KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ
Kṛṣṇa a gopī se scházejí k tanci rāsa
Tato kapitola líčí, jak se Pán Śrī Kṛṣṇa dohadoval s gopīmi, když se chtěl těšit z tance rāsa. Dále popsán začátek tance rāsa a Pánova zábava, kdy zmizel z kruhu gopī.
Pán Kṛṣṇa si vzpomněl na slib, který gopīm dal, když jim ukradl šaty, a proto použil svou energii Yogamāyu a během jedné podzimní noci v sobě projevil touhu věnovat se zábavám. Začal tedy hrát na flétnu. Když gopī uslyšely tóny flétny, pocítily silné Amorovo nutkání; ihned zanechaly všech domácích povinností a pospíchaly za Kṛṣṇou. Všechny gopī měly čistě duchovní těla, ale když některým manželé a další příbuzní bránili v odchodu, Pán Kṛṣṇa zařídil, aby dočasně projevily hmotná těla, která pak zanechaly u svých manželů. Tak oklamaly své příbuzné a odešly se setkat s Kṛṣṇou.
Když gopī přišly k Pánu Kṛṣṇovi, zeptal se jich: „Proč jste sem přišly? Není vhodné uprostřed noci chodit na takové místo, protože tento les je plný dravé zvěře. Vaši manželé a děti vás brzy přijdou hledat, aby vás odvedli zpět domů k vašim domácím povinnostem. Sloužit manželovi a dětem je koneckonců hlavní náboženská povinnost ženy. Pro počestnou ženu je naprosto zavrženíhodné stýkat se s milencem a znemožní jí to dostat se do nebe. Kromě toho se čistá láska ke Mně nerozvíjí tělesnou blízkostí, ale nasloucháním témat se Mnou spojených, zhlížením Mé podoby Božstva v chrámu, meditováním o Mně a věrným opěvováním Mé slávy. Proto byste se všechny měly nejraději vrátit domů.“
Gopī tato slova rozesmutněla, chvilku zaplakaly a potom trochu nahněvaně odpověděly: „Je od Tebe velmi neslušné odmítnout mladé dívky, které opustily vše, co v životě měly, a přišly za Tebou s jedinou touhou Ti sloužit. Služba našim manželům a dětem nám přináší jen bolest, ale službou Tobě, nejdražší Duši všech živých bytostí, dokonale splníme pravou náboženskou povinnost vlastního já. Která žena se nenechá odvést od svých předepsaných povinností, jakmile uslyší píseň Tvé flétny a spatří Tvou podobu, jež okouzluje tři světy? Tak jako Nejvyšší Pán Viṣṇu chrání polobohy, Ty odstraňuješ neštěstí obyvatel Vṛndāvanu. Proto bys nám měl ihned poskytnout úlevu od trýzně, kterou jsme cítily v odloučení od Tebe.“ Pán Kṛṣṇa, který je věčně spokojený ve svém nitru, chtěl gopī potěšit, a tak na jejich naléhání odpověděl tím, že se s nimi věnoval různým zábavám. Když však gopī poněkud zpychly tím, že si takto získaly Jeho pozornost, pokořil je tím, že znenadání zmizel z místa, kde tanec rāsa probíhal.
SLOKA 1: Śrī Bādarāyaṇi řekl: Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a v plné míře oplývá všemi vznešenými vlastnostmi. Přesto, když viděl ty podzimní noci provoněné kvetoucími jasmíny, začal pomýšlet na milostné hrátky. Pro splnění svých záměrů využil svou vnitřní energii.
SLOKA 2: Tehdy vyšel měsíc, jenž konejšivými paprsky nabarvil tvář východního obzoru načerveno, a zahnal tak trápení všech, kteří jeho východu přihlíželi. Měsíc byl jako milovaný manžel, který se vrací po dlouhodobé nepřítomnosti a zdobí tvář své drahé ženy červenou kuṅkumou.
SLOKA 3: Pán Kṛṣṇa viděl, jak neporušený kotouč měsíce v úplňku svítí rudou září nově nanesené rumělky, jako kdyby to byl obličej bohyně štěstí. Viděl také, jak se vlivem měsíce otevírají lotosy kumuda a jak jeho paprsky jemně zabarvují les. Pán tedy začal sladce hrát na svou flétnu a přitahovat mysli gopī s nádhernýma očima.
