Požehnání manželkám brāhmaṇů

Pasáčci žertem naznačili, že když Śrī Kṛṣṇa přemáhá vše špatné, měl by také přemoci jejich hlad a obstarat jim jídlo. V tomto výroku vidíme důvěrné láskyplné přátelství pasáčků s Nejvyšší Osobností Božství.

Pán Kṛṣṇa povzbuzoval své přátele, aby se nestyděli požádat o milodar. Kdyby chlapci měli pocit, že nejsou oprávnění se na tak ctihodné brāhmaṇy osobně obracet, Pán jim řekl, ať zmíní jména Balarāmy a Kṛṣṇy, svatá jména Boha.

Výraz bhūmi-devāḥ, „bohové na Zemi“, se zde vztahuje na brāhmaṇy, kteří mají věrně zastupovat vůli Nejvyššího Pána. Filosofie vědomí Kṛṣṇy není nějakou primitivní polyteistickou doktrínou prohlašující, že lidské bytosti na Zemi jsou bohové. Je to věda, která sleduje původ autority od samotné Absolutní Pravdy, Śrī Kṛṣṇy. Autorita a moc Boha se přirozeně šíří s tím, jak se šíří Jeho stvoření, a na Zemi Pánovu vůli a autoritu zastupují očištění, osvícení lidé zvaní brāhmaṇové.

Tato událost ilustruje, že obřadní brāhmaṇové, na které se pasáčci obrátili se svou prosbou, nebyli vůbec patřičně osvícení, a tedy nechápali postavení Kṛṣṇy a Balarāmy ani Jejich důvěrných společníků. Tato zábava vlastně odhaluje domýšlivé postavení takzvaných brāhmaṇů, kteří nejsou věrní oddaní Nejvyššího Pána.

Pasáčci pochybovali o štědrosti brāhmaṇů, a proto použili slovo bubhukṣitau, které vyjadřuje, že Kṛṣṇa a Balarāma mají hlad. Chlapci předpokládali, že brāhmaṇové znají védský pokyn annasya kṣuditaṁ pātram – „Každý, kdo má hlad, je vhodný příjemce jídla jako milodaru.“ Pokud by však brāhmaṇové neuznali autoritu Kṛṣṇy a Balarāmy, jejich titul dvija by byl chápán jen jako „ti, kdo se narodili dvěma rodičům“ (dvi – dvěma, ja – narození), ne jako „dvojzrození“. Když brāhmaṇové na počáteční žádost pasáčků nereagovali, chlapci je s trochou sarkasmu oslovili výrazem dharma-vit-tamāḥ, „ó nejlepší ze znalců náboženství“.

Pasáčci předvídali možnou námitku brāhmaṇů, že jim nemohou dát žádné jídlo, protože sami ještě nejedli, a že kněz zasvěcený do konání oběti by neměl jíst. Proto chlapci pokorně přednesli brāhmaṇům různé technické podrobnosti o obřadní oběti. Pasáčkům nebyly formality védské kultury neznámé, ale jejich pravým záměrem bylo jednoduše s láskou sloužit Pánu Kṛṣṇovi.

Tito dětinští brāhmaṇové byli plní nicotných tužeb, jako je například touha dosáhnout hmotného nebe, a proto nepostřehli jedinečnou transcendentální příležitost, kterou jim nabídl příchod osobních přátel Kṛṣṇy. V současné době se lidé po celém světě honí za hmotným pokrokem jako šílení a kvůli tomu nejsou schopni slyšet poselství Nejvyššího Pána Kṛṣṇy, které se šíří díky misionářským činnostem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Časy se příliš nezměnily a pyšní, materialističtí kněží na Zemi stále převládají.

Obřadní brāhmaṇové nechápali, proč by se obětní jídlo mělo dávat Pánu Kṛṣṇovi, jehož považovali za obyčejnou lidskou bytost. Tak jako osoba s růžovými brýlemi vidí celý svět růžově, podmíněná duše se světským pohledem vidí i samotného Boha světsky, a tak ztrácí příležitost vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Smíchem Pán Kṛṣṇa pasáčkům naznačil, že se na obřadní brāhmaṇy nemusejí hněvat, ale měli by chápat, že ten, kdo žebrá, bude často odmítnut.

