Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

Kṛṣṇa a gopī se scházejí k tanci rāsa

Tato kapitola líčí, jak se Pán Śrī Kṛṣṇa dohadoval s gopīmi, když se chtĕl tĕšit z tance rāsa. Dále popsán začátek tance rāsa a Pánova zábava, kdy zmizel z kruhu gopī.

Pán Kṛṣṇa si vzpomnĕl na slib, který gopīm dal, když jim ukradl šaty, a proto použil svou energii Yogamāyu a bĕhem jedné podzimní noci v sobĕ projevil touhu vĕnovat se zábavám. Začal tedy hrát na flétnu. Když gopī uslyšely tóny flétny, pocítily silné Amorovo nutkání; ihned zanechaly všech domácích povinností a pospíchaly za Kṛṣṇou. Všechny gopī mĕly čistĕ duchovní tĕla, ale když nĕkterým manželé a další příbuzní bránili v odchodu, Pán Kṛṣṇa zařídil, aby dočasnĕ projevily hmotná tĕla, která pak zanechaly u svých manželů. Tak oklamaly své příbuzné a odešly se setkat s Kṛṣṇou.

Když gopī přišly k Pánu Kṛṣṇovi, zeptal se jich: „Proč jste sem přišly? Není vhodné uprostřed noci chodit na takové místo, protože tento les je plný dravé zvĕře. Vaši manželé a dĕti vás brzy přijdou hledat, aby vás odvedli zpĕt domů k vašim domácím povinnostem. Sloužit manželovi a dĕtem je koneckonců hlavní náboženská povinnost ženy. Pro počestnou ženu je naprosto zavrženíhodné stýkat se s milencem a znemožní jí to dostat se do nebe. Kromĕ toho se čistá láska ke Mnĕ nerozvíjí tĕlesnou blízkostí, ale nasloucháním témat se Mnou spojených, zhlížením Mé podoby Božstva v chrámu, meditováním o Mnĕ a vĕrným opĕvováním Mé slávy. Proto byste se všechny mĕly nejradĕji vrátit domů.“

Gopī tato slova rozesmutnĕla, chvilku zaplakaly a potom trochu nahnĕvanĕ odpovĕdĕly: „Je od Tebe velmi neslušné odmítnout mladé dívky, které opustily vše, co v životĕ mĕly, a přišly za Tebou s jedinou touhou Ti sloužit. Služba našim manželům a dĕtem nám přináší jen bolest, ale službou Tobĕ, nejdražší Duši všech živých bytostí, dokonale splníme pravou náboženskou povinnost vlastního já. Která žena se nenechá odvést od svých předepsaných povinností, jakmile uslyší píseň Tvé flétny a spatří Tvou podobu, jež okouzluje tři svĕty? Tak jako Nejvyšší Pán Viṣṇu chrání polobohy, Ty odstraňuješ neštĕstí obyvatel Vṛndāvanu. Proto bys nám mĕl ihned poskytnout úlevu od trýznĕ, kterou jsme cítily v odloučení od Tebe.“ Pán Kṛṣṇa, který je vĕčnĕ spokojený ve svém nitru, chtĕl gopī potĕšit, a tak na jejich naléhání odpovĕdĕl tím, že se s nimi vĕnoval různým zábavám. Když však gopī ponĕkud zpychly tím, že si takto získaly Jeho pozornost, pokořil je tím, že znenadání zmizel z místa, kde tanec rāsa probíhal.

Sloka 1:
Śrī Bādarāyaṇi řekl: Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a v plné míře oplývá všemi vznešenými vlastnostmi. Přesto, když vidĕl ty podzimní noci provonĕné kvetoucími jasmíny, začal pomýšlet na milostné hrátky. Pro splnĕní svých zámĕrů využil svou vnitřní energii.
Sloka 2:
Tehdy vyšel mĕsíc, jenž konejšivými paprsky nabarvil tvář východního obzoru načerveno, a zahnal tak trápení všech, kteří jeho východu přihlíželi. Mĕsíc byl jako milovaný manžel, který se vrací po dlouhodobé nepřítomnosti a zdobí tvář své drahé ženy červenou kuṅkumou.
Sloka 3:
Pán Kṛṣṇa vidĕl, jak neporušený kotouč mĕsíce v úplňku svítí rudou září novĕ nanesené rumĕlky, jako kdyby to byl obličej bohynĕ štĕstí. Vidĕl také, jak se vlivem mĕsíce otevírají lotosy kumuda a jak jeho paprsky jemnĕ zabarvují les. Pán tedy začal sladce hrát na svou flétnu a přitahovat mysli gopī s nádhernýma očima.
