Zabití démona Naraky

Ācāryové vysvětlili různými přijatelnými způsoby, proč Pán Kṛṣṇa s sebou vzal svou manželku Satyabhāmu. Śrīla Śrīdhara Svāmī začíná tím, že Pán chtěl poskytnout své odvážné manželce neobvyklý zážitek a tak ji vzal na dějiště této mimořádné bitvy. Pán Kṛṣṇa také kdysi požehnal Bhūmi, bohyni Země, že nezabije jejího démonského syna bez jejího svolení. Jelikož je Bhūmi expanzí Satyabhāmy, ta mohla Kṛṣṇovi dovolit, aby učinil s nezvykle zlotřilým Bhaumāsurou to, co bylo nutné.

A nakonec, Satyabhāmā byla rozladěna, když Nārada Muni přinesl nebeský květ pārijāta královně Rukmiṇī. Aby Pán Kṛṣṇa Satyabhāmu utěšil, slíbil jí: „Dám ti celý strom s těmito květy,“ a tak zařadil toto obstarání nebeského stromu do svého cestovního programu.

I v dnešní době berou oddaní manželé své manželky na nákupy a Pán Kṛṣṇa tedy vzal Satyabhāmu na nebeské planety, aby opatřil nebeský strom a také vrátil věci, které Bhaumāsura ukradl, jejich právoplatným vlastníkům.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī poznamenává, že v zápalu bitvy se královna Satyabhāmā přirozeně obávala o bezpečnost Pána Kṛṣṇy a modlila se, aby bitva skončila. Tak ochotně svolila, aby Kṛṣṇa zabil syna její expanze Bhūmi.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho když Bhauma pozvedl svůj nepřemožitelný trojzubec, Satyabhāmā sedící na Garuḍovi s Pánem řekla Kṛṣṇovi: „Zabij ho teď“ a přesně to Kṛṣṇa učinil.

Královna Kuntī věnovala tu samou modlitbu, která se nachází v prvním zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, kapitole 8, verši 22. Zde uvedené významy slov a překlad jsou převzaté od Śrīly Prabhupādy.

Můžeme si také povšimnout, že ačkoliv se Kuntina modlitba objevuje na počátku Bhāgavatamu, pronesla ji mnoho let po události zde popsané.

Slovo jagataḥ ve třetím řádku tohoto verše vyjadřuje, že funkce tvoření, udržování a ničení jsou zde zmíněny ve vesmírném kontextu.

Slovo utkaṭam vyjadřuje, že když probíhá konkrétní funkce, ať tvoření, udržování nebo ničení vesmíru, převládne konkrétní hmotná kvalita spojená s touto funkcí.

Bohyně Země se ve svých modlitbách přímo dotýká jemných podrobností transcendentální filozofie. Objasňuje, že i když je Nejvyšší Pán jedinečný a odlišný od svého stvoření, toto stvoření neexistuje nezávisle a vždy spočívá v Něm. Tak jsou Pán a Jeho stvoření zároveň totožní a odlišní, jak vysvětlil Śrī Caitanya Mahāprabhu před pěti sty lety.

Říci, že je všechno Bůh, bez jakéhokoliv rozdílu, je nesmyslné, neboť nic nemůže jednat jako Bůh. Psi, boty a lidé jsou stěží všemocní nebo vševědoucí a také netvoří vesmír. Na druhou stranu existuje skutečný smysl, v němž jsou všechny věci jednotné, protože všechno je částí stejné svrchované absolutní skutečnosti. Pán Caitanya poskytl velmi užitečnou analogii slunce a slunečních paprsků. Slunce a jeho záře jsou jedna skutečnost, neboť slunce je nebeské těleso, které září. Na druhou stranu lze jistě rozlišovat mezi slunečním kotoučem a slunečními paprsky. Současná totožnost a odlišnost Boha a Jeho stvoření je tedy konečným uspokojivým vysvětlením skutečnosti. Vše, co existuje, je Pánova energie, a přesto dává vyšší energii, živým bytostem, svobodnou vůli, aby mohly zodpovídat za morální a duchovní kvalitu svých rozhodnutí a činností.

Celá tato transcendentální věda je jasně a racionálně vysvětlena ve Śrīmad-Bhāgavatamu.

Zde bohyně Země hledá ochranu pro svého vnuka, kterého vyděsily všechny ty hrozivé násilné události, ke kterým právě došlo.

Śrīla Śrīdhara Svāmī podává důkaz od mudrce Parāśary citovaný ve Viṣṇu Purāṇě (5.29.31) o tom, že v Bhaumově paláci bylo ve skutečnosti uvězněno 16 100 dcer králů:

„V komnatách dívek, ó moudrý, ten Pán, jemuž se chrabrostí nikdo nevyrovná, nalezl 16 100 princezen.“

Další příhodný verš z Viṣṇu Purāṇy (5.29.9) zní:

„Démon (Bhaumāsura) unesl neprovdané dcery polobohů, siddhů, asurů a králů, ó Janārdano, a uvěznil je ve svém paláci.“

Je dobře známo, že hmotné bohatství a moc mají sklon vytvářet domýšlivost, a tak může být život v bohatství často královskou cestou do pekla.

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvětluje, že slovo yathā zde vyjadřuje, že každá svatba řádně proběhla. To znamená, že se veškeré Pánovo příbuzenstvo, včetně Jeho matky Devakī, objevilo v každém paláci a zúčastnilo se