SLOKA 4: Když mladé ženy z Vṛndāvanu uslyšely píseň Kṛṣṇovy flétny, která vzbuzuje romantické pocity, Pán uchvátil jejich mysli. Vydaly se tam, kde čekal jejich milý, aniž věděly jedna o druhé, a běžely tak rychle, až se jim houpaly náušnice.
SLOKA 5: Některé gopī v době, kdy zaslechly Kṛṣṇovu flétnu, dojily krávy. Přestaly a utíkaly za Ním. Jiné nechaly mléko se srazit na plotně a další nechaly spálit koláče v peci.
SLOKA 6-7: Některé z nich se oblékaly, kojily svá nemluvňata nebo osobně sloužily svým manželům, ale všechny zanechaly těchto povinností a šly se setkat s Kṛṣṇou. Jiné gopī večeřely, myly se, líčily se nebo si nanášely kajjal na oči. Všechny gopī však s těmito činnostmi okamžitě přestaly, a přestože měly šaty a ozdoby zcela neupravené, spěchaly za Kṛṣṇou.
SLOKA 8: Jejich manželé, otcové, bratři a další příbuzní se je snažili zastavit, ale Kṛṣṇa se již zmocnil jejich srdcí. Byly okouzlené tóny Jeho flétny a odmítly se vrátit.
SLOKA 9: Některým gopīm se ale nepodařilo ze svých domů odejít, takže zůstaly doma a se zavřenýma očima meditovaly o Pánu s čistou láskou.
SLOKA 10-11: U těch gopī, které nemohly jít za Kṛṣṇou, vyvolalo nesnesitelné odloučení od jejich milého silnou bolest, která spálila všechnu nepříznivou karmu. V meditaci o Něm poznaly Jeho objetí a extáze, kterou tehdy pocítily, vyčerpala jejich hmotnou zbožnost. I když je Pán Kṛṣṇa Nejvyšší Duše, tyto dívky o Něm uvažovaly jednoduše jako o svém milenci a v této důvěrné náladě se s Ním sdružovaly. To zničilo jejich karmická pouta a vzdaly se svých hrubohmotných těl.
SLOKA 12: Śrī Parīkṣit Mahārāja řekl: Ó mudrci, gopī znaly Kṛṣṇu jen jako svého milence, ne jako Nejvyšší Absolutní Pravdu. Jak se tedy tyto dívky, jejichž mysli byly unášené vlnami kvalit přírody, mohly zbavit připoutanosti ke hmotě?
SLOKA 13: Śukadeva Gosvāmī řekl: Tento bod ti již byl vysvětlen dříve. Když dokonce i Śiśupāla, který Kṛṣṇu nenáviděl, dosáhl dokonalosti, co potom říci o Pánových drahých oddaných.
SLOKA 14: Ó králi, Nejvyšší Pán je nevyčerpatelný, nezměrný a hmotné kvality se Ho nemohou dotknout, protože je jejich vládcem. Účelem Jeho osobního zjevení v tomto světě je udělit lidstvu ten nejvyšší prospěch.
SLOKA 15: Ti, kdo neustále směřují svůj chtíč, hněv, strach, ochráncovskou náklonnost, vnímání neosobní jednoty nebo přátelství k Pánu Harimu, se jistě pohrouží do myšlenek na Něj.
SLOKA 16: Neměl bys být tak udivený Kṛṣṇou, nezrozeným vládcem všech mistrů mystických sil, Nejvyšší Osobností Božství. Vždyť je to přece On, kdo osvobozuje tento svět.
SLOKA 17: Když Pán Kṛṣṇa viděl, že dívky z Vraji přišly, přivítal je tento nejlepší z řečníků okouzlujícími slovy, která zmátla jejich mysli.
SLOKA 18: Pán Kṛṣṇa řekl: Vítejte, ó nanejvýš požehnané ženy! Co mohu udělat, abych vás potěšil? Je ve Vraji všechno v pořádku? Řekněte Mi prosím, proč jste sem přišly.
SLOKA 19: Tato noc je dost strašidelná a pohybují se tu hrůzostrašní tvorové. Vraťte se do Vraji, ó dívky s útlými pasy. Toto není vhodné místo pro ženy.
SLOKA 20: Vaše matky, otcové, synové, bratři a manželé vás jistě hledají, když vás nevidí doma. Nepůsobte svým příbuzným úzkost.
SLOKA 21-22: Teď už jste viděly tento vṛndāvanský les, plný květů a prozářený světlem úplňku. Už jste viděly krásu stromů, jejichž listy se třepotají v jemném vánku vanoucím od Yamuny. Běžte tedy nyní zpátky do vesnice pastevců. Neztrácejte čas. Ó počestné ženy, služte svým manželům a napojte mlékem své naříkající děti a telátka.
