KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ
Gopī zpívají o Kṛṣṇovi, když se toulá v lese
Tato kapitola obsahuje písně, které gopī zpívají, aby vyjádřily své pocity odloučení od Kṛṣṇy, když během dne odchází do lesa.
S tím, jak nálada odloučení gopī od Śrī Kṛṣṇy neustále sílí, začínají se Jeho jména, podoby, vlastnosti a zábavy spontánně projevovat v jejich srdcích. Scházejí se tedy a společně zpívají: „Kṛṣṇova krása přitahuje mysli všech. Když ve svém trojitě prohnutém postoji hraje na flétnu, přitahuje k sobě manželky Siddhů, létající po nebi se svými manželi, že až zapomínají na vnější skutečnost. Býci, krávy a další zvířata na pastvinách tuhnou extází a s nerozžvýkanou trávou mezi zuby stojí tak nehnutě, že vypadají jako namalované postavy. Dokonce i nevědomé řeky přestávají téct.
Jen pohleďte! Když se Kṛṣṇa oblékne do lesních šatů a hrou na flétnu volá jména krav, i stromy a liány pociťují z lásky takovou extázi, že jim na tělech naskakují vyrážky a míza z nich teče jako potoky slz. Tóny Kṛṣṇovy flétny způsobují, že jeřábi, labutě a další ptáci v jezerech zavírají oči v hluboké meditaci, mraky na nebi ve snaze napodobit vibraci flétny jemně hřmí a dokonce i tak velké autority na hudební vědu, jako je Indra, Śiva a Brahmā, žasnou. A tak jako se my gopī snažíme Kṛṣṇovi obětovat vše, co máme, manželky černého jelena nás napodobují tím, že jdou všude za Ním.
Když se Kṛṣṇa vrací do Vraji, hraje stále na flétnu, zatímco Jeho mladí společníci opěvují Jeho slávu a Brahmā a další přední polobozi přicházejí uctívat Jeho lotosové nohy.“
Takto gopī, pociťující silné odloučení od Kṛṣṇy, zpívají o Jeho zábavách.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Kdykoliv Kṛṣṇa odcházel do lesa, mysli gopī spěchaly za Ním, a tak dívky smutně trávily své dny tím, že zpívaly o Jeho zábavách.
SLOKA 2-3: Gopī řekly: Když Mukunda hraje na flétnu, kterou si přiložil ke rtům, zakrývá její otvory svými jemnými prsty, levou tvář má opřenou o levou paži a své obočí nechává tančit. A polobohyně cestující po nebi se svými manželi Siddhy žasnou. Když tyto ženy naslouchají, upadají do rozpaků nad zjištěním, že jejich mysli se podvolují nátlaku chtivých tužeb, a ve své stísněnosti si neuvědomují, že se jim povolují opasky kolem šatů.
SLOKA 4-5: Ó dívky! Tento syn Nandy, jenž dává radost trpícím, nosí na hrudi nehybný blesk a Jeho úsměv se podobá náhrdelníku z drahokamů. Nyní prosím slyšte něco úžasného. Když hraje na flétnu, všichni býci, jeleni a krávy z Vraji, stojící ve skupinách daleko odsud, jsou těmi tóny omámení, přestávají žvýkat potravu, kterou mají v tlamách, a vztyčují uši. Stojí nehnutě a vypadají, jako kdyby spali nebo jako postavy na obraze.
SLOKA 6-7: Mé milé gopī, někdy Mukunda napodobuje vzhled zápasníka tím, že se ozdobí listy, pavími pery a barevnými hlinkami. Potom ve společnosti Balarāmy a pasáčků hraje na flétnu, aby svolal krávy. Řeky tehdy přestávají téct, neboť jejich voda znehybní extází, kterou cítí, když dychtivě čekají, kdy jim vítr přivane prach z Jeho lotosových nohou. Ale stejně jako my, ty řeky nejsou příliš zbožné, a tak jen čekají s pažemi třesoucími se láskou.
SLOKA 8-11: Kṛṣṇa se toulá po lese ve společnosti svých přátel, kteří živě opěvují slávu Jeho velkolepých činů. Takto se zjevuje jako Nejvyšší Osobnost Božství, projevující svůj nepomíjivý majestát. Když se krávy zatoulají na úbočí kopců a Kṛṣṇa je svolává tóny své flétny, stromy a liány v lese na to odpovídají tím, že jsou natolik obsypané plody a květy, až se zdá, že projevují Pána Viṣṇua ve svých srdcích. Jak se jejich větve tíhou ohýbají k zemi, nitky na jejich kmenech a úponcích jsou zježené extází lásky k Bohu, a stromy i liány vypouštějí proudy sladké mízy.
