Kṛṣṇa krade šaty svobodným gopīm

Slovo hemante se vztahuje na měsíc Mārgaśīrṣa, období zhruba od poloviny listopadu do poloviny prosince západního kalendáře. Ve dvacáté druhé kapitole prvního dílu knihy Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, Śrīla Prabhupāda komentuje, že gopī „nejprve snědly jídlo zvané haviṣyānna, které se připravuje tak, že se mung dál a rýže vaří bez koření či kurkumy. Podle védských pokynů se tento druh jídla doporučuje na očistu těla před zahájením rituálního obřadu.“

Slovo balibhiḥ v tomto verši označuje šaty, ozdoby, jídlo a další obětiny.

Podle různých ācāryů není bohyně Durgā, o níž se mluví v tomto verši, matoucí energií Kṛṣṇy zvanou Māyā, ale Pánovou vnitřní energií známou jako Yoga-māyā. Rozdíl mezi vnitřní a vnější neboli matoucí energií Pána popisuje Nārada-pañcarātra, kde spolu rozmlouvají Śruti a Vidyā:

„Pánova nižší energie zvaná Durgā Mu s láskou slouží. Jako Jeho energie se od Něj neliší. Existuje další, vyšší energie, jejíž podoba je na stejné duchovní úrovni jako sám Bůh. Vědeckým pochopením této svrchované energie může osoba okamžitě dospět k Nejvyšší Duši všech duší, Pánovi všech pánů. Žádným jiným procesem Ho nelze dosáhnout. Tato svrchovaná energie Pána se nazývá Gokuleśvarī, bohyně Gokuly. Je svou povahou zcela pohroužená v lásce k Bohu a skrze Ni lze snadno získat prvotního Boha, Pána všeho, co existuje. Tato vnitřní energie Pána má zahalující energii, které se říká Mahā-māyā, jež vládne hmotnému světu. Ve skutečnosti mate celý vesmír, a tak se všichni jeho obyvatelé mylně ztotožňují s hmotným tělem.“

Z výše uvedeného je zřejmé, že vnitřní a vnější neboli vyšší a nižší energie Nejvyššího Pána jsou zosobněné jako Yoga-māyā a Mahā-māyā. Jméno Durgā se někdy používá k označení vnitřní, vyšší energie, jak uvádí Pañcarātra: „Ve všech mantrách, které se používají k uctívání Kṛṣṇy, je vládnoucí božstvo známé jako Durgā.“ V transcendentálních zvukových vibracích, které oslavují a uctívají Absolutní Pravdu, Kṛṣṇu, se tedy vládnoucí božstvo dané mantry či hymnu nazývá Durgā. Jméno Durgā proto označuje také tu osobnost, která jedná jako vnitřní energie Pána a je tedy na úrovni śuddha-sattvy, čisté transcendentální existence. Rozumí se, že touto vnitřní energií je Kṛṣṇova sestra známá také jaké Ekānaṁśā nebo Subhadrā. To je Durgā, kterou uctívaly gopī ve Vṛndāvanu. Několik ācāryů poukázalo na to, že obyčejní lidé jsou někdy zmatení a myslí si, že jména Mahā-māyā a Durgā označují výhradně Pánovu vnější energii.

Dokonce i když hypoteticky přijmeme, že gopī uctívaly vnější Māyu, nedělaly nic špatného, protože ve svých zábavách plných lásky ke Kṛṣṇovi jednaly jako obyčejné členky společnosti. Śrīla Prabhupāda v této souvislosti komentuje: „Vaiṣṇavové obvykle neuctívají žádné polobohy. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura přísně zakázal jakékoliv uctívání polobohů všem, kdo chtějí udělat pokrok v čisté oddané službě. Přesto vidíme, že gopī, jejichž láska ke Kṛṣṇovi se nedá s ničím srovnat, uctívaly Durgu. Uctívači polobohů někdy namítají, že gopī uctívaly bohyni Durgu, ale musíme si uvědomit, za jakým účelem to dělaly. Lidé obvykle uctívají bohyni Durgu pro nějaký hmotný prospěch; zato gopī se k ní modlily, aby se staly manželkami Pána Kṛṣṇy. To znamená, že je-li Kṛṣṇa středem všech činností, může oddaný pro dosažení tohoto cíle použít jakýchkoliv prostředků. Gopī mohly přijmout cokoliv pro uspokojení Kṛṣṇy nebo službu Jemu. To je nepřekonatelná vlastnost gopī. Plně uctívaly bohyni Durgu po dobu jednoho měsíce, aby získaly Kṛṣṇu za manžela. Každý den se modlily, aby se jejich manželem stal Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje.“

