Skip to main content

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

Záchrana Nandy Mahārāje a zabití Śaṅkhacūḍy

Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa zachránil svého otce Nandu z hadího sevření a vysvobodil Vidyādharu jménem Sudarśana od kletby mudrců z Aṅgirovy posloupnosti.

Jednoho dne Nanda Mahārāja a ostatní pastevci posadili členy svých rodin na volské povozy a jeli do lesa Ambikāvanu uctívat Pána Śivu. Poté, co se vykoupali v řece Sarasvatī a uctívali Pána Sadāśivu, podobu Pána Viṣṇua, rozhodli se strávit noc v lese. Zatímco spali, připlazil se hladový had a začal polykat Nandu Mahārāje. Vydĕšený Nanda v úzkosti vykřikl: „Ó Kṛṣṇo! Ó můj synu, prosím zachraň tuto odevzdanou duši!“ Pastevci se ihned probudili a začali hada bít dřevĕnými pochodnĕmi, ale had Nandu nepustil. Pak přišel Pán Kṛṣṇa a dotkl se hada svou lotosovou nohou. Had byl okamžitĕ zbaven svého plazího tĕla a objevil se ve své původní podobĕ poloboha. Řekl jim o své předchozí totožnosti a popsal, jak ho proklela skupina mudrců. Potom vzdal poctu u lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy a na Pánův pokyn se vrátil do svého sídla.

