Śrīmad-Bhāgavatam 10.35.8-11
Verš
anucaraiḥ samanuvarṇita-vīrya
ādi-pūruṣa ivācala-bhūtiḥ
vana-caro giri-taṭeṣu carantīr
veṇunāhvayati gāḥ sa yadā hi
ādi-pūruṣa ivācala-bhūtiḥ
vana-caro giri-taṭeṣu carantīr
veṇunāhvayati gāḥ sa yadā hi
vana-latās tarava ātmani viṣṇuṁ
vyañjayantya iva puṣpa-phalāḍhyāḥ
praṇata-bhāra-viṭapā madhu-dhārāḥ
prema-hṛṣṭa-tanavo vavṛṣuḥ sma
vyañjayantya iva puṣpa-phalāḍhyāḥ
praṇata-bhāra-viṭapā madhu-dhārāḥ
prema-hṛṣṭa-tanavo vavṛṣuḥ sma
darśanīya-tilako vana-mālā-
divya-gandha-tulasī-madhu-mattaiḥ
ali-kulair alaghu gītām abhīṣṭam
ādriyan yarhi sandhita-veṇuḥ
divya-gandha-tulasī-madhu-mattaiḥ
ali-kulair alaghu gītām abhīṣṭam
ādriyan yarhi sandhita-veṇuḥ
sarasi sārasa-haṁsa-vihaṅgāś
cāru-gītā-hṛta-cetasa etya
harim upāsata te yata-cittā
hanta mīlita-dṛśo dhṛta-maunāḥ
cāru-gītā-hṛta-cetasa etya
harim upāsata te yata-cittā
hanta mīlita-dṛśo dhṛta-maunāḥ
Synonyma
anucaraiḥ — Jeho společníky; samanuvarṇita — podrobně popisované; vīryaḥ — jehož hrdinství; ādi-pūruṣaḥ — původní Pán, Osobnost Božství; iva — jako kdyby; acala — neměnný; bhūtiḥ — jehož majestát; vana — po lese; caraḥ — toulající se; giri — kopců; taṭesu — na úbočích; carantīḥ — které se pasou; veṇunā — flétnou; āhvayati — svolává; gāḥ — krávy; saḥ — On; yadā — když; hi — vskutku; vana-latāḥ — lesní liány; taravaḥ — a stromy; ātmani — v sobě; viṣṇum — Nejvyššího Pána, Viṣṇua; vyañjayantyaḥ — zjevující; iva — jako kdyby; puṣpa — květy; phala — a plody; āḍhyāḥ — hojně obsypané; praṇata — skloněné; bhāra — tíhou; viṭapāḥ — jejichž větve; madhu — sladké mízy; dhārāḥ — proudy; prema — z extatické lásky; hṛṣṭa — zježené chlupy; tanavaḥ — na jejichž tělech (kmenech); vavṛṣuḥ sma — pokropily; darśanīya — z osob přitažlivých na pohled; tilakaḥ — nejúžasnější; vana-mālā — na Jeho girlandu z lesních květů; divya — božská; gandha — jejíž vůně; tulasī — květů tulasī; madhu — sladkostí medu; mattaiḥ — opojených; ali — včel; kulaiḥ — rojů; alaghu — hlasitý; gītam — zpěv; abhīṣṭam — žádoucí; ādriyan — vděčně oceňující; yarhi — když; sandhita — přiložená; veṇuḥ — Jeho flétna; sarasi — v jezeře; sārasa — jeřábi; haṁsa — labutě; vihaṅgāḥ — a další ptáci; cāru — okouzlující; gīta — písní (Jeho flétny); hṛta — unesené; cetasaḥ — jejichž mysli; etya — přicházejícího; harim — Pána Kṛṣṇu; upāsata — uctívají; te — ony; yata — pod vlivem; cittāḥ — jejichž mysli; hanta — ó; mīlita — zavřené; dṛśaḥ — jejich oči; dhṛta — zachovávající; maunāḥ — mlčení.
Překlad
Kṛṣṇa se toulá po lese ve společnosti svých přátel, kteří živě opěvují slávu Jeho velkolepých činů. Takto se zjevuje jako Nejvyšší Osobnost Božství, projevující svůj nepomíjivý majestát. Když se krávy zatoulají na úbočí kopců a Kṛṣṇa je svolává tóny své flétny, stromy a liány v lese na to odpovídají tím, že jsou natolik obsypané plody a květy, až se zdá, že projevují Pána Viṣṇua ve svých srdcích. Jak se jejich větve tíhou ohýbají k zemi, nitky na jejich kmenech a úponcích jsou zježené extází lásky k Bohu, a stromy i liány vypouštějí proudy sladké mízy.
Význam
Roje včel, šílících z božské medové vůně květů tulasī na girlandě, kterou má Kṛṣṇa kolem krku, Mu hlasitě zpívají, a nejkrásnější ze všech osob vděčně oceňuje a chválí jejich píseň tím, že si přikládá flétnu ke rtům a hraje na ni. Okouzlující píseň flétny potom krade mysli jeřábů, labutí a dalších jezerních ptáků. Přicházejí ke Kṛṣṇovi, zavírají oči a za přísného mlčení Ho uctívají tak, že na Něho soustředí své vědomí v hluboké meditaci.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura napsal k těmto veršům několik poučných komentářů. Uvádí přirovnání, že tak jako když vaiṣṇavští hospodáři slyší blížící se saṅkīrtanovou skupinu, cítí extázi a klaní se, cítily stromy a liány ve Vṛndāvanu extázi, když zaslechly Kṛṣṇovu flétnu, a hluboce se svými větvemi a úponky poklonily. Slovo darśanīya-tilaka ve sloce 10 naznačuje nejen to, že Pán je „nejúžasnější (na pohled),“ ale také že se ozdobil přitažlivým načervenalým tilakem z hlíny vṛndāvanského lesa, bohaté na minerály.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī rovněž poukazuje na to, že i když je tulasī v mnoha ohledech vznešená, není běžně považována za zvlášť vonnou rostlinu. Brzy po ránu však tulasī vydává transcendentální vůni, kterou obyčejní lidé nedokáží vnímat, ale transcendentální osobnosti ji plně vnímají. Včely, kterým se dostává té výsady, že mohou poletovat kolem květinových girland, jež nosí Nejvyšší Osobnost Božství, tuto vůni dozajista cítí, a Śrīla Viśvanātha Cakravartī cituje z Bhāgavatamu (3.15.19), že nejvoňavější rostliny na Vaikuṇṭě také oceňují zvláštní kvalifikace Tulasī-devī.
Slovo sandhita-veṇuḥ ve sloce 10 naznačuje, že Pán Kṛṣṇa si přitiskl flétnu pevně ke rtům. A melodie vycházející z této flétny jsou ty nejkouzelnější ze zvuků, jak gopī v této kapitole popisují.