Fyzicky se sice manželky brāhmaṇů zdržovaly doma, ale v duchu prodlévaly v Nejvyšším Pánu Kṛṣṇovi díky silné lásce k Němu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že Pán Kṛṣṇa nechtěl, aby pasáčci řekli manželkám brāhmaṇů, že má hlad, protože věděl, že tyto oddané ženy by to velmi zarmoutilo. S radostí však dají všechno vyžádané jídlo z pouhé lásky k Pánu Kṛṣṇovi. Na zákazy svých manželů nebudou dbát, protože svou transcendentální inteligencí prodlévají v Pánu.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že manželky brāhmaṇů pociťovaly milostné zalíbení v Kṛṣṇovi, jako kdyby byl jejich milencem, a proto je nic nemohlo zadržet, když chvátaly, aby Ho viděly.

Śrī Kṛṣṇa uvítal manželky brāhmaṇů podobně, jako uvítal gopī, které s Ním přišly v noci tancovat. I tyto ženy dokázaly svou čistou lásku k Němu tím, že překonaly mnoho překážek, aby Ho spatřily. Slovo upapannam vyjadřuje, že jejich chování nebylo vůbec nevhodné, přestože odmítly příkazy svých manželů, neboť ti se jim snažili bránit v jejich láskyplné službě Pánu Kṛṣṇovi.

Nejvyšší Pán sdělil manželkám brāhmaṇů, že nejen ony, ale všichni lidé, kteří chápou, co je v jejich pravém zájmu, se věnují duchovnímu procesu láskyplné služby Pánu. Pán Kṛṣṇa je ātma-priya, pravý cíl lásky pro každého. I když má každý jedinec svůj osobitý vkus a svou svobodu, každá živá bytost je v konečném smyslu duchovní jiskrou Nejvyšší Osobnosti Božství; proto je prvořadé láskyplné zalíbení každé bytosti přirozeně určené pro Pána Śrī Kṛṣṇu. Láskyplná služba Pánu má být ahaitukī, bez osobní motivace, a avyavahitā, nenarušovaná mentální spekulací, sobeckými touhami nebo jakýmikoli zvraty v čase a okolnostech.

Slovo yat-samparkāt v tomto verši označuje styk s individuálním vlastním já a v konečném smyslu s Nejvyšším Já, s Pánem, který je původem individuální živé bytosti. Rozvíjením vědomí Kṛṣṇy osoba automaticky dosahuje seberealizace a její životní síla, inteligence, mysl, příbuzní, tělo, rodina i majetek se klíčovým vlivem vědomí Kṛṣṇy obohacují a prozařují. Děje se tak proto, že vědomí Kṛṣṇy znamená optimální, nejúčinnější spojení individuálního já, jež je čisté vědomí, s Nejvyšším Já a svrchovaným vědomím, Kṛṣṇou.

Zde říkají manželky brāhmaṇů něco podobného tomu, co říkají gopī na začátku tance rāsa (Bhāg. 10.29.31), když je Pán Kṛṣṇa také posílá domů. Výrok gopī začíná jako tento verš slovy maivaṁ vibho 'rhati bhavān gadituṁ nṛ-śaṁsam.

Nigama se vztahuje na védskou literaturu, která uvádí, že ten, kdo se odevzdá u lotosových nohou Pána, se nevrací do tohoto hmotného světa. Manželky brāhmaṇů tedy na Pána naléhaly, že od Něho není čestné, aby jim nařizoval, ať se vrátí ke svým materialistickým manželům, když se odevzdaly Jemu.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura mohl Pán Kṛṣṇa manželkám brāhmaṇů namítnout: „Jste mladé ženy z ušlechtilého brāhmaṇského společenství, tak jak se můžete odevzdat u nohou pouhého pasáčka krav?“

Na to mohly odpovědět: „My už jsme odevzdané u Tvých lotosových nohou a přejeme si být Tvými služebnicemi, takže si přece nebudeme udržovat klamnou totožnost členek takzvaného společenství brāhmaṇů. To můžeš snadno zjistit z našich slov.“

