Skip to main content

KAPITOLA ŠEDESÁTÁ SEDMÁ

Pán Balarāma zabíjí gorilu Dvividu

Tato kapitola popisuje, jak si Pán Baladeva užíval společnosti dívek na hoře Raivataka a jak tam zabil opa Dvividu.

Narakāsura, démon, jehož zabil Pán Kṛṣṇa, mĕl přítele opa jménem Dvivida. Ten chtĕl pomstít smrt svého přítele, a tak zapálil domovy pastevců, zničil provincii Ānarta Pána Kṛṣṇy a zaplavil pobřežní území kvedláním vody oceánu svými mocnými pažemi. Ten darebák potom kácel stromy v āśramech velkých mudrců a dokonce kálel a močil na jejich obĕtní ohnĕ. Unášel muže a ženy a vĕznil je v horských jeskyních, které uzavíral balvany. Když Dvivida takto zpustošil celou zemi a zneuctil mnoho mladých žen z úctyhodných rodin, přišel k hoře Raivataka, kde našel Pána Baladevu, jak si užívá ve společnosti skupiny přitažlivých žen. Dvivida nebral na Pána Baladevu, který byl zdánlivĕ opilý likérem Vāruṇī, ohled, vystrkoval na ženy zadek přímo před Pánem a dále je urážel oplzlými gesty obočí, kálením a močením.

Dvividovo urážlivé chování Pána Baladevu rozzlobilo a hodil po opovi kámen, kterému se však Dvivida vyhnul. Potom Pána Baladevu zesmĕšňoval a tahal ženy za odĕv. Při pohledu na tuto drzost se Pán Baladeva rozhodl Dvividu zabít a uchopil tedy svůj kyj a pluh. Mocný Dvivida se pak ozbrojil stromem śāla, který vytrhl ze zemĕ, a tímto stromem udeřil Pána do hlavy. S Pánem Baladevou to však neotřáslo a roztříštil kmen na kusy. Dvivida vytrhl další strom a pak další a další, dokud nebylo po lese ani památky. Ačkoliv však bil Baladevu do hlavy jedním stromem za druhým, Pán všechny stromy jednoduše tříštil na kusy. Pak začal pošetilý op vrhat příval kamení, které Pán Baladeva rozdrtil na prach. Nato Dvivida Pána napadl a udeřil Ho do hrudi pĕstmi, čímž Ho rozzuřil. Pán Balarāma odložil kyj a pluh a udeřil Dvividu do hrdla a ramene, načež začal op zvracet krev a padl na zem mrtvý.

Po zabití Dvividy se Pán Baladeva vydal do Dvāraky, zatímco polobozi a mudrci shazovali z oblohy kvĕtiny a zahrnovali Ho chválou, modlitbami a poklonami.