Závěr je, že upřímný oddaný Kṛṣṇy si nikdy nepředstavuje, že by transcendentální gopī, které jsou nejvznešenější oddané Pána, měly nějaké hmotné vlastnosti. Jedinou motivací všech jejich činností bylo pouze milovat a uspokojovat Kṛṣṇu a pokud budeme jejich jednání pošetile považovat v jakémkoliv ohledu za světské, nebudeme schopni pochopit vědomí Kṛṣṇy.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura došlo k této události v ten den, kdy mladé gopī dokončily svůj slib, což byl úplněk. Aby oslavily úspěšné završení slibu, pozvaly mladou Rādhārāṇī, dceru Vṛṣabhānua, která jim byla zvláště drahá, společně s dalšími významnými gopīmi, a všechny je přivedly k řece se vykoupat. Jejich hrátky ve vodě měly sloužit jako avabhṛtha-snāna, obřadní koupel podstupovaná bezprostředně po dokončení védské oběti.

Śrīla Prabhupāda to komentuje takto: „V Indii je starý zvyk, že když se dívky a ženy koupou v řece, odloží své oděvy na břeh a vstoupí do vody úplně nahé. Do té části řeky, kde se dívky a ženy koupou, je mužům vstup přísně zakázán, a tento zvyk se dodržuje dodnes. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, věděl, na co mladé svobodné gopī myslí, a požehnal jim dosažením vytouženého cíle. Modlily se, aby dostaly Kṛṣṇu za manžela, a Kṛṣṇa jim chtěl jejich přání splnit.“

Jako vládce všech vládců mystických sil Pán Kṛṣṇa snadno pochopil touhy gopī a také je dokázal splnit. Zahanbení objevit se nahé před nějakým mladým chlapcem připadalo gopīm jako všem mladým dívkám ze ctihodných rodin horší než smrt. Přesto je Pán Kṛṣṇa přiměl k tomu, aby vyšly z vody a poklonily se Mu. I když byla těla všech gopī plně vyvinutá a Kṛṣṇa se s nimi setkal na osamělém místě a zcela si je podrobil, v Jeho mysli nebyla ani stopa po hmotné touze, protože Pán je naprosto transcendentální. Pán Kṛṣṇa je oceán transcendentální blaženosti, o kterou se chtěl s gopīmi podělit na duchovní úrovni, úplně oproštěné od běžného chtíče.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že zde zmínění Kṛṣṇovi společníci byli jen dvou nebo tříletá batolata. Byli úplně nazí a neznali rozdíl mezi mužem a ženou. Když se Kṛṣṇa vydal pást krávy, šli za Ním, protože k Němu byli tak připoutaní, že nesnesli Jeho nepřítomnost.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje tento verš takto:

„Gopī pocházely z velmi ctihodných rodin a mohly se s Kṛṣṇou přít: ,Proč nám prostě nenecháš šaty na břehu a nejdeš pryč?̀

Kṛṣṇa mohl odpovědět: ,Ale vás je tolik, že by si některé dívky mohly vzít šaty, které patří jiné.̀

Gopī by na to řekly: ,My jsme poctivé a nikdy nekrademe. Cizího majetku se ani nedotkneme.̀

Kṛṣṇa by řekl: ,Je-li to pravda, tak prostě pojďte a vezměte si své šaty. Co je na tom těžkého?̀

Když gopī viděly Kṛṣṇovo odhodlání, naplnilo je to extatickou láskou. Ačkoliv se styděly, překypovaly radostí, že se jim dostává tolik Kṛṣṇovy pozornosti. Žertoval s nimi, jako kdyby byly Jeho manželky nebo milenky, a mít s Ním takový vztah bylo to jediné, co si gopī přály. Zároveň byly zahanbené, že je měl vidět nahé. Přesto si však nemohly pomoci a musely se Jeho žertovným slovům smát. Dokonce začaly žertovat mezi sebou a jedna gopī pobízela druhou: ,Do toho, jdi první, a uvidíme, jestli tě Kṛṣṇa nějak podvede. Potom půjdeme my.̀“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí následující příklad žertování mezi Kṛṣṇou a gopīmi.