Pán Kṛṣṇa mohl odvětit: „Já jsem pasáček a ke Mně se jako služebnice a milenky hodí děvčata, která se starají o krávy, gopī.“

Na to mohly ženy říct: „To je pravda, nechť jimi jsou. Nechť mají přednost, pokud se stydíš před svými příbuznými dělat si služebnice z brāhmaṇských žen. Určitě Tě nechceme přivádět do rozpaků. Nebudeme chodit do Tvé vesnice, ale raději zůstaneme ve Vṛndāvanu, tak jako vládnoucí božstva lesa. Jen si přejeme byť i sebemenším spojením s Tebou dovést své životy k dokonalosti.“

Duchovní vhled Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura nám tady vyjevuje, že manželky brāhmaṇů byly ochotné zůstat v povzdálí a jen přijímat lístky tulasī, jež spadnou z lotosových nohou Kṛṣṇy nebo jež rozšlápnou Jeho milenky, až je Pán bude objímat.

Mladé brāhmaṇské ženy chtěly nosit tyto lístky tulasī na hlavách. Vzdávaly se tak touhy stát se Kṛṣṇovými důvěrnými milenkami či služebnicemi (neboť věděly, že toto postavení je těžké získat) a prosily, aby mohly zůstat ve vṛndāvanském lese. Kdyby se jich tehdy Pán zeptal: „A co na to řeknou vaši rodinní příslušníci?“ odpověděly by: „Již jsme transcendovaly naše takzvané příbuzné, protože vidíme Tebe, Nejvyššího Pána, tváří v tvář.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura to komentuje takto: „Manželky brāhmaṇů již od útlého mládí poslouchaly o kráse, vlastnostech a sladkosti Pána Kṛṣṇy od žen z vesnice Vṛndāvanu a také od prodavaček květin, arekových oříšků a dalších. Na základě toho stále cítily extatickou lásku ke Kṛṣṇovi a nedbaly na o své domácí povinnosti. Jejich manželé je viděli tak, že se odchylují od řádného způsobu života, a proto vůči nim chovali podezření a jak jen to šlo se jim vyhýbali. Nyní byly manželky brāhmaṇů připravené se formálně zříct svých takzvaných rodin a bližních. Byly velmi rozrušené, naříkaly a klaněly se Pánu Kṛṣṇovi tak, že pokládaly hlavy na Jeho lotosové nohy. V tomto stavu se zalknutými hlasy pronesly tento verš. Prosily, aby jim Pán Kṛṣṇa požehnal, že On sám bude jejich jediným cílem a že On jako přemožitel nepřátel porazí všechny jejich nepřátele – těžkosti, které jim brání v dosažení Pána.“

Manželky brāhmaṇů chtěly jednoduše sloužit Pánu Kṛṣṇovi. To je čisté vědomí Kṛṣṇy ve stavu extatické lásky k Bohu.

Pán poukázal na to, že obyčejní lidé by neměli porozumění pro láskyplný vztah mezi Pánem Kṛṣṇou, který navenek vystupoval jako pasáček krav, a ženami ze společenství brāhmaṇů. Navíc oddanost a láska brāhmaṇských žen se bude nejlépe rozvíjet v odloučení. Po všech stránkách by tedy bylo nejlepší, kdyby i nadále upíraly mysl na Pána Kṛṣṇu a tímto způsobem pokračovaly v procesu, který praktikovaly celý život. Pán a Jeho pravý zástupce, duchovní mistr, zkušeně zaměstnávají Pánovy oddané různými druhy služby, aby se všichni mohli rychle vrátit k Jeho lotosovým nohám.

Manželky brāhmaṇů uposlechly pokyn Pána Kṛṣṇy a vrátily se k obětišti svých manželů, zatímco gopī navzdory Kṛṣṇovu pokynu, aby šly domů, zůstaly v lese, kde s Ním tančily během úplňkové noci. Jak gopī, tak manželky brāhmaṇů dosáhly čisté lásky k Bohu.

