KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Gopī oslavují píseň Kṛṣṇovy flétny
Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa vešel s přicházejícím podzimem do okouzlujícího vṛndāvanského lesa a jak Ho mladé pasačky opěvovaly, když slyšely tóny Jeho flétny.
Jakmile Pán Kṛṣṇa, Pán Balarāma a Jejich přátelé pasáčci vstoupili do lesa, aby pásli krávy, Kṛṣṇa začal hrát na flétnu. Gopī slyšely tu okouzlující píseň a pochopily, že Kṛṣṇa je v lese. Vyprávěly si tedy navzájem Pánovy různé činnosti.
Gopī prohlásily: „Vidět Pána Kṛṣṇu hrát na flétnu, když vede krávy na pastvu, je nejvyšší dokonalost očí. Jaké zbožné činnosti tato flétna vykonala, že jí umožňují neomezeně pít nektar Śrī Kṛṣṇových rtů – což je požehnání, které i pro nás pasačky je obtížné získat? Když pávi slyší píseň Kṛṣṇovy flétny, dávají se do tance, a všechny ostatní bytosti strnou, když je vidí. Polobohyně létající v letadlech po nebi ponouká Amor a šaty se jim uvolňují. Krávy mají vztyčené uši, když pijí nektar této flétnové melodie, a jejich telátka stojí bez hnutí s mlékem, které pila z vemen svých matek, stále v tlamě. Ptáci usedají na větve stromů a zavírají oči, když s bedlivou pozorností naslouchají písni Kṛṣṇovy flétny. Tekoucí řeky jsou rozrušené milostnou touhou po Kṛṣṇovi, zastavují svůj tok a pažemi svých vln objímají Kṛṣṇovy lotosové nohy, zatímco mraky slouží jako slunečníky, aby zastínily Kṛṣṇovu hlavu před horkým sluncem. Domorodé ženy z rasy Śabarů, když vidí trávu potřísněnou červenou kuṅkumou, jež zdobí Pánovy lotosové nohy, si tímto rumělkovým práškem potírají ňadra a obličeje, aby si ulevily od soužení vyvolaného Amorem. Kopec Govardhan uctívá Pána Śrī Kṛṣṇu tím, že nabízí různé ovoce a hlízy. Všechny nehybné živé bytosti přejímají vlastnosti pohyblivých a pohyblivé živé bytosti se nehýbou. To vše je velmi úžasné.“
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Vṛndāvanský les byl plný průzračných podzimních vod a ochlazovaný vánky s vůní lotosů, jež rostly v čistých jezerech. Do tohoto vṛndāvanského lesa vstoupil neklesající Pán v doprovodu svých krav a přátel pasáčků.
SLOKA 2: Jezera, řeky a hory Vṛndāvanu zněly zvuky, jež vydávaly poblázněné včely a hejna ptáků poletující mezi kvetoucími stromy. Madhupati (Śrī Kṛṣṇa) vešel do tohoto lesa ve společnosti pasáčků a Balarāmy a když pásl krávy, začal hrát na flétnu.
SLOKA 3: Když mladé ženy ve vesnici pastevců Vraji slyšely píseň Kṛṣṇovy flétny, jež probouzí vliv Amora, některé z nich začaly v ústraní svým důvěrným přítelkyním popisovat Kṛṣṇovy vlastnosti.
SLOKA 4: Pasačky začaly hovořit o Kṛṣṇovi, ale když vzpomínaly na Jeho činnosti, ó králi, Amorova síla rozrušila jejich mysli, a tak nemohly mluvit.
SLOKA 5: Pán Kṛṣṇa měl na hlavě ozdobu z pavího pera, na uších modré květy karṇikāra, na sobě žluté šaty zářivé jako zlato a girlandu Vaijayantī, a tak projevoval svou transcendentální podobu největšího z tanečníků, když vcházel do vṛndāvanského lesa a zkrášloval ho znaky v otiscích svých chodidel. Otvory své flétny plnil nektarem svých rtů a pasáčkové opěvovali Jeho slávu.
SLOKA 6: Ó králi, když mladé ženy ve Vraji slyšely tóny Kṛṣṇovy flétny, které uchvacují mysli všech živých bytostí, objímaly se navzájem a začaly je popisovat.
SLOKA 7: Pasačky řekly: Ó přítelkyně, oči, které vidí překrásné tváře synů Mahārāje Nandy, jsou vskutku šťastné. Když tito dva synové vcházejí do lesa, obklopeni svými přáteli, ženou před sebou krávy, své flétny přikládají k ústům a s láskou pohlížejí na obyvatele Vrindávanu. Myslíme si, že pro ty, kdo mají oči, není nic dokonalejšího, co by mohli zhlédnout.