SLOKA 23: Na druhou stranu jste sem možná přišly ze své velké lásky ke Mně, která se zmocnila vašich srdcí. To je z vaší strany samozřejmě naprosto chvályhodné, protože všechny živé bytosti ke Mně cítí přirozenou náklonnost.
SLOKA 24: Nejvyšší náboženskou povinností ženy je upřímně sloužit svému manželovi, chovat se dobře ke členům jeho rodiny a řádně se starat o své děti.
SLOKA 25: Ženy, které chtějí v příštím životě dosáhnout dobrého postavení, by neměly nikdy opustit manžela, který nepoklesl ze svých náboženských zásad, i když je nepříjemný, nešťastný, starý, pošetilý, nemocný či chudý.
SLOKA 26: Pro ženu ze ctihodné rodiny jsou nicotné cizoložné zálety vždy hodné zavržení. Brání jí v dosažení nebes, ničí její dobrou pověst a přinášejí jí těžkosti a strach.
SLOKA 27: Transcendentální láska ke Mně se probouzí oddanou službou v podobě naslouchání o Mně, zhlížení Mé podoby Božstva, meditace o Mně a věrného opěvování Mé slávy. Pouhou tělesnou blízkostí se stejného výsledku nedosáhne. Vraťte se proto prosím zpátky do svých domovů.
SLOKA 28: Śukadeva Gosvāmī řekl: Když gopī uslyšely od Govindy tato nemilá slova, byly z nich nešťastné. Jejich velké naděje byly zmařeny a cítily nepřekonatelnou úzkost.
SLOKA 29: Se skloněnými hlavami škrábaly gopī špičkami nohou do země. Jejich červené rty byly vysušené lítostivým těžkým dýcháním. Slzy jim tekly z očí a nesly kajjal, kterým byly nalíčené, a smývaly rumělku rozetřenou na jejich ňadrech. Tak tam stály a mlčky nesly břímě svého neštěstí.
SLOKA 30: Přestože byl Kṛṣṇa jejich milovaný a přestože se kvůli Němu vzdaly všech ostatních cílů svých tužeb, promlouval k nim nemile. Jejich připoutaností k Němu to ale neotřáslo. Zanechaly pláče, utřely si oči a promluvily hlasy rozechvělými vzrušením.
SLOKA 31: Nádherné gopī řekly: Ó všemocný, neměl bys mluvit tak krutě. Neodmítej nás, které jsme se zřekly všeho hmotného požitku, abychom oddaně sloužily Tvým lotosovým nohám. Odměň nás, ó tvrdohlavý, tak jako prvotní Pán, Śrī Nārāyaṇa, odměňuje snahy svých oddaných dosáhnout osvobození.
SLOKA 32: Náš milý Kṛṣṇo, jako znalec náboženství jsi nám radil, že řádnou náboženskou povinností žen je věrně sloužit svým manželům, dětem a dalším příbuzným. Souhlasíme, že tento princip je správný, ale ve skutečnosti by tato služba měla patřit Tobě. Ty, ó Pane, jsi koneckonců nejdražším přítelem všech vtělených duší. Jsi jejich nejdůvěrnějším příbuzným a vskutku jejich samotným vlastním Já.
SLOKA 33: Zkušení transcendentalisté vždy zaměřují svou náklonnost na Tebe, protože Tě rozpoznávají jako své pravé vlastní Já a věčného milence. K čemu jsou nám všichni tito naši manželé, děti a příbuzní, kteří nám jen působí potíže? Proto Tě prosíme, ó nejvyšší vládce, abys nám udělil svou milost. Ó Pane s lotosovýma očima, nenič prosím naději, že získáme Tvou společnost, kterou jsme si tak dlouho udržovaly.
SLOKA 34: Až dodnes byly naše mysli pohroužené v domácích starostech, ale Ty jsi snadno odvedl jak naše mysli, tak naše ruce od domácích prací. Teď se naše nohy nepohnou ani o krok od Tvých lotosových nohou. Jak můžeme jít zpátky do Vraji? Co bychom tam dělaly?
SLOKA 35: Milý Kṛṣṇo, prosím polej nektarem svých rtů oheň v našich srdcích, který jsi zapálil svými usměvavými pohledy a sladkou písní své flétny. Pokud to neuděláš, odevzdáme svá těla ohni odloučení od Tebe, ó příteli, a tak jako yogī dospějeme do sídla Tvých lotosových nohou pomocí meditace.