Kṛṣṇa: Ó dívky podobné ptáčkům, jestliže sem nepřijdete, udělám si z těchto šatů ve větvích houpací síť. Potřebuji si lehnout, protože jsem byl celou noc vzhůru a teď jsem ospalý.

Gopī: Náš milý pasáčku, Tvé krávy toužily po trávě a vešly do jeskyně. Musíš tam tedy rychle jít a vyhnat je zpět na správnou cestu.

Kṛṣṇa: Pojďte sem hned, Mé drahé pasačky, musíte pospíchat do Vraji a věnovat se svým domácím povinnostem. Nerozrušujte své rodiče a další starší příbuzné.

Gopī: Náš milý Kṛṣṇo, my nepůjdeme domů celý měsíc, protože to naši rodiče a další starší příbuzní nám nařídili, abychom podstoupily tento postní slib, Kātyāyanī-vratu.

Kṛṣṇa: Mé milé asketky, když jsem vás takto uviděl, rozvinula se i u Mě překvapivá nálada odpoutanosti od rodinného života. Chci tady měsíc zůstat a dodržovat slib pobývání v oblacích. A pokud Mi projevíte milost, budu odsud moci slézt a postit se ve vaší společnosti.

Gopī byly Kṛṣṇovými žertovnými slovy úplně unesené, ale ze studu se ponořily do vody až po krk. Jelikož se třásly zimou, oslovily Kṛṣṇu takto.

Śrīla Prabhupāda komentuje: „Gopī viděly, že Kṛṣṇa je neoblomný, a neměly jinou možnost než poslechnout Jeho rozkaz.“

Gopī ujistily Kṛṣṇu, že jsou Jeho věčné služebnice a že udělají vše, co řekne, a nyní tedy doplatily na svá vlastní slova. Uvažovaly, že kdyby otálely ještě déle, mohl by kolem jít nějaký jiný muž a to by pro ně bylo nesnesitelné. Gopī Kṛṣṇu tolik milovaly, že i v této nepříjemné situaci jejich připoutanost k Němu sílila víc a víc a velmi si přály zůstat v Jeho společnosti. Ani je tedy nenapadlo, že by se v této zahanbující situaci v řece utopily.

Usoudily, že nemohou dělat nic jiného, než odložit svůj stud a předstoupit před svého milovaného Kṛṣṇu. Navzájem se ujistily, že nemají na vybranou, a vyšly z vody, aby se s Ním setkaly.

Śrīla Prabhupāda komentuje: „Jejich prosté chování bylo tak čisté, že Pána Kṛṣṇu okamžitě potěšilo. Tak se naplnil sen všech svobodných gopī, které se modlily ke Kātyāyanī, aby dostaly Kṛṣṇu za manžela; žádnému jinému muži než svému manželovi se žena nesmí ukázat nahá. Svobodné gopī chtěly mít Kṛṣṇu za manžela a On jim takto splnil jejich touhu.“

Stát nahé před mladým chlapcem bylo pro dívky s ušlechtilým původem, jako byly gopī, horší než smrt, ale přesto se rozhodly, že se pro potěšení Pána Kṛṣṇy vzdají všeho. On chtěl vidět sílu jejich lásky k Němu a jejich čistá oddanost Ho zcela uspokojila.

Kṛṣṇa chtěl vidět, jak se Mu gopī plně odevzdávají, a proto jim nařídil, aby se poklonily se sepjatými dlaněmi nad hlavou. Gopī si tedy již nemohly zakrývat těla. Neměli bychom se pošetile domnívat, že Pán Kṛṣṇa je obyčejný chlapec plný chtíče, který si užívá krásy nahých gopī. Kṛṣṇa je Nejvyšší Absolutní Pravda a jednal tak, aby splnil láskyplnou touhu mladých pasaček z Vṛndāvanu. Nás v tomto světě by se v takové situaci jistě zmocnil chtíč. Je ale velký přestupek srovnávat se s Bohem a kvůli němu nedokážeme pochopit Kṛṣṇovo transcendentální postavení, protože Ho budeme mylně považovat za hmotně podmíněného, jako jsme my. Ztratit schopnost vidět Kṛṣṇu transcendentálně je nesmírná katastrofa pro toho, kdo se snaží si vychutnávat blaženost Absolutní Pravdy.

