Skip to main content

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ

Tanec rāsa

Tato kapitola popisuje tanec rāsa, z nĕhož se Pán Śrī Kṛṣṇa tĕšil se svými drahými přítelkynĕmi v lesích podél řeky Yamuny.

Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je nanejvýš znalý transcendentálních nálad. Ve společnosti gopī, jež k Nĕmu byly pevnĕ připoutané provazy náklonnosti a jež byly naprosto odevzdané službĕ Jemu, se Pán expandoval do mnoha podob. Gopī byly omámené nadšením do tance rāsa, a tak uspokojovaly Kṛṣṇovy smysly zpĕvem, tancem a milostnými gesty. Sladké hlasy gopī naplnily všechny svĕtové strany.

I poté, co se Pán Kṛṣṇa projevil v mnoha podobách, si každá gopī myslela, že stojí jen vedle ní. Nepřetržitý tanec a zpĕv gopī postupnĕ unavily a každá z nich ovinula paži kolem ramen Kṛṣṇy, který stál vedle ní. Nĕkteré gopī čichaly ke Kṛṣṇovĕ paži, jež nesla vůni lotosu a byla potřená santálovou pastou, a také ji líbaly. Jiné si kladly Kṛṣṇovu ruku na svá tĕla a další skýtaly Kṛṣṇovi potĕšní tím, že Ho láskyplnĕ objímaly.

Jako Nejvyšší Absolutní Pravda je Pán Kṛṣṇa jediným skutečným příjemcem i dárcem požitku. Ačkoliv je jeden jediný, expanduje se do mnoha podob, aby obohatil své osobní zábavy. Proto velcí učenci říkají, že Kṛṣṇova rāsa-līlā se podobá tomu, když si dítĕ hraje se svým odrazem. Śrī Kṛṣṇa je spokojený sám v sobĕ a plnĕ oplývá nepochopitelnými transcendentálními vznešenými vlastnostmi. Když projevuje zábavy, jako je rāsa-līlā, pohrouží se všechny živé bytosti, od Brahmy až po stébla trávy, do oceánu údivu.

Když Mahārāja Parīkṣit slyšel vyprávĕní o Kṛṣṇových milostných zábavách s gopīmi, které navenek připomínají jednání chtivých, nemravných lidí, vyjádřil před velkým oddaným, Śrīlou Śukadevou Gosvāmīm, jistou pochybu. Śukadeva ji rozptýlil slovy: „Jelikož je Śrī Kṛṣṇa absolutní poživatel, tyto zábavy nemohou být nikdy poznamenané jakoukoliv chybou. Bude-li se však takovým zábavám chtít vĕnovat nĕkdo jiný než Nejvyšší Osobnost Božství, bude ho čekat stejný osud, jaký by čekal každého, kdo není Pán Rudra, kdyby se pokusil vypít oceán jedu. Neštĕstí navíc nepochybnĕ potká toho, kdo jen pomýšlí na napodobování rāsa-līly Pána Kṛṣṇy.“

