Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Kṛṣṇa krade šaty svobodným gopīm

Tato kapitola popisuje, jak dcery pastevců, které byly ve vĕku na vdávání, uctívaly Kātyāyanī, aby dostaly Pána Śrī Kṛṣṇu za manžela, a jak Kṛṣṇa ukradl mladým dívkám šaty a dal jim požehnání.

Bĕhem mĕsíce Mārgaśīrṣa se každý den brzy ráno vzaly mladé dcery pastevců za ruce a se zpĕvem o Kṛṣṇových transcendentálních vlastnostech se šly k Yamunĕ vykoupat. Potom s touhou získat Kṛṣṇu za manžela uctívaly vonnými tyčinkami, kvĕty a dalším vĕcmi bohyni Kātyāyanī.

Jednoho dne nechaly mladé gopī jako obvykle šaty na břehu a začaly si hrát ve vodĕ, přičemž opĕvovaly činnosti Pána Kṛṣṇy. Najednou tam Kṛṣṇa sám přišel, sebral všechny šaty a vylezl na nedaleký kadambový strom. Chtĕl gopī poškádlit, a tak řekl: „Je Mi jasné, jak jste vy gopī ze své askeze unavené, tak prosím pojďte na břeh a vezmĕte si své šaty.“

Gopī pak předstíraly, že se rozhnĕvaly, a řekly, že jim studená voda Yamuny působí velkou bolest a pokud jim Kṛṣṇa šaty nevrátí, povĕdí o všem, co se stalo, králi Kaṁsovi. Jestliže jim ale šaty vrátí, pak ochotnĕ splní Jeho pokyny v náladĕ pokorných služebnic.

Śrī Kṛṣṇa odpovĕdĕl, že se krále Kaṁsy vůbec nebojí a že chtĕjí-li dívky skutečnĕ následovat Jeho pokyny a být Jeho služebnice, tak ať si jde každá okamžitĕ na břeh vzít své oblečení. Dívky, třesoucí se zimou, vylézaly z vody a obĕma rukama si zakrývaly ohanbí. Kṛṣṇa, který k nim cítil hlubokou náklonnost, opĕt promluvil: „Jelikož jste se při plnĕní svého slibu koupaly ve vodĕ nahé, dopustily jste se přestupku proti polobohům, a abyste ho odčinily, musíte s poklonit se sepjatými dlanĕmi. Potom váš slib askeze přinese plný výsledek.“

Gopī se podrobily tomuto pokynu a poklonily se Śrī Kṛṣṇovi s uctivĕ sepjatýma rukama. Pán byl s nimi spokojený a vrátil jim jejich oblečení. Mladé dívky k Nĕmu ale již byly tak přitahované, že nemohly odejít. Kṛṣṇa chápal, co se odehrávalo v jejich myslích, a řekl, že ví, že uctívaly Kātyāyanī, aby Ho získaly za manžela. Jelikož vĕnovaly svá srdce Jemu, jejich touhy již nikdy nebudou poskvrnĕné náladou materialistického požitku, tak jako pražené obilí již nemůže vyklíčit. Řekl jim, že bĕhem příštího podzimu se jejich nejniternĕjší touha splní.

Potom se gopī, dokonale spokojené, vrátily do Vraji a Śrī Kṛṣṇa odešel se svými přáteli pasáčky pást krávy na vzdálené místo.

O nĕco pozdĕji se chlapci, které zmáhalo letní horko, uchýlili pod strom, který tam stál jako slunečník. Pán poté řekl, že život stromu je velmi vznešený, neboť strom stále chrání ostatní před horkem, deštĕm, snĕhem a tak dále, přestože sám cítí bolest. Strom svými listy, kvĕty, plody, stínem, kořeny, kůrou, dřevem, vůní, mízou, popelem, dužinou a výhonky plní přání všech. To je ideální život. „Ano,“ dodal Kṛṣṇa, „dokonalostí života je jednat s využitím své životní energie, bohatství, inteligence a slov pro dobro všech.“

