Śrīmad-Bhāgavatam 10.29.19

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura napsal k tomuto verši následující okouzlující komentář:

„(Gopī si myslely:) ,Běda, běda, i potom, co zničil naše rodinné závazky, rozvahu a stud, den za dnem si s námi užívá a poté, co nás sem přitáhl tóny své flétny, se nás ptá, proč jsme přišly!̀

Zatímco po sobě gopī po očku pokukovaly, Pán řekl: ,Jestli Mi chcete namluvit, že jste sem přišly natrhat květiny, co kvetou v noci, abyste s nimi mohly uctívat Boha, a že po těchto květinách po očku pokukujete, tak tuto výmluvu nemohu přijmout, protože tomu neodpovídá čas, místo ani osoby, kterých se to týká.̀

Toto je smysl Pánova sdělení ve verši, který začíná slovem rajanī. Mohl říci: ,Sice jasně svítí měsíc, ale tato noční doba je i tak velmi hrůzostrašná, protože pod liánami, kořeny a větvemi se skrývá mnoho hadů, štírů a dalších nebezpečných tvorů, kteří jsou tak malí, že je neuvidíte. Pro trhání květin je proto tahle doba nevhodná. Nejen doba, ale i toto místo je nevhodné, protože v noci se tu potulují tygři a podobná dravá zvěř. Proto byste se měly vrátit zpátky do Vraji.̀

,Ale,̀ mohly namítnout gopī, ,tak si chvilku odpočiňme a potom půjdeme.̀

Pán mohl odpovědět: ,Na takovémto místě by se ženy neměly zdržovat.̀ Neboli: ,Z hlediska času i místa je nevhodné, aby tady osoby, jako jste vy, zůstávaly byť jen na okamžik.̀

Navíc slovem su-madhyamāḥ, ,ó dívky útlých pasů,̀ Pán naznačil: ,Jste krásné mladé dívky a Já jsem hezký mladý hoch. Jste všechny velmi počestné a Já jsem brahmacārī, což potvrzují slova kṛṣṇo brahmacārī ve śruti (Gopāla-tāpanī Upaniṣad), takže by na našem společném pobývání na jednom místě nemělo být nic špatného. Nicméně mysli se nedá věřit – vaší ani Mojí.̀

Pánova niterná dychtivost, na kterou se zde naráží, je zjevná, když čteme mezi řádky: ,Jestli se stydíte a nechcete Mi říct, proč přicházíte, tak nic neříkejte. Já to stejně už vím, tak jen poslouchejte, jak vám to řeknu.̀ Tak Pán promlouvá, počínaje slovem rajanī.“

Když se sanskrtská slova rozdělí jiným způsobem, verš nabývá dalšího významu a Kṛṣṇa podle něj říká ještě něco. Alternativním rozdělením by podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho bylo rajanī eṣā aghora-rūpā aghora-sattva-niṣevitā/ pratiyāta vrajaṁ na iha stheyaṁ stribhiḥ su-madhyamāḥ. Skrze komentář Śrīly Viśvanātha nyní Kṛṣṇa vysvětlí, co toto rozdělení slov znamená.

„,Jelikož je tato noc plná měsíčního svitu, nevypadá vůbec strašidelně, a proto se v tomto lese zdržují mírumilovní tvorové, jako jsou jeleni (aghora-sattva), anebo tygři a podobná zvířata, která díky přirozeně nenásilné atmosféře Vṛndāvanu nikomu neubližují. Tato noc vám tedy nemusí nahánět strach.̀ Kromě toho tím Kṛṣṇa mohl také mínit: ,Nemusíte se bát svých manželů a jiných příbuzných, protože noc je plná nebezpečných zvířat a oni sem nepřijdou. Nevracejte se proto prosím do Vraji (na pratiyāta), ale zůstaňte tady v Mé společnosti (iha stheyam).̀

Gopī se mohly Pána zeptat: ,Jak Ty tady pobýváš?̀

Pánova odpověď zní: ,Se ženami.̀

,Jsi ale spokojený, když jsou ve Tvé společnosti jakékoliv ženy?̀

Na to Pán odpovídá slovem su-madhyamāḥ, což znamená: ,Jedině mladé a krásné ženy, které mají útlé pasy – to znamená vy – tu se Mnou mohou být, žádné jiné.̀ Z toho vidíme, že Kṛṣṇova slova zahrnují jak ohleduplnost, tak přehlížení.“

Kṛṣṇa je rozhodně znamenitý řečník, protože podle pravidel sanskrtské gramatiky se Jeho slova dají chápat oběma protikladnými způsoby. V prvním významu, vyjádřeném v překladu verše, Pán Kṛṣṇa gopī dále škádlí, když jim říká, že noc je nebezpečná a nepříznivá a že by měly jít domů. Zároveň ale Kṛṣṇa říká i pravý opak – že není absolutně žádný důvod, proč by se gopī měly bát přijít za Pánem, že noc je dokonale příznivá a že by se za žádných okolností neměly vracet domů. Tak Pán Kṛṣṇa svými slovy gopī škádlí a zároveň okouzuluje.