Śrīmad-Bhāgavatam 10.29.21-22

dṛṣṭaṁ vanaṁ kusumitaṁ
rākeśa-kara-rañjitam
yamunānila-līlaijat
taru-pallava-śobhitam
tad yāta mā ciraṁ goṣṭhaṁ
śuśrūṣadhvaṁ patīn satīḥ
krandanti vatsā bālāś ca
tān pāyayata duhyata

Synonyma

Překlad

Teď už jste viděly tento vṛndāvanský les, plný květů a prozářený světlem úplňku. Už jste viděly krásu stromů, jejichž listy se třepotají v jemném vánku vanoucím od Yamuny. Běžte tedy nyní zpátky do vesnice pastevců. Neztrácejte čas. Ó počestné ženy, služte svým manželům a napojte mlékem své naříkající děti a telátka.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dále vysvětluje 22. sloku takto: „Pán Kṛṣṇa říká: ,Už se tedy dlouho nezdržujte a hned běžte!̀ Slovo satīḥ znamená, že gopī jsou věrné svým manželům; Kṛṣṇa proto naznačuje, že byl měly sloužit svým manželům, aby ti mohli plnit své náboženské povinnosti, a že gopī je také třeba pro jejich počestnost považovat za hodné uctívání. To vše Kṛṣṇa říká gopīm, které jsou vdané. Svobodným dívkám říká: ,Telata naříkají, postarejte se, aby dostala mléko!̀ Muni-cārī gopīm říká: ,Vaše děti pláčou, tak je nakojte.̀“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dále vyjevuje skrytý význam těchto dvou veršů: „Ve 21. sloce mohl Kṛṣṇa říct: ,Tento Vṛndāvan je nejlepší ze všech míst a navíc je dnes úplňková noc. Kromě toho na všech stranách máme Yamunu a vanou chladivé, jemné a voňavé vánky. To vše jsou transcendentální přednosti, které podněcují milostné vztahy. I Já jsem tady, jako nejvýznačnější extatická přednost, cíl lásky. Vyzkoušejme tedy nyní, jak si dovedete vychutnávat různé rasy.̀
22. slokou chce říci: ,Zůstaňte tu ještě dlouho, celou tuto noc, neodcházejte, ale raději si tu se Mnou užívejte. Neslužte svým manželům a ctihodným ženám – svým tchýním a podobně. Nehodí se, abyste promarňovaly takovou krásu a mládí, které jsou dary stvořitele. Neměly byste ani dojit krávy a dávat mléko telátkům a nemluvňatům. Co máte vy, tak oplývající extatickou připoutaností ke Mně, s těmito věcmi společného?̀“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura také vysvětluje, že gopī si nemohly být dost dobře jisté, co Kṛṣṇa dělá – zda jen žertuje, zda je vybízí, aby zůstaly, nebo zda jim nařizuje, aby se vrátily domů. Když tedy Śrī Kṛṣṇa mluvil o kráse lesa, gopī byly rozpačité, zmatené a hleděly do korun stromů, a když mluvil o Yamuně, rozhlížely se kolem po řece. Jejich absolutní čistota a prostota společně s jejich absolutní oddaností Pánu Kṛṣṇovi v milostné náladě daly vzniknout těm nejkrásnějším zábavám, jaké kdy byly v tomto vesmíru projevené.