SLOKA 8: Kṛṣṇa a Balarāma, oblečení do půvabně rozmanitých šatů, na kterých spočívají girlandy, a ozdobení pavími pery, lotosy, lekníny, čerstvými výhonky mangovníku a trsy poupat, velkolepě září ve skupině pasáčků krav. Vypadají jako nejlepší z tanečníků vystupujících na divadelním pódiu a někdy sami zpívají.
SLOKA 9: Mé drahé gopī, jaké příznivé činnosti musela tato flétna vykonat, že si může nezávisle užívat nektar Kṛṣṇových rtů a nám gopīm, kterým je tento nektar ve skutečnosti určen, nechat jen chuť? Předkové této flétny, bambusové stromy, roní slzy radosti. Její matka řeka, na jejímž břehu se bambus narodil, prožívá štěstí, ze kterého se na ní ježí kvetoucí lotosy jako chlupy na těle.
SLOKA 10: Ó přítelkyně, Vṛndāvan šíří slávu Země, protože získal poklad v podobě lotosových nohou Kṛṣṇy, syna Devakī. Pávi tančí jako šílení, když slyší Govindovu flétnu, a když je další tvorové vidí z vrcholků kopců, všichni strnou.
SLOKA 11: Všichni tito nevědomí jeleni jsou požehnaní, protože přišli za synem Mahārāje Nandy, který je nádherně oblečený a hraje na svou flétnu. Vždyť ty laně i jeleni uctívají Pána svými pohledy plnými lásky a náklonnosti.
SLOKA 12: Kṛṣṇova krása a povaha jsou svátkem pro všechny ženy. Však i srdce manželek polobohů, létajících se svými manžely v letadlech, rozechvíval Amor, když zahlédly Kṛṣṇu a uslyšely zvučnou píseň Jeho flétny. Natolik je to vyvedlo z míry, že jim vypadaly květy z vlasů a opasky se jim povolily.
SLOKA 13: Krávy pily nektar písně flétny, který vycházel z Kṛṣṇových úst, a zdvižené uši jim k tomu sloužily jako nádoby. Telátka s tlamami plnými mléka z vlhkých struků svých matek stála bez hnutí a prostřednictvím očí zalitých slzami si brala Govindu do svého nitra, kde Ho v srdci objímala.
SLOKA 14: Ó matko, všichni ptáci v tomto lese vylétli na krásné větve stromů, aby viděli Kṛṣṇu. Se zavřenýma očima jen potichu naslouchají sladkým tónům Jeho flétny a žádný jiný zvuk je nezajímá. Tito ptáci jsou dozajista na stejné úrovni jako velcí mudrci.
SLOKA 15: Když řeky slyší píseň Kṛṣṇovy flétny, jejich mysli po Něm začínají toužit. To naruší jejich proudění, voda v nich se zčeří a točí se ve vírech. Tehdy pažemi svých vln obejmou Murāriho lotosové nohy, drží se jich a přinášejí obětiny v podobě lotosových květů.
SLOKA 16: Pán Kṛṣṇa ve společnosti Balarāmy a pasáčků pase všechna zvířata z Vraji a hraje stále na flétnu, dokonce i v plném žáru letního slunce. Když to viděl mrak na nebi, z lásky se zvětšil, vystoupil do výšky a ze svého těla složeného z mnoha kapiček vody podobných květům vytvořil pro svého přítele slunečník.
SLOKA 17: Domorodé ženy z vṛndāvanské oblasti jsou vzrušené chtíčem, když vidí trávu potřísněnou červeným kuṅkumovým práškem. Tento prášek s barvou Kṛṣṇových lotosových nohou původně zdobil ňadra Jeho milenek a když si s ním domorodkyně potřou obličeje a ňadra, zbaví se veškeré úzkosti.
SLOKA 18: Tento kopec Govardhan je nejlepší ze všech oddaných! Ó mé přítelkyně, tento kopec dává Kṛṣṇovi a Balarāmovi i Jejich telátkům, kravám a pasáčkům vše, co potřebují – vodu na pití, velmi měkkou trávu, jeskyně, ovoce, květiny a zeleninu. Tak tento kopec vzdává Pánovi úctu. A protože se ho dotýkají lotosové nohy Kṛṣṇy a Balarāmy, vypadá nesmírně šťastně.
SLOKA 19: Mé drahé přítelkyně, když Kṛṣṇa a Balarāma se svými přáteli pasáčky procházejí s kravami lesem, nesou provazy, jimiž se kravám svazují nohy při dojení. Když Pán Kṛṣṇa hraje na flétnu, sladká hudba způsobuje, že pohyblivé živé bytosti strnou a nehybné stromy se chvějí extází. To vše je velmi úžasné.
SLOKA 20: Když si takto gopī navzájem vyprávěly hravé zábavy Nejvyššího Pána, jak se toulal po vṛndāvanském lese, plně se pohroužily do myšlenek na Něho.