Sloka 1:

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi Parīkṣite, velký mudrc Nārada svou mystickou silou přivedl mrtvého syna k životu před zraky všech naříkajících příbuzných a pak promluvil následovně.

Sloka 2:

Śrī Nārada Muni pravil: Ó živá bytosti, nechť ti přeje štěstí. Jen pohleď na svého otce a matku. Všichni tvoji přátelé a příbuzní jsou zkroušeni zármutkem nad tvou smrtí.

Sloka 3:

Jelikož jsi zemřel předčasně, zůstává ti ještě zbytek předurčené délky života. Můžeš proto znovu vstoupit do svého těla a užívat si po tuto dobu v kruhu svých přátel a příbuzných. Přijmi královský trůn a všechno bohatství, které ti tvůj otec dává.

Sloka 4:

Působením mystické síly Nārady Muniho živá bytost na krátký čas znovu vstoupila do svého mrtvého těla a odpověděla na Nāradovu žádost. Pravila: Já, živá bytost, se podle výsledků svých plodonosných činností převtěluji z jednoho těla do druhého; někdy putuji do těl polobohů, jindy do těl nižších zvířat, někdy mezi rostliny a jindy do lidských druhů. Ve kterém životě mi tedy byli tito dva lidé matkou a otcem? Nikdo ve skutečnosti není mou matkou a mým otcem. Jak mohu tyto dva přijmout za své rodiče?

Sloka 5:

V tomto hmotném světě, který plyne jako řeka, jež unáší živou bytost, se postupně všichni lidé stávají přáteli, příbuznými a nepřáteli. Chovají se také neutrálně, dělají prostředníky, pohrdají jeden druhým a jednají v mnoha dalších vztazích. Přes všechny tyto různé styky však není ničí vztah trvalý.

Sloka 6:

Stejně jako se zlato a jiné zboží nákupem a prodejem neustále přemísťuje z místa na místo, živá bytost putuje v důsledku svých plodonosných činností celým vesmírem a je vpravována do různých těl v různých druzích života jedním otcem za druhým.

Sloka 7:

Nepatrné množství živých bytostí se rodí v lidských druzích a další se rodí jako zvířata. I když se v obou případech jedná o živé bytosti, jejich vztahy jsou pomíjivé. Zvíře může být nějaký čas v péči jednoho člověka a pak může být převedeno do vlastnictví jiných lidí. Jakmile je zvíře pryč, dřívější majitel se již nepovažuje za jeho vlastníka. Dokud mu patří, je k němu jistě citově poután, ale jakmile je prodáno, jeho náklonnost se vytrácí.

Sloka 8:

I když se jedna živá bytost spojuje s druhou kvůli vztahu založeném na tělech, která jsou pomíjivá, živá bytost je věčná. Nikoliv ona, ale tělo je tím, co se rodí nebo podléhá zániku. Nikdo by si neměl myslet, že se živá bytost rodí či umírá. Ve skutečnosti nemá s takzvanými otci a matkami žádný vztah. Dokud v důsledku svých minulých plodonosných činností vystupuje jako syn určitého otce a matky, má spojení s tělem, které od nich pochází; považuje se proto mylně za jejich syna a její jednání je ovlivněno citovou náklonností. Tento vztah však se smrtí skončí. Nikdo by tedy neměl zbytečně podléhat radosti a žalu.

Sloka 9:

Živá bytost je věčná a nepodléhá zkáze, protože její existence ve skutečnosti nemá počátek ani konec. Nikdy se nerodí ani neumírá. Představuje základní princip všech druhů těl, a přesto nespadá do tělesné kategorie. Je tak vznešená, že se kvalitou vyrovná Nejvyššímu Pánu. Je však nesmírně malá, a proto u ní existuje sklon podlehnout iluzornímu vlivu vnější energie. Tak si vytváří různá těla v závislosti na svých rozličných touhách.

Sloka 10:

Této živé bytosti není nikdo milý ani nemilý. Nečiní rozdíly mezi tím, co je její a co patří někomu jinému. Je jedna jediná — to znamená, že ji neovlivňují přátelé a nepřátelé, příznivci či ti, kdo jí chtějí ubližovat. Je pouze pozorovatelem neboli svědkem různých lidských vlastností.

Sloka 11:

Nejvyšší Pán (ātmā), stvořitel příčiny a následku, nepřijímá štěstí a neštěstí, jež jsou výsledkem plodonosných činností. Naprosto nezávisí na podmínce přijmout hmotné tělo, a jelikož nemá hmotné tělo, je vždy neutrální. Živé bytosti jakožto nedílné části Pána vlastní Jeho kvality v nepatrném množství. Proto není správné podléhat žalu.

