KAPITOLA ŠEDESÁTÁ ŠESTÁ
Pauṇḍraka, falešný Vāsudeva
Tato kapitola vypráví, jak Pán Kṛṣṇa jel do Kāśī (současného Vārāṇasī) a zabil Pauṇḍraku a Kāśirāje a jak Pánův disk Sudarśana přemohl démona, spálil město Kāśī a zabil Sudakṣiṇu.
Zatímco byl Pán Baladeva na návštěvě Vraji, král Pauṇḍraka z Karūṣi, podporovaný pošetilci, o sobě vyhlásil, že je skutečný Vāsudeva. Tak vyzval Pána Kṛṣṇu touto zprávou: „Jelikož já sám jsem skutečná Osobnost Božství, měl by ses vzdát svého falešného nároku na toto postavení, stejně jako mých božských symbolů, a přijmout u mě útočiště. Jestli tak neučiníš, pak se připrav na bitvu.“
Když Ugrasena a členové jeho královského shromáždění uslyšeli Pauṇḍrakovo pošetilé chvástání, všichni se srdečně rozesmáli. Śrī Kṛṣṇa potom řekl Pauṇḍrakovu poslu, aby svému pánu předal vzkaz: „Ó pošetilče, přinutím tě vzdát se takzvaného disku Sudarśana a ostatních Mých božských symbolů, jež ses odvážil přijmout. A až padneš na bojišti, staneš se útočištěm psů.“
Pán Kṛṣṇa potom odjel do Kāśī. Když Pauṇḍraka viděl Pána připravujícího se na bitvu, rychle vyjel z města, aby se s Ním utkal se svým vojskem. Jeho přítel Kāśirāja ho následoval a velel zadnímu voji. Pán Kṛṣṇa zničil vojska Pauṇḍraky a Kāśirāje, tak jako oheň vesmírné zkázy ničí každou živou bytost na všech světových stranách. Po potrestání Pauṇḍraky ho i s Kāśirājem Pán sťal svým diskem Sudarśana a vrátil se do Dvāraky. Jelikož Pauṇḍraka neustále meditoval o Nejvyšším Pánu a dokonce se oblékal jako On, dosáhl osvobození.
Když Kṛṣṇa sťal Kāśirāje, králova hlava odlétla do jeho města a jakmile ji jeho královny, synové a ostatní příbuzní spatřili, všichni začali naříkat. Tehdy Kāśirājův syn jménem Sudakṣiṇa, který chtěl pomstít otcovu smrt, začal uctívat Pána Śivu se záměrem otcova vraha zničit. Pán Śiva, potěšený Sudakṣiṇovým uctíváním, mu nabídl výběr požehnání a Sudakṣiṇa požádal o způsob, jak zabít toho, jenž zabil jeho otce. Pán Śiva mu poradil uctívat oheň Dakṣiṇāgni obřady černé magie. Sudakṣiṇa to udělal a následně se z obětní jámy zjevil strašlivý démon s tělem z plamenů. Démon se vztyčil s ohnivým trojzubcem v ruce a okamžitě vyrazil do Dvāraky.
Obyvatelé hlavního města Pána Kṛṣṇy se polekali, když se démon přiblížil k městu, ale Pán Kṛṣṇa je ujistil o ochraně a vyslal svou Sudarśana cakru, aby čelila magickému výtvoru Pána Śivy. Sudarśana přemohla démona, který se potom vrátil do Vārāṇasī a spálil Sudakṣiṇu na popel spolu s jeho kněžími. Disk Sudarśana, následující démona, vstoupil do Vārāṇasī a vypálil celé město do základů. Pak se Pánův disk vrátil po Jeho bok ve Dvārace.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, zatímco byl Pán Balarāma na návštěvě Nandovy vesnice ve Vraji, vládce Karūṣi, pošetile si myslící „Jsem Nejvyšší Pán, Vāsudeva“, vyslal k Pánu Kṛṣṇovi posla.
SLOKA 2: Pauṇḍraku povzbudily lichotky dětinských lidí, kteří mu řekli: „Jsi Vāsudeva, Nejvyšší Pán a vládce vesmíru, který nyní sestoupil na Zemi.“ Představoval si tedy, že je neklesající Osobnost Božství.
SLOKA 3: Tak omezený král Pauṇḍraka vyslal posla k nevyzpytatelnému Pánu Kṛṣṇovi do Dvāraky. Pauṇḍraka jednal přesně jako neinteligentní dítě, které ostatní děti považují za krále.
SLOKA 4: Posel přijel do Dvāraky, našel lotosookého Kṛṣṇu v Jeho královském shromáždění a přednesl tomuto všemocnému Pánu králův vzkaz.