Nejvyšší Absolutní Pravda, Śrī Kṛṣṇa, sídlí v srdcích všech živých bytostí jako niterný svĕdek. Když ze své milosti vyjeví svým oddaným důvĕrné zábavy, nejsou tyto činnosti nikdy pošpinĕné svĕtskou nedokonalostí. Každá živá bytost, která naslouchá o spontánním láskyplném zalíbení gopī v Pánu Kṛṣṇovi, se od základu zbaví všech tužeb po hmotném uspokojování smyslů a rozvine svůj přirozený sklon sloužit Nejvyššímu Pánu, duchovnímu mistrovi a Pánovým oddaným.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Když pasačky slyšely Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, pronášet tato nesmírnĕ okouzlující slova, zapomnĕly na svou tíseň způsobenou odloučením od Nĕj. Když se dotýkaly Jeho transcendentálních údů, cítily, že se všechny jejich touhy splnily.
Sloka 2:
Tam, na březích Yamuny, pak Pán Govinda započal zábavu v podobĕ tance rāsa ve společnosti tĕch drahokamů mezi ženami, vĕrných gopī, které si radostnĕ propojily paže.
Sloka 3:
Slavnost tance rāsa začala, s gopīmi seskupenými do kruhu. Pán Kṛṣṇa se expandoval a vstoupil mezi každou dvojici gopī, a jak tento vládce mystických sil položil své paže kolem jejich šíjí, každá dívka si myslela, že stojí jen vedle ní. Polobohy a jejich manželky posedla dychtivost být svĕdky tance rāsa a brzy zaplnili nebe stovkami nebeských letadel.
Sloka 4:
Potom se nebem rozeznĕly kotle, pršely z nĕj kvĕty a přední Gandharvové se svými ženami opĕvovali neposkvrnĕnou slávu Pána Kṛṣṇy.
Sloka 5:
Znĕl bouřlivý zvuk náramků, nákotníčků a zvonků, jež mĕly gopī zavĕšené kolem pasu, když dovádĕly s milovaným Kṛṣṇou v kruhu tance rāsa.
Sloka 6:
Pán Kṛṣṇa vypadal mezi tančícími gopīmi překrásnĕ, jako nádherný safír mezi zlatými ozdobami.
Sloka 7:
Jak gopī opĕvovaly Kṛṣṇu, jejich nohy tančily, ruce gestikulovaly a pohyby jejich obočí doprovázely laškovné úsmĕvy. Copy a opasky mĕly pevnĕ utažené, prohýbaly se v pasech, obličeje se jim potily, šaty na ňadrech posouvaly a náušnice se jim houpaly na tvářích. Mladé společnice Pána Kṛṣṇy zářily jako blesky ve shluku mraků.
Sloka 8:
Gopī hlasitĕ zpívaly a tančily, dychtivé tĕšit se z milostné lásky, s různĕ zbarvenými krky. Kṛṣṇovy doteky je zaplavovaly radostí a zpívaly písnĕ, které naplňovaly celý vesmír.
Sloka 9:
Jedna gopī se přidala ke zpĕvu Pána Mukundy a zpívala čisté melodické tóny, jež harmonicky stoupaly nad Jeho. Kṛṣṇu to tĕšilo a vyjádřil jejímu výkonu velké uznání voláním „Výbornĕ! Výbornĕ!“ Potom další gopī opakovala tutéž melodii, ale ve zvláštním rytmu, a Kṛṣṇa pochválil i ji.
Sloka 10:
Když se jedna gopī tancem rāsa unavila, obrátila se ke Kṛṣṇovi, jenž stál vedle ní s taktovkou, a uchopila Ho za rameno. Tanec jí uvolnil náramky i kvĕty ve vlasech.
Sloka 11:
Na rameno jedné gopī si Kṛṣṇa položil paži, jejíž přirozená vůnĕ modrého lotosu byla smísená s vůní santálové pasty, jíž byla potřená. Když si gopī vychutnávala tuto vůni, chlupy na tĕle se jí ježily radostí a zasypávala Jeho paži polibky.
Sloka 12:
Jedna gopī přiložila ke Kṛṣṇovĕ tváři svoji tvář zkrášlenou září náušnic, které se při tanci třpytily. Kṛṣṇa jí pak pozornĕ dal arekový oříšek, který žvýkal.
Sloka 13:
Jiná gopī se unavila tím, jak s cinkajícími zvonky na kotnících a u pasu tančila a zpívala. Položila si tedy na ňadra příjemnou lotosovou ruku Pána Acyuty, který stál vedle ní.
Sloka 14:
Gopī zakoušely nesmírné potĕšení, když za svého důvĕrného milence získaly Pána Acyutu, jediného chotĕ bohynĕ štĕstí. Zpívaly o Jeho slávĕ s Jeho pažemi kolem svých šíjí.
Sloka 15:
Obličeje gopī zkrášlovaly lotosy za uchem, lokny vlasů zdobící jejich tváře a kapky potu. Hlasité vibrace jejich náramků a nákotníčků vytvářely hlasitou hudbu a girlandy jim vypadaly z vlasů. Takto gopī tančily s Nejvyšším Pánem v arénĕ tance rāsa a roje včel jim k tomu zpívaly doprovod.
Sloka 16:
Tak se Pán Kṛṣṇa, původní Pán Nārāyaṇa, vládce bohynĕ štĕstí, tĕšil ve společnosti mladých žen z Vraji tím, že je objímal, hladil a láskyplnĕ na nĕ pohlížel se širokými, hravými úsmĕvy. Bylo to, jako kdyby si dítĕ hrálo se svým odrazem.
Sloka 17:
Gopī, jejichž smysly překypovaly radostí z tĕlesného styku s Ním, nebyly schopné zabránit tomu, aby se jim vlasy nerozcuchaly a aby šaty a látky, které jim halily ňadra, zůstaly upravené. Girlandy a ozdoby se jim zpřeházely, ó hrdino kuruovské dynastie.
Sloka 18:
Manželky polobohů byly okouzlené a rozrušené chtíčem, když ze svých letadel pozorovaly Kṛṣṇovy hry. Žasl i mĕsíc se svým doprovodem, hvĕzdami.
Sloka 19:
Nejvyšší Pán se expandoval tolikrát, kolik tam bylo pasaček, a přestože je spokojený sám v sobĕ, užíval si zábav v jejich společnosti.