Sloka 12:

Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Když podmíněná duše (jīva) v podobě syna Mahārāje Citraketua takto promluvila a potom odešla, Citraketu a všichni ostatní příbuzní mrtvého syna žasli. Přetrhali okovy citové náklonnosti vytvořené vztahem s ním a zanechali svého nářku.

Sloka 13:

Poté, co příbuzní splnili své povinnosti vykonáním náležitých pohřebních obřadů a spálením mrtvého těla dítěte, vzdali se citové náklonnosti, která vede k iluzi, nářku, strachu a bolesti. Vzdát se této náklonnosti je nepochybně těžké, ale oni to dokázali velice snadno.

Sloka 14:

Spolumanželky královny Kṛtadyuti, které dítě otrávily, byly velice zahanbené a pozbyly svého tělesného lesku. Ó králi, když naříkaly, připomněly si Aṅgirova slova a upustily od své touhy mít děti. Na pokyn brāhmaṇů odešly ke břehům Yamuny, kde se koupaly a podstupovaly odčinění za své hříšné jednání.

Sloka 15:

Král Citraketu, osvícený pokyny brāhmaṇů Aṅgiry a Nārady, si byl nyní plně vědom duchovního poznání. Opustil temnou studnu rodinného života, stejně jako slon vyjde z bahnité vodní nádrže.

Sloka 16:

Král se vykoupal ve vodě Yamuny a podle předepsaných usměrnění obětoval vodu předkům a polobohům. Poté vzdal úctu a poklony synům Pána Brahmy (Aṅgirovi a Nāradovi), s velkou vážností ovládaje své smysly a mysl.

Sloka 17:

Nārada, nejmocnější mudrc, byl s Citraketuem, který byl sebeovládnutým oddaným a odevzdanou duší, velice spokojen a vyložil mu následující transcendentální poznání.

Sloka 18-19:

(Nārada dal Citraketuovi tuto mantru:) Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, ó Pane, Jenž jsi oslovován oṁkārou (praṇavou), vzdávám Ti uctivé poklony. Ó Śrī Vāsudeve, medituji o Tobě. Ó Śrī Pradyumno, Śrī Aniruddho a Śrī Saṅkarṣaṇe, uctivě se Vám klaním. Ó zdroji duchovní energie, ó nejvyšší blaženosti, skládám uctivé poklony Tobě, který jsi soběstačný a dokonale klidný. Ó konečná pravdo, jeden jediný, jsi realizován jako Brahman, Paramātmā a Bhagavān, a jsi tedy studnicí všeho poznání. S úctou se Ti klaním.

Sloka 20:

Můj Pane, vnímáš Svou vlastní blaženost, a takto jsi vždy transcendentální vlnám hmotné přírody. Vzdávám Ti proto uctivé poklony. Jsi nejvyšší vládce smyslů a expanze Tvé podoby jsou neomezené. Jsi největší, a proto se Ti s úctou klaním.

Sloka 21:

Slova a mysl podmíněné duše se k Nejvyšší Osobnosti Božství nemohou přiblížit, neboť hmotná jména a podoby nelze vztáhnout na Pána, který je zcela duchovní, mimo pojetí hrubých a jemných podob. Neosobní Brahman je Jeho další podobou. Kéž nás Pán laskavě chrání.

Sloka 22:

Tento vesmírný projev pochází z Nejvyššího Brahmanu, spočívá v Nejvyšším Brahmanu a v tomtéž Nejvyšším Brahmanu je i zničen, stejně jako nádoby vyrobené ze země stojí po svém vytvoření na zemi a znovu se v zemi promění, když se rozbijí. Jelikož příčinou Brahmanu je Nejvyšší Pán, vzdejme Mu uctivé poklony.

Sloka 23:

Svrchovaný Brahman emanuje z Nejvyšší Osobnosti Božství a expanduje se jako nebe. I když se Ho nedotýká nic hmotného, existuje uvnitř i vně. Mysl, inteligence, smysly a životní síla se Ho přesto nemohou ani dotknout, ani Ho poznat. Skládám Mu uctivé poklony.