Žena, o které se zde píše, byla Pánu Kṛṣṇovi zvláště oddaná. Poté, co opustila své hmotné tělo, získala ihned tělo duchovní a zmizela z místa oběti, aby se připojila k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma nechtěli brāhmaṇy oklamat – žádali je o jídlo otevřeně. Brāhmaṇové spíše oklamali sami sebe, což vyjadřuje sanskrtské slovo nṛ-viḍambayoḥ, které znamená, že Kṛṣṇa a Balarāma působí matoucím dojmem na obyčejného člověka, jenž Je považuje rovněž za lidské bytosti. Jelikož však manželky brāhmaṇů byly velké oddané Pána, pošetilí brāhmaṇové získali duchovní prospěch a nakonec přišli k rozumu.

Jak je uvedeno výše ve vysvětlivkách, slova tri-vṛḍ janma neboli „trojí zrození“ se vztahují na 1) tělesné zrození, 2) bráhmanské zasvěcení a 3) zasvěcení do konání védské oběti. To vše je zbytečné, pokud osoba nezná Absolutní Pravdu, Nejvyššího Pána Kṛṣṇu.

Navenek byli manželé, otcové, tcháni a tak dále guruy neboli učiteli těchto žen. Ony však dosáhly dokonalosti vědomí Kṛṣṇy, zatímco muži upadli do temnoty nevědomosti.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura projevovaly ženy po návratu domů příznaky transcendentální extáze – chvěly se, ronily slzy, ježily se jim chlupy, bledly, zalknutými hlasy volaly „Ó Kṛṣṇo, ó potěšení mého života!“ a podobně.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī dále uvádí, že někdo může namítat, že není vhodné, aby žena milovala kohokoliv jiného než svého manžela, ale zde manželé sami upozorňují, že jsou guruy jen jako napodobení Nejvyššího Pána, jenž je jagad-guru, učitel a duchovní mistr celého vesmíru. Manželé si všimli, že jejich ženy poté, co přivedly k dokonalosti svou transcendentální připoutanost ke Kṛṣṇovi, neměly již ani špetku připoutanosti k domovu, manželovi, dětem a tak dále. Od toho dne proto přijali tyto ženy jako své duchovní učitele hodné uctívání a přestali je považovat za své manželky či své vlastnictví.

Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho si manželé nebyli vědomi toho, že se jejich ženy příležitostně stýkaly s obyvateli Vṛndāvanu, například květinářkami, a naslouchaly o kráse a vlastnostech Kṛṣṇy. Brāhmaṇové žasli nad láskyplnou oddaností svých manželek Kṛṣṇovi a neuvědomovali si, že se tato oddanost vyvinula jako výsledek naslouchání a rozmlouvání o Pánovi ve společnosti Jeho čistých oddaných.

I když je Pán Kṛṣṇa Absolutní Pravdou, pokorně poslal své přátele pasáčky, aby od brāhmaṇů vyžebrali jídlo. Tímto jednáním odhalil pošetilou povýšenost brāhmaṇů a prosadil slávu své transcendentální krásy tím, že jejich vlastní manželky přiměl odevzdat se u Jeho lotosových nohou.

Nejvyšší vládce samotné bohyně štěstí samozřejmě nemusí žebrat o jídlo, jak zde poukazují brāhmaṇové, kteří konečně začali projevovat pravou duchovní inteligenci.

Když si brāhmaṇové uvědomili, jakého přestupku se proti Pánu Kṛṣṇovi dopustili, a konečně docenili Jeho všemohoucí postavení, přirozeně chtěli spěchat do Vraji a odevzdat se u Jeho lotosových nohou. Báli se však toho, že Kaṁsa by je jistě zabil, až by mu špehové donesli zprávu, že šli za Kṛṣṇou. Jejich manželky byly pohroužené v extatickém vědomí Kṛṣṇy, a tak šly za Kṛṣṇou děj se co děj, tak jako gopī putovaly v hluboké noci lesem plným divokých zvířat, jen aby mohly s Pánem tancovat. Brāhmaṇové ale nebyli na tak pokročilé úrovni vědomí Kṛṣṇy, a protože byli ochromeni strachem z Kaṁsy, nemohli vidět Pána tváří v tvář.