Poté, co Pán takto oslavil stromy, vydala se celá skupina k Yamunĕ, kde pasáčci nechali krávy napít se sladké vody a sami se také napili.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Bĕhem prvního mĕsíce zimního období dodržovaly mladé svobodné dívky z Gokuly slib uctívat bohyni Kātyāyanī. Celý mĕsíc jedly jen nekořenĕné khichrī.
Sloka 2-3:
Můj milý králi, poté, co se gopī při východu slunce vykoupaly ve vodĕ Yamuny, vytvořily na říčním břehu hlinĕné božstvo bohynĕ Durgy. Tu potom uctívaly vonnými látkami jako santálová pasta společnĕ s dalšími předmĕty, bohatými i prostými, například lampičkami, ovocem, arekovými oříšky, čerstvými listy, voňavými girlandami a vonnými tyčinkami.
Sloka 4:
Všechny mladé svobodné dívky provádĕly uctívání a pronášely přitom následující mantru: „Ó bohynĕ Kātyāyanī, ó Pánova velká energie, ó ty, která máš velkou mystickou moc a jsi mocná vládkynĕ nade všemi, prosím, dej mi syna Mahārāje Nandy za manžela. Klaním se ti.“
Sloka 5:
Celý mĕsíc takto dívky provádĕly svůj slib a náležitĕ uctívaly bohyni Bhadrakālī, s myslí plnĕ soustředĕnou na Kṛṣṇu a meditující: „Kéž se syn krále Nandy stane mým manželem.“
Sloka 6:
Každý den vstaly za úsvitu, svolaly se svými jmény, všechny se vzaly za ruce a když se šly ke Kālindī vykoupat, hlasitĕ opĕvovaly slávu Kṛṣṇy.
Sloka 7:
Jednoho dne přišly na břeh řeky a poté, co si odložily šaty tak jako předtím, si radostnĕ hrály ve vodĕ a zpívaly o Kṛṣṇovĕ slávĕ.
Sloka 8:
Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství a vládce všech vládců mystické yogy, vĕdĕl, co gopī dĕlají, a tak se tam vydal v doprovodu mladých společníků, aby gopīm udĕlil dokonalý výsledek jejich snahy.
Sloka 9:
Vzal šaty dívek a rychle se vyšplhal do koruny stromu kadamba. Potom se hlasitĕ rozesmál i se svými společníky a žertovnĕ dívky oslovil.
Sloka 10:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Mé milé dívky, pojďte sem každá, jak budete chtít, a vezmĕte si své šaty zpĕt. Říkám vám pravdu a nežertuji, neboť vidím, jak jste z dodržování asketických slibů unavené.
Sloka 11:
Ještĕ nikdy jsem nelhal a tito chlapci to vĕdí. Proto prosím pojďte, ó dívky s útlými pasy, buď jedna po druhé, nebo všechny společnĕ, a vyzvednĕte si své šaty.
Sloka 12:
Když gopī vidĕly, jak s nimi Kṛṣṇa žertuje, plnĕ se pohroužily do lásky k Nĕmu. Pokukovaly jedna po druhé a přestože byly zahanbené, začaly se smát a žertovat mezi sebou. Z vody však přesto nevyšly.
Sloka 13:
Když Śrī Govinda takto hovořil ke gopīm, Jeho žertovná slova zcela uchvátila jejich mysli. Jelikož byly až po krk ponořené ve studené vodĕ, začaly se třást, a proto Ho oslovily.
Sloka 14:
(Gopī řekly:) Milý Kṛṣṇo, nebuď nečestný! My víme, že jsi ctihodný syn Nandy a požíváš úcty všech obyvatel Vraji. Nám jsi také velmi drahý. Vrať nám prosím naše šaty. Třeseme se ve studené vodĕ.
Sloka 15:
Ó Śyāmasundaro, jsme Tvé služebné a musíme udĕlat vše, co řekneš. Dej nám ale zpátky naše oblečení. Znáš náboženské zásady a pokud nám nedáš naše šaty, budeme to muset říct králi. Prosím!
Sloka 16:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Jste-li skutečnĕ Mé služebnice a udĕláte-li skutečnĕ, co vám řeknu, tak pojďte sem se svými nevinnými úsmĕvy a vyzvednĕte si každá své šaty. Jestliže neudĕláte, co říkám, tak vám je nevrátím. A i kdyby se král rozhnĕval, co zmůže?
Sloka 17:
Potom všechny mladé dívky, třesoucí se nepříjemnou zimou, vyšly ven z vody a rukama si zakrývaly ohanbí.
Sloka 18:
Když Nejvyšší Pán vidĕl, jak se gopī stydí, byl spokojený s jejich čistou láskyplnou náklonností. Přehodil si jejich šaty přes rameno, usmál se a s láskou k nim promluvil.
Sloka 19:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Vy dívky jste se při plnĕní svého slibu koupaly nahé a to je zajisté přestupek proti polobohům. Abyste odčinily svůj hřích, mĕly byste se poklonit se sepjatými dlanĕmi nad hlavami. Potom si můžete vzít zpátky své spodní prádlo.
