Śrīmad-Bhāgavatam 10.20.37
Verš
naivāvidan kṣīyamāṇaṁ
jalaṁ gādha-jale-carāḥ
yathāyur anv-ahaṁ kṣayyaṁ
narā mūḍhāḥ kuṭumbinaḥ
jalaṁ gādha-jale-carāḥ
yathāyur anv-ahaṁ kṣayyaṁ
narā mūḍhāḥ kuṭumbinaḥ
Synonyma
na — ne; eva — jistě; avidan — chápali; kṣīyamāṇam — ubývání; jalam — vody; gādha-jale — v mělké vodě; carāḥ — ti, kdo se pohybují; yathā — jako; āyuḥ — délky jejich života; anu-aham — každým dnem; kṣayyam — zkracování; narāḥ — lidé; mūḍhāḥ — pošetilí; kuṭumbinaḥ — žijící se členy rodiny.
Překlad
Ryby, které plavaly v čím dál mělčí vodě, nechápaly, že vody ubývá, tak jako pošetilí lidé žijící se svými rodinami nevidí, jak se s každým uplynulým dnem krátí čas, který jim ještě v životě zbývá.
Význam
Po skončení období dešťů voda postupně opadá, ale hloupé ryby to nechápou; proto často zůstávají uvízlé na březích jezer a řek. Také ti, kdo jsou opojení rodinným životem, nechápou, že se jim neustále zkracuje zbytek života; nedaří se jim dovést své vědomí Kṛṣṇy k dokonalosti, a tak zůstávají vězet v koloběhu rození a umírání.