Śrīmad-Bhāgavatam 10.20.6

Tak jako vznešené, soucitné osobnosti někdy dávají život či bohatství pro blaho společnosti, vypouštěly dešťové mraky déšť na vyprahlou zemi. I když tím mraky zanikly, poskytly ochotně déšť pro blaho země.

V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda komentuje tento verš takto: „Během období dešťů po celém kraji běsní silné větry a přenášejí mraky z místa na místo, aby dávaly životodárnou vláhu vyprahlým živým bytostem, které ji tolik potřebují. Po letním období je vody zoufale zapotřebí, a tak jsou mraky jako bohatý člověk, který v době nouze rozdává peníze, dokonce až do úplného vyčerpání své pokladnice. Když mraky zalévají povrch celé Země, také ze sebe vydají všechno.

Říká se, že když Mahārāja Daśaratha, otec Pána Rāmacandry, bojoval proti svým nepřátelům, přistupoval k nim jako zahradník, který vytrhává zbytečný plevel. A když bylo třeba dávat milodary, rozdával peníze stejně, jako mrak rozdává déšť. Mraky rozdávají déšť tak vydatně, že je to přirovnáno k tomu, když nějaký velkorysý člověk rozdává své bohatství. Přívaly deště z mraků jsou tak štědré, že voda padá i na skály, hory, oceány a moře, kde jí není vůbec zapotřebí. Mraky jsou jako dobrodinec, který volně rozdává své bohatství a nerozlišuje, zda někdo milodar potřebuje, nebo ne. Rozdává plnými hrstmi.“

Metaforicky řečeno jsou blesky v mracích světlem, pomocí něhož mraky vidí zubožený stav půdy, a nárazové větry jsou jejich těžkým dechem, jaký je vidět u rozrušených osob. Mraky jsou rozrušené, když vidí, v jakém stavu se půda nachází, a třesou se ve větru jako soucitný člověk. Proto spouštějí déšť.