Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.23.29

Verš

śrī-patnya ūcuḥ
maivaṁ vibho ’rhati bhavān gadituṁ nr-śaṁsaṁ
satyaṁ kuruṣva nigamaṁ tava pāda-mūlam
prāptā vayaṁ tulasi-dāma padāvasṛṣṭaṁ
keśair nivoḍhum atilaṅghya samasta-bandhūn

Synonyma

śrī-patnyaḥ ūcuḥ — manželky brāhmaṇů řekly; — ne; evam — takto; vibho — ó všemocný Pane; arhati — mĕl bys; bhavān — Ty; gaditum — hovořit; nṛ-śaṁsam — hrubĕ; satyam — pravdivým; kuruṣva — prosím učiň; nigamam — slib daný ve zjeveném písmu; tava — Tvých; pāda-mūlam — k chodidlům lotosových nohou; prāptāḥ — když jsme dospĕly; vayam — my; tulasi-dāma — girlandu z lístků tulasī; padā — z Tvých nohou; avasṛṣṭam — spadlou; keśaiḥ — na svých vlasech; nivoḍhum — abychom nosily; atilaṅghya — poté, co jsme odvrhly; samasta — všechny; bandhūn — příbuzné.

Překlad

Manželky brāhmaṇů odpovĕdĕly: Ó všemocný, neříkej prosím taková krutá slova. Mĕl bys radĕji splnit svůj slib, že budeš vždy laskavĕ opĕtovat jednání svých oddaných. Teď, když jsme dospĕly k Tvým lotosovým nohám, si pouze přejeme zůstat tady v lese, abychom mohly na hlavách nosit girlandy z lístků tulasī, které spadnou z Tvých lotosových nohou. Jsme připravené se vzdát všech hmotných vztahů.

Význam

Zde říkají manželky brāhmaṇů nĕco podobného tomu, co říkají gopī na začátku tance rāsa (Bhāg. 10.29.31), když je Pán Kṛṣṇa také posílá domů. Výrok gopī začíná jako tento verš slovy maivaṁ vibho 'rhati bhavān gadituṁ nṛ-śaṁsam.

Nigama se vztahuje na védskou literaturu, která uvádí, že ten, kdo se odevzdá u lotosových nohou Pána, se nevrací do tohoto hmotného svĕta. Manželky brāhmaṇů tedy na Pána naléhaly, že od Nĕho není čestné, aby jim nařizoval, ať se vrátí ke svým materialistickým manželům, když se odevzdaly Jemu.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura mohl Pán Kṛṣṇa manželkám brāhmaṇů namítnout: „Jste mladé ženy z ušlechtilého brāhmaṇského společenství, tak jak se můžete odevzdat u nohou pouhého pasáčka krav?“

Na to mohly odpovĕdĕt: „My už jsme odevzdané u Tvých lotosových nohou a přejeme si být Tvými služebnicemi, takže si přece nebudeme udržovat klamnou totožnost členek takzvaného společenství brāhmaṇů. To můžeš snadno zjistit z našich slov.“

Pán Kṛṣṇa mohl odvĕtit: „Já jsem pasáček a ke Mnĕ se jako služebnice a milenky hodí dĕvčata, která se starají o krávy, gopī.“

Na to mohly ženy říct: „To je pravda, nechť jimi jsou. Nechť mají přednost, pokud se stydíš před svými příbuznými dĕlat si služebnice z brāhmaṇských žen. Určitĕ Tĕ nechceme přivádĕt do rozpaků. Nebudeme chodit do Tvé vesnice, ale radĕji zůstaneme ve Vṛndāvanu, tak jako vládnoucí božstva lesa. Jen si přejeme byť i sebemenším spojením s Tebou dovést své životy k dokonalosti.“

Duchovní vhled Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura nám tady vyjevuje, že manželky brāhmaṇů byly ochotné zůstat v povzdálí a jen přijímat lístky tulasī, jež spadnou z lotosových nohou Kṛṣṇy nebo jež rozšlápnou Jeho milenky, až je Pán bude objímat.

Mladé brāhmaṇské ženy chtĕly nosit tyto lístky tulasī na hlavách. Vzdávaly se tak touhy stát se Kṛṣṇovými důvĕrnými milenkami či služebnicemi (neboť vĕdĕly, že toto postavení je tĕžké získat) a prosily, aby mohly zůstat ve vṛndāvanském lese. Kdyby se jich tehdy Pán zeptal: „A co na to řeknou vaši rodinní příslušníci?“ odpovĕdĕly by: „Již jsme transcendovaly naše takzvané příbuzné, protože vidíme Tebe, Nejvyššího Pána, tváří v tvář.“