Śrīmad-Bhāgavatam 10.23.52
Verš
iti svāgham anusmṛtya
kṛṣṇe te kṛta-helanāḥ
didṛkṣavo vrajam atha
kaṁsād bhītā na cācalan
kṛṣṇe te kṛta-helanāḥ
didṛkṣavo vrajam atha
kaṁsād bhītā na cācalan
Synonyma
iti — takto; sva-agham — o svém přestupku; anusmṛtya — zpětně přemýšlející; kṛṣṇe — Pánu Kṛṣṇovi; te — oni; kṛta-helanāḥ — kteří projevili pohrdání; didṛkṣavaḥ — toužící spatřit; vrajam — do vesnice Nandy Mahārāje; atha — potom; kaṁsāt — z Kaṁsy; bhītāḥ — kvůli strachu; na — ne; ca — a; acalan — šli.
Překlad
Když takto zpětně přemýšleli o hříchu, kterého se dopustili tím, že nebrali ohled na Kṛṣṇu, velmi Ho zatoužili spatřit. Báli se ale krále Kaṁsy, a proto se neopovážili jít do Vraji.
Význam
Když si brāhmaṇové uvědomili, jakého přestupku se proti Pánu Kṛṣṇovi dopustili, a konečně docenili Jeho všemohoucí postavení, přirozeně chtěli spěchat do Vraji a odevzdat se u Jeho lotosových nohou. Báli se však toho, že Kaṁsa by je jistě zabil, až by mu špehové donesli zprávu, že šli za Kṛṣṇou. Jejich manželky byly pohroužené v extatickém vědomí Kṛṣṇy, a tak šly za Kṛṣṇou děj se co děj, tak jako gopī putovaly v hluboké noci lesem plným divokých zvířat, jen aby mohly s Pánem tancovat. Brāhmaṇové ale nebyli na tak pokročilé úrovni vědomí Kṛṣṇy, a protože byli ochromeni strachem z Kaṁsy, nemohli vidět Pána tváří v tvář.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté třetí kapitole desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Požehnání manželkám brāhmaṇů“.