Tanec rāsa

VÝZNAM: Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura napsal o tanci rāsa tento verš:

„Pán Mādhava stál mezi každou dvojicí gopī a jedna gopī stála mezi každou dvojicí Jeho projevů. A Śrī Kṛṣṇa, syn Devakī, se zjevil také ve středu kruhu, kde hrál na flétnu a zpíval.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že láskou poblázněné gopī nechápaly, že se Śrī Kṛṣṇa expandoval, aby mohl osobně tančit s každou z nich. Každá gopī viděla jeden projev Kṛṣṇy. Polobozi a jejich manželky však viděli všechny Jeho projevy, když sledovali tanec rāsa ze svých letadel, a naprosto žasli.

Tento verš uvádí, že Kṛṣṇův slavný tanec rāsa představuje čistou duchovní blaženost. Polobozi na nebi, kteří se starají o správný chod vesmíru, extaticky uznali tanec rāsa za nejvyšší náboženskou událost, zcela odlišnou od zvráceného odrazu lásky, který nacházíme v tomto hmotném světě.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí, že Devakī je nejen jméno Vasudevovy ženy, ale také jméno matky Yaśody, jak uvádí Ādi Purāṇa: dve nāmnī nanda-bhāryāyā yaśodā devakīti ca. „Nandova žena má dvě jména – Yaśodā a Devakī.“

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvětluje, že v přirovnání o blescích v mracích představuje pot na půvabných tvářích gopī kapky mlhy a jejich zpěv připomíná hřmění. Slovo āgranthayaḥ může mít rovněž tvar agranthayaḥ, což znamená „povolené“. To by vyjadřovalo, že i když gopī začaly tanec s pevně staženými vlasy a opasky, postupně se jim uvolnily a popustily.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī podotýká, že gopī byly zkušené v předvádění muder (přesných gest rukou, jež vyjadřují určité pocity nebo sdělují téma představení). Někdy tedy Kṛṣṇa a gopī umělecky pohybovali navzájem propletenými pažemi a jindy své paže uvolnili a ukazovali mudry, aby znázornili smysl písní, které zpívali.

Slovo pāda-nyāsaiḥ vyjadřuje, že gopī okouzlujícím způsobem umělecky a ladně umisťovaly kroky tančících nohou a slova sa-smitair bhrū-vilāsair naznačují, že romantické pohyby jejich obočí doprovázené láskyplnými úsměvy byly okouzlující na pohled.

Podle autoritativní knihy o hudbě zvané Saṅgīta-sāra platí: tāvanta eva rāgāḥ sūryāvatyo jīva-jātayaḥ, teṣu ṣoḍaśa-sāhasrī purā gopī-kṛtā varā – „Existuje tolik hudebních rāg, kolik je životních druhů. Mezi těmito rāgami jich je šestnáct tisíc hlavních a ty projevují gopī.“ Gopī tedy vytvořily šestnáct tisíc různých rāg neboli hudebních nálad, které se následně rozšířily po celém světě. Slova yad-gītenedam āvṛtam také vyjadřují, že oddaní na celém světě i dnes oslavují Kṛṣṇu po příkladu gopī.

Předchozí verš uvádí, že Śrī Kṛṣṇa poctil gopī za jejich tanec a zpěv, a v tomto verši vidíme, jak na to gopī reagovaly důvěrným jednáním vůči Němu. Zde jedna unavená gopī uchopila rukou Kṛṣṇovo rameno a opřela se o Něj.

Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje, že slovo gadā v tomto verši označuje taktovku vhodnou pro tanečního mistra. Pán Kṛṣṇa si přinesl toto náčiní, aby obohatil svůj požitek z tance rāsa. Śrīla Viśvanātha Cakravartī prohlašuje, že zde zmíněná gopī je Śrīmatī Rādhārāṇī, zatímco dvě gopī, o kterých se mluví v předchozím verši, jsou (v tomto pořadí) Viśākhā a Lalitā.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentuje tento verš takto: „Pán Kṛṣṇa samotný je Nejvyšší Absolutní Pravda a má neomezené energie. Všechny tyto energie přijímají osobní podoby a vybízejí Pána Kṛṣṇu k zábavám. Tak jako vznešený projev Jeho jedné svrchované transcendentální energie projevuje všechny nesčetné energie Pána, Kṛṣṇa se projevuje v tanci rāsa tolikrát, kolik je tam různých energií představovaných gopīmi. Všechno je Kṛṣṇa, ale na základě Jeho touhy Jeho duchovní energie Yogamāyā projevuje gopī. Když takto Jeho vnitřní energie Yogamāyā vytváří tyto zábavy pro obohacení Jeho transcendentálních emocí, je to jako když si chlapec hraje se svým vlastním odrazem. Jelikož však tyto zábavy vytváří Jeho duchovní energie, jsou věčné a samostatně projevené.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī podotýká, že již bylo vysvětleno, že Pán Kṛṣṇa je věčně prostý všech hmotných tužeb a dokonale spokojený na duchovní úrovni.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho se zde mezi řádky vyjadřuje, že po vodních hrátkách si Pán Kṛṣṇa nechal masírovat tělo a pak se oblékl do svých oblíbených šatů, aby pokračoval v zábavách s gopīmi.

Je těžké přeložit slovo rasa, jež vyjadřuje duchovní blaženost pocházející z láskyplného vztahu s Pánem Kṛṣṇou. Tato blaženost je prožívána během duchovních zábav s Pánem a Jeho oddanými. Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvětluje, že velcí vaiṣṇavští básníci jako Vyāsa, Parāśara, Jayadeva, Līlāśuka (Bilvamaṅgala Ṭhākura), Govardhanācārya a Śrīla Rūpa Gosvāmī se ve své poezii pokoušeli popsat milostné vztahy Pána. Tyto popisy ale nejsou nikdy úplné kvůli nekonečnosti Pánových zábav, a proto snaha tyto zábavy oslavovat stále pokračuje a bude pokračovat navždy. Pán Kṛṣṇa zařídil, aby neobyčejné období nádherných podzimních nocí obohatilo Jeho láskyplné zábavy a tyto podzimní noci odnepaměti inspirují transcendentální básníky.

Zatímco Śukadeva Gosvāmī hovořil, král Parīkṣit si všiml, že někteří členové shromáždění na břehu Gangy pochybovali o Pánově jednání. Těmito pochybovači byli karmī, jñānī a další, kteří nebyli oddanými Pána. Pro vyjasnění jejich pochyb klade král Parīkṣit tuto otázku.

Osvíceným osobám je zřejmé, že tyto pochyby vyvstanou v myslích a srdcích těch, kdo nejsou obeznámeni s transcendentálními zábavami Pána. Proto už odnepaměti velcí mudrci a osvícení králové jako Parīkṣit Mahārāja otevřeně vznášejí tyto otázky, aby budoucím generacím poskytli autoritativní odpověď.

Vznešené, mocné osobnosti nezničí zdánlivé překročení mravních zásad. Śrīdhara Svāmī uvádí příklady Brahmy, Indry, Somy, Viśvāmitry a dalších. Oheň pohlcuje vše, co se do něj vloží, ale nemění svou povahu. Podobně ani vznešená osobnost nepoklesne ze svého postavení kvůli nestandardnímu chování. V následujícím verši však Śukadeva Gosvāmī jasně vysvětluje, že pokud se budeme snažit napodobovat vznešené osobnosti, které vládnou vesmíru, výsledek bude katastrofální.

Pán Śiva neboli Rudra jednou vypil oceán jedu a výsledkem bylo, že se mu na krku objevila přitažlivá modrá skvrna. Kdybychom však měli byť jen kapku tohoto jedu vypít my, okamžitě bychom zemřeli. Tak jako bychom neměli napodobovat tuto zábavu Śivy, neměli bychom napodobovat ani činnosti Pána Kṛṣṇy s gopīmi. Měli bychom jasně pochopit, že i když Pán Kṛṣṇa jistě sestupuje proto, aby ukázal náboženské zásady, sestupuje zároveň i proto, aby ukázal, že On je Bůh a my nejsme. To je také třeba ukázat. Pán si užívá se svou vnitřní energií, a tak nás přitahuje na duchovní úroveň. Neměli bychom se snažit Kṛṣṇu napodobovat, neboť budeme krutě trpět.

