Śrīmad-Bhāgavatam 10.29.15

kāmaṁ krodhaṁ bhayaṁ sneham
aikyaṁ sauhṛdam eva ca
nityaṁ harau vidadhato
yānti tan-mayatāṁ hi te

Synonyma

Překlad

Ti, kdo neustále směřují svůj chtíč, hněv, strach, ochráncovskou náklonnost, vnímání neosobní jednoty nebo přátelství k Pánu Harimu, se jistě pohrouží do myšlenek na Něj.

Význam

Pán Kṛṣṇa je čistá duchovní existence a ti, kdo se k Němu nějakým způsobem připoutají a pohrouží se do myšlenek na Něj, se povznesou na duchovní úroveň. To je absolutní povaha osobního styku s Pánem.
Tímto veršem Śukadeva Gosvāmī odpovídá na otázku krále Parīkṣita ohledně gopī. Tanec rāsa, o kterém Śukadeva začal vyprávět, je přece jen Kṛṣṇova nejdůvěrnější zábava a Parīkṣit s ním spolupracuje na odstraňování pochyb ostatních, kdo poslouchají nebo v budoucnu mohou slyšet tento úžasný příběh. Śrīla Madhvācārya citoval výrok ze Skanda Purāṇy, který důrazně prohlašuje osoby jako jsou gopī za osvobozené duše, mimo sféru hmotného klamu:
bhaktyā hi nitya-kāmitvaṁ
na tu muktiṁ vinā bhavet
ataḥ kāmitayā vāpi
muktir bhaktimatāṁ harau
„Věčná milostná připoutanost ke Kṛṣṇovi vyjádřená čistou oddanou službou se nemůže vyvinout u nikoho, kdo ještě není osvobozený. Proto ti, kdo jsou oddaní Pánu Harimu, i prostřednictvím milostné připoutanosti, jsou již osvobození.“
Śrīla Madhvācārya dále cituje z Padma Purāṇy, aby objasnil důležitý bod, že nikdo nedosáhne osvobození jen chtivým toužením po Pánu Kṛṣṇovi, ale jedině milostnou připoutaností v rámci čisté oddané služby:
sneha-bhaktāḥ sadā devāḥ
kāmitsenāpsara-striyaḥ
kāscit kāscin na kāmena
bhaktyā kevalayaiva tu
„Polobozi jsou vždy láskyplně oddaní Pánu a mladé nebešťanky zvané apsary po Něm chtivě touží, i když některé z nich s čistou oddaností nedotčenou hmotným chtíčem. Jedině tyto apsary jsou zralé pro osvobození, neboť toho nelze dosáhnout bez pravé oddané služby.“
Oddaná služba tedy není yogyam, vhodná, dokud není prostá hmotného chtíče. To, že gopī získaly osobní společnost Pána Kṛṣṇy v milostném vztahu, by se nemělo brát lacino. Śrīla Madhvācārya cituje následující verše z Varāha Purāṇy, aby ukázal závažnost přímého vztahu s Pánem:
patitvena śriyopāsyo
brahmaṇā me piteti ca
pitāmahatayānyeṣāṁ
tridaśānāṁ janārdanaḥ
„Bohyně Lakṣmī uctívá Pána Janārdanu jako svého manžela, Pán Brahmā jako svého otce a ostatní polobozi jako svého děda.“
prapitāmaho me bhagavān
iti sarva-janasya tu
guruḥ śrī-brahmaṇo viṣṇuḥ
surāṇāṁ ca guror guruḥ
„Běžní lidé by tedy měli uvažovat: ,Nejvyšší Pán je mým pradědem.̀ Pán Viṣṇu je duchovní učitel Brahmy a je tedy guruem gurua polobohů.“
gurur brahmāsya jagato
daivaṁ viṣṇuḥ sanātanaḥ
ity evopāsanaṁ kāryaṁ
nānyathā tu kathañcana
„Brahmā je duchovní učitel tohoto vesmíru a Viṣṇu je Božstvo hodné věčného uctívání. S tímto a žádným jiným pochopením je třeba Pána uctívat.“
Výše uvedené pokyny platí pro sarva-jana, „všechny běžné lidi“. Každý by se jimi tedy měl řídit, dokud nedosáhne vznešené úrovně důvěrného vztahu s Nejvyšším Pánem. Existuje mnoho důkazů, že gopī z Vṛndāvanu jsou velmi pokročilé, osvobozené duše a jejich zábavy s Kṛṣṇou jsou tedy čisté a duchovní. S tímto na mysli můžeme správně pochopit tuto kapitolu Śrīmad-Bhāgavatamu.