KAPITOLA DVACÁTÁ
Období dešťů a podzim ve Vṛndāvanu
Pro obohacení popisu zábav Pána Kṛṣṇy líčí Śrī Śukadeva Gosvāmī v této kapitole krásu Vṛndāvanu během podzimu a období dešťů. Do svého vyprávění začleňuje kouzelné pokyny v podobě metafor.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Pasáčci potom se všemi podrobnostmi vylíčili ženám ve Vṛndāvanu Kṛṣṇovo a Balarāmovo úžasné počínání – jak je zachránili před lesním požárem a zabili démona Pralambu.
SLOKA 2: Starší pastevci a jejich manželky žasli, když to vyprávění slyšeli, a usoudili, že Kṛṣṇa a Balarāma jsou jistě vznešení polobozi, kteří se zjevili ve Vṛndāvanu.
SLOKA 3: Potom začalo období dešťů, které dává život a potravu všem živým bytostem. Nebem začaly dunět hromy a na obzoru se míhaly blesky.
SLOKA 4: Nebe pak zahalily husté modré mraky doprovázené blesky a hromy. Tak bylo nebe se svým přirozeným osvětlením zahalené stejně, jako je duchovní duše zahalená třemi kvalitami hmotné přírody.
SLOKA 5: Za osm měsíců vypilo slunce svými paprsky bohatství půdy v podobě vody. Nyní, když nastal pravý čas, začalo slunce toto nahromaděné bohatství uvolňovat.
SLOKA 6: Prudké větry třásly a pohazovaly velkými mraky, ve kterých se blýskalo. Mrak dávaly své životy pro potěšení tohoto světa, tak jako milostivé osoby.
SLOKA 7: Země byla vyhublá letním horkem, ale závlaha od boha deště ji zase plně vykrmila. Byla tedy jako osoba, jejíž tělo bylo vyzáblé askezí sledující nějaký hmotný cíl, ale která se opět plně nasytí, když získá plod této askeze.
SLOKA 8: Temnota během večerního soumraku v období dešťů umožňovala světluškám, aby svítily místo hvězd, tak jako ve věku Kali umožňuje převaha hříšných činností ateistickým doktrínám zastínit pravé poznání Véd.
SLOKA 9: Žáby ležely celou dobu tiše, ale jakmile zaslechly dunění mraků, začaly najednou kvákat, tak jako brāhmaṇští studenti, kteří tiše konají své ranní povinnosti, začnou recitovat své úlohy, jakmile je učitel zavolá.
SLOKA 10: S příchodem období dešťů se nepatrné toky, které předtím vyschly, naplnily vodou a pak vychýlily ze svých řečišť, tak jako tělo, majetek a peníze člověka, jenž podléhá nátlakům smyslů, jsou používané scestným způsobem.
SLOKA 11: Čerstvě vyrostlá tráva učinila zemi smaragdově zelenou, hmyz indragopa jí dodal červený nádech a bílé houby přidaly ještě další barvu a kruhy stínů. Díky tomu země vypadala jako osoba, která náhle zbohatla.
SLOKA 12: Pole se svým bohatstvím v podobě obilí těšila farmáře, ale podněcovala lítost v srdcích lidí, kteří byli příliš pyšní na to, aby se věnovali farmaření, a kteří nechápali, že vše řídí Nejvyšší.
SLOKA 13: Když všichni tvorové na souši i ve vodě využili nově napršené vody, jejich podoby získaly na přitažlivosti, tak jako oddaný se stane krásným díky službě Nejvyššímu Pánu.
SLOKA 14: Tam, kde se řeky vlévaly do oceánu, se oceán rozbouřil a vítr zvedal jeho vlny, tak jako se rozruší mysl nezralého yogīho, který je ještě poznamenaný chtíčem a připoutaný k objektům smyslového požitku.
SLOKA 15: Tak jako oddaní, jejichž mysl je pohroužená v Osobnosti Božství, zůstávají klidní, i když na ně doléhá nebezpečí všeho druhu, hory nebyly v období dešťů vůbec rozrušené, přestože do nich opakovaně narážely mraky nesoucí déšť.
SLOKA 16: Nečištěné cesty během období dešťů pokryla tráva a suť, takže byly těžko k rozeznání. Připomínaly náboženská písma, která brāhmaṇové přestali studovat, a která jsou proto vlivem času zkomolená a zastřená.
SLOKA 17: I když jsou mraky přáteli všech živých bytostí, blesk, který je přelétavý ve svých zálibách, přeskakoval z jednoho shluku mraků do druhého jako chtivé ženy, které nejsou věrné ani ctnostným mužům.
SLOKA 18: Když se na nebi, které má vlastnost hřmění, objevil Indrův luk (duha), nebyl jako obyčejné luky, protože neměl tětivu. Když se v tomto světě, který je výtvorem vzájemného působení hmotných kvalit, zjevuje Nejvyšší Pán, je také jiný než obyčejní lidé, protože zůstává hmotnými kvalitami nedotčený a nezávislý na jakýchkoliv hmotných okolnostech.
SLOKA 19: Měsíc se během období dešťů nemohl přímo ukázat, protože ho zakrývaly mraky, které byly samy osvětlené měsíčními paprsky. Ani živá bytost se v hmotném světě nemůže ukázat přímo, protože ji zakrývá falešné ego, které je samo osvětlené vědomím čisté duše.
SLOKA 20: Když pávi spatřili první mraky, začali jásat a radostně křičet na uvítanou, tak jako lidé soužení v rodinném životě cítí štěstí, když je navštíví čistí oddaní Nejvyššího Pána, jenž nikdy neklesá.
SLOKA 21: Stromy byly schřadlé a suché, ale poté, co se svými nohami napily čerstvě napršené vody, jejich různé tělesné rysy se rozbujely. Také ten, jehož tělo vyzáblo a zesláblo podstupováním askeze, znovu projeví zdravé tělesné rysy poté, co si užívá hmotných věcí, kterých onou askezí dosáhl.
SLOKA 22: Jeřábi dále sídlili na březích jezer, přestože tyto břehy byly během období dešťů narušené, tak jako materialističtí lidé se znečištěnou myslí zůstávají stále doma, přestože tam probíhá mnoho rušivých událostí.
SLOKA 23: Když Indra seslal své deště, přívaly vody protrhly zavlažovací hrázky na polích, tak jako v Kali-yuze mylné teorie ateistů bourají hranice stanovené pokyny Véd.
SLOKA 24: Mraky hnané větry vypustily svou nektarovou vodu pro dobro všech živých bytostí, tak jako králové na popud svých brāhmaṇských kněží rozdávají obyvatelstvu milodary.
SLOKA 25: Když byl vṛndāvanský les takto v plném rozkvětu a nabízel zralé datle a plody jambu, vstoupil do něj Pán Kṛṣṇa, obklopený svými kravami a přáteli pasáčky a doprovázený Śrī Balarāmou, aby si užíval.
SLOKA 26: Krávy měly těžká vemena, takže se musely pohybovat pomalu, ale jakmile je zavolal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, rozběhly se rychle za Ním a struky jim z lásky k Němu zvlhly.
SLOKA 27: Pán viděl rozradostněné domorodé dívky z lesa, stromy ukapávající sladkou mízu a horské vodopády, jejichž dunění naznačovalo, že jsou poblíž jeskyně.
SLOKA 28: Když pršelo, Pán se někdy schovával do jeskyně nebo dutiny stromu, kde si hrál a jedl kořínky a plody.
SLOKA 29: Pán Kṛṣṇa jídal z domova poslanou vařenou rýži s jogurtem ve společnosti Pána Saṅkarṣaṇa a pasáčků, kteří s Ním jedli pravidelně. Všichni k jídlu usedali na velký kámen u vody.
SLOKA 30-31: Pán Kṛṣṇa pozoroval spokojené býky, telátka a krávy ležící na zelené trávě a pasoucí se se zavřenýma očima. Viděl, že krávy jsou unavené z toho, jak musí vláčet těžká vemena. Když takto sledoval krásu a bohatství období dešťů ve Vṛndāvanu, jež je trvalým zdrojem velkého štěstí, vzdal úctu tomuto období, které se expandovalo z Jeho vnitřní energie.
SLOKA 32: Zatímco Pán Rāma a Pán Keśava takto žili ve Vṛndāvanu, nastal podzim, kdy je nebe bez mraků, voda čistá a vane mírný větřík.
SLOKA 33: Podzim, který znovu oživil lotosové květy, také různým vodním nádržím vrátil jejich původní čistotu, tak jako proces oddané služby očišťuje mysli pokleslých yogīch, když se k ní vrátí.
SLOKA 34: Podzim vyčistil nebe od mraků, propustil zvířata ze stísněných životních podmínek, zbavil zemi blátivého pokryvu a vodu jejího znečištění, tak jako láskyplná služba Pánu Kṛṣṇovi oprošťuje členy čtyř duchovních stavů od nesnází, které každý z nich má.
SLOKA 35: Poté, co mraky vydaly vše, co měly, vydávaly očištěnou záři, tak jako klidní mudrci, kteří se vzdali všech hmotných tužeb, a proto nemají žádné sklony ke hříšnému jednání.
SLOKA 36: Hory během tohoto období někdy vydávaly svou čistou vodu a jindy ne, tak jako znalci transcendentální vědy někdy dávají nektar transcendentálního poznání a jindy nedávají.
SLOKA 37: Ryby, které plavaly v čím dál mělčí vodě, nechápaly, že vody ubývá, tak jako pošetilí lidé žijící se svými rodinami nevidí, jak se s každým uplynulým dnem krátí čas, který jim ještě v životě zbývá.
SLOKA 38: Tak jako chudý skrblík, který je příliš pohroužený v rodinném životě, trpí, protože nedokáže ovládat své smysly, musely ryby plavající v mělké vodě trpět žárem podzimního slunce.
SLOKA 39: Různé oblasti na souši se postupně zbavily bláta a rostliny překonaly stádium nezralosti, tak jako se rozvážní mudrci zbavují egoismu a majetnictví, neboť ty se zakládají na věcech odlišných od skutečného já – na hmotném těle a jeho vedlejších produktech.
SLOKA 40: Oceán a jezera s příchodem podzimu ztichnou a jejich voda se zklidní jako mudrc, který upustil ode všech hmotných činností a zanechal pronášení védských manter.
SLOKA 41: Tak jako lidé praktikující yogu přísně ovládají své smysly, aby zabránili tomu, že skrze rozrušené smysly bude unikat jejich vědomí, farmáři nakupili pevné hliněné břehy, aby zadrželi vodu na svých rýžovištích.
SLOKA 42: Podzimní měsíc přinesl všem bytostem úlevu od utrpení způsobeného paprsky slunce, tak jako moudrost zbavuje osobu trápení zapříčiněného tím, že se ztotožňuje s hmotným tělem, a jako Pán Mukunda zbavuje vṛndāvanské ženy soužení způsobeného jejich odloučením od Něho.
SLOKA 43: Podzimní nebe, bez mraků a poseté jasně viditelnými hvězdami, jasně zářilo, tak jako září duchovní vědomí toho, kdo přímo vnímá význam védských písem.
SLOKA 44: Na nebi jasně zářil úplněk obklopený hvězdami, tak jako Śrī Kṛṣṇa, Pán yaduovské dynastie, jasně zářil na Zemi, obklopený všemi Vṛṣṇiovci.
SLOKA 45: Kromě gopī, kterým Kṛṣṇa ukradl srdce, dokázali lidé zapomenout na své utrpení tak, že objímali vítr vanoucí z lesa plného květů. Ten vítr nebyl horký ani studený.
SLOKA 46: Podzim způsobil, že všechny krávy, laně, ženy a ptačí samičky byly plodné a jejich partneři je následovali s vyhlídkou sexuálního požitku, tak jako činnosti ve službě Nejvyššímu Pánu automaticky následují všechny příznivé výsledky.
SLOKA 47: Ó králi Parīkṣite, když vyšlo podzimní slunce, všechny lotosy šťastně rozkvetly, kromě lotosu kumut, který kvete v noci, tak jako v přítomnosti silného vládce nemá strach nikdo kromě zlodějů.
SLOKA 48: Ve všech městech a vesnicích lidé pořádali velké slavnosti. Prováděli védskou ohňovou oběť za účelem uctění a ochutnání prvního zrní z nové sklizně a také další podobné oslavy podle místních zvyklostí a tradic. Země, která byla bohatá na čerstvě vyrostlé obilí a kterou zvláště zkrášlovala přítomnost Kṛṣṇy a Balarāmy, nádherně zářila jako expanze Nejvyššího Pána.
SLOKA 49: Obchodníci, mudrci, králové a studenti-brahmacārī, které zadržel déšť, mohli konečně vyrazit ven, aby dosáhli cílů, po kterých toužili, tak jako mohou ti, kdo v tomto životě dospěli k dokonalosti, v pravý čas opustit hmotné tělo a nabýt svých příslušných podob.