Pán Kṛṣṇa bojuje s Bāṇāsurou

Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že slovo bhagavān je zde použito k vyjádření, že Pán Śiva je svou povahou vševědoucí, a tak si je dobře vědom vznešenosti Pána Kṛṣṇy. Přesto, ačkoliv Śiva věděl, že ho Pán Kṛṣṇa porazí, zapojil se do bitvy proti Němu, aby ukázal slávu Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí, že Pán Śiva vstoupil do bitvy ze dvou důvodů: zaprvé, aby zvýšil radost a nadšení Pána Kṛṣṇy, a zadruhé, aby ukázal, že Pánova inkarnace v podobě Kṛṣṇy, ačkoliv předvádí zábavy podobné lidským, je nadřazená ostatním avatārům jako je Pán Rāmacandra. Śrīla Viśvanātha Cakravartī v této souvislosti dále uvádí, že Yogamāyā, vnitřní energie Pána Kṛṣṇy, Pána Śivu zmátla tak jako Brahmu. Na podporu tohoto výroku ācārya cituje slovní spojení brahma-rudrādi-mohanam z Bhakti-rasāmṛta-sindhu. Úkolem Yogamāyi jsou samozřejmě vynikající přípravy Pánových zábav, a tak Śiva získal nadšení do boje s Nejvyšším Pánem, Kṛṣṇou.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī cituje tento popis Śiva-jvary:

„Děsivá Śiva-jvara měla tři nohy, tři hlavy, šest paží a devět očí. Dštila popel a vypadala jako rovnocenná času, smrti a Yamarājovi.“

Jak poukazuje Śrīla Viśvanātha Cakravartī, je významné, že Śiva-jvara musela opustit svého vládce, Pána Śivu, a přímo se uchýlit do útočiště Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇy.

Śiva-jvara se původně cítila neomezeně mocná, a tak se pokusila Śrī Kṛṣṇu spálit. Nyní však byla sama popálena, a jelikož pochopila, že Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán, pokorně se přichází Absolutní Pravdě poklonit a chválit Ji.

Podle ācāryů slovo sarvātmānam vyjadřuje, že Pán Śrī Kṛṣṇa je Nadduše, dárce vědomí všech živých bytostí. Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15): mataḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. „Ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī ve svém komentáři zdůrazňuje, že Śiva-jvara si mnoha způsoby uvědomila svrchovanost Pána Kṛṣṇy nad jejím vlastním vládcem, Pánem Śivou. Śiva-jvara proto oslovuje Kṛṣṇu jako ananta-śakti, „majitele neomezených energií“; pareśu, „svrchovaného vládce“; a sarvātmu, „Nadduši všech bytostí“ – dokonce i Pána Śivy.

Slova kevalaṁ jñapti-mātram vyjadřují, že Pán Kṛṣṇa vlastní čistou vševědoucnost. My podle svého omezeného chápání jednáme v tomto světě, ale Pán Kṛṣṇa se svým neomezeným chápáním koná nekončící činy stvoření, udržování a ničení. Śrīla Jīva Gosvāmī poukazuje na to, že i činnosti hrubých prvků jako vzduch závisejí na Něm. Taittirīya Upaniṣad (2.8.1) to potvrzuje: bhīṣāsmād vātaḥ-pavate. „Vítr vane ze strachu z Něho.“ Tak je Pán Śrī Kṛṣṇa svrchovaným objektem uctívání pro všechny živé bytosti.

Slovo bīja-roha-pravāha je vysvětleno takto: podmíněná duše přijímá hmotné tělo, se kterým se snaží užívat si hmotného světa. Toto tělo je semeno (bīja) budoucí hmotné existence, protože když osoba jedná s tímto tělem, vytváří další reakce (karma), které přerůstají (roha) v nutnost přijmout další hmotné tělo. Jinak řečeno, hmotný život je řetěz akcí a reakcí. Jednoduché rozhodnutí odevzdat se Nejvyššímu Pánu vyprošťuje podmíněnou duši z tohoto marného opakování hmotného růstu a reakce.

Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho slova tan-niṣedhaṁ prapadye vyjadřují, že Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, je niṣedhāvadhi-bhūtam, „hranicí negace“. Jinými slovy, poté, co je veškerý klam negován, zůstává Absolutní Pravda.

Proces vzdělávání lze stručně popsat jako způsob vymýcení nevědomosti dosažením poznání. Induktivním, deduktivním a intuitivním způsobem se snažíme vyvrátit lákavé, klamné a nedokonalé a pozvednout se na úroveň dokonalého poznání. Když je nakonec veškerý klam negován, to, co zůstane pevně na místě, je Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství.