SLOKA 36: Ó Ty, který máš oči jako lotosy, pro bohyni štěstí je slavností, kdykoliv se dotkne chodidel Tvých lotosových nohou. Jsi velmi drahý obyvatelům lesa, a proto se i my budeme těchto lotosových nohou dotýkat. Od té chvíle už nedokážeme ani stát v přítomnosti jakéhokoliv jiného muže, protože budeme dokonale uspokojené Tebou.
SLOKA 37: Bohyně Lakṣmī, o jejíž pohled se s velkým úsilím ucházejí polobozi, získala jedinečné postavení, neboť neustále spočívá na hrudi svého Pána, Nārāyaṇa. Přesto touží po prachu z Jeho lotosových nohou, i když se o tento prach musí dělit s Tulasī-devī a s mnoha dalšími Pánovými služebníky. Podobně my přicházíme k prachu z Tvých lotosových nohou, abychom u něj získaly útočiště.
SLOKA 38: Proto Tě prosíme, ó ničiteli všeho neštěstí, projev nám svou milost. Opustily jsme své rodiny a domovy, abychom mohly přijít k Tvým lotosovým nohám, a nemáme jinou touhu než Ti sloužit. Naše srdce spalují silné touhy vytvořené Tvými krásnými usměvavými pohledy. Ó ozdobo mezi muži, prosím udělej z nás své služebnice.
SLOKA 39: Když hledíme na Tvůj obličej lemovaný kadeřemi vlasů, na Tvé tváře zkrášlené náušnicemi, na Tvé rty plné nektaru a na Tvůj usměvavý pohled a také když vidíme Tvé dvě impozantní paže, které zahánějí náš strach, a Tvou hruď, která je jediným zdrojem potěšení pro bohyni štěstí, musíme se stát Tvými služebnicemi.
SLOKA 40: Milý Kṛṣṇo, která žena ve všech třech světech by se neodchýlila od náboženského chování, když je zmatená sladkou pomalou melodií Tvé flétny? Díky Tvé kráse jsou všechny tři světy příznivé. Ve skutečnosti se i kravám, ptákům, stromům a jelenům se ježí chlupy na těle v extázi, když vidí Tvou nádhernou podobu.
SLOKA 41: Zjevně ses narodil na tomto světě proto, abys obyvatele Vraji zbavil strachu a trápení, tak jako Nejvyšší Osobnost Božství, prvotní Pán, chrání panství polobohů. Proto, ó příteli soužených, laskavě polož svou lotosovou ruku na hlavy a planoucí ňadra svých služebnic.
SLOKA 42: Śukadeva Gosvāmī řekl: Pán Kṛṣṇa, svrchovaný vládce všech mistrů mystické yogy, se usmíval, když poslouchal tato zoufalá slova gopī. Potom si s nimi milostivě užíval, přestože je sám o sobě spokojený.
SLOKA 43: Mezi shromážděnými gopīmi vypadal neselhávající Pán Kṛṣṇa jako měsíc obklopený hvězdami. Ten, který jedná tak velkodušně, svými láskyplnými pohledy způsobil, že jejich obličeje rozkvetly, a širokými úsměvy vyjevil záři svých zubů podobných jasmínovým poupatům.
SLOKA 44: Když gopī opěvovaly Jeho slávu, tento vůdce stovek žen jim vlastním hlasitým zpěvem odpovídal. Pohyboval se mezi nimi s girlandou Vaijayantī kolem krku a zkrášloval les Vṛndāvan.
SLOKA 45-46: Śrī Kṛṣṇa šel s gopīmi na břeh Yamuny, kde byl chladivý písek a vítr, rozradostněný říčními vlnami, nesl vůni lotosů. Tam Kṛṣṇa ovinul své paže kolem gopī a objal je. Probudil v nádherných mladých ženách z Vraji Amora tím, že se dotýkal jejich rukou, vlasů, stehen, opasků a ňader, laškovně je škrábal svými nehty a také s nimi žertoval, vrhal na ně pohledy a smál se s nimi. Tak se Pán těšil ze svých zábav.
SLOKA 47: Gopī na sebe začaly být pyšné, že získaly takovou zvláštní pozornost Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, a každá z nich se považovala za nejlepší ženu na Zemi.
SLOKA 48: Pán Keśava viděl, že gopī jsou příliš pyšné na své štěstí. Chtěl je zbavit této pýchy a projevit jim další milost, a proto okamžitě zmizel.