KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ
Záchrana Nandy Mahārāje a zabití Śaṅkhacūḍy
Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa zachránil svého otce Nandu z hadího sevření a vysvobodil Vidyādharu jménem Sudarśana od kletby mudrců z Aṅgirovy posloupnosti.
Jednoho dne Nanda Mahārāja a ostatní pastevci posadili členy svých rodin na volské povozy a jeli do lesa Ambikāvanu uctívat Pána Śivu. Poté, co se vykoupali v řece Sarasvatī a uctívali Pána Sadāśivu, podobu Pána Viṣṇua, rozhodli se strávit noc v lese. Zatímco spali, připlazil se hladový had a začal polykat Nandu Mahārāje. Vyděšený Nanda v úzkosti vykřikl: „Ó Kṛṣṇo! Ó můj synu, prosím zachraň tuto odevzdanou duši!“ Pastevci se ihned probudili a začali hada bít dřevěnými pochodněmi, ale had Nandu nepustil. Pak přišel Pán Kṛṣṇa a dotkl se hada svou lotosovou nohou. Had byl okamžitě zbaven svého plazího těla a objevil se ve své původní podobě poloboha. Řekl jim o své předchozí totožnosti a popsal, jak ho proklela skupina mudrců. Potom vzdal poctu u lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy a na Pánův pokyn se vrátil do svého sídla.
Později, během festivalu Dola-pūrṇimā, si Śrī Kṛṣṇa a Baladeva užívali v lese zábav s mladými ženami z Vraji. Baladevovy a Kṛṣṇovy přítelkyně společně zpívaly o Jejich transcendentálních vlastnostech. Když se oba Pánové pohroužili do zpěvu do té míry, že jím byli zdánlivě opojeni, směle tam vtrhl Kuverův služebník jménem Śaṅkhacūḍa a začal gopī unášet. Dívky volaly: „Kṛṣṇo, prosíme zachraň nás!“ a On i Rāma se pustili do pronásledování Śaṅkhacūḍy. „Nebojte se!“ zavolal Kṛṣṇa na gopī. Śaṅkhacūḍa se Pánů zalekl, opustil gopī a prchal, aby si zachránil život. Kṛṣṇa ho pronásledoval, rychle se k němu přiblížil a ranou pěstí srazil Śaṅkhacūḍovi jeho korunní klenot i s jeho hlavou. Potom Kṛṣṇa přinesl klenot zpátky a daroval jej Pánu Baladevovi.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Jednoho dne pastevci, dychtiví vykonat poutní cestu za účelem uctívání Pána Śivy, vyjeli na volských povozech do lesa Ambikā.
SLOKA 2: Ó králi, když tam dorazili, vykoupali se v Sarasvatī a pak oddaně uctívali různými obětinami mocného Pána Paśupatiho a jeho společnici, bohyni Ambiku.
SLOKA 3: Pastevci dali brāhmaṇům dary v podobě krav, zlata, oděvů a vařených obilovin smíchaných s medem. Potom se modlili: „Kéž je s námi pán spokojen.“
SLOKA 4: Nanda, Sunanda a další velice požehnaní pastevci strávili tu noc na břehu Sarasvatī za dodržování přísných slibů. Postili se a pili jen vodu.
SLOKA 5: V noci se v tom houští objevil obrovský a nesmírně hladový had. Připlazil se po břiše ke spícímu Nandovi Mahārājovi a začal ho polykat.
SLOKA 6: Nanda Mahārāja v hadím sevření vykřikl: „Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, můj milý chlapče! Tento obrovský had mě polyká! Prosím, zachraň mě. Jsem Ti odevzdaný!“
SLOKA 7: Když pastevci slyšeli Nandův křik, okamžitě vyskočili na nohy a viděli, že vězí v hadově tlamě. Celí rozrušení bili hada planoucími pochodněmi.
SLOKA 8: Ale přestože hada pálila hořící dřeva, Nandu Mahārāje nepustil. Poté tam přišel Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, vládce svých oddaných, a dotkl se hada svojí nohou.
SLOKA 9: Všechny hadovy hříšné reakce zničil dotek božské nohy Nejvyššího Pána, a tak opustil své hadí tělo a zjevil se v podobě uctívaného Vidyādhary.
SLOKA 10: Nejvyšší Pán Hṛṣīkeśa se potom zeptal této osobnosti, která před ním stála se skloněnou hlavou a pronikavě zářícím tělem, ozdobeným zlatými náhrdelníky.
SLOKA 11: (Pán Kṛṣṇa řekl:) Můj milý pane, vypadáš úžasně, když záříš tak nesmírnou krásou. Kdo jsi? A kdo tě přinutil přijmout to strašné tělo hada?
SLOKA 12-13: Had odpověděl: Jsem známý Vidyādhara jménem Sudarśana. Byl jsem nesmírně bohatý a sličný a bez překážek jsem ve svém letadle cestoval do všech světových stran. Jednou jsem spatřil nějaké nevzhledné mudrce z posloupnosti Aṅgiry Muniho. Z pýchy na svou krásu jsem se jim posmíval, a oni mě kvůli mému hříchu donutili přijmout tuto nízkou podobu.
