Śrīmad-Bhāgavatam 10.33.38

V Bhagavad-gītě (8.17) Pán Kṛṣṇa vysvětluje: „Tisíc věků podle lidských počtů trvá jeden Brahmův den a stejně dlouhá je i jeho noc.“ Když tedy Pán Kṛṣṇa tančil svůj tanec rāsa, do jedné dvanáctihodinové noci se vešlo tisíc věků. Śrīla Viśvanātha Cakravartī přirovnává toto nepochopitelné vměstnání času ke skutečnosti, že mnoho vesmírů se hladce vejde do šedesáti kilometrů, na kterých se rozprostírá pozemský Vṛndāvan. Nebo můžeme vzít v úvahu, že matka Yaśodā nedokázala obvázat břicho malého Kṛṣṇy mnoha provazy a že jindy ve svých ústech projevil mnoho vesmírů. Transcendentální povahu duchovní reality přesahující světské fyzikální zákony výstižně vysvětluje Laghu-bhagavatāmṛta Śrīly Rūpy Gosvāmīho:

„Nic není nemožné pro Pána, Jeho drahé oddané, Jeho transcendentální sídlo nebo dobu Jeho zábav, neboť to vše je nepředstavitelně mocné.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī dále vysvětluje, že slovo vāsudevānumoditāḥ vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa radil gopīm: „Abychom zajistili úspěch těchto zábav, musíme je vy i Já udržet v tajnosti.“ Slovo vāsudeva, jméno Kṛṣṇy, také označuje Kṛṣṇovu úplnou expanzi, jež jedná jako vládnoucí Božstvo vědomí. Když chápeme slovo vāsudeva v tomto kontextu, pak slovo vāsudevānumoditāḥ naznačuje, že Vāsudeva, vládnoucí Božstvo vědomí, projevil v srdcích gopī rozpaky a strach ze starších příbuzných, a proto se vrátily domů jen s velkým zdráháním.