Skip to main content

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ

Kṛṣṇa a Balarāma vstupují do Mathury

Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa vstoupil do mĕsta Mathury, zabil pradláka a požehnal tkalci a také výrobci girland, který se jmenoval Sudāmā.

Poté, co Pán Kṛṣṇa ukázal Akrūrovi ve vodĕ Yamuny svou podobu Viṣṇua a přijal Akrūrovy modlitby, odstranil tuto vizi jako herec ukončující své představení. Akrūra se vynořil z vody a užasle přišel za Pánem, který se ho zeptal, zda bĕhem koupání vidĕl nĕco podivuhodného. Akrūra odpovĕdĕl: „Všechny podivuhodné vĕci v říších vody, zemĕ nebo nebes existují v Tobĕ. Když tedy nĕkdo spatří Tebe, nezbývá nic, co by nespatřil.“ Poté Akrūra zase vyjel s kočárem na cestu.

Kṛṣṇa, Balarāma a Akrūra dorazili do Mathury pozdĕ odpoledne. Po setkání s Nandou Mahārājem a ostatními pastevci, kteří jeli napřed, Kṛṣṇa požádal Akrūru, aby se vrátil domů, a slíbil mu, že ho navštíví, jen co zabije Kaṁsu. Akrūra se s Pánem nešťastnĕ rozloučil, zašel oznámit králi Kaṁsovi, že Kṛṣṇa a Balarāma přijeli, a odebral se domů.

Kṛṣṇa a Balarāma vzali pasáčky s sebou, aby zhlédli nádherné mĕsto. Když všichni vstoupili do Mathury, mĕstské ženy dychtivĕ vyšly ze svých domů, aby spatřily Kṛṣṇu. Často o Nĕm slýchaly a dávno k Nĕmu vyvinuly hlubokou připoutanost. Když Ho však nyní opravdu uvidĕly, zaplavilo je štĕstí a veškeré jejich utrpení způsobené Jeho nepřítomností skončilo.

Kṛṣṇa a Balarāma pak potkali Kaṁsova zlotřilého pradláka. Kṛṣṇa ho požádal o nĕjaké z prvotřídních odĕvů, které nesl, ale on odmítl a dokonce oba Pány pokáral. To Kṛṣṇu velmi rozzlobilo a konečky prstů mu srazil hlavu. Když pradlákovi pomocníci vidĕli jeho předčasný skon, na místĕ upustili své rance s odĕvy a rozprchli se na všechny strany. Kṛṣṇa a Balarāma si pak vzali nĕkteré z šatů, které se Jim zvláštĕ líbily.