SLOKA 14: To, že mě ti milostiví mudrci prokleli, bylo ve skutečnosti v můj prospěch, protože nyní se mě dotkla noha svrchovaného duchovního mistra všech světů, a tak jsem byl zbaven všeho nepříznivého.
SLOKA 15: Můj Pane, Ty ničíš veškerý strach těch, kdo u Tebe přijmou útočiště, protože se bojí tohoto hmotného světa. Dotekem Tvé nohy jsem nyní zbaven prokletí od mudrců. Ó ničiteli neštěstí, dovol mi prosím vrátit se na svoji planetu.
SLOKA 16: Ó vládce mystických sil, ó vznešená osobnosti, ó Pane oddaných, odevzdávám se Ti. Prosím nařiď mi, co si přeješ, ó svrchovaný Bože, Pane všech pánů vesmíru.
SLOKA 17: Ó Pane, který nikdy neklesáš, pouhý pohled na Tebe mě okamžitě osvobodil od kletby brāhmaṇů. Každý, kdo zpívá Tvé jméno, očišťuje všechny, kdo slyší jeho zpěv, stejně jako i sám sebe. Oč prospěšnější je potom dotek Tvých lotosových nohou?
SLOKA 18: Polobůh Sudarśana takto získal svolení Pána Kṛṣṇy, obřadně Ho obešel, poklonil se, aby Ho uctil, a pak se vrátil na svou nebeskou planetu. Tak byl Nanda Mahārāja vysvobozen z nebezpečí.
SLOKA 19: Obyvatelé Vraji žasli, když viděli, jakou sílu má Śrī Kṛṣṇa. Potom, milý králi, dokončili své uctívání Pána Śivy a vrátili se do Vraji. Cestou uctivě popisovali Kṛṣṇovo mocné jednání.
SLOKA 20: Jednou se Pán Govinda a Pán Rāma, kteří konají úžasné činy, věnovali nočním hrám v lese s dívkami z Vraji.
SLOKA 21: Kṛṣṇa a Balarāma měli na sobě květinové girlandy, oděvy bez jediné skvrny a Jejich ruce a nohy byly krásně ozdobené a potřené. Ženy okouzlujícím způsobem opěvovaly Jejich slávu, neboť k Nim byly připoutané láskou.
SLOKA 22: Oba dva Pánové chválili soumrak, ohlášený východem měsíce a hvězd, vánkem s vůní lotosů a včelami omámenými vůní jasmínových květů.
SLOKA 23: Kṛṣṇa a Balarāma zpívali celou stupnici tónů zároveň. Jejich zpěv přinášel štěstí myslím a uším všech živých bytostí.
SLOKA 24: Když gopī uslyšely onu píseň, úplně je omráčila. Zapomínaly samy sebe, ó králi, a tak si ani nevšimly, že se jejich jemné šaty uvolňují a vlasy i girlandy už nemají upravené.
SLOKA 25: Když se Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma takto bavili podle své vůle a zpívali až do stavu zdánlivého opojení, objevil se tam Kuverův služebník jménem Śaṅkhacūḍa.
SLOKA 26: Ó králi, před zraky obou Pánů začal Śaṅkhacūḍa bezostyšně odhánět ženy směrem na sever. Tyto ženy, jež přijaly Kṛṣṇu a Balarāmu za své Pány, začaly křičet a volat Je.
SLOKA 27: Když Kṛṣṇa a Balarāma slyšeli, že Jejich oddané volají „Kṛṣṇo! Rāmo!“, a viděli, že je krade zloděj jako krávy, rozběhli se za démonem.
SLOKA 28: Pánové v odpověď zvolali: „Nebojte se!“ Pak popadli kmeny stromu śāla a rychle pronásledovali toho nejodpornějšího z Guhyaků, který pospíchal pryč.
SLOKA 29: Když Śaṅkhacūḍa viděl, jak se k němu oba blíží jako zosobněné síly Času a Smrti, zmocnila se ho úzkost. Ženy ve zmatku opustil a prchal, aby si zachránil život.
SLOKA 30: Pán Govinda se hnal za démonem, kamkoliv běžel, dychtivý sebrat mu jeho klenot z hlavy. Pán Balarāma mezitím zůstal se ženami, aby je chránil.
SLOKA 31: Mocný Pán dostihl Śaṅkhacūḍu z velké vzdálenosti, jako kdyby to bylo zblízka, můj milý králi, a potom pěstí srazil zlovolnému démonovi hlavu i s jeho klenotem na přílbě.
SLOKA 32: Poté, co Pán Kṛṣṇa takto zabil démona Śaṅkhacūḍu a vzal mu jeho zářivý klenot, dal ho s velkým uspokojením svému staršímu bratrovi, zatímco gopī jen přihlížely.