Sloka 4:
Když mladé ženy z Vṛndāvanu uslyšely píseň Kṛṣṇovy flétny, která vzbuzuje romantické pocity, Pán uchvátil jejich mysli. Vydaly se tam, kde čekal jejich milý, aniž vĕdĕly jedna o druhé, a bĕžely tak rychle, až se jim houpaly náušnice.
Sloka 5:
Nĕkteré gopī v dobĕ, kdy zaslechly Kṛṣṇovu flétnu, dojily krávy. Přestaly a utíkaly za Ním. Jiné nechaly mléko se srazit na plotnĕ a další nechaly spálit koláče v peci.
Sloka 6-7:
Nĕkteré z nich se oblékaly, kojily svá nemluvňata nebo osobnĕ sloužily svým manželům, ale všechny zanechaly tĕchto povinností a šly se setkat s Kṛṣṇou. Jiné gopī večeřely, myly se, líčily se nebo si nanášely kajjal na oči. Všechny gopī však s tĕmito činnostmi okamžitĕ přestaly, a přestože mĕly šaty a ozdoby zcela neupravené, spĕchaly za Kṛṣṇou.
Sloka 8:
Jejich manželé, otcové, bratři a další příbuzní se je snažili zastavit, ale Kṛṣṇa se již zmocnil jejich srdcí. Byly okouzlené tóny Jeho flétny a odmítly se vrátit.
Sloka 9:
Nĕkterým gopīm se ale nepodařilo ze svých domů odejít, takže zůstaly doma a se zavřenýma očima meditovaly o Pánu s čistou láskou.
Sloka 10-11:
U tĕch gopī, které nemohly jít za Kṛṣṇou, vyvolalo nesnesitelné odloučení od jejich milého silnou bolest, která spálila všechnu nepříznivou karmu. V meditaci o Nĕm poznaly Jeho objetí a extáze, kterou tehdy pocítily, vyčerpala jejich hmotnou zbožnost. I když je Pán Kṛṣṇa Nejvyšší Duše, tyto dívky o Nĕm uvažovaly jednoduše jako o svém milenci a v této důvĕrné náladĕ se s Ním sdružovaly. To zničilo jejich karmická pouta a vzdaly se svých hrubohmotných tĕl.
Sloka 12:
Śrī Parīkṣit Mahārāja řekl: Ó mudrci, gopī znaly Kṛṣṇu jen jako svého milence, ne jako Nejvyšší Absolutní Pravdu. Jak se tedy tyto dívky, jejichž mysli byly unášené vlnami kvalit přírody, mohly zbavit připoutanosti ke hmotĕ?
Sloka 13:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Tento bod ti již byl vysvĕtlen dříve. Když dokonce i Śiśupāla, který Kṛṣṇu nenávidĕl, dosáhl dokonalosti, co potom říci o Pánových drahých oddaných.
Sloka 14:
Ó králi, Nejvyšší Pán je nevyčerpatelný, nezmĕrný a hmotné kvality se Ho nemohou dotknout, protože je jejich vládcem. Účelem Jeho osobního zjevení v tomto svĕtĕ je udĕlit lidstvu ten nejvyšší prospĕch.
Sloka 15:
Ti, kdo neustále smĕřují svůj chtíč, hnĕv, strach, ochráncovskou náklonnost, vnímání neosobní jednoty nebo přátelství k Pánu Harimu, se jistĕ pohrouží do myšlenek na Nĕj.
Sloka 16:
Nemĕl bys být tak udivený Kṛṣṇou, nezrozeným vládcem všech mistrů mystických sil, Nejvyšší Osobností Božství. Vždyť je to přece On, kdo osvobozuje tento svĕt.
Sloka 17:
Když Pán Kṛṣṇa vidĕl, že dívky z Vraji přišly, přivítal je tento nejlepší z řečníků okouzlujícími slovy, která zmátla jejich mysli.
Sloka 18:
Pán Kṛṣṇa řekl: Vítejte, ó nanejvýš požehnané ženy! Co mohu udĕlat, abych vás potĕšil? Je ve Vraji všechno v pořádku? Řeknĕte Mi prosím, proč jste sem přišly.
Sloka 19:
Tato noc je dost strašidelná a pohybují se tu hrůzostrašní tvorové. Vraťte se do Vraji, ó dívky s útlými pasy. Toto není vhodné místo pro ženy.
Sloka 20:
Vaše matky, otcové, synové, bratři a manželé vás jistĕ hledají, když vás nevidí doma. Nepůsobte svým příbuzným úzkost.
Sloka 21-22:
Teď už jste vidĕly tento vṛndāvanský les, plný kvĕtů a prozářený svĕtlem úplňku. Už jste vidĕly krásu stromů, jejichž listy se třepotají v jemném vánku vanoucím od Yamuny. Bĕžte tedy nyní zpátky do vesnice pastevců. Neztrácejte čas. Ó počestné ženy, služte svým manželům a napojte mlékem své naříkající dĕti a telátka.
