Śrīmad-bhāgavatam 6.16.18-19

V Bhagavad-gītě o Sobě Kṛṣṇa říká, že je praṇavaḥ sarva-vedeṣu, slabika oṁ ve védských mantrách. V rámci transcendentálního poznání je Pán oslovován jako praṇava, oṁkāra, což je Jeho symbolické zastoupení ve zvuku. Oṁ namo bhagavate vāsudevāya. Vāsudeva, který je expanzí Nārāyaṇa, se expanduje jako Pradyumna, Aniruddha a Saṅkarṣaṇa. Ze Saṅkarṣaṇa pochází druhá expanze Nārāyaṇa a z tohoto Nārāyaṇa pocházejí další expanze Vāsudeva, Pradyumny, Saṅkarṣaṇa a Aniruddhy. Saṅkarṣaṇa v této skupině je původcem tří puruṣů — Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua, Garbhodakaśāyī Viṣṇua a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua. Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu sídlí v každém vesmíru na zvláštní planetě jménem Śvetadvīp. To potvrzuje Brahma-saṁhitā: aṇḍāntara-stha. Slovo aṇḍa označuje tento vesmír. V tomto vesmíru je planeta zvaná Śvetadvīp, kde sídlí Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Z Něho pocházejí všechny inkarnace ve vesmíru.

V Brahma-saṁhitě je potvrzeno, že všechny tyto podoby Nejvyšší Osobnosti Božství jsou advaita, neliší se jedna od druhé, a jsou také acyuta, nikdy nepoklesnou jako podmíněné duše. Obyčejná živá bytost je náchylná padnout do zajetí māyi, ale Nejvyšší Pán ve Svých různých inkarnacích a podobách je acyuta, nikdy neklesající. Jeho tělo se tedy liší od hmotného těla podmíněné duše.

Slovo mātrā je vysvětleno ve slovníku Medinī následovně: mātrā karṇa-vibhūṣāyāṁ vitte māne paricchade — používá se k označení ozdoby ucha, vlastnictví, úcty a vlastnictví obalu. Jak uvádí Bhagavad-gītā (2.14):

“Ó synu Kuntī, krátkodobé radosti a bolesti přicházejí a odcházejí jako zimní a letní období. Pocházejí ze smyslových vjemů, ó potomku Bharaty, a člověk se je musí naučit snášet, aniž by jimi byl rozrušen.” V podmíněném stavu života slouží tělo jako náš oděv, a stejně jako člověk potřebuje různé oděvy na léto a zimu, tak my, podmíněné duše, měníme těla podle svých tužeb. Tělo Nejvyššího Pána je však plné poznání, a nepotřebuje proto žádný obal. Představa, že Kṛṣṇovo tělo je jako naše — že se Jeho tělo a duše od sebe liší — je mylná. V případě Kṛṣṇy takové rozdíly neexistují, neboť Jeho tělo je plné poznání. My zde získáváme hmotná těla kvůli nedostatku poznání, ale jelikož Kṛṣṇa, Vāsudeva, je plný poznání, neexistuje žádný rozdíl mezi Jeho tělem a duší. Kṛṣṇa si pamatuje, co řekl před čtyřiceti milióny let bohu Slunce, ale obyčejná bytost si nemůže vzpomenout ani na to, co řekla předevčírem. To je rozdíl mezi tělem Kṛṣṇy a naším tělem. Proto je Pán osloven jako vijñāna-mātrāya paramānanda-mūrtaye.

Jelikož má Pán tělo plné poznání, neustále vychutnává transcendentální blaženost. Samotná Jeho podoba je paramānanda. To potvrzuje Vedānta-sūtra: ānandamayo 'bhyāsāt. Pán je Svou přirozeností ānandamaya. Kdykoliv vidíme Kṛṣṇu, je vždy a za všech okolností plný ānandy. Nikdo Ho nemůže rozladit. Ātmārāmāya — Pán nemusí vyhledávat vnější požitek, protože je soběstačný. Śāntāya — netrpí úzkostí. Ten, kdo musí vyhledávat požitek v jiných zdrojích, je vždy plný úzkosti. Karmī, jñānī a yogīni jsou plni úzkosti, protože něco chtějí, ale oddaný nechce nic; je spokojený, když slouží Pánu, Jenž je naprosto blažený.

Nivṛtta-dvaita-dṛṣṭaye — v našem podmíněném životě mají naše těla různé části, ale přestože má Kṛṣṇa zdánlivě také různé části těla, žádná z nich se neliší od kterékoliv jiné. Kṛṣṇa může vidět očima a může vidět i bez očí. Ve Śvetāśvatara Upaniṣadě je proto řečeno: paśyaty acakṣuḥ. Může se dívat Svýma rukama a nohama. K provedení určitého úkonu nepotřebuje určitou tělesnou část. Aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti—může dělat cokoliv chce kteroukoliv částí Svého těla, a proto je známý jako Všemocný.