V předchozím textu Śiva-jvara popsala Nejvyššího Pána jako sarvātmānaṁ kevalaṁ jñapti-mātram, „čisté, soustředěné duchovní vědomí“. Nyní Śiva-jvara ukončuje svůj filozofický popis Pána tím, že různé aspekty hmotné existence jsou také energie Nejvyššího Pána.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvětluje, že ačkoliv se jīva liší od māyi, je zde zahrnuta mezi složky māyi, protože ji māyā ovládá. Viśvanātha Cakravartī také zmiňuje, že vlastní tělo a smysly Nejvyššího Pána, jak je zde naznačeno slovem tan-niṣedham, se neliší od Pánovy čisté duchovní existence. Pánovo tělo a smysly se nenacházejí mimo Něj, ani Ho nepokrývají, ale naopak Pán je totožný se svou duchovní podobou a smysly. Úplná Absolutní Pravda, neomezená v úžasné rozmanitosti, je Pán Śrī Kṛṣṇa.

Pán Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītě (9.29):

„Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněn všem. Ale každý, kdo Mi oddaně slouží, je Můj přítel – je u Mě – a Já jsem také přítelem jemu.“

Polobozi a mudrci (devān sādhūn) jsou oddáni plnění vůle Nejvyššího Pána. Polobozi jednají jako správci vesmíru a mudrci svým vyučováním a dobrým příkladem osvětlují cestu seberealizace a svatosti. Ti, kdo však porušují přírodní zákon, zákon Boha, a žijí pácháním násilí vůči ostatním, jsou zabiti Nejvyšším Pánem v Jeho různých inkarnacích přijímaných pro zábavy. Pán uvádí v Bhagavad-gītě (4.11): ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. Je nestranný, ale vhodně odpovídá na činnosti živých bytostí.

V předchozím verši Śiva-jvara uvedla, že ti, kdo žijí násilím, budou trpět podobným násilím z rukou Pána. Zde však dále uvádí, že ti, kdo se neodevzdají Nejvyššímu Pánu, si zvláště zaslouží trest. Ačkoliv sama Śiva-jvara dosud jednala násilně, jelikož se odevzdala Pánu a napravila se, doufá, že získá Pánovu milost. Jinak řečeno, nyní se stala Pánovou oddanou.

Zde Pán přijímá Śiva-jvaru jako svou oddanou a dává jí svůj první pokyn – any nikdy neděsila horečkou ty, kdo s vírou naslouchají této Pánově zábavě.

Absolutní Pravda je zdroj veškerého světla, a je proto svrchované světlo, zářící samo o sobě. Tato Absolutní Pravda je důvěrně vysvětlena ve Vedách, a je proto obtížně pochopitelná pro běžného čtenáře. Následující výroky citované Śrīlou Jīvou Gosvāmīm z Gopāla-tāpanī Upaniṣady ukazují, jak védské hlásky příležitostně odhalují Absolutního: Te hocur upāsanam etasya parātmano govindasyākhilādhāriṇo brūhi (Pūrva-khaṇḍa 17): „Oni (čtyři Kumārové) řekli (Brahmovi): ,Prosíme řekni nám, jak uctívat Govindu, Nejvyšší Duši a základ všeho, co existuje.̀“ Cetanaś cetanānām (Pūrva-khaṇḍa 21): „On je hlavní ze všech živých bytostí.“ A taṁ ha devam ātma-vṛtti-prakāśam (Pūrva-khaṇḍa 23): „Osoba realizuje tohoto Svrchovaného Boha tím, že nejprve realizuje vlastní já.“ Velký ācārya Jīva Gosvāmī také cituje verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (7.10.48) – gūḍhaṁ paraṁ brahma manuṣya-liṅgam – který poukazuje na „Nejvyšší Pravdu skrytou v těle podobném lidskému.“

Jelikož je Pán čistý, proč někteří lidé vnímají Kṛṣṇovu podobu a činnosti jako nečisté? Ācārya Jīva vysvětluje, že ti, jejichž srdce jsou nečistá, nemohou porozumět čistému Pánu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī dále cituje Pánův vlastní pokyn Arjunovi ve Śrī Hari-vaṁśe:

„Vyšší než tato (celková hmotná příroda) je Nejvyšší Brahman, z něhož se expanduje celé toto stvoření. Ó potomku Bharaty, měl bys vědět, že Nejvyšší Brahman je tvořen Mou koncentrovanou září.“

Takto, aby zachránil svého oddaného, Śiva nyní oslavuje Nejvyššího Pána, Kṛṣṇu, svého věčného pána hodného uctívání. Pánova matoucí energie Śivu přiměla s Pánem Kṛṣṇou bojovat, ale nyní je po boji a Pán Śiva věnuje pro záchranu svého oddaného tyto krásné modlitby.