Slovo īśvara je v sanskrtských slovnících obvykle překládané jako „pán, vládce“ a také „schopný, se silou vykonat“. Śrīla Prabhupāda často překládal īśvara jako „ten, kdo ovládá,“ což výtečně zahrnuje oba tyto základní významy. Vládce by mohl být nechopný, ale ten, kdo ovládá, zařizuje, aby se věci děly. Parameśvara, nejvyšší īśvara neboli svrchovaný vládce je samozřejmě Bůh, Kṛṣṇa, příčina všech příčin.

I když o tom obyčejní lidé, zvláště v západních zemích, nevědí, náš vesmír ovládají mocné osobnosti. Moderní neosobní představa o vesmíru jej líčí jako téměř celý bez života a Země se v něm vznáší bez jakéhokoliv významu. Zbývá nám tedy pochybný „konečný smysl“ zachovávat a reprodukovat náš genetický kód, jehož „konečným smyslem“ je přidávat další článek k řetězci událostí postrádajícímu smysl.

Na rozdíl od tohoto sterilního světa beze smyslu, který si vymysleli nevědomí materialisté, je pravý vesmír plný života – osobního života – a ve skutečnosti plný Boha, jenž prostupuje a udržuje naživu vše, co existuje. Podstatou reality je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a Jeho osobní vztah s nesčetnými živými bytostmi, mezi něž patříme. Některé živé bytosti jsou polapené klamem materialismu neboli ztotožňování se s hmotným tělem, zatímco jiné jsou osvobozené a vědomé si své věčné duchovní povahy. Třetí třídu tvoří ti, kdo postupují po cestě seberealizace z materialistického stavu nevědomosti do osvíceného stavu vědomí Kṛṣṇy.

Realita je v konečném smyslu osobní a božská, a proto nepřekvapuje, jak nám vyjevují védská písma, že náš a další vesmíry jsou spravované velkými osobnostmi, tak jako naše město, stát a zemi řídí zmocněné osobnosti. Když demokraticky přidělíme určitému politikovi právo vládnout, volíme ho proto, že projevuje něco, čemu říkáme „vůdčí schopnosti“. Máme za to, že „zastane svou práci“. Jinak řečeno, jedince volíme, až když je obdařen schopností vládnout; náš hlas z něho nedělá vůdce, ale uznává jeho schopnost, která pochází z nějakého jiného zdroje. Jak Pán Kṛṣṇa vysvětluje na konci desáté kapitoly Bhagavad-gīty, každá živá bytost, která projevuje nějakou neobyčejnou moc, schopnost či vliv, byla nutně zmocněna samotným Pánem nebo Jeho energií.

Ti, které zmocnil přímo Pán, jsou Mu oddaní, a proto jejich moc a vliv napomáhají šíření dobra ve světě, zatímco ti, kdo jsou zmocněni Pánovou matoucí energií, mají s Kṛṣṇou nepřímý vztah, protože neprojevují přímo Jeho vůli. Nepřímo Jeho vůli samozřejmě projevují, protože Kṛṣṇovým řízením působí na nevědomé živé bytosti zákony přírody a postupně je během jejich putování mnoha životy přesvědčují, aby se odevzdaly Nejvyššímu Pánu. Když tedy politici rozpoutávají války, vzbuzují falešné naděje a vytvářejí bezpočet vášnivých plánů pro materialistické osoby, které je následují, nepřímo tím plní Pánův záměr dát podmíněným duším ochutnat trpké plody bezbožnosti.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura překládá slovo īśvarāṇām jako „ti, kdo se stali mocnými díky poznání a askezi“. Když osoba pochopí povahu a vůli Boha a dělá osobní oběť, které je zapotřebí pro dosažení dokonalosti v duchovním životě, Nejvyšší Pán ji zplnomocní, aby představovala Jeho vůli, kterou inteligentně uznala a přijala.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, laskavě sestupuje na Zemi, aby ukázal názorný příklad zbožného jednání. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (3.24): „Kdybych nevykonával běžné povinnosti, celý svět by byl sveden na scestí a tím pádem vlastně zničen.“ Pán tak ve svých různých inkarnacích ukazoval, jak jednat správně v tomto světě. Dobrým příkladem je Pán Rāmacandra, který se choval jako dokonalý syn krále Daśarathy.

