Śrīmad-Bhāgavatam 10.64.29

Śrīla Śrīdhara Svāmī komentuje, že se král Nṛga zde klaní Brahmanu – to jest Absolutní Pravdě – která se nemění navzdory tomu, že koná činnosti. Od starodávna si západní filozofové lámali hlavu nad otázkou, jak může být Bůh neměnný, a přesto konat činnosti. Śrīdhara Svāmī uvádí, že tato pochybnost je zodpovězena zde výrazem ananta-śaktaye, který popisuje Pána jako „majitele neomezených energií“. Tak může Pán prostřednictvím svých nekonečných energií konat nesčetné činnosti beze změny své základní povahy.

Král se dále klaní Śrī Kṛṣṇovi, majiteli věčně blažené podoby a svrchovanému cíli života. Svaté jméno Kṛṣṇy je analyzováno ve verši z Mahābhāraty (Udyoga-parva 71.4) /viz Dravida, Errors, 9.2.2009:/ citovaném v Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 9.30, význam):

„Slovo kṛṣ je rysem přitažlivosti Pánovy existence a ṇa znamená duchovní blaženost. Spojením slovního kořene kṛṣ s příponou ṇa vznikne slovo Kṛṣṇa označující Absolutní Pravdu.“

Král Nṛga pronáší výše uvedené modlitby, neboť se chystá opustit osobní společnost Nejvyššího Pána.