Sloka 24:

Stejně jako železo má schopnost pálit, když je do ruda rozžhavené ve styku s ohněm, tak i tělo, smysly, životní síla, mysl a inteligence — přestože jsou to jinak pouhé kusy hmoty — mohou vykonávat své příslušné činnosti, když jsou obdařené částečkou vědomí od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak jako železo nemůže pálit, dokud ho nerozpálí oheň, tělesné smysly nemohou jednat, dokud je neobdaří Svou přízní Nejvyšší Brahman.

Sloka 25:

Ó transcendentální Pane, Jenž sídlíš na nejvyšší planetě duchovního světa, Tvé lotosové nohy neustále masíruje mnoho nejlepších oddaných rukama podobnýma lotosovým poupatům. Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, v plné míře oplývající šesti vznešenými vlastnostmi. Jsi svrchovaná osoba, uvedená v modlitbách zvaných Puruṣa-sūkta. Jsi nejdokonalejší, seberealizovaný vládce všech mystických sil. Skládám Ti uctivé poklony.

Sloka 26:

Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Nārada, který se stal duchovním mistrem Citraketua, ho plně zasvětil do této modlitby, protože Citraketu byl dokonale odevzdaný. Ó králi Parīkṣite, poté se Nārada společně s velkým mudrcem Aṅgirou odebral na nejvyšší planetu, známou jako Brahmaloka.

Sloka 27:

Citraketu se postil a pil pouze vodu, a po dobu jednoho týdne neustále velmi pečlivě a pozorně recitoval mantru, kterou mu dal Nārada Muni.

Sloka 28:

Ó králi Parīkṣite, za pouhý týden opakovaného pronášení mantry obdržené od duchovního mistra získal Citraketu jako meziprodukt svého duchovního rozvoje poznání vládu nad planetou Vidyādharů.

Sloka 29:

Silou mantry, kterou Citraketu pronášel, byla poté během několika málo dnů jeho mysl čím dál více osvícena duchovním pokrokem a král dosáhl útočiště u lotosových nohou Anantadeva.

Sloka 30:

Poté, co Citraketu dosáhl útočiště Pána Śeṣi, Nejvyšší Osobnosti Božství, viděl, že Pán je bílý jako vlákna lotosového květu. Měl na Sobě modravé šaty a zdobila Ho oslnivě se třpytící helmice, pásky na pažích, pás a náramky. Usmíval se a Jeho oči měly načervenalou barvu. Kolem Něho byly takové vznešené osvobozené osoby, jako je Sanat-kumāra.

Sloka 31:

Když Mahārāja Citraketu uviděl Nejvyššího Pána, byl ihned zbaven všech hmotných nečistot, a takto zcela očištěný setrvával ve svém původním vědomí Kṛṣṇy. Zmlkl a zvážněl a z lásky k Pánu mu z očí tekly slzy a ježily se mu chlupy na těle. S velkou oddaností a láskou vzdal původní Osobnosti Božství uctivé poklony.

Sloka 32:

Slzami lásky znovu a znovu smáčel místo, na kterém spočívaly lotosové nohy Nejvyššího Pána. Jelikož se mu v extázi zalkl hlas, po dlouhou dobu nebyl schopen vyslovit jediné písmeno abecedy a přednést Pánovi vhodné modlitby.

Sloka 33:

Když poté ovládl svou mysl inteligencí a zabránil tak smyslům ve vnějším jednání, objevil znovu vhodná slova pro vyjádření svých citů. Začal tedy pronášet modlitby k Pánu, který je zosobněním svatých písem (sātvata-saṁhit, jako je Brahma-saṁhitā a Nārada-pañcarātra) a duchovním mistrem všech.

Sloka 34:

Citraketu řekl: Ó nepřemožitelný Pane, ačkoliv Tě nikdo nemůže přemoci, oddaní, kteří ovládli mysl a smysly, Tě přemáhají. Mohou Tě mít pod kontrolou, protože k oddaným, kteří od Tebe nechtějí žádný hmotný zisk, jsi bezpříčinně milostivý. Dáváš jim vskutku Sám Sebe, a proto máš i Ty plnou vládu nad nimi.

Sloka 35:

Můj milý Pane, tento vesmírný projev a jeho stvoření, udržování a zničení jsou pouze ukázky Tvého majestátu. Jelikož Pán Brahmā a ostatní stvořitelé nejsou ničím víc než malými částmi Tvé části, jejich částečná schopnost tvořit z nich nedělá Boha (īśvaru). Jejich vědomí sebe sama jako oddělených Pánů je tedy pouze projevem jejich falešné prestiže. Není reálné.

