Śrīmad-Bhāgavatam 10.35.26
Verš
śrī-śuka uvāca
evaṁ vraja-striyo rājan
kṛṣṇa-līlānugāyatīḥ
remire ’haḥsu tac-cittās
tan-manaskā mahodayāḥ
evaṁ vraja-striyo rājan
kṛṣṇa-līlānugāyatīḥ
remire ’haḥsu tac-cittās
tan-manaskā mahodayāḥ
Synonyma
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; evam — takto; vraja-striyaḥ — ženy z Vraji; rājan — ó králi; kṛṣṇa-līlā — o zábavách Kṛṣṇy; anugāyatīḥ — neustále zpívající; remire — těšily se; ahaḥsu — během dní; tat-cittāḥ — jejich srdce pohroužená v Něm; tat-manaskāḥ — jejich mysli pohroužené v Něm; mahā — velké; udayāḥ — prožívající svátek.
Překlad
Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, takto se během dne ženy z Vṛndāvanu těšily neustálým zpíváním o zábavách Kṛṣṇy, a mysli i srdce těchto žen, pohroužené v Něm, byly naplněné radostí.
Význam
Tento verš jednoznačně potvrzuje, že takzvaná bolest gopī, když jsou zničené žalem, je ve skutečnosti velkou duchovní blažeností. Na hmotné úrovni je bolest bolestí – tečka. Na duchovní úrovni je však takzvaná bolest jen jiným druhem duchovní extáze. V západních zemích si lidé libují v míchání různých příchutí zmrzliny, aby vytvořili geniální chuťové kombinace. Podobně na duchovní úrovni Śrī Kṛṣṇa a Jeho oddaní dovedně míchají příchuti duchovní blaženosti, a tak byl každý den pro gopī svátkem.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke třicáté páté kapitole desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Gopī zpívají o Kṛṣṇovi, když se toulá v lese“.