Osvobození krále Nṛgy

Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že příběh krále Nṛgy vyprávěný v této kapitole má dát věcné pokyny všem pyšným králům. Prostřednictvím této události Pán Kṛṣṇa také předal vážná ponaučení členům své vlastní rodiny, kteří zpychli na svůj majestát.

Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje, že v této kapitole jsou yaduovští chlapci, dokonce včetně Śrī Pradyumny, popsáni jako dosti mladí, a proto muselo jít o ranou zábavu.

Ācāryové zde poukazují na to, že ačkoliv je použit výraz vyjadřující nejistotu – „možná jsi o mě slyšel“ – rozumí se, že o tom není pochyb.

Jelikož Pán ví vše, není třeba Ho o ničem informovat. Přesto král Nṛga promluví, aby splnil Pánův záměr.

Zde je myšleno, že král rozdal jako milodary nespočet krav.

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvětluje, že výraz dvija-mukhya, „prvotřídní brāhmaṇa“, zde označuje brāhmaṇu, který přestal přijímat milodary, a odmítl proto přijmout i sto tisíc krav výměnou za krávu, která byla nevhodně darována.

V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda komentuje: „Nepřistoupili tedy na králův návrh a oba rozzlobeně odešli, neboť si mysleli, že byli připraveni o právoplatné vlastnictví.“

Podle ācāryů bylo královo provádění plodonosných činností do té doby bezchybné. Nyní však vznikl neúmyslný rozpor a když tedy král zemřel, Yamadūtové ho odvedli do Yamarājova sídla zvaného Saṁyamanī.

Śrīla Jīva Gosvāmī komentuje tento verš takto: „Jelikož král Nṛga otevřeně prohlásil, že má dvě význačné vlastnosti – oddanost brāhmaṇům a štědrost – je zřejmé, že tyto vlastnosti měl pouze částečně, protože někdo opravdu čistý by se jimi nechlubil. Je také jasné, že král Nṛga považoval tuto zbožnost za oddělený, sám o sobě vytoužený cíl. Proto plně neoceňoval čistou oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa nebyl jediný cíl Nṛgova života, tak jako byl pro Ambarīṣe Mahārāje, ani na úrovni praxe založené na předpisech. Také nevidíme, že by král Nṛga překonal překážky jako Ambarīṣa, když se na něho rozzlobil Durvāsā Muni. Přesto můžeme učinit závěr, že vzhledem k tomu, že Nṛga byl z nějakého důvodu schopen spatřit Pána, musel mít dobrou vlastnost v podobě upřímné touhy po Pánově společnosti.“

Śrīla Prabhupāda potvrzuje výše uvedenou analýzu v knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství: „Celkově nebylo vědomí Kṛṣṇy vyvinuté. Člověk vědomý si Kṛṣṇy rozvíjí lásku k Bohu, Kṛṣṇovi, a ne lásku ke zbožným nebo bezbožným činnostem, a proto nepodléhá výsledkům těchto činů. Jak stojí v Brahma-saṁhitě, oddaný není, Pánovou milostí, vystaven následkům plodonosného jednání.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī nabízí tento komentář: „Když Nṛga zmínil ,ten, který toužil, aby na něm spočinul Tvůj pohled̀, měl na mysli událost týkající se jistého vznešeného oddaného, jehož král Nṛga jednou potkal. Tento oddaný velmi toužil získat chrám pro překrásné Božstvo Nejvyššího Pána a chtěl také opisy písem jako jsou Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam. Velmi štědrý Nṛga tyto věci opatřil a oddaného tak potěšil, že králi požehnal: ,Můj milý králi, nechť na tobě spočine zrak Nejvyššího Pána.̀ Od té doby Nṛga toužil spatřit Pána.“

Dokonce i v těle ještěra si král Nṛga pamatoval na svůj minulý život. A nyní, když měl příležitost spatřit Pána, pochopil, že obdržel zvláštní milost Osobnosti Božství.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī komentuje tento verš takto: Král Nṛga, jehož víru povzbudilo získání Pánovy milosti a jenž takto dosáhl postavení služebníka, správně oslavuje Pána pronášením Jeho jmen a potom Pána žádá o svolení odejít. Nálada jeho modlitby je tato: „Jsi Devadeva, Bůh dokonce i bohů, a Jagannātha, vládce vesmíru, tak prosím buď mým vládcem. Ó Govindo, prosím učiň mě svým majetkem tím samým milostivým pohledem, jímž okouzluješ krávy. Můžeš to učinit, protože jsi Puruṣottama, svrchovaná podoba Boha. Ó Nārāyaṇe, jelikož jsi zdrojem živých bytostí, buď mi prosím oporou, i když jsem špatná živá bytost. Ó Hṛṣīkeśi, prosím učiň mé smysly svými vlastními. Ó Puṇyaśloko, nyní ses stal slavným jako Nṛgův osvoboditel. Ó Acyuto, prosím nebuď nikdy ztracen mé mysli. Ó Avyayo, v mé mysli se nikdy nezmenšíš.“ Takto velký komentátor Bhāgavatamu, Śrīla Viśvanātha Cakravartī, vysvětluje význam těchto veršů.

Śrīla Śrīdhara Svāmī komentuje, že se král Nṛga zde klaní Brahmanu – to jest Absolutní Pravdě – která se nemění navzdory tomu, že koná činnosti. Od starodávna si západní filozofové lámali hlavu nad otázkou, jak může být Bůh neměnný, a přesto konat činnosti. Śrīdhara Svāmī uvádí, že tato pochybnost je zodpovězena zde výrazem ananta-śaktaye, který popisuje Pána jako „majitele neomezených energií“. Tak může Pán prostřednictvím svých nekonečných energií konat nesčetné činnosti beze změny své základní povahy.

Král se dále klaní Śrī Kṛṣṇovi, majiteli věčně blažené podoby a svrchovanému cíli života. Svaté jméno Kṛṣṇy je analyzováno ve verši z Mahābhāraty (Udyoga-parva 71.4) /viz Dravida, Errors, 9.2.2009:/ citovaném v Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 9.30, význam):

„Slovo kṛṣ je rysem přitažlivosti Pánovy existence a ṇa znamená duchovní blaženost. Spojením slovního kořene kṛṣ s příponou ṇa vznikne slovo Kṛṣṇa označující Absolutní Pravdu.“

Král Nṛga pronáší výše uvedené modlitby, neboť se chystá opustit osobní společnost Nejvyššího Pána.

Ani ti, kdo nabyli moci askezí, mystickou yogou a tak dále, si nemohou užívat majetku ukradeného brāhmaṇovi, o ostatních nemluvě.

Ten, kdo si přivlastní brāhmaṇův majetek s myšlenkou, že si ho bude užívat, ve skutečnosti požil ten nejsmrtonosnější jed.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī přirovnává oheň zažehnutý krádeží brāhmaṇova majetku k ohni hořícímu v dutině starého stromu. Tento oheň nelze uhasit ani vodou mnoha dešťů. Naopak, spálí celý strom zevnitř, až do kořenů v zemi. Podobně oheň zažehnutý krádeží brāhmaṇova majetku je ten nesmrtonosnější a je třeba se mu za každou cenu vyhnout.

Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho se tri-pūruṣa týká sebe sama, vlastních synů a vnuků.

Pán Kṛṣṇa předkládá tento pokyn nejen svým osobním společníkům, ale všem, kdo se prohlašují za následovníky Nejvyšší Osobnosti Božství.

Pán zde ukazuje, že Jeho pokyny nejsou teoretické, ale praktické, jak je konkrétně vidět na případu Nṛgy Mahārāje.