Sloka 23:
Na druhou stranu jste sem možná přišly ze své velké lásky ke Mnĕ, která se zmocnila vašich srdcí. To je z vaší strany samozřejmĕ naprosto chvályhodné, protože všechny živé bytosti ke Mnĕ cítí přirozenou náklonnost.
Sloka 24:
Nejvyšší náboženskou povinností ženy je upřímnĕ sloužit svému manželovi, chovat se dobře ke členům jeho rodiny a řádnĕ se starat o své dĕti.
Sloka 25:
Ženy, které chtĕjí v příštím životĕ dosáhnout dobrého postavení, by nemĕly nikdy opustit manžela, který nepoklesl ze svých náboženských zásad, i když je nepříjemný, nešťastný, starý, pošetilý, nemocný či chudý.
Sloka 26:
Pro ženu ze ctihodné rodiny jsou nicotné cizoložné zálety vždy hodné zavržení. Brání jí v dosažení nebes, ničí její dobrou povĕst a přinášejí jí tĕžkosti a strach.
Sloka 27:
Transcendentální láska ke Mnĕ se probouzí oddanou službou v podobĕ naslouchání o Mnĕ, zhlížení Mé podoby Božstva, meditace o Mnĕ a vĕrného opĕvování Mé slávy. Pouhou tĕlesnou blízkostí se stejného výsledku nedosáhne. Vraťte se proto prosím zpátky do svých domovů.
Sloka 28:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Když gopī uslyšely od Govindy tato nemilá slova, byly z nich nešťastné. Jejich velké nadĕje byly zmařeny a cítily nepřekonatelnou úzkost.
Sloka 29:
Se sklonĕnými hlavami škrábaly gopī špičkami nohou do zemĕ. Jejich červené rty byly vysušené lítostivým tĕžkým dýcháním. Slzy jim tekly z očí a nesly kajjal, kterým byly nalíčené, a smývaly rumĕlku rozetřenou na jejich ňadrech. Tak tam stály a mlčky nesly břímĕ svého neštĕstí.
Sloka 30:
Přestože byl Kṛṣṇa jejich milovaný a přestože se kvůli Nĕmu vzdaly všech ostatních cílů svých tužeb, promlouval k nim nemile. Jejich připoutaností k Nĕmu to ale neotřáslo. Zanechaly pláče, utřely si oči a promluvily hlasy rozechvĕlými vzrušením.
Sloka 31:
Nádherné gopī řekly: Ó všemocný, nemĕl bys mluvit tak krutĕ. Neodmítej nás, které jsme se zřekly všeho hmotného požitku, abychom oddanĕ sloužily Tvým lotosovým nohám. Odmĕň nás, ó tvrdohlavý, tak jako prvotní Pán, Śrī Nārāyaṇa, odmĕňuje snahy svých oddaných dosáhnout osvobození.
Sloka 32:
Náš milý Kṛṣṇo, jako znalec náboženství jsi nám radil, že řádnou náboženskou povinností žen je vĕrnĕ sloužit svým manželům, dĕtem a dalším příbuzným. Souhlasíme, že tento princip je správný, ale ve skutečnosti by tato služba mĕla patřit Tobĕ. Ty, ó Pane, jsi koneckonců nejdražším přítelem všech vtĕlených duší. Jsi jejich nejdůvĕrnĕjším příbuzným a vskutku jejich samotným vlastním Já.
Sloka 33:
Zkušení transcendentalisté vždy zamĕřují svou náklonnost na Tebe, protože Tĕ rozpoznávají jako své pravé vlastní Já a vĕčného milence. K čemu jsou nám všichni tito naši manželé, dĕti a příbuzní, kteří nám jen působí potíže? Proto Tĕ prosíme, ó nejvyšší vládce, abys nám udĕlil svou milost. Ó Pane s lotosovýma očima, nenič prosím nadĕji, že získáme Tvou společnost, kterou jsme si tak dlouho udržovaly.
Sloka 34:
Až dodnes byly naše mysli pohroužené v domácích starostech, ale Ty jsi snadno odvedl jak naše mysli, tak naše ruce od domácích prací. Teď se naše nohy nepohnou ani o krok od Tvých lotosových nohou. Jak můžeme jít zpátky do Vraji? Co bychom tam dĕlaly?
Sloka 35:
Milý Kṛṣṇo, prosím polej nektarem svých rtů oheň v našich srdcích, který jsi zapálil svými usmĕvavými pohledy a sladkou písní své flétny. Pokud to neudĕláš, odevzdáme svá tĕla ohni odloučení od Tebe, ó příteli, a tak jako yogī dospĕjeme do sídla Tvých lotosových nohou pomocí meditace.