SLOKA 12-13: Ó bohyně Vraji, když si Kṛṣṇa užívá s Balarāmou na horských úbočích, s květinovým věncem laškovně nasazeným na temeni hlavy, zvučnými tóny své flétny přináší radost všem. Těší tak celý svět. Blízký mrak tehdy v obavách, aby neurazil vznešenou osobnost, hřmí velmi jemně jako doprovod. Sesílá na svého drahého přítele Kṛṣṇu spršky květů a stíní Ho před sluncem jako slunečník.
SLOKA 14-15: Ó zbožná matko Yaśodo, tvůj syn, který je zkušený ve všech technikách pasení krav, vynalezl mnoho nových stylů hry na flétnu. Když přikládá flétnu ke svým rtům, které jsou červené jako plody bimba, a vyluzuje tóny harmonické stupnice v různých melodiích, Brahmā, Śiva, Indra a ostatní hlavní polobozi jsou při zaslechnutí těchto zvuků zmatení. Ačkoliv jsou to nejučenější autority, nedovedou určit podstatu té hudby, a tak sklánějí své hlavy a srdce.
SLOKA 16-17: Když se Kṛṣṇa prochází Vrajou a nohama podobnýma okvětním lístkům lotosu otiskuje do země stopy s charakteristickými znaky praporku, blesku, lotosu a bodce na pohánění slonů, ulevuje tím zemi od bolesti způsobené kopyty krav. Když hraje na svou slavnou flétnu, Jeho tělo se pohybuje s ladností slona. My gopī, které vzrušuje Amor, když na nás Kṛṣṇa laškovně pohlédne, proto stojíme nehybně jako stromy a nevnímáme, že se nám uvolňují vlasy a šaty.
SLOKA 18-19: Nyní Kṛṣṇa někde stojí a počítá své krávy na šňůře drahokamů. Má girlandu z květů tulasī, která nese vůni Jeho milované, a paži si položil na rameno jednoho milujícího přítele pasáčka. Když Kṛṣṇa hraje na flétnu a zpívá, Jeho hudba přitahuje manželky černého jelena, které přicházejí k tomuto oceánu transcendentálních vlastností a usedají vedle Něho. Stejně jako my pasačky se vzdaly všech nadějí na štěstí v rodiném životě.
SLOKA 20-21: Ó nehřešící Yaśodo, tvé drahé dítě, syn Mahārāje Nandy, si svátečně ozdobil oděv jasmínovou girlandou a nyní si ve společnosti krav a pasáčků hraje podél Yamuny, kde baví své drahé společníky. Jemný vánek Mu vzdává úctu svou chladivou vůní santálového dřeva, zatímco různí Upadevové, stojící na všech stranách jako chvalořečníci, hrají, zpívají a přinášejí dary.
SLOKA 22-23: Z velké lásky ke krávám z Vraji zvedl Kṛṣṇa kopec Govardhan. Na sklonku dne, když už shromáždil všechny své krávy, hraje na flétnu píseň, zatímco vznešení polobozi stojící podél cesty uctívají Jeho lotosové nohy a pasáčci, kteří Ho doprovázejí, opěvují Jeho slávu. Na girlandu Mu sedl prach zvířený kopyty krav a Jeho krása, zvýrazněná Jeho únavou, vytváří extatický festival pro oči všech. Kṛṣṇa je měsíc, který vyšel z lůna matky Yaśody, a dychtí plnit touhy svých přátel.
SLOKA 24-25: Když Kṛṣṇa uctivě zdraví své dobrodince, lehce koulí očima, jako kdyby byl opilý. Kolem krku má květinovou girlandu a krásu Jeho měkkých lící zvýrazňuje záře Jeho zlatých náušnic a bělost Jeho obličeje, který má barvu bobulí badara. S radostnou tváří podobnou měsíci, pánu noci, se Pán Yaduovců pohybuje s ladností královského slona. Takto se večer vrací a osvobozuje krávy z Vraji od denního horka.
SLOKA 26: Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, takto se během dne ženy z Vṛndāvanu těšily neustálým zpíváním o zábavách Kṛṣṇy, a mysli i srdce těchto žen, pohroužené v Něm, byly naplněné radostí.