Sloka 1:
Slavný král Parīkṣit pravil: Přeji si slyšet více o Śrī Balarāmovi, neomezeném a nezmĕrném Nejvyšším Pánu, jehož všechny činnosti jsou úžasné. Co jiného vykonal?
Sloka 2:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Žil jeden op jménem Dvivida, který byl přítelem Narakāsury. Tento mocný Dvivida, bratr Maindy, byl poučen králem Sugrīvou.
Sloka 3:
Aby op Dvivida pomstil smrt svého přítele (Naraky), zpustošil zemi tím, že zakládal ohnĕ, které spálily mĕsta, vesnice, doly a sídla pastevců.
Sloka 4:
Jednou Dvivida vyvrátil množství hor a použil je ke zničení všech sousedních království, zvláštĕ provincie Ānarty, kde sídlil vrah jeho přítele, Pán Hari.
Sloka 5:
Jindy vstoupil do oceánu a silou deseti tisíc slonů kvedlal jeho vodu pažemi, čímž zaplavil pobřežní oblasti.
Sloka 6:
Zlotřilý op kácel stromy v poustevnách vznešených mudrců a znečišťoval jejich obĕtní ohnĕ svými výkaly a močí.
Sloka 7:
Tak jako vosa uvĕzňuje menší hmyz, drze uvrhával muže i ženy do jeskyň v horském údolí a jeskynĕ zavíral balvany.
Sloka 8:
Když jednou Dvivida takto sužoval sousední království a zneucťoval ženy z úctyhodných rodin, zaslechl velmi sladký zpĕv linoucí se z hory Raivataky, a tak se tam vydal.
Sloka 9-10:
Tam spatřil Śrī Balarāmu, Pána Yaduovců, ozdobeného girlandou z lotosů a se všemi končetinami nanejvýš přitažlivými. Zpíval uprostřed davu mladých žen, a protože pil likér vāruṇī, oči se Mu koulely, jako kdyby byl opilý. Jeho tĕlo jasnĕ zářilo a choval se jako slon v říji.
Sloka 11:
Zlomyslný op vylezl na vĕtev stromu a o sobĕ dal vĕdĕt lomcováním stromy a vydáváním zvuku kilakilā.
Sloka 12:
Když společnice Pána Baladevy vidĕly opovu nestoudnost, rozesmály se. Byly to koneckonců mladé dívky, které rády žertovaly a mĕly sklon k pošetilému chování.
Sloka 13:
Před zraky Pán Balarāmy Dvivida dívky urazil výstředními gesty obočím, tím, že přišel přímo před nĕ a ukazoval jim svůj konečník.
Sloka 14-15:
Rozhnĕvaný Pán Balarāma, nejlepší z bojovníků, po nĕm mrštil kámen, ale prohnaný op se mu vyhnul a chopil se Pánovy nádoby s likérem. Zlomyslný Dvivida Pána Balarāmu dále rozzuřil tím, že se Mu smál a zesmĕšňoval Ho. Potom nádobu rozbil a urazil Pána ještĕ více tím, že tahal dívky za šaty. Tak mocný op, namyšlený pýchou, pokračoval v urážení Śrī Balarāmy.
Sloka 16:
Pán Balarāma vidĕl opovo nestoudné chování a pomyslel na spoušť, kterou vytvořil v okolních královstvích. Proto rozhnĕvanĕ vzal svůj kyj a pluh, neboť se rozhodl svého nepřítele zabít.
Sloka 17:
Mocný Dvivida také vykročil do boje. Jednou rukou vyvrátil strom śāla, rozehnal se k Balarāmovi a udeřil Ho kmenem stromu do hlavy.
Sloka 18:
Pán Saṅkarṣaṇa však zůstal nehybný jako hora a jednoduše uchopil kmen, který dopadl na Jeho hlavu. Potom Dvividu udeřil svým kyjem jménem Sunanda.
Sloka 19-21:
Dvividu, udeřeného do lebky Pánovým kyjem, zářivĕ ozdobila řinoucí se krev jako horu zkrášlenou červeným oxidem. Nebral na zranĕní ohled a vyvrátil další strom, zbavil jej násilím listí a udeřil Pána znovu. Nyní rozhnĕvaný Pán Balarāma rozbil strom na stovky kusů, načež se Dvivida chopil dalšího stromu a zuřivĕ Pána znovu udeřil. I tento strom Pán rozbil na stovky kusů.
Sloka 22:
Dvivida bojující s Pánem, který znovu a znovu ničil stromy, jimiž byl napaden, dále vyvracel stromy na všech stranách, dokud nebyl les prostý stromů.
Sloka 23:
Potom rozhnĕvaný op zasypal Pána Balarāmu deštĕm kamenů, ale nositel kyje je snadno rozdrtil na prach.
Sloka 24:
Dvivida, nejmocnĕjší z opů, sevřel pĕsti na konci svých paží velkých jako palmy, přistoupil k Pánu Balarāmovi a bil Pánovo tĕlo pĕstmi.
Sloka 25:
Rozzuřený Pán Yaduovců potom odhodil svůj kyj a pluh a holýma rukama udeřil Dvividovu klíční kost. Op se zhroutil a zvracel krev.
Sloka 26:
Když padl, ó tygře mezi Kuruovci, hora Raivataka se otřásla se svými útesy a stromy jako vĕtrem pohazovaná loď na moři.
Sloka 27:
Na obloze polobozi, dokonalí mystici a velcí mudrci volali: „Vítĕzství Tobĕ! Poklony Tobĕ! Výbornĕ! Skvĕle!“ a zasypávali Pána kvĕtinami.
Sloka 28:
Poté, co takto zabil Dvividu, který rozvrátil celý svĕt, se Nejvyšší Pán vrátil do svého hlavního mĕsta, zatímco lidé podél cesty opĕvovali Jeho slávu.