Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.20.10

Verš

āsann utpatha-gāminyaḥ
kṣudra-nadyo ’nuśuṣyatīḥ
puṁso yathāsvatantrasya
deha-draviṇa-sampadaḥ

Synonyma

āsan — staly se; utpatha-gāminyaḥ — vychýlené ze svých řečišť; kṣudra — nepatrné; nadyaḥ — říčky; anuśuṣyatīḥ — jež vysychaly; puṁsaḥ — človĕka; yathā — jako; asvatantrasya — který není nezávislý (to znamená, který podléhá svým smyslům); deha — tĕlo; draviṇa — hmotný majetek; sampadaḥ — a bohatství.

Překlad

S příchodem období dešťů se nepatrné toky, které předtím vyschly, naplnily vodou a pak vychýlily ze svých řečišť, tak jako tĕlo, majetek a peníze človĕka, jenž podléhá nátlakům smyslů, jsou používané scestným způsobem.

Význam

Śrīla Prabhupāda vykládá: „Bĕhem období dešťů se mnoho malých rybníků, jezírek a říček naplní vodou; jinak zůstávají po zbytek roku vyschlé. Materialisté jsou také vyschlí, ale když se nĕkdy dostanou do takzvanĕ zámožného postavení, ve kterém mají domov, dĕti a nĕjaké úspory, vypadá to, že se jim daří dobře. Poté však okamžitĕ opĕt vyschnou, stejnĕ jako malé říčky a jezírka. Básník Vidyāpati řekl, že společnost přátel, rodiny, dĕtí, manželky a tak dále jistĕ přináší nĕjaké potĕšení, ale tuto radost přirovnává ke kapce vody na poušti. Každý prahne po štĕstí, stejnĕ jako na poušti každý prahne po vodĕ. Je-li na poušti kapka vody, dá se samozřejmĕ říci, že tam voda je, ale užitek z ní je minimální. V našem materialistickém způsobu života, který je jako poušť, prahneme po oceánu štĕstí, ale v podobĕ společnosti, přátel a svĕtské lásky dostáváme pouhou kapku vody. Nikdy nedosáhneme uspokojení, stejnĕ jako se říčky, jezírka a rybníčky nikdy nenaplní vodou v období sucha.“