Když ale sestupuje samotný Pán Kṛṣṇa, projevuje nejvyšší náboženskou zásadu, totiž tu, že Nejvyšší Pán překonává všechny ostatní živé bytosti a že nikdo nemůže Jeho svrchované postavení napodobovat. Tato nejpřednější ze všech náboženských zásad – že Pán je jedinečný, nikdo se Mu nevyrovná a nikdo Ho nepředčí – byla jasně projevená ve zdánlivě nemravných zábavách Pána Kṛṣṇy s gopīmi. Nikdo nemůže tyto činnosti napodobovat, aniž by si tím přivodil neblahé následky, jak zde vysvětluje Śukadeva Gosvāmī. Toho, kdo si myslí, že Pán Kṛṣṇa je obyčejná živá bytost, která podléhá chtíči, nebo toho, kdo Jeho tanec rāsa pokládá za obdivuhodný a snaží se o jeho napodobování, čeká nepochybně zkáza zmíněná ve 30. sloce této kapitoly.

Nakonec je třeba jasně rozlišit mezi Pánem a Jeho zmocněnými služebníky. Určitý zmocněný služebník Pána, jako například Brahmā, může podle zákona karmy zakoušet zbytek reakcí za své dřívější činnosti. Pán se však do zákonů karmy nikdy nezaplétá. Je na jedinečné úrovni.

Sloka 32 vysvětluje, že ani na vznešené, Pánem zmocněné osobnosti se nevztahují zákony karmy, o samotném Pánu nemluvě. Zákon karmy je ostatně Jeho výtvor a vyjádření Jeho všemohoucí vůle. Jeho činnosti, které koná ze svého čistého dobra, tedy nikdy nepodléhají kritice obyčejných živých bytostí.

My rozhodně nepřijímáme těla, abychom se věnovali transcendentálním zábavám, jako to dělá Pán. My jako věčné duše jsme přijali hmotná těla z donucení, kvůli naší bláhové snaze užívat si tohoto hmotného světa. Všechny Pánovy podoby jsou věčnou duchovní existencí a není možné je srovnávat s naší dočasnou schránkou z masa.

Jelikož je Pán Kṛṣṇa Nejvyšší Pán, jenž sídlí v nitru gopī, jejich takzvaných manželů i všech ostatních živých bytostí, jakého hříchu by se mohl dopouštět, když objímá některé z bytostí, které sám stvořil? Co by mohlo být špatného na tom, jde-li Pán s gopīmi na tajné místo, když již sídlí na tom nejtajnějším místě každé živé bytosti – v hloubi jejího srdce?

Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti vysvětluje, že když Pán Kṛṣṇa sestupuje do tohoto světa ve své původní dvouruké podobě, ze své laskavosti projevuje tuto podobu způsobem, který mohou oddaní podmínění v lidské společnosti vnímat a chápat. Proto je zde řečeno: mānuṣaṁ deham āsthitaḥ – „Přijímá tělo podobné lidskému.“ Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura oslavuje Pánovy milostné zábavy a říká, že tyto romantické hry mají nepochopitelnou duchovní schopnost upoutat znečištěná srdce podmíněných duší. Je nepopiratelnou skutečností, že kdokoliv s čistým, upřímným srdcem, kdo slyší vyprávění o láskyplných zábavách Kṛṣṇy, bude přitahován k lotosovým nohám Pána a postupně se stane Jeho oddaným.