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvětluje, že tak jako nepatrný hmyz žijící v plodu nemůže plodu porozumět, my nepatrné živé bytosti nemůžeme porozumět Nejvyšší Absolutní Pravdě, ve které existujeme. Je obtížné porozumět Pánovu vesmírnému projevu, o Jeho transcendentální podobě Śrī Kṛṣṇy nemluvě. Proto bychom se měli odevzdat s vědomím Kṛṣṇy a Pán samotný nám pomůže porozumět.

Když Pán Śiva oslavuje Pána Kṛṣṇu, může se objevit pochybnost, protože Pán Kṛṣṇa zdánlivě stojí před Pánem Śivou jako historická osobnost s tělem podobným lidskému. To, že se nám Pán zjevuje v podobě viditelné našim světským očím, je však Jeho bezpříčinná milost. Jestli chceme porozumět Absolutní Pravdě, Śrī Kṛṣṇovi, musíme naslouchat uznávaným autoritám na proces vědomí Kṛṣṇy, jako Pánu Kṛṣṇovi samotnému v Bhagavad-gītě, nebo Pánu Śivovi, uznávané vaiṣṇavské autoritě, který zde oslavuje Nejvyšší Osobnost Božství.

Ācāryové komentují tento verš takto: Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvětluje, že výraz ādyaḥ puruṣaḥ, „původní puruṣa“, vyjadřuje, že se Pán Kṛṣṇa expanduje jako Mahā-Viṣṇu, první ze tří puruṣů, kteří mají na starost projevení vesmíru. Pán je eka advitīyaḥ, „jeden jediný“, protože Mu není nikdo roven ani se od Něho neliší. Nikdo se zcela nevyrovná Nejvyššímu Bohu a přesto protože jsou všechny živé bytosti expanze energie Boha, nikdo se od Něho kvalitativně neliší. Śrī Caitanya Mahāprabhu tuto nepochopitelnou situaci pěkně vysvětluje prohlášením, že Absolutní Pravda a živá bytosti jsou kvalitativně totožné ale kvantitativně odlišné. Absolutní má neomezené duchovní vědomí, zatímco živé bytosti mají neomezeně malé vědomí, které může být zahaleno klamem.

Śrīla Jīva Gosvāmī, komentující výraz ādyaḥ puruṣaḥ, cituje ze Sātvata-tantry: viṣṇos tu trīṇi rūpāṇi. „Existují tři podoby Viṣṇua (pro projevení vesmíru, a tak dále).“ Śrīla Jīva Gosvāmī také cituje Pánův výrok ze śruti: pūrvam evāham ihāsam. „Na počátku jsem v tomto světě existoval jen Já.“ Tento výrok popisuje podobu Pána zvanou puruṣa-avatāra, která existuje před projevením vesmíru. Śrīla Jīva Gosvāmī také cituje tuto śruti-mantru: tat-puruṣasya puruṣatvam, což znamená „toto tvoří Pánovo postavení puruṣi.“ Pán Kṛṣṇa je ve skutečnosti podstatou inkarnace puruṣi, protože je turīya, jak popisuje v tomto verši. Jīva Gosvāmī vysvětluje výraz turīya (doslova „čtvrtý“) citací komentáře Śrīdhara Svāmīho k verši Bhāgavatamu 11.15.16:

„Pánova vesmírná podoba, Jeho podoba Hiraṇyagarbhy a prvotní příčinné projevení hmotné přírody jsou všechno relativní koncepty, ale protože Pán samotný není těmito třemi zahalen, inteligentní autority Ho nazývají ,čtvrtý̀.“

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho slovo turīya vyjadřuje, že Pán je čtvrtým členem čtverné expanze Boha zvané Catur-vyūha. Jinými slovy, Pán Kṛṣṇa is Vāsudeva.

Pán Kṛṣṇa je sva-dṛk – On sám se dokáže dokonale vnímat – protože je nekonečná duchovní existence, nekonečně čistá. Je hetu, příčina všeho, a přesto je ahetu, bez příčiny. Proto je īśa, svrchovaný vládce.