Sloka 36:

Existuješ na počátku, uprostřed a na konci všeho, od nejmenší částečky vesmírného projevu — atomu — po gigantické vesmíry a celkovou hmotnou energii. Ty jsi však věčný; nemáš počátek, konec ani střed. Ve všech těchto třech fázích lze vnímat Tvoji existenci, a proto jsi trvalý. Když vesmírný projev neexistuje, Ty existuješ jako původní energie.

Sloka 37:

Každý vesmír pokrývá sedm vrstev — země, voda, oheň, vzduch, nebe, celková energie a falešné ego — z nichž každá je desetkrát větší než předchozí. Vedle tohoto existuje nespočetně mnoho dalších vesmírů, a přestože jsou neomezeně velké, vstupují do Tebe jako atomy. Proto jsi zván Neomezený (ananta).

Sloka 38:

Ó Pane, ó Nejvyšší, neinteligentní lidé, kteří prahnou po smyslovém požitku a uctívají různé polobohy, nejsou nic víc než zvířata v lidské podobě. Kvůli svým zvířecím sklonům nejsou schopni uctívat Tebe a místo toho se věnují uctívání nevýznamných polobohů, kteří představují pouze malé jiskry Tvé slávy. Když je celý vesmír i s polobohy zničen, požehnání od polobohů také zanikají, stejně jako zaniká šlechta, když král přijde o moc.

Sloka 39:

Ó Nejvyšší Pane, pokud ti, kdo jsou posedlí hmotnými touhami po uspokojování smyslů hmotným bohatstvím, uctívají Tebe, Jenž jsi zdrojem všeho poznání a transcendentální hmotným vlastnostem, nepodléhají dalšímu hmotnému zrození, stejně jako ze sterilizovaných či pražených semen nevyrůstají žádné rostliny. Živé bytosti se opakovaně rodí a umírají, protože jsou podmíněny hmotnou přírodou, ale jelikož Ty jsi transcendentální, každý, kdo má sklon se s Tebou stýkat na úrovni transcendence, uniká hmotným podmínkám.

Sloka 40:

Ó Nepřemožitelný, když jsi hovořil o bhāgavata-dharmě, což je neznečištěný náboženský systém vedoucí k dosažení útočiště u Tvých lotosových nohou, znamenalo to Tvoje vítězství. Ti, kdo nemají žádné hmotné touhy — jako Kumārové, mudrci spokojení sami v sobě — Tě uctívají, aby se zbavili hmotného znečištění. Jinými slovy, přijímají proces bhāgavata-dharmy, aby dospěli do bezpečí Tvých lotosových nohou.

Sloka 41:

Všechny podoby náboženství kromě bhāgavata-dharmy jsou plné protikladů a staví na plodonosných výsledcích a rozdílech “ty a já” a “tvoje a moje”. Následovníci Śrīmad-Bhāgavatamu takové vědomí nemají. Jsou si vědomi Kṛṣṇy; uvažují tak, že jsou Kṛṣṇovi a Kṛṣṇa je jejich. Existují ještě jiné, podřadné náboženské systémy, zaměřené na zabíjení nepřátel nebo dosažení mystických sil, ale tato náboženství — plná vášně a zášti—jsou nečistá a dočasná. Jelikož je v nich mnoho nepřátelství, jsou plná bezbožnosti.

Sloka 42:

Jak může být náboženský systém, který podněcuje násilí vůči sobě samému a vůči druhým, prospěšný pro svého stoupence a pro ostatní? Co je na jeho následování příznivé? Co z něho lze ve skutečnosti získat? Způsobuje-li člověk bolest svému vlastnímu já — jelikož nenávidí sama sebe — a také ostatním, vyvolává tím Tvůj hněv a praktikuje bezbožnost.

Sloka 43:

Můj milý Pane, Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā předepisují lidem povinnosti podle Tvého stanoviska, které se nikdy neodchyluje od nejvyššího životního cíle. Ti, kdo své předepsané povinnosti plní pod Tvým dohledem a staví se stejně ke všem živým bytostem, pohyblivým i nehybným, aniž by rozlišovali mezi vysoko a nízko postavenými, se nazývají Árjové. Tito Árjové uctívají Tebe, Nejvyšší Osobnost Božství.

Sloka 44:

Můj Pane, zbavit se okamžitě všeho hmotného znečištění pohledem na Tebe není nic nemožného. Pouhým jediným zaslechnutím Tvého svatého jména se dokonale očistí dokonce i caṇḍālové, lidé nejnižší třídy; nemluvě o tom, když Tě člověk osobně vidí. Kdo by se potom nezbavil hmotných nečistot, když Tě spatří?

