Śrīmad-Bhāgavatam 10.20.7
Verš
tapaḥ-kṛśā deva-mīḍhā
āsīd varṣīyasī mahī
yathaiva kāmya-tapasas
tanuḥ samprāpya tat-phalam
āsīd varṣīyasī mahī
yathaiva kāmya-tapasas
tanuḥ samprāpya tat-phalam
Synonyma
tapaḥ-kṛśā — vyhublá letním horkem; deva-mīḍhā — milostivě pokropená bohem deště; āsīt — stala se; varṣīyasī — plně vykrmená; mahī — země; yathā eva — jako; kāmya — zaměřená na smyslový požitek; tapasaḥ — toho, jehož askeze; tanuḥ — tělo; samprāpya — po získání; tat — těchto odříkavých praktik; phalam — plodu.
Překlad
Země byla vyhublá letním horkem, ale závlaha od boha deště ji zase plně vykrmila. Byla tedy jako osoba, jejíž tělo bylo vyzáblé askezí sledující nějaký hmotný cíl, ale která se opět plně nasytí, když získá plod této askeze.
Význam
Śrīla Prabhupāda komentuje tento verš v knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství takto: „Před srážkami jsou z celého zemského povrchu vyčerpané téměř veškeré energie a zem vypadá velmi neúrodně. Po dešti se celý povrch zazelená vegetací a vypadá zdravě a silně. To se přirovnává k osobě, která se podrobuje askezi za účelem splnění nějaké hmotné touhy. Rozkvět země po období dešťů je přirovnán ke splnění hmotných tužeb. Někdy, když je nějaká země porobena špatnou vládou, lidé a politické strany podstoupí přísnou askezi a sebekázeň, aby se sami zmocnili vlády, a jakmile ji získají, využijí situace tak, že si dopřejí vysoké platy. Tento dočasný zisk je totéž, jako když země vzkvétá v období dešťů. Ve skutečnosti se má přísná askeze podstupovat jen pro dosažení duchovního štěstí. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je doporučeno přijímat tapasyu neboli askezi pro poznání Nejvyššího Pána. Přijetím askeze v oddané službě člověk obnoví svůj duchovní život, a jakmile se tak stane, zakusí neomezenou duchovní blaženost. Pokud se však někdo podrobí askezi kvůli hmotným cílům, Bhagavad-gītā říká, že získá pomíjivé výsledky, po kterých touží jen lidé s menší inteligencí.“