Jelikož gopī milovaly výhradně Kṛṣṇu, Yogamāyā stále neustále chránila jejich vztah s Pánem, přestože byly vdané. Śrīla Viśvanātha Cakravartī cituje z Ujjvala-nīlamaṇi:

„Žárliví manželé gopī se nestýkali se svými ženami, ale s jejich dvojnicemi, jež vytvořila Māyā. Tito muži tedy ve skutečnosti nikdy neměli s božskými ženami z Vraji důvěrný styk.“ Gopī jsou vnitřní energie Pána a nikdy nemohou patřit žádné jiné živé bytosti. Kṛṣṇa je zdánlivě provdal za jiné muže jen proto, aby vytvořil vzrušení z parakīya-rasy, lásky mezi vdanou ženou a jejím milencem. Tyto činnosti jsou absolutně čisté, protože se jedná o Pánovy zábavy, a světci si tyto svrchované duchovní události již odnepaměti vychutnávají.

V Bhagavad-gītě (8.17) Pán Kṛṣṇa vysvětluje: „Tisíc věků podle lidských počtů trvá jeden Brahmův den a stejně dlouhá je i jeho noc.“ Když tedy Pán Kṛṣṇa tančil svůj tanec rāsa, do jedné dvanáctihodinové noci se vešlo tisíc věků. Śrīla Viśvanātha Cakravartī přirovnává toto nepochopitelné vměstnání času ke skutečnosti, že mnoho vesmírů se hladce vejde do šedesáti kilometrů, na kterých se rozprostírá pozemský Vṛndāvan. Nebo můžeme vzít v úvahu, že matka Yaśodā nedokázala obvázat břicho malého Kṛṣṇy mnoha provazy a že jindy ve svých ústech projevil mnoho vesmírů. Transcendentální povahu duchovní reality přesahující světské fyzikální zákony výstižně vysvětluje Laghu-bhagavatāmṛta Śrīly Rūpy Gosvāmīho:

„Nic není nemožné pro Pána, Jeho drahé oddané, Jeho transcendentální sídlo nebo dobu Jeho zábav, neboť to vše je nepředstavitelně mocné.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī dále vysvětluje, že slovo vāsudevānumoditāḥ vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa radil gopīm: „Abychom zajistili úspěch těchto zábav, musíme je vy i Já udržet v tajnosti.“ Slovo vāsudeva, jméno Kṛṣṇy, také označuje Kṛṣṇovu úplnou expanzi, jež jedná jako vládnoucí Božstvo vědomí. Když chápeme slovo vāsudeva v tomto kontextu, pak slovo vāsudevānumoditāḥ naznačuje, že Vāsudeva, vládnoucí Božstvo vědomí, projevil v srdcích gopī rozpaky a strach ze starších příbuzných, a proto se vrátily domů jen s velkým zdráháním.

Zde je jasně vyjevena neobyčejná moc milostných zábav Pána Kṛṣṇy. Kvalitativně jsou Pánovy duchovní, láskyplné zábavy pravým opakem hmotných pletek založených na chtíči až do té míry, že pouhým nasloucháním o Pánových zábavách oddaný překoná pohlavní touhu. Čtením pornografické literatury nebo nasloucháním o hmotné lásce rozhodně pohlavní touhu nepřekonáme, ale naopak posílíme chtíč. Naslouchání nebo čtení o Pánových milostných zábavách má však přesně opačný účinek, protože mají opačnou povahu – jsou čistě duchovní. To, že Pán Kṛṣṇa projevuje svou rāsa-līlu v tomto světě, je tedy jeho bezpříčinná milost. Přilneme-li k tomuto vyprávění, zakusíme blaženost duchovní lásky a díky tomu odmítneme zvrácený odraz této lásky, kterému se říká chtíč. Pěkně to říká Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (2.59): paraṁ dṛṣṭvā nivartate – „Po jediném přímém zážitku s Nejvyšším se již nikdo nevrátí k hmotným požitkům.“