, lanĕ, ženy a ptačí samičky byly plodné a jejich partneři je následovali s vyhlídkou sexuálního požitku, tak jako činnosti ve službĕ Nejvyššímu Pánu automaticky následují všechny příznivé výsledky.
Sloka 47:
Ó králi Parīkṣite, když vyšlo podzimní slunce, všechny lotosy šťastnĕ rozkvetly, kromĕ lotosu kumut, který kvete v noci, tak jako v přítomnosti silného vládce nemá strach nikdo kromĕ zlodĕjů.
Sloka 48:
Ve všech mĕstech a vesnicích lidé pořádali velké slavnosti. Provádĕli védskou ohňovou obĕť za účelem uctĕní a ochutnání prvního zrní z nové skliznĕ a také další podobné oslavy podle místních zvyklostí a tradic. Zemĕ, která byla bohatá na čerstvĕ vyrostlé obilí a kterou zvláštĕ zkrášlovala přítomnost Kṛṣṇy a Balarāmy, nádhernĕ zářila jako expanze Nejvyššího Pána.
Sloka 49:
Obchodníci, mudrci, králové a studenti-brahmacārī, které zadržel déšť, mohli konečnĕ vyrazit ven, aby dosáhli cílů, po kterých toužili, tak jako mohou ti, kdo v tomto životĕ dospĕli k dokonalosti, v pravý čas opustit hmotné tĕlo a nabýt svých příslušných podob.