Śrīmad-Bhāgavatam 10.21.2
Verš
kusumita-vanarāji-śuṣmi-bhṛṅga
dvija-kula-ghuṣṭa-saraḥ-sarin-mahīdhram
madhupatir avagāhya cārayan gāḥ
saha-paśu-pāla-balaś cukūja veṇum
dvija-kula-ghuṣṭa-saraḥ-sarin-mahīdhram
madhupatir avagāhya cārayan gāḥ
saha-paśu-pāla-balaś cukūja veṇum
Synonyma
kusumita — kvetoucích; vana-rāji — mezi skupinami stromů; śuṣmi — poblázněnými; bhṛṅga — se včelami; dvija — ptáků; kula — a hejny; ghuṣṭa — ozývající se; saraḥ — jeho jezera; sarit — řeky; mahīdhram — a kopce; madhu-patiḥ — Pán Madhua (Kṛṣṇa); avagāhya — když vstoupil; cārayan — při pasení; gāḥ — krav; saha-paśu-pāla-balaḥ — ve společnosti pasáčků a Pána Balarāmy; cukūja — rozezněl; veṇum — svou flétnu.
Překlad
Jezera, řeky a hory Vṛndāvanu zněly zvuky, jež vydávaly poblázněné včely a hejna ptáků poletující mezi kvetoucími stromy. Madhupati (Śrī Kṛṣṇa) vešel do tohoto lesa ve společnosti pasáčků a Balarāmy a když pásl krávy, začal hrát na flétnu.
Význam
Slova cukūja veṇum naznačují, že Pán Kṛṣṇa mistrně sladil tóny své flétny s libými zvuky vṛndāvanských pestrobarevných ptáků. To vytvářelo neodolatelnou, nebeskou hudbu.