Sloka 36:
Ó Ty, který máš oči jako lotosy, pro bohyni štĕstí je slavností, kdykoliv se dotkne chodidel Tvých lotosových nohou. Jsi velmi drahý obyvatelům lesa, a proto se i my budeme tĕchto lotosových nohou dotýkat. Od té chvíle už nedokážeme ani stát v přítomnosti jakéhokoliv jiného muže, protože budeme dokonale uspokojené Tebou.
Sloka 37:
Bohynĕ Lakṣmī, o jejíž pohled se s velkým úsilím ucházejí polobozi, získala jedinečné postavení, neboť neustále spočívá na hrudi svého Pána, Nārāyaṇa. Přesto touží po prachu z Jeho lotosových nohou, i když se o tento prach musí dĕlit s Tulasī-devī a s mnoha dalšími Pánovými služebníky. Podobnĕ my přicházíme k prachu z Tvých lotosových nohou, abychom u nĕj získaly útočištĕ.
Sloka 38:
Proto Tĕ prosíme, ó ničiteli všeho neštĕstí, projev nám svou milost. Opustily jsme své rodiny a domovy, abychom mohly přijít k Tvým lotosovým nohám, a nemáme jinou touhu než Ti sloužit. Naše srdce spalují silné touhy vytvořené Tvými krásnými usmĕvavými pohledy. Ó ozdobo mezi muži, prosím udĕlej z nás své služebnice.
Sloka 39:
Když hledíme na Tvůj obličej lemovaný kadeřemi vlasů, na Tvé tváře zkrášlené náušnicemi, na Tvé rty plné nektaru a na Tvůj usmĕvavý pohled a také když vidíme Tvé dvĕ impozantní paže, které zahánĕjí náš strach, a Tvou hruď, která je jediným zdrojem potĕšení pro bohyni štĕstí, musíme se stát Tvými služebnicemi.
Sloka 40:
Milý Kṛṣṇo, která žena ve všech třech svĕtech by se neodchýlila od náboženského chování, když je zmatená sladkou pomalou melodií Tvé flétny? Díky Tvé kráse jsou všechny tři svĕty příznivé. Ve skutečnosti se i kravám, ptákům, stromům a jelenům se ježí chlupy na tĕle v extázi, když vidí Tvou nádhernou podobu.
Sloka 41:
Zjevnĕ ses narodil na tomto svĕtĕ proto, abys obyvatele Vraji zbavil strachu a trápení, tak jako Nejvyšší Osobnost Božství, prvotní Pán, chrání panství polobohů. Proto, ó příteli soužených, laskavĕ polož svou lotosovou ruku na hlavy a planoucí ňadra svých služebnic.
Sloka 42:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Pán Kṛṣṇa, svrchovaný vládce všech mistrů mystické yogy, se usmíval, když poslouchal tato zoufalá slova gopī. Potom si s nimi milostivĕ užíval, přestože je sám o sobĕ spokojený.
Sloka 43:
Mezi shromáždĕnými gopīmi vypadal neselhávající Pán Kṛṣṇa jako mĕsíc obklopený hvĕzdami. Ten, který jedná tak velkodušnĕ, svými láskyplnými pohledy způsobil, že jejich obličeje rozkvetly, a širokými úsmĕvy vyjevil záři svých zubů podobných jasmínovým poupatům.
Sloka 44:
Když gopī opĕvovaly Jeho slávu, tento vůdce stovek žen jim vlastním hlasitým zpĕvem odpovídal. Pohyboval se mezi nimi s girlandou Vaijayantī kolem krku a zkrášloval les Vṛndāvan.
Sloka 45-46:
Śrī Kṛṣṇa šel s gopīmi na břeh Yamuny, kde byl chladivý písek a vítr, rozradostnĕný říčními vlnami, nesl vůni lotosů. Tam Kṛṣṇa ovinul své paže kolem gopī a objal je. Probudil v nádherných mladých ženách z Vraji Amora tím, že se dotýkal jejich rukou, vlasů, stehen, opasků a ňader, laškovnĕ je škrábal svými nehty a také s nimi žertoval, vrhal na nĕ pohledy a smál se s nimi. Tak se Pán tĕšil ze svých zábav.
Sloka 47:
Gopī na sebe začaly být pyšné, že získaly takovou zvláštní pozornost Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, a každá z nich se považovala za nejlepší ženu na Zemi.
Sloka 48:
Pán Keśava vidĕl, že gopī jsou příliš pyšné na své štĕstí. Chtĕl je zbavit této pýchy a projevit jim další milost, a proto okamžitĕ zmizel.