Śrīmad-Bhāgavatam 10.22.20
Verš
ity acyutenābhihitaṁ vrajābalā
matvā vivastrāplavanaṁ vrata-cyutim
tat-pūrti-kāmās tad-aśeṣa-karmaṇāṁ
sākṣāt-kṛtaṁ nemur avadya-mṛg yataḥ
matvā vivastrāplavanaṁ vrata-cyutim
tat-pūrti-kāmās tad-aśeṣa-karmaṇāṁ
sākṣāt-kṛtaṁ nemur avadya-mṛg yataḥ
Synonyma
iti — těmito slovy; acyutena — neklesajícího Nejvyššího Pána; abhihitam — naznačené; vraja-abalāḥ — dívky z Vraji; matvā — když zvážily; vivastra — nahé; āplavanam — koupel; vraja-cyutim — poklesek při plnění slibu; tat-pūrti — úspěšné dokončení toho; kāmāḥ — dychtivě si přející; tat — této činnosti; aśeṣa-karmarṇām — a nekonečně mnoha dalších zbožných činností; sākṣāt-kṛtam — přímo projevenému plodu; nemuḥ — složily poklony; avadya-mṛk — jenž očišťuje všechny hříchy; yataḥ — jelikož.
Překlad
Mladé dívky z Vṛndāvanu zvážily, co jim Pán Acyuta řekl, a uznaly, že když se koupaly nahé v řece, dopustily se poklesku v plnění svého slibu. Stále si však přály svůj slib úspěšně dokončit a jelikož je Pán Kṛṣṇa sám konečným výsledkem všech zbožných činností, poklonily se Mu, aby odčinily všechny své hříchy.
Význam
Zde je jasně popsána transcendentální povaha vědomí Kṛṣṇy. Gopī se rozhodly, že je lepší se zříci takzvané rodinné tradice a tradiční morálky a jednoduše se odevzdat Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi. To neznamená, že hnutí pro vědomí Kṛṣṇy obhajuje nemravné jednání. Oddaní v ISKCONu ve skutečnosti praktikují nejvyšší standard sebekázně a mravnosti, ale zároveň uznáváme transcendentální postavení Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa je Bůh, a proto nemá hmotné touhy užívat si sexuálních zábav s mladými dívkami. V této kapitole uvidíme, že Pána Kṛṣṇu vůbec nepřitahoval smyslný požitek s gopīmi; přitahovala Ho jejich láska a chtěl je uspokojit.
Největším přestupkem je napodobovat činnosti Pána Kṛṣṇy. Příslušníci jisté skupiny v Indii zvané prākṛta-sahajiyā tyto Kṛṣṇovy zábavy napodobují a ve jménu uctívání Kṛṣṇy si chtějí užívat s nahými mladými dívkami. Hnutí ISKCON tento paskvil náboženství důrazně odmítá, protože směšné napodobování Nejvyšší Osobnosti Božství je pro lidskou bytost tím nejhorším přestupkem. V hnutí ISKCON nemáme žádné laciné inkarnace a žádný oddaný v tomto hnutí se nemůže povýšit do postavení Kṛṣṇy.
Před pěti sty lety se Kṛṣṇa zjevil jako Pán Caitanya Mahāprabhu, jenž praktikoval přísný celibát během celého svého studentského života a ve věku dvaceti čtyř let přijal sannyās, slib doživotního celibátu. Stykům se ženami se Caitanya Mahāprabhu přísně vyhýbal v rámci dodržování svého slibu láskyplně sloužit Kṛṣṇovi. Když se před pěti tisíci lety zjevil Kṛṣṇa osobně, projevil tyto úžasné zábavy, které upoutávají naši pozornost. Neměli bychom pociťovat závist nebo šok, když slyšíme, že se Bůh může věnovat takovým zábavám. Jsme-li šokováni, je to kvůli naší nevědomosti, protože kdybychom se snažili takto jednat, naše těla by ovládl chtíč. Pán Kṛṣṇa je ale Nejvyšší Absolutní Pravda, a proto Ho žádné hmotné touhy nikdy nerozrušují. Tato událost – kdy se gopī odklonily od běžných standardů mravnosti a na Kṛṣṇův příkaz se poklonily s rukama zdviženýma nad hlavou – je příkladem čistého odevzdání se, které je výrazem oddanosti a neodporuje náboženským zásadám.
Odevzdanost gopī je ve skutečnosti dokonalostí veškerého náboženství. Śrīla Prabhupāda to popisuje v knize Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství: „Gopī byly prosté duše a vše, co Kṛṣṇa řekl, braly vážně. Aby se vyvarovaly Varuṇova hněvu, aby dokončily svůj obřad, a hlavně aby potěšily svého milovaného Kṛṣṇu, okamžitě poslechly Jeho příkaz. Tak se staly největšími milenkami Kṛṣṇy a Jeho nejposlušnějšími služebnicemi.
Nic se nevyrovná vědomí Kṛṣṇy, jaké měly gopī. Ve skutečnosti se nestaraly o Varuṇu či jakéhokoliv jiného poloboha; chtěly jen uspokojit Kṛṣṇu.“