Zde je jasně popsána transcendentální povaha vědomí Kṛṣṇy. Gopī se rozhodly, že je lepší se zříci takzvané rodinné tradice a tradiční morálky a jednoduše se odevzdat Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi. To neznamená, že hnutí pro vědomí Kṛṣṇy obhajuje nemravné jednání. Oddaní v ISKCONu ve skutečnosti praktikují nejvyšší standard sebekázně a mravnosti, ale zároveň uznáváme transcendentální postavení Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa je Bůh, a proto nemá hmotné touhy užívat si sexuálních zábav s mladými dívkami. V této kapitole uvidíme, že Pána Kṛṣṇu vůbec nepřitahoval smyslný požitek s gopīmi; přitahovala Ho jejich láska a chtěl je uspokojit.

Největším přestupkem je napodobovat činnosti Pána Kṛṣṇy. Příslušníci jisté skupiny v Indii zvané prākṛta-sahajiyā tyto Kṛṣṇovy zábavy napodobují a ve jménu uctívání Kṛṣṇy si chtějí užívat s nahými mladými dívkami. Hnutí ISKCON tento paskvil náboženství důrazně odmítá, protože směšné napodobování Nejvyšší Osobnosti Božství je pro lidskou bytost tím nejhorším přestupkem. V hnutí ISKCON nemáme žádné laciné inkarnace a žádný oddaný v tomto hnutí se nemůže povýšit do postavení Kṛṣṇy.

Před pěti sty lety se Kṛṣṇa zjevil jako Pán Caitanya Mahāprabhu, jenž praktikoval přísný celibát během celého svého studentského života a ve věku dvaceti čtyř let přijal sannyās, slib doživotního celibátu. Stykům se ženami se Caitanya Mahāprabhu přísně vyhýbal v rámci dodržování svého slibu láskyplně sloužit Kṛṣṇovi. Když se před pěti tisíci lety zjevil Kṛṣṇa osobně, projevil tyto úžasné zábavy, které upoutávají naši pozornost. Neměli bychom pociťovat závist nebo šok, když slyšíme, že se Bůh může věnovat takovým zábavám. Jsme-li šokováni, je to kvůli naší nevědomosti, protože kdybychom se snažili takto jednat, naše těla by ovládl chtíč. Pán Kṛṣṇa je ale Nejvyšší Absolutní Pravda, a proto Ho žádné hmotné touhy nikdy nerozrušují. Tato událost – kdy se gopī odklonily od běžných standardů mravnosti a na Kṛṣṇův příkaz se poklonily s rukama zdviženýma nad hlavou – je příkladem čistého odevzdání se, které je výrazem oddanosti a neodporuje náboženským zásadám.

Odevzdanost gopī je ve skutečnosti dokonalostí veškerého náboženství. Śrīla Prabhupāda to popisuje v knize Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství: „Gopī byly prosté duše a vše, co Kṛṣṇa řekl, braly vážně. Aby se vyvarovaly Varuṇova hněvu, aby dokončily svůj obřad, a hlavně aby potěšily svého milovaného Kṛṣṇu, okamžitě poslechly Jeho příkaz. Tak se staly největšími milenkami Kṛṣṇy a Jeho nejposlušnějšími služebnicemi.

Nic se nevyrovná vědomí Kṛṣṇy, jaké měly gopī. Ve skutečnosti se nestaraly o Varuṇu či jakéhokoliv jiného poloboha; chtěly jen uspokojit Kṛṣṇu.“

Śrīla Prabhupāda komentuje: „Tento postoj gopī popisuje Pán Caitanya Mahāprabhu ve své modlitbě: ,Můj milý Pane Kṛṣṇo, můžeš Mě obejmout, můžeš po Mně šlapat nebo Mi můžeš zlomit srdce tím, že se přede Mnou nikdy neukážeš. Můžeš si dělat, co se Ti zlíbí, protože máš úplnou volnost v jednání. Ať však uděláš cokoliv, zůstaneš věčně Mým Pánem. Nemám nikoho jiného, koho bych uctíval.̀ Takový je postoj gopī ke Kṛṣṇovi.“