Sloka 20:
Mladé dívky z Vṛndāvanu zvážily, co jim Pán Acyuta řekl, a uznaly, že když se koupaly nahé v řece, dopustily se poklesku v plnĕní svého slibu. Stále si však přály svůj slib úspĕšnĕ dokončit a jelikož je Pán Kṛṣṇa sám konečným výsledkem všech zbožných činností, poklonily se Mu, aby odčinily všechny své hříchy.
Sloka 21:
Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, syn Devakī, vidĕl, jak se gopī klanĕjí, mĕl s nimi soucit, byl spokojený s jejich chováním a vrátil jim tedy jejich šaty.
Sloka 22:
Přestože byly gopī naprosto podvedené, připravené o svou cudnost, zesmĕšnĕné a donucené se chovat jako panenky na hraní, a přestože jim byly ukradeny šaty, vůbec nepocítily vůči Śrī Kṛṣṇovi nepřátelství. Naopak byly šťastné, že dostaly tuto příležitost se setkat se svým milým.
Sloka 23:
Gopī lpĕly na společnosti svého milovaného Kṛṣṇy a byly Jím úplnĕ unesené. Proto se ani poté, co se oblékly, nemohly ani hnout. Zůstaly tam, kde byly, a stydlivĕ na Nĕho pohlížely.
Sloka 24:
Nejvyšší Pán chápal odhodlanost gopī konat svůj přísný slib. Vĕdĕl také, že se chtĕly dotknout Jeho lotosových nohou, a proto k nim Pán Dāmodara, Kṛṣṇa, takto promluvil.
Sloka 25:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Ó zbožné dívky, chápu, že vaší skutečnou motivací pro tuto askezi bylo uctívat Mĕ. Tento váš zámĕr schvaluji a jistĕ musí dojít naplnĕní.
Sloka 26:
Přání tĕch, kdo na Mĕ upírají svou mysl, nevede k hmotným touhám po smyslovém požitku, tak jako obilná zrna spálená sluncem a pak vařená již nemohou vyklíčit.
Sloka 27:
Nyní jdĕte, dívky, zpátky do Vraji. Vaše touha se vám splnila, protože si v Mé společnosti budete užívat nadcházejících nocí – a to byl přece účel vašeho slibu uctívat bohyni Kātyāyanī, ó vy, které máte čistá srdce.
Sloka 28:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Na tento pokyn Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, se mladé dívky, kterým se splnilo jejich přání, jen s velkými potížemi vrátily do vesnice Vraji. Celou dobu přitom meditovaly o Jeho lotosových nohách.
Sloka 29:
O nĕco pozdĕji vyšel Pán Kṛṣṇa, syn Devakī, obklopený svými přáteli pasáčky a doprovázený starším bratrem Balarāmou, notný kus cesty z Vṛndāvanu, když pásl krávy.
Sloka 30:
Slunce tehdy začínalo žhnout a Pán Kṛṣṇa vidĕl, že se stromy chovají jako slunečníky, neboť Ho zastiňují. Promluvil tedy ke svým přátelům.
Sloka 31-32:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Ó Stoko Kṛṣṇo a Aṁśu, ó Śrīdāme, Subalo a Arjuno, ó Viśālo, Vṛṣabho, Ojasvī, Devaprastho a Varūthapo, podívejte se na tyto velmi požehnané stromy, které své životy zcela zasvĕcují blahu ostatních. Samy snášejí vítr, déšť, žár a sníh a nás před tĕmito živly chrání.
Sloka 33:
Jen se podívejte, jak tyto stromy pečují o každou živou bytost! Jejich zrození je úspĕšné. Chovají se jako vznešené osobnosti, protože nikdo z tĕch, kdo strom o nĕco požádají, neodejde zklamaný.
Sloka 34:
Tyto stromy plní přání druhých svými listy, kvĕty a ovocem, svým stínem, kořeny, kůrou a dřevem a také svou vůní, mízou, popelem, dření a výhonky.
Sloka 35:
Povinností každé živé bytosti je používat svůj život, majetek, inteligenci a slova k činnostem ve prospĕch druhých.
Sloka 36:
Cestou mezi stromy, jejichž vĕtve byly sklonĕné k zemi pod tíhou mnoha výhonků, plodů, kvĕtů a listů, došel Pán Kṛṣṇa k řece Yamunĕ.
Sloka 37:
Pasáčci nechali krávy napít se čisté, chladné a zdravé vody z Yamuny. Ó králi Parīkṣite, potom se i sami pasáčci napili té sladké vody ke své plné spokojenosti.
Sloka 38:
Potom, ó králi, začali pasáčci poklidnĕ pást zvířata v lesíku podél Yamuny. Zanedlouho ale pocítili hlad, přišli ke Kṛṣṇovi s Balarāmou a takto promluvili.