Pozdĕji, bĕhem festivalu Dola-pūrṇimā, si Śrī Kṛṣṇa a Baladeva užívali v lese zábav s mladými ženami z Vraji. Baladevovy a Kṛṣṇovy přítelkynĕ společnĕ zpívaly o Jejich transcendentálních vlastnostech. Když se oba Pánové pohroužili do zpĕvu do té míry, že jím byli zdánlivĕ opojeni, smĕle tam vtrhl Kuverův služebník jménem Śaṅkhacūḍa a začal gopī unášet. Dívky volaly: „Kṛṣṇo, prosíme zachraň nás!“ a On i Rāma se pustili do pronásledování Śaṅkhacūḍy. „Nebojte se!“ zavolal Kṛṣṇa na gopī. Śaṅkhacūḍa se Pánů zalekl, opustil gopī a prchal, aby si zachránil život. Kṛṣṇa ho pronásledoval, rychle se k nĕmu přiblížil a ranou pĕstí srazil Śaṅkhacūḍovi jeho korunní klenot i s jeho hlavou. Potom Kṛṣṇa přinesl klenot zpátky a daroval jej Pánu Baladevovi.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Jednoho dne pastevci, dychtiví vykonat poutní cestu za účelem uctívání Pána Śivy, vyjeli na volských povozech do lesa Ambikā.
Sloka 2:
Ó králi, když tam dorazili, vykoupali se v Sarasvatī a pak oddanĕ uctívali různými obĕtinami mocného Pána Paśupatiho a jeho společnici, bohyni Ambiku.
Sloka 3:
Pastevci dali brāhmaṇům dary v podobĕ krav, zlata, odĕvů a vařených obilovin smíchaných s medem. Potom se modlili: „Kéž je s námi pán spokojen.“
Sloka 4:
Nanda, Sunanda a další velice požehnaní pastevci strávili tu noc na břehu Sarasvatī za dodržování přísných slibů. Postili se a pili jen vodu.
Sloka 5:
V noci se v tom houští objevil obrovský a nesmírnĕ hladový had. Připlazil se po břiše ke spícímu Nandovi Mahārājovi a začal ho polykat.
Sloka 6:
Nanda Mahārāja v hadím sevření vykřikl: „Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, můj milý chlapče! Tento obrovský had mĕ polyká! Prosím, zachraň mĕ. Jsem Ti odevzdaný!“
Sloka 7:
Když pastevci slyšeli Nandův křik, okamžitĕ vyskočili na nohy a vidĕli, že vĕzí v hadovĕ tlamĕ. Celí rozrušení bili hada planoucími pochodnĕmi.
Sloka 8:
Ale přestože hada pálila hořící dřeva, Nandu Mahārāje nepustil. Poté tam přišel Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, vládce svých oddaných, a dotkl se hada svojí nohou.
Sloka 9:
Všechny hadovy hříšné reakce zničil dotek božské nohy Nejvyššího Pána, a tak opustil své hadí tĕlo a zjevil se v podobĕ uctívaného Vidyādhary.
Sloka 10:
Nejvyšší Pán Hṛṣīkeśa se potom zeptal této osobnosti, která před ním stála se sklonĕnou hlavou a pronikavĕ zářícím tĕlem, ozdobeným zlatými náhrdelníky.
Sloka 11:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) Můj milý pane, vypadáš úžasnĕ, když záříš tak nesmírnou krásou. Kdo jsi? A kdo tĕ přinutil přijmout to strašné tĕlo hada?
Sloka 12-13:
Had odpovĕdĕl: Jsem známý Vidyādhara jménem Sudarśana. Byl jsem nesmírnĕ bohatý a sličný a bez překážek jsem ve svém letadle cestoval do všech svĕtových stran. Jednou jsem spatřil nĕjaké nevzhledné mudrce z posloupnosti Aṅgiry Muniho. Z pýchy na svou krásu jsem se jim posmíval, a oni mĕ kvůli mému hříchu donutili přijmout tuto nízkou podobu.
Sloka 14:
To, že mĕ ti milostiví mudrci prokleli, bylo ve skutečnosti v můj prospĕch, protože nyní se mĕ dotkla noha svrchovaného duchovního mistra všech svĕtů, a tak jsem byl zbaven všeho nepříznivého.
Sloka 15:
Můj Pane, Ty ničíš veškerý strach tĕch, kdo u Tebe přijmou útočištĕ, protože se bojí tohoto hmotného svĕta. Dotekem Tvé nohy jsem nyní zbaven prokletí od mudrců. Ó ničiteli neštĕstí, dovol mi prosím vrátit se na svoji planetu.
Sloka 16:
Ó vládce mystických sil, ó vznešená osobnosti, ó Pane oddaných, odevzdávám se Ti. Prosím nařiď mi, co si přeješ, ó svrchovaný Bože, Pane všech pánů vesmíru.
Sloka 17:
Ó Pane, který nikdy neklesáš, pouhý pohled na Tebe mĕ okamžitĕ osvobodil od kletby brāhmaṇů. Každý, kdo zpívá Tvé jméno, očišťuje všechny, kdo slyší jeho zpĕv, stejnĕ jako i sám sebe. Oč prospĕšnĕjší je potom dotek Tvých lotosových nohou?
Sloka 18:
Polobůh Sudarśana takto získal svolení Pána Kṛṣṇy, obřadnĕ Ho obešel, poklonil se, aby Ho uctil, a pak se vrátil na svou nebeskou planetu. Tak byl Nanda Mahārāja vysvobozen z nebezpečí.
Sloka 19:
Obyvatelé Vraji žasli, když vidĕli, jakou sílu má Śrī Kṛṣṇa. Potom, milý králi, dokončili své uctívání Pána Śivy a vrátili se do Vraji. Cestou uctivĕ popisovali Kṛṣṇovo mocné jednání.
Sloka 20:
Jednou se Pán Govinda a Pán Rāma, kteří konají úžasné činy, vĕnovali nočním hrám v lese s dívkami z Vraji.
Sloka 21:
Kṛṣṇa a Balarāma mĕli na sobĕ kvĕtinové girlandy, odĕvy bez jediné skvrny a Jejich ruce a nohy byly krásnĕ ozdobené a potřené. Ženy okouzlujícím způsobem opĕvovaly Jejich slávu, neboť k Nim byly připoutané láskou.
Sloka 22:
Oba dva Pánové chválili soumrak, ohlášený východem mĕsíce a hvĕzd, vánkem s vůní lotosů a včelami omámenými vůní jasmínových kvĕtů.
Sloka 23:
Kṛṣṇa a Balarāma zpívali celou stupnici tónů zároveň. Jejich zpĕv přinášel štĕstí myslím a uším všech živých bytostí.
Sloka 24:
Když gopī uslyšely onu píseň, úplnĕ je omráčila. Zapomínaly samy sebe, ó králi, a tak si ani nevšimly, že se jejich jemné šaty uvolňují a vlasy i girlandy už nemají upravené.
Sloka 25:
Když se Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma takto bavili podle své vůle a zpívali až do stavu zdánlivého opojení, objevil se tam Kuverův služebník jménem Śaṅkhacūḍa.
Sloka 26:
Ó králi, před zraky obou Pánů začal Śaṅkhacūḍa bezostyšnĕ odhánĕt ženy smĕrem na sever. Tyto ženy, jež přijaly Kṛṣṇu a Balarāmu za své Pány, začaly křičet a volat Je.
Sloka 27:
Když Kṛṣṇa a Balarāma slyšeli, že Jejich oddané volají „Kṛṣṇo! Rāmo!“, a vidĕli, že je krade zlodĕj jako krávy, rozbĕhli se za démonem.
Sloka 28:
Pánové v odpovĕď zvolali: „Nebojte se!“ Pak popadli kmeny stromu śāla a rychle pronásledovali toho nejodpornĕjšího z Guhyaků, který pospíchal pryč.
Sloka 29:
Když Śaṅkhacūḍa vidĕl, jak se k nĕmu oba blíží jako zosobnĕné síly Času a Smrti, zmocnila se ho úzkost. Ženy ve zmatku opustil a prchal, aby si zachránil život.
Sloka 30:
Pán Govinda se hnal za démonem, kamkoliv bĕžel, dychtivý sebrat mu jeho klenot z hlavy. Pán Balarāma mezitím zůstal se ženami, aby je chránil.
Sloka 31:
Mocný Pán dostihl Śaṅkhacūḍu z velké vzdálenosti, jako kdyby to bylo zblízka, můj milý králi, a potom pĕstí srazil zlovolnému démonovi hlavu i s jeho klenotem na přílbĕ.
Sloka 32:
Poté, co Pán Kṛṣṇa takto zabil démona Śaṅkhacūḍu a vzal mu jeho zářivý klenot, dal ho s velkým uspokojením svému staršímu bratrovi, zatímco gopī jen přihlížely.