Sloka 20:
Když milostivý Kṛṣṇa vidĕl, že gopī jsou unavené milostným požitkem, můj milý králi, láskyplnĕ jim utíral obličeje svou konejšivou rukou.
Sloka 21:
Gopī uctily svého hrdinu usmĕvavými pohledy oslazenými krásou jejich tváří a září jejich kadeřavých vlasů a třpytivých zlatých náušnic. Nadšené z doteků Jeho nehtů na rukách opĕvovaly slávu Jeho dokonale příznivých transcendentálních zábav.
Sloka 22:
Girlanda Pána Kṛṣṇy byla bĕhem Jeho milostného laškování s gopīmi rozdrcena a červenĕ zbarvena kuṅkumovým práškem z jejich ňader. Aby zahnal únavu gopī, vstoupil do vody Yamuny, rychle následován včelami, jež zpívaly jako ti nejlepší z Gandharvů. Vypadal jako důstojný slon, který se jde osvĕžit do vody ve společnosti svých družek. Pán překračoval všechna pravidla svĕtské i védské morálky, tak jako mocný slon bourá hráze rýžovištĕ.
Sloka 23:
Můj milý králi, ve vodĕ na Kṛṣṇu hledĕly a s láskou cákaly ze všech stran rozesmáté gopī. Polobozi Ho uctívali tím, že na Nĕj shazovali spršky kvĕtů ze svých letadel a sám v sobĕ spokojený Pán se bavil hrou jako král slonů.
Sloka 24:
Potom se Pán procházel lesíkem na břehu Yamuny plným vánků, jež nesly vůnĕ všech kvĕtů rostoucích na zemi i ve vodĕ. Se svým doprovodem včel a krásných žen vypadal Pán Kṛṣṇa jako omámený slon se svými slonicemi.
Sloka 25:
I když byly gopī pevnĕ připoutané k Pánu Kṛṣṇovi, jehož touhy se vždy splní, Pánovo nitro žádná svĕtská pohlavní touha neovlivňovala. Přesto využil všech tĕch podzimních nocí ozářených mĕsícem, jež inspirují k básnickým popisům transcendentálních vztahů, aby se vĕnoval svým zábavám.
Sloka 26-27:
Parīkṣit Mahārāja řekl: Ó brāhmaṇo, Nejvyšší Osobnost Božství, Pán vesmíru, sestoupil na tuto Zemi se svou úplnou částí, aby zničil bezbožnost a znovu zavedl náboženské zásady. Je původním kazatelem, následovníkem a strážcem mravních zákonů. Jak je tedy mohl sám narušovat tím, že se dotýkal manželek jiných mužů?
Sloka 28:
Prosím znič naši pochybu, ó ty, jenž vĕrnĕ dodržuješ sliby, a vysvĕtli nám, jakého účelu chtĕl sám o sobĕ spokojený Pán Yaduovců dosáhnout, když se choval tak zavrženíhodným způsobem.
Sloka 29:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Postavení mocných vládců nenaruší žádné zdánlivĕ troufalé překročení mravnosti, jež u nich můžeme vidĕt, protože jsou jako oheň, který pohlcuje vše, co se do nĕj vloží, a přesto zůstává neznečištĕný.
Sloka 30:
Ten, kdo není velkým vládcem, by nemĕl nikdy ani v mysli napodobovat chování vládnoucích osobností. Pokud z pošetilosti obyčejný človĕk toto chování napodobuje, jen se tím zničí, tak jako by se zničil kdokoliv jiný než Rudra, kdyby se pokusil vypít oceán jedu.
Sloka 31:
To, co říkají Pánovi zmocnĕní služebníci, je vždy pravda a to, co dĕlají, je příkladné, je-li to v souladu s jejich slovy. Proto by se inteligentní osoba mĕla řídit jejich pokyny.
Sloka 32:
Můj milý Prabhu, když tyto vznešené osoby, které jsou prosté falešného ega, jednají zbožnĕ v tomto svĕtĕ, nevedou je k tomu žádné sobecké pohnutky, a dokonce i když jednají ve zdánlivém rozporu se zákony zbožnosti, nepodléhají hříšným reakcím.
Sloka 33:
Jak by potom mohl Pán všech stvořených bytostí – zvířat, lidí a polobohů – mít nĕjaké spojení se zbožností a bezbožností, jež ovlivňují tvory, kteří Mu podléhají?
Sloka 34:
Hmotné činnosti nikdy nezaplétají oddané Nejvyššího Pána, které naprosto uspokojuje, že slouží prachu z Jeho lotosových nohou. Nezaplétají ani ty mudrce, kteří se silou yogy vysvobodili z pout všech plodonosných reakcí. Jak tedy může připadat v úvahu spoutanost samotného Pána, jenž přijímá transcendentální podoby podle své vlastní vůle?
Sloka 35:
Ten, kdo žije jako dohlížející svĕdek v nitru gopī i jejich manželů a vlastnĕ všech vtĕlených živých bytostí, přijímá podoby v tomto svĕtĕ, aby se oddával transcendentálním zábavám.
Sloka 36:
Když Pán přijímá tĕlo podobné lidskému, aby projevil milost svým oddaným, vĕnuje se takovým zábavám, jež v tĕch, kdo o nich naslouchají, probudí přání se Mu odevzdat.
Sloka 37:
Pastevci, zmatení Kṛṣṇovou energií klamu, si mysleli, že jejich manželky zůstaly doma vedle nich, a proto vůči Nĕmu necítili žádnou žárlivost.
Sloka 38:
Poté, co uplynula celá noc Brahmy, Pán Kṛṣṇa gopīm poradil, aby se vrátily do svých domovů. Pánovy milované společnice sice nechtĕly, ale uposlechly Jeho příkaz.
Sloka 39:
Každý, kdo s vírou poslouchá či popisuje Pánovy laškovné zábavy s mladými gopīmi z Vṛndāvanu, dosáhne čisté oddané služby Pánu. Brzy tak získá rozvážnost a překoná chorobu srdce zvanou chtíč.