SLOKA 5: (Posel Pauṇḍrakovým jménem pravil:) Jsem jediný Pán Vāsudeva a žádný jiný není. To já jsem sestoupil do tohoto světa, abych projevil milost živým bytostem. Proto se vzdej svého falešného jména.
SLOKA 6: Ó Sātvato, vzdej se mých osobních symbolů, které nyní z pošetilosti nosíš, a přijď u mně přijmout útočiště. Pokud tak neučiníš, potom se mnou musíš bojovat.
SLOKA 7: Śukadeva Gosvāmī pravil: Král Ugrasena a ostatní členové shromáždění se hlasitě rozesmáli, když slyšeli toto prázdné chvástání neinteligentního Pauṇḍraky.
SLOKA 8: Když se Pán, Osobnost Božství, pobavil vtipy ze shromáždění, řekl poslovi (aby předal vzkaz svému pánovi:) „Ty pošetilče, opravdu vypustím zbraně, jimiž se takto chvástáš.
SLOKA 9: „Až budeš ležet mrtvý, ó pošetilče, s tváří pokrytou supy, volavkami a ptáky vaṭa, staneš se útočištěm psů.“
SLOKA 10: Když Pán takto promluvil, posel doručil Jeho urážlivou odpověď svému pánovi v její úplnosti. Pán Kṛṣṇa potom nastoupil do svého kočáru a odjel do blízkosti Kāśī.
SLOKA 11: Když mocný bojovník Pauṇḍraka zpozoroval přípravy Pána Kṛṣṇy na bitvu, rychle vyjel z města se dvěma úplnými vojenskými jednotkami.
SLOKA 12-14: Pauṇḍrakův přítel, král Kāśī, jel vzadu, ó králi, a vedl zadní voj se třemi akṣauhiṇīmi. Pán Kṛṣṇa spatřil Pauṇḍraku nést Pánovy vlastní znaky, jako je lastura, disk, meč a kyj, a také napodobeninu luku Śārṅga a znaku Śrīvatsa. Měl na sobě falešný drahokam Kaustubha, byl ozdoben girlandou lesních květů a oblečen do svrchního a spodního oděvu z kvalitního žlutého hedvábí. Na praporu měl obraz Garuḍy a na hlavě cennou korunu a zářící náušnice tvaru žraloka.
SLOKA 15: Pán Hari se srdečně rozesmál, když viděl, jak se král oblékl, aby přesně napodobil Jeho vlastní vzezření, přesně jako herec na jevišti.
SLOKA 16: Nepřátelé Pána Hariho napadli trojzubci, kyji, palicemi, bodci, zbraněmi ṛṣti, ozubenými šipkami, kopími, meči, sekerami a šípy.
SLOKA 17: Pán Kṛṣṇa však vojsku Pauṇḍraky a Kāśirāji, které tvořili sloni, kočáry, jízda a pěchota, divoce vrátil úder. Sužoval své nepřátele svým kyjem, mečem, diskem Sudarśana a šípy, tak jako oheň zkázy sužuje různé druhy tvorů na konci vesmírného věku.
SLOKA 18: Bojiště, poseté kočáry, koňmi, slony, lidmi, mulami a velbloudy, které Pánova disková zbraň rozsekala na kusy, zářilo jako děsivé hřiště Pána Bhūtapatiho a těšilo moudré.
SLOKA 19: Pán Kṛṣṇa potom oslovil Pauṇḍraku: Můj milý Pauṇḍrako, nyní na tebe vypouštím právě ty zbraně, o kterých jsi mluvil skrze svého posla.
SLOKA 20: Ó pošetilče, nyní tě přinutím vzdát se Mého jména, které jsi falešně přijal. A jistě u tebe přijmu útočiště, pokud si nebudu přát s tebou bojovat.
SLOKA 21: Poté, co Pán Kṛṣṇa takto Pauṇḍraku zesměšnil, zničil svými ostrými šípy jeho kočár a potom mu uťal hlavu diskem Sudarśana, tak jako Pán Indra usekne vrchol hory svým hromoklínem.
SLOKA 22: Pán Kṛṣṇa svými šípy podobně srazil Kāśirājovu hlavu z těla, a nechal ji odletět do města Kāśī jako lotos vržený větrem.
SLOKA 23: Když Pán Kṛṣṇa takto zabil závistivého Pauṇḍraku a jeho spojence, vrátil se do Dvāraky. Během jeho vstupu do města nebeští Siddhové opěvovali Jeho nesmrtelnou, nektarovou slávu.
SLOKA 24: Neustálou meditací o Nejvyšším Pánu Pauṇḍraka zničil všechna svá hmotná pouta. Napodobováním vzezření Pána Kṛṣṇy, ó králi, se v konečném smyslu stal vědomým Kṛṣṇy.