Poslední dvě řádky tohoto verše mají zvláštní filozofický význam. Proč je Pán vnímán různými osobami různě, ačkoliv je jediný? Částečné vysvětlení je uvedeno zde. Vlivem Māyi, Pánovy externí energie, je hmotná příroda ve stavu neustálé přeměny, vikāra. V jednom smyslu je tedy hmotná příroda „neskutečná“, asat. Protože je však Bůh svrchovaná skutečnost, a protože je přítomen ve všech věcech a všechny věci jsou Jeho energie, hmotné předměty a energie mají jistý stupeň skutečnosti. Proto někteří lidé vidí jeden aspekt hmotné energie a myslí si: „Toto je skutečnost,“ zatímco ostatní lidé vidí odlišný aspekt hmotné energie a myslí si: „Ne, toto je skutečnost.“ Jako podmíněné duše jsme zahaleni různými uspořádáními hmotné přírody, a tak popisujeme Nejvyšší Pravdu nebo Nejvyššího Pána z hlediska svého porušeného pohledu. Přesto jsou i zahalující vlastnosti hmotné přírody, jako naše podmíněná inteligence, mysl a smysly, skutečné (neboť jsou energií Nejvyššího Pána), a proto můžeme skrze všechny věci vnímat, více či méně subjektivně, Nejvyšší Osobnost Božství. Proto tento verš uvádí pratīyase: „Jsi vnímán.“ Navíc bez projevení zahalujících vlastností hmotné přírody by stvoření nemohlo plnit svůj účel – dovolit podmíněným duším pokusit se co nejlépe si užívat bez Boha, takže nakonec pochopí marnost této klamné představy.

Zde Pán Śiva dále objasňuje myšlenku vyjádřenou v posledních dvou řádcích předchozího verše. Analogie mraků a slunce je vhodná. Slunce svou energií vytváří mraky, které zahalují náš pohled na slunce. A přesto je to slunce, co nám dovoluje vidět mraky i všechny ostatní věci. Podobně Pán expanduje svou energii klamu, a tak nám brání Ho přímo vidět. A přesto je to samotný Bůh, kdo nám odhaluje svou zahalující energii – hmotný svět – a je tedy ātma-pradīpa, „vydávající vlastní záři“. Je to skutečnost Jeho existence, co činí všechny věci viditelnými.

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvětluje, že „vynořování se v oceánu utrpení“ vyjadřuje povznesení do vyšších druhů, jako jsou polobozi, a „být ponořen“ se týká poklesnutí do nižších druhů – dokonce až do nehybných druhů života jako jsou stromy. Vāyu Purāṇa uvádí: viparyayaś ca bhavati brahmatva-sthāvaratvayoḥ: „Živá bytost koluje mezi postavením Brahmy a nehybného tvora.“

Śrīla Jīva Gosvāmī poukazuje na to, že Śiva poté, co oslavil Pána, nyní sleduje svůj původní záměr zajistit Bāṇāsurovi Pánovu milost. V tomto a v následujících čtyřech verších tedy Pán Śiva poučuje Bāṇu o svém skutečném postavení ve vztahu k Pánu. Śivova prosba k Pánu o soucit s Bāṇou se nachází v textu 45.

Pán Śiva zde zavrhuje ty, kdo se odmítají věnovat oddané službě Nejvyššímu Pánu.

Výše popsaná osoba je politováníhodná, protože zavrhuje to, co je ve skutečnosti drahé, Pána, a přijímá to, co není drahé, ale bezbožné: dočasný smyslový požitek, který vede k utrpení a zmatenosti.

Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že Pán je skutečný přítel, protože uvádí v činnost správnou inteligenci osoby, pokud ta zatouží poznat pravdu o Bohu a duši. Śrīla Jīva Gosvāmī i Śrīla Viśvanātha Cakravartī zdůrazňují, že výraz bhavāpavargāya vyjadřuje nejvyšší osvobození v podobě čisté lásky k Bohu charakterizované čistou oddanou službou Pánu.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī také vysvětluje, že Nejvyšší Pán je samam, „dokonale objektivní a vyrovnaný“, zatímco jiné živé bytosti nemohou být dokonale objektivní kvůli neúplnému chápání skutečnosti. Ti, kdo se odevzdají Pánu, se také stávají plně objektivními přijetím útočiště u Jeho svrchovaného vědomí.

Pán Śiva chce Bāṇāsurovi pomoci, protože démon projevil velkou oddanost Pánu Śivovi, když poskytl hudební doprovod pro Śivův tanec tāṇḍava. Další důvod, proč Bāṇa požívá přízně Pána Śivy, je ten, že je potomkem velkých oddaných Prahlāda a Baliho.

Neměli bychom považovat za podivné, že Nejvyšší Pán Kṛṣṇa zde oslovuje Pána Śivu jako bhagavāna, „pána“. Všechny živé bytosti jsou nedílné části Pána, kvalitativně s Ním totožné, a Pán Śiva je zvláště mocná, čistá bytost s mnoha vlastnostmi Nejvyššího Pána. Tak jako je otec šťastný, když se může podělit o své bohatství s milovaným synem, Nejvyšší Pán šťastně obdařuje čisté živé bytosti částí své energie a majestátu. A tak jako otec pyšně a šťastně pozoruje dobré vlastnosti svých dětí, Pán je nanejvýš šťastný, když oslavuje čisté živé bytosti mocné díky vědomí Kṛṣṇy. Nejvyššího Pána tedy těší oslavování Pána Śivy tím, že ho oslovuje jako bhagavāna.