Sloka 45:

Pohled na Tebe, můj drahý Pane, nyní proto vymazal veškeré znečištění hříšnými činnostmi a jejich výsledky v podobě hmotné připoutanosti a chtivých tužeb, které neustále plnily mou mysl a nitro mého srdce. To, co předpověděl velký mudrc Nārada Muni, se nemůže nesplnit — jinými slovy, Tvou audienci jsem získal jako výsledek jednání podle pokynů Nārady Muniho.

Sloka 46:

Ó neomezený Nejvyšší Pane, Osobnosti Božství, jelikož jsi Nadduše, je Ti dobře známé vše, co dělá každá živá bytost v tomto hmotném světě. V přítomnosti slunce neexistuje nic, co by mohla světluška vyjevit svým světlem. Stejně tak proto, že Ty víš vše, v Tvé přítomnosti neexistuje nic, co bych já mohl uvést ve známost.

Sloka 47:

Můj milý Pane, jsi tím, kdo tvoří, udržuje a ničí tento vesmírný projev, ale ti, kdo jsou příliš materialisticky založení a neustále vidí vše odděleně, nemají oči na to, aby Tě mohli vidět. Nemohou pochopit Tvé skutečné postavení, a tak docházejí k závěru, že vesmírný projev nezávisí na Tvé vznešenosti. Můj Pane, jsi nejčistší a v plné míře oplýváš všemi šesti vznešenými vlastnostmi. Vzdávám Ti proto uctivé poklony.

Sloka 48:

Můj milý Pane, teprve poté, co Ty vynaložíš snahu, se Pán Brahmā, Indra a ostatní správci vesmírného projevu zaměstnají svými činnostmi. Teprve když Ty vnímáš hmotnou energii, začínají vnímat smysly. Nejvyšší Osobnost Božství udržuje všechny vesmíry na svých hlavách jako hořčičná semínka. S úctou se Ti klaním — Tobě, oné Nejvyšší Osobnosti, která má tisíce kápí.

Sloka 49:

Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó nejlepší z kuruovské dynastie, Mahārāji Parīkṣite, Pán Anantadeva, Nejvyšší Osobnost Božství, byl s modlitbami Citraketua, krále Vidyādharů, velice spokojen, a odpověděl mu následovně.

Sloka 50:

Anantadeva, Nejvyšší Osobnost Božství, odpověděl takto: Ó králi, výsledkem toho, že jsi přijal pokyny, které ti o Mně dali velcí mudrci Nārada a Aṅgirā, je, že ses plně seznámil s transcendentálním poznáním. Jelikož jsi nyní vzdělaný v oboru duchovní vědy, můžeš Mě vidět tváří v tvář. Dosáhl jsi tedy naprosté dokonalosti.

Sloka 51:

Všechny živé bytosti, pohyblivé a nehybné, jsou Mé expanze a jsou ode Mne oddělené. Já jsem Nadduší všech živých bytostí, které existují proto, že je projevuji. Jsem podoba transcendentálních vibrací, jako je oṁkāra a Hare Kṛṣṇa Hare Rāma, a jsem Svrchovaná Absolutní Pravda. Tyto Mé dvě podoby — transcendentální zvuk a věčně blažená duchovní podoba Božstva — jsou Mé věčné podoby; nejsou hmotné.

Sloka 52:

Podmíněná duše považuje tento svět hmoty za složený ze zdrojů požitku, expanduje se v něm a myslí si, že je jeho poživatelem. Podobně se hmotný svět expanduje v živé bytosti jako zdroj požitku. Tímto způsobem se oba expandují, ale jelikož jsou Mými energiemi, jsou oba prostoupeni Mnou. Jakožto Nejvyšší Pán jsem příčinou těchto dvou následků a je třeba vědět, že oba spočívají ve Mně.

Sloka 53-54:

Když živá bytost tvrdě spí, sní a vidí v sobě mnoho jiných předmětů, jako například velké hory a řeky, nebo možná dokonce i celý vesmír, přestože jsou od ní daleko. Když se pak ze sna probudí, vidí, že je v lidské podobě a leží ve své posteli na jednom místě. Potom vidí sama sebe podle daných okolností jako příslušníka určité národnosti, rodiny a tak dále. Stavy hlubokého spánku, snění i bdění nejsou nic jiného než energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Člověk má neustále vzpomínat na původního stvořitele těchto stavů, Nejvyššího Pána, který jimi není ovlivněn.

Sloka 55:

Věz, že Já jsem Nejvyšší Brahman, všeprostupující Nadduše, díky Níž spící živá bytost chápe své snění a své štěstí mimo rámec činností hmotných smyslů — Já jsem příčinou činností spící živé bytosti.

Sloka 56:

Jsou-li sny ve spánku pouze záležitosti, jejichž svědkem je Nadduše, jak si může živá bytost, jež se od Nadduše liší, vzpomenout na činnosti, které se odehrály ve snech? Jedna osoba nemůže chápat zážitky druhé. Z toho plyne, že znalec skutečnosti — živá bytost, která zkoumá události projevené ve snech a bdění — se liší od činností za daných okolností. Tímto faktorem vlastnícím poznání je Brahman. Jinými slovy, schopnost vědění patří živým bytostem a Nejvyšší Duši. Živá bytost tedy může být také svědkem činností odehrávajících se během snů a bdění. V obou stavech se znalec nemění; je kvalitativně totožný s Nejvyšším Brahmanem.

Sloka 57:

Když si živá bytost myslí, že se ode Mě liší, a tak zapomíná svou duchovní identitu kvalitativní totožnosti se Mnou co se týče věčnosti, poznání a blaženosti, znamená to začátek jejího hmotného, podmíněného života. Místo aby svůj zájem ztotožňovala s Mým, zajímá se o své tělesné expanze, jako je manželka, děti a hmotné vlastnictví. Kvůli takovému jednání pro ni vzniká z jednoho těla druhé a po jedné smrti přichází další.

Sloka 58:

Lidská bytost může dosáhnout dokonalosti v životě seberealizací prostřednictvím Ved a jejich praktického uplatnění. Tuto možnost má zvláště člověk narozený v Indii, zemi zbožnosti. Ten, kdo se narodil na tak vhodném místě, a přesto nechápe své vlastní já, nemůže dosáhnout nejvyšší dokonalosti, ani když dospěje na úroveň života na vyšších planetárních soustavách.

Sloka 59:

Inteligentní člověk, který má na paměti velké strádání zakoušené na poli činností vykonávaných pro jejich plody a také to, jak jsou získané výsledky — ať už z hmotných činností nebo plodonosných činností doporučených ve védské literatuře — pravým opakem původních přání, má upustit od touhy po plodonosném jednání, neboť takovou snahou nelze dosáhnout konečného životního cíle. Pokud někdo naproti tomu jedná, aniž by toužil po plodech — zaměstnává se oddanou službou — může dosáhnout nejvyššího cíle života společně s vysvobozením ze strastiplných podmínek. Když toto člověk zváží, měl by se vzdát hmotných tužeb.

Sloka 60:

Muž a žena jako manželé společně plánují, jak dosáhnout štěstí a zmírnit neštěstí, a spolupracují mnoha způsoby, ale jelikož jsou jejich činnosti plné tužeb, nestávají se nikdy zdrojem štěstí a nikdy nezmenšují utrpení. Jsou naopak příčinou velkého neštěstí.

Sloka 61-62:

Člověk má chápat, že činnosti těch, kdo jsou pyšní na své hmotné zkušenosti, přinášejí pouze opak toho, co si tito lidé představují, když bdí, spí a tvrdě spí. Dále by měl pochopit, že duše je nad všemi těmito stavy — i když ji materialista stěží může vnímat — a silou vlastního rozlišování by měl zapudit touhu po plodech v tomto i příštím životě. Takto kvalifikovaný v transcendentálním poznání se má stát Mým oddaným.

Sloka 63:

Ti, kdo se snaží dosáhnout konečného cíle života, musí znalecky pozorovat Svrchovanou Absolutní Osobu a živou bytost, jež jsou kvalitativně totožné ve svém vztahu části a celku. To je nejvyšší pochopení života; žádná vyšší pravda neexistuje.

Sloka 64:

Ó králi, přijmeš-li tento Můj závěr a bez připoutanosti k hmotnému požitku Mě budeš s velkou vírou následovat — čímž se kvalifikuješ a budeš si plně vědom poznání a jeho praktického uplatnění v životě—dosáhneš nejvyšší dokonalosti tím, že ke Mně dospěješ.

Sloka 65:

Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství — Jenž je svrchovaný duchovní mistr, Nejvyšší Duše, Saṅkarṣaṇa — poučil Citraketua a ujistil ho o dosažení dokonalosti, zmizel z onoho místa před královými zraky.