SLOKA 25: Lidé, kteří spatřili u brány královského paláce ležet hlavu ozdobenou náušnicemi, byli zmateni. Někteří se ptali: „Co je to?“ a ostatní říkali: „Je to hlava, ale čí?“
SLOKA 26: Můj milý králi, když v ní poznali hlavu svého krále – vládce Kāśī – jeho královny, synové a ostatní příbuzní, spolu se všemi obyvateli města, propukli v usedavý nářek: „Běda, jsme zabiti! Ó můj pane, můj pane!“
SLOKA 27-28: Poté, co králův syn Sudakṣiṇa pro svého otce vykonal povinné pohřební obřady, se rozhodl: „Jedině zabitím vraha mého otce mohu pomstít jeho smrt.“ Štědrý Sudakṣiṇa tedy společně se svými kněžími začal s nesmírnou pozorností uctívat Pána Maheśvaru.
SLOKA 29: Mocný Pán Śiva, potěšený uctíváním, se zjevil na svatém místě Avimukta a nabídl Sudakṣiṇovi svůj výběr požehnání. Princ si jako své požehnání vybral způsob, jak zabít vraha svého otce.
SLOKA 30-31: Pán Śiva mu řekl: „Spolu s brāhmaṇy služ ohni Dakṣiṇāgni – původnímu knězi – podle předpisů obřadu abhicāra. Pak oheň Dakṣiṇāgni společně s mnoha Pramathy splní tvoji touhu, pokud ji změříš proti někomu nepřátelskému vůči brāhmaṇům.“ Takto poučený Sudakṣiṇa přísně dodržoval obřadní sliby a vyvolal abhicāru proti Pánu Kṛṣṇovi.
SLOKA 32-33: Potom z obětní jámy vyšlehl oheň a přijal podobu nesmírně děsivé, nahé osoby. Toto ohnivé stvoření mělo plnovous a pramen vlasů jako roztavená měď a z jeho očí sršely žhavé uhlíky. Jeho tvář s tesáky a strašlivě klenutým a svraštělým obočím působila nanejvýš hrozivě. Zatímco si démon jazykem olizoval koutky úst, třásl svým planoucím trojzubcem.
SLOKA 34: Na nohách vysokých jako palmy se netvor hnal ke Dvārace v doprovodu duchů, třásl zemí a spaloval svět na všech světových stranách.
SLOKA 35: Když obyvatelé Dvāraky uviděli blížit se ohnivého démona stvořeného obřadem abhicāra, všichni se polekali jako zvířata vyděšená lesním požárem.
SLOKA 36: Strachem rozrušení lidé volali na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který hrál kostky na královském dvoře: „Zachraň nás! Zachraň nás, ó Pane tří světů, před tímto ohněm spalujícím město!“
SLOKA 37: Když Pán Kṛṣṇa slyšel rozrušení lidí a viděl, že jsou rozrušeni i Jeho vlastní muži, tento nanejvýš kvalifikovaný dárce útočiště se jen zasmál a řekl jim: „Nebojte se; Já vás ochráním.“
SLOKA 38: Všemocný Pán, vnitřní a vněší svědek všech bytostí, pochopil, že netvor byl stvořen Pánem Śivou z obětního ohně. Aby Kṛṣṇa démona porazil, poslal svůj disk, který čekal po Jeho boku.
SLOKA 39: Tato Sudarśana, disková zbraň Pána Mukundy, zářila jako milióny sluncí. Její záře planula jako oheň vesmírné zkázy a svým žárem působila bolest obloze, všem světovým stranám, nebesům a Zemi a také ohnivému démonovi.
SLOKA 40: Ó králi, ohnivé stvoření vzniklé černou magií a zastavené mocí zbraně Pána Kṛṣṇy odvrátilo tvář a ustoupilo. Démon stvořený k násilí se potom vrátil do Vārāṇasī, které obklopil a potom spálil Sudakṣiṇu a jeho kněží, třebaže ho Sudakṣiṇa stvořil.
SLOKA 41: Disk Pána Viṣṇua při pronásledování ohnivého démona také vstoupil do Vārāṇasī a vypálil město do základů, včetně všech jeho sněmovních síní a obytných paláců s vyvýšenými verandami, jeho četných tržišť, bran, rozhleden, skladišť a pokladnic a všech budov pro slony, koně, kočáry a obilí.
SLOKA 42: Po spálení celého města Vārāṇasī se Sudarśana cakra Pána Viṣṇua vrátila po bok Śrī Kṛṣṇy, jehož činy jsou prosté námahy.
SLOKA 43: Každý smrtelník, který vypráví tuto hrdinnou zábavu Pána Uttamaḥ-śloky nebo ji jen pozorně vyslechne, bude zbaven všech hříchů.