Gopī díky styku se svým milovaným Kṛṣṇou k Němu přilnuly ještě víc než kdy předtím. Tak jak jim Kṛṣṇa ukradl šaty, ukradl jim i mysli a lásku. Celou událost si gopī vykládaly jako důkaz, že je k nim Kṛṣṇa také připoutaný. Proč by se jinak obtěžoval takto si s nimi hrát? Jelikož si myslely, že se k nim Kṛṣṇa nyní upnul, upíraly na Něho stydlivé pohledy, a jelikož byly omráčené tím, jak se v nich vzedmula extatická láska, nemohly se hnout z místa, kde stály. Kṛṣṇa překonal jejich stud a donutil je, aby vyšly z vody nahé, ale teď, když už byly řádně oblečené, se v Jeho přítomnosti znovu styděly. Celá událost ve skutečnosti prohloubila jejich pokoru před Kṛṣṇou. Nechtěly, aby viděl, jak na Něho upřeně hledí, ale opatrně využívaly příležitosti vrhat na Pána kradmé pohledy.

Tak jako je Kṛṣṇa prostý všech nečistých tužeb, platí totéž i o gopīch. Ke snaze získat Kṛṣṇu za manžela je tedy nemotivovala touha po vlastním smyslovém požitku, ale jejich obrovská touha sloužit Kṛṣṇovi a těšit Ho. Díky své hluboké lásce gopī neviděly Kṛṣṇu jako Boha, ale jako toho nejúžasnějšího chlapce v celém stvoření, a jelikož samy byly krásné mladé dívky, pouze si přály těšit Ho láskyplnou službou. Pán Kṛṣṇa chápal čistou touhu gopī, a proto byl spokojený. Zajisté Ho nemohl uspokojit obyčejný chtíč, ale hluboká láskyplná oddanost pasaček ve Vṛndāvanu na Něho citově zapůsobila.

Slova mayy āveśita-dhiyām jsou zde velmi významná. Nikdo nedokáže upřít mysl a inteligenci na Kṛṣṇu, dokud nedosáhne pokročilého stupně oddanosti, neboť Kṛṣṇa představuje čistou duchovní existenci. Seberealizace není stavem bez tužeb, nýbrž stavem očištěných tužeb, kdy jsou touhy zaměřené pouze na potěšení Pána Kṛṣṇy. Gopī byly dozajista ke Kṛṣṇovi přitahované v náladě milostné lásky. Jelikož ale upíraly své mysli a vlastně celou svou existenci výhradně na Kṛṣṇu, nemohla se jejich milostná touha v žádném případě projevovat jako hmotný chtíč; naopak ukázala tu nejvznešenější formu lásky k Bohu, jakou kdy bylo možné v tomto vesmíru vidět.

Přání gopī bylo splněné, protože Pán Kṛṣṇa souhlasil, že bude jednat jako jejich manžel. Mladá dívka nemůže za žádných okolností strávit noc s jiným mužem než se svým manželem a když tedy Kṛṣṇa svolil, že bude v nadcházejícím podzimním období s dívkami tančit noční tanec rāsa, vlastně tím přistoupil na to, že bude opětovat jejich lásku k Němu v roli manžela.

Poté, co Śukadeva Gosvāmī popsal, jak Pán Kṛṣṇa ukradl šaty mladým gopīm, začíná nyní popisovat, jak Pán Kṛṣṇa požehnal manželky některých obřadních brāhmaṇů.

Pán Kṛṣṇa se chystal udělit milost manželkám obřadních brāhmaṇů, kteří měli tvrdá srdce, a těmito verši naznačuje, že i stromy, které se starají o dobro ostatních, jsou lepší než brāhmaṇové, kteří se o druhé nestarají. To je bod, kterým by se členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy měli vážně zaobírat.

Tento překlad je citovaný z Prabhupādovy Caitanya-caritāmṛty (Ādi 9.46).

Tento překlad je citovaný z Prabhupādovy Caitanya-caritāmṛty (Ādi 9.42).

Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje, že si pasáčci dělali starosti, že by Kṛṣṇa mohl mít hlad, a proto předstírali, že jsou sami hladoví, aby Kṛṣṇa a Balarāma zařídili, že se budou moci najíst.