Poté přišel za obĕma Pány tkadlec a oblékl Je, jak se slušelo. Za tuto službu získal od Kṛṣṇy bohatství v tomto a osvobození v příštím životĕ. Kṛṣṇa a Balarāma pak šli do domu navlékače girland Sudāmy. Sudāmā se Jim poklonil, uctil Je omytím nohou, obĕtováním vĕcí, jako je arghya a santálová pasta, a pronesl modlitby na Jejich poctu. Potom Je ozdobil girlandami z vonných kvĕtů. Potĕšení Pánové mu nabídli jakákoliv požehnání si přál a pak pokračovali dál.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Zatímco se Akrūra modlil, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa odstranil svou podobu, kterou zjevil ve vodĕ, tak jako herec ukončuje své představení.
Sloka 2:
Když Akrūrova vize zmizela, vyšel z vody a rychle dokončil své různé obřadní povinnosti. Potom se celý udivený vrátil ke kočáru.
Sloka 3:
Pán Kṛṣṇa se zeptal Akrūry: Spatřil jsi snad nĕco úžasného na zemi, na nebi nebo ve vodĕ? Z tvého výrazu se domníváme, že ano.
Sloka 4:
Śrī Akrūra řekl: Všechny úžasné vĕci, které lze na zemi, na nebi nebo ve vodĕ najít, existují v Tobĕ. Ty zahrnuješ vše, a co jsem tedy nevidĕl, když vidím Tebe?
Sloka 5:
Když teď vidím Tebe, ó svrchovaná Absolutní Pravdo, v níž spočívají všechny úžasné vĕci na zemi, na nebi a ve vodĕ, tak jaké úžasné vĕci mohu vidĕt v tomto svĕtĕ?
Sloka 6:
S tĕmito slovy Akrūra, syn Gāndinī, znovu rozjel kočár. Na sklonku dne dorazil s Pánem Balarāmou a Pánem Kṛṣṇou do Mathury.
Sloka 7:
Všude, kde projíždĕli po cestĕ, ó králi, se scházeli vesničtí lidé a s velkým potĕšením hledĕli na oba syny Vasudevy. Vůbec od Nich nedokázali odtrhnout oči.
Sloka 8:
Nanda Mahārāja a ostatní obyvatelé Vṛndāvanu dorazili do Mathury dřív než kočár a zastavili se v zahradĕ na okraji mĕsta, aby na Kṛṣṇu a Balarāmu počkali.
Sloka 9:
Poté, co se Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, vládce vesmíru, setkal s Nandou a ostatními, vzal ruku pokorného Akrūry do své a s úsmĕvem promluvil.
Sloka 10:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Vezmi kočár a jeď do mĕsta před námi. Potom jdi domů. My se půjdeme do mĕsta podívat, až si zde chvíli odpočineme.
Sloka 11:
Śrī Akrūra řekl: Ó Pane, bez Vás dvou do Mathury nevstoupím. Jsem Tvůj oddaný, ó Pane, takže od Tebe není správné mĕ opouštĕt, neboť vždy chováš lásku ke svým oddaným.
Sloka 12:
Pojďme s Tvým starším bratrem, pastevci a Tvými společníky do mého domu. Ó nejlepší z přátel, ó transcendentální Pane, pocti takto prosím můj dům přítomností jeho pána.
Sloka 13:
Já jsem jen obyčejný hospodář připoutaný k obřadním obĕtem, tak prosím očisti můj domov prachem z Tvých lotosových nohou. Tato očista uspokojí mé předky, obĕtní ohnĕ i polobohy.
Sloka 14:
Omýváním Tvých nohou získal vznešený Bali Mahārāja nejen slávu a nesrovnatelnou moc, ale také dosáhl konečného cíle čistých oddaných.
Sloka 15:
Voda řeky Gangy se omytím Tvých nohou stala transcendentální a pak očistila tři svĕty. Pán Śiva přijal tuto vodu na svou hlavu a milostí této vody se synové krále Sagary dostali do nebes.
Sloka 16:
Ó Pane pánů, Pane vesmíru, ó Ty, o jehož slávĕ je nanejvýš zbožné naslouchat a zpívat! Ó nejlepší z Yaduovců, ó Ty, jehož vĕhlas líčí vynikající poezie! Ó Nejvyšší Pane Nārāyaṇe, klaním se Ti.
Sloka 17:
Nejvyšší Pán řekl: Přijdu do Tvého domu se svým starším bratrem, ale nejprve musím uspokojit své přátele a dobrodince zabitím nepřítele yaduovského rodu.
Sloka 18:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Akrūra, takto oslovený Pánem, vstoupil do mĕsta s tĕžkým srdcem. Zpravil krále Kaṁsu o úspĕšném splnĕní svého úkolu a pak odešel domů.
Sloka 19:
Pán Kṛṣṇa si přál vidĕt Mathuru, takže k večeru vzal Pána Balarāmu a pasáčky s sebou a vstoupil do mĕsta.
Sloka 20-23:
Pán vidĕl Mathuru s jejími vysokými branami a vchody do domů z křišťálu, s obrovskými oblouky a s hlavními vraty ze zlata, se sýpkami a dalšími skladišti mĕdi a mosazi a s jejími nedobytnými vodními příkopy. Mĕsto zkrášlovaly příjemné zahrady a parky. Hlavní křižovatky byly ze zlata, stála tam sídla se soukromými zahradami, určenými k odpočinku, spolu se snĕmovními halami cechů a mnoha dalšími budovami. Mathurou se nesl křik pávů a ochočených holubic sedících v malých otvorech zamřížovaných oken, na drahokamy vykládaných podlahách a také na balkónech opatřených sloupy a na zdobených dřevĕných panelech na střešních trámech čnících před domy. Tyto balkóny a trámy byly ozdobené drahokamy vaidūrya, diamanty, křišťálem, safíry, korálem, perlami a smaragdy. Všechny královské třídy a obchodní ulice byly postříkané vodou, stejnĕ jako postranní cesty a dvory, a všude byly roztroušené kvĕtinové girlandy, čerstvé výhonky, pražené obilí a rýže. Branám domů dodávaly na honosnosti složitĕ ozdobené nádoby s vodou, které byly pokryté listy manga, potřené jogurtem a santálovou pastou a obsypané okvĕtními lístky a obtočené stuhami. U nádob byly ještĕ prapory, řady lamp, trsy kvĕtin a kmeny banánovníků a arekových palem.
Sloka 24:
Když oba synové Vasudevy vcházeli královskou cestou do mĕsta, obklopeni svými přáteli pasáčky, ženy z Mathury se spĕšnĕ shromáždily a šly se na Nĕ podívat. Nĕkteré z žen, můj milý králi, dychtivĕ vystoupily na střechy svých domů, aby Je spatřily.
Sloka 25:
Nĕkteré ženy si oblékly šaty a ozdoby zadní stranou dopředu, jiné si zapomnĕly vzít jednu z náušnic či nákotníčků a další si jedno oko nalíčily, ale druhé ne.
Sloka 26:
Ty, které jedly, jídlo opustily, jiné šly ven, aniž dokončily své koupele či masáže, ženy, které spaly, ihned vstaly, když zaslechly rozruch, který nastal, a matky kojící svá nemluvňata je jednoduše odložily.
Sloka 27:
Pán s lotosovýma očima, usmívající se, když si připomínal své smĕlé zábavy, svými pohledy uchvátil mysli tĕch žen. Kráčel jako důstojný slon v říji a svým transcendentálním tĕlem, jež skýtá potĕšení bohyni štĕstí, vytvářel festival pro jejich oči.
Sloka 28:
Ženy z Mathury o Kṛṣṇovi opakovanĕ slýchaly, a jakmile Ho tedy spatřily, srdce se jim roztékala. Cítily se poctĕny, že je kropí nektarem svých pohledů a širokými úsmĕvy. Ó přemožiteli nepřátel, očima Ho přijaly do svých srdcí, objaly Ho, ztĕlesnĕní veškeré extáze, a jak se jim ježily chlupy, zapomínaly na nekonečná muka způsobovaná Jeho nepřítomností.
Sloka 29:
Lotosové tváře žen, jež vystoupily na střechy zámků, rozkvétaly láskou, když Pána Balarāmu a Pána Kṛṣṇu zasypávaly kvĕty.
Sloka 30:
Brāhmaṇové stojící podél cesty uctili oba Pány dary v podobĕ jogurtu, celých zrn ječmene, nádob plných vody, girland, vonných látek, jako je santálová pasta, a dalších předmĕtů používaných k uctívání.
Sloka 31:
Ženy z Mathury zvolaly: Ó, jakou tvrdou askezi musely gopī podstoupit, aby mohly pravidelnĕ vídat Kṛṣṇu a Balarāmu, kteří jsou nejvĕtším zdrojem radosti celého lidstva!
Sloka 32:
Když Kṛṣṇa uvidĕl přicházet pradláka, který nabarvil nĕjaké odĕvy, požádal ho o ty nejlepší vyprané šaty, které mĕl.
Sloka 33:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Prosím dej nám obĕma vhodné šaty, neboť si je jistĕ zasloužíme. Pokud nám dáš tento milodar, nepochybnĕ získáš ten nejvĕtší prospĕch.
Sloka 34:
Takto požádaný Nejvyšším Pánem, který je ve všech ohledech dokonale úplný, se ten namyšlený králův služebník rozzlobil a urážlivĕ odpovĕdĕl.
Sloka 35:
(Pradlák řekl:) Vy drzí chlapci! Jste zvyklí se toulat po horách a lesích, a přesto byste se odvážili obléknout si šaty jako jsou tyto! Vy tady žádáte o králův majetek!
Sloka 36:
Rychle odsud zmizte, hlupáci! Nežebrejte tak, chcete-li zůstat naživu. Když je nĕkdo příliš troufalý, královi muži ho zatknou, zabijí a zabaví mu všechen majetek.
Sloka 37:
Když pradlák takto nestydatĕ mluvil, syn Devakī se rozhnĕval a pak pouhými konečky prstů srazil tomu muži hlavu s tĕla.
Sloka 38:
Všichni pradlákovi pomocníci upustili rance s odĕvy, utíkali po cestĕ a rozprchli se do všech stran. Tehdy si Pán Kṛṣṇa šaty vzal.
Sloka 39:
Kṛṣṇa si oblékl komplet, který se Mu zvláštĕ líbil, a stejnĕ tak i Balarāma. Potom Kṛṣṇa rozdĕlil zbývající odĕvy pasáčkům, a nĕkteré nechal rozházené po zemi.
Sloka 40:
Pak za obĕma Pány přišel tkadlec, který Jim byl příznivĕ naklonĕný, a pĕknĕ Jim šaty ozdobil látkovými ozdobami různých barev.
Sloka 41:
Kṛṣṇa a Balarāma, každý ve svém jedinečném, nádhernĕ ozdobeném odĕvu, vypadali zářivĕ. Podobali se páru mladých slonů, jeden bílému a druhý černému, ozdobených při nĕjaké slavnostní příležitosti.
Sloka 42:
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa mĕl z tkalce radost, a tak mu požehnal, že po smrti dosáhne osvobození, kdy bude mít stejnou podobu jako Pán, a v tomto svĕtĕ si bude ve svrchované míře užívat bohatství, fyzické síly, vlivu, pamĕti i svĕžesti smyslů.
Sloka 43:
Oba Pánové pak šli do domu výrobce girland Sudāmy. Jakmile Je Sudāmā spatřil, hned vstal a potom se poklonil hlavou až k zemi.
Sloka 44:
Poté, co Jim Sudāmā nabídl sedátka a omyl Jim nohy, uctil Je a Jejich společníky arghyou, girlandami, pānem, santálovou pastou a dalšími dary.
Sloka 45:
(Sudāmā řekl:) Ó Pane, mé zrození je nyní posvĕcené a má rodina zbavená znečištĕní. Nyní, když jste sem oba přišli, jsou se mnou všichni moji předkové, polobozi a velcí mudrci jistĕ spokojení.
Sloka 46:
Vy dva Pánové jste konečná příčina celého tohoto vesmíru. Sestoupili jste se svými úplnými expanzemi, abyste tomuto svĕtu přinesli prospĕch a blaho.
Sloka 47:
Jelikož jste přátelé a Nejvyšší Duše celého vesmíru, hledíte na všechny nezaujatým pohledem. Proto vždy zůstáváte stejnĕ naklonĕní všem živým bytostem, i když oplácíte láskyplné uctívání svých oddaných.
Sloka 48:
Prosím nařiďte mi, svému služebníkovi, udĕlat cokoliv si přejete. Být Vámi zapojen do nĕjaké služby je pro každého velké požehnání.
Sloka 49:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Ó nejlepší z králů, když Sudāmā vyřkl tato slova, pochopil, co Kṛṣṇa a Balarāma chtĕjí. S velkým potĕšením Jim tedy daroval girlandy z čerstvých, voňavých kvĕtů.
Sloka 50:
Kṛṣṇa a Balarāma, krásnĕ ozdobení tĕmito girlandami, byli spokojení a Jejich společníci také. Oba Pánové potom nabídli odevzdanému Sudāmovi, který se před Nimi klanĕl, jakákoliv požehnání, jaká si jen bude přát.
Sloka 51:
Sudāmā si vybral neochvĕjnou oddanost Kṛṣṇovi, Nejvyšší Duši veškeré existence, přátelství s Jeho oddanými a transcendentální soucit se všemi živými bytostmi.
Sloka 52:
Nejenže Pán Kṛṣṇa dal Sudāmovi tato požehnání, ale také mu udĕlil sílu, dlouhý život, slávu, krásu a neustále rostoucí blahobyt pro jeho rodinu. Potom Kṛṣṇa a Jeho starší bratr odešli.