Śrīmad-Bhāgavatam 10.20.9
Verš
śrutvā parjanya-ninadaṁ
maṇḍukāḥ sasṛjur giraḥ
tūṣṇīṁ śayānāḥ prāg yadvad
brāhmaṇā niyamātyaye
maṇḍukāḥ sasṛjur giraḥ
tūṣṇīṁ śayānāḥ prāg yadvad
brāhmaṇā niyamātyaye
Synonyma
śrutvā — když slyšely; parjanya — mraků; ninadam — dunění; maṇḍukāḥ — žáby; sasṛjuḥ — vydávaly; giraḥ — své zvuky; tūṣṇīm — tiše; śayānāḥ — ležící; prāk — předtím; yadvat — jako; brāhmaṇāḥ — brāhmaṇští studenti; niyama-atyaye — po dokončení svých ranních povinností.
Překlad
Žáby ležely celou dobu tiše, ale jakmile zaslechly dunění mraků, začaly najednou kvákat, tak jako brāhmaṇští studenti, kteří tiše konají své ranní povinnosti, začnou recitovat své úlohy, jakmile je učitel zavolá.
Význam
Śrīla Prabhupāda komentuje: „Po prvním dešti, když se ozývá hřmění z mraků, začnou všechny žáby kvákat jako žáci, kteří najednou čtou nahlas své úlohy. Žáci by měli obvykle vstávat brzy ráno. Většinou však nevstanou sami od sebe, ale teprve když v chrámu nebo jiné duchovní instituci zazní zvon. Na nařízení duchovního učitele okamžitě vstanou a po dokončení svých ranních povinností usednou ke studiu Véd nebo recitaci védských manter. Všichni spí v temnotě Kali-jugy, ale když přijde velký ācārya, na jeho volání se začnou všichni věnovat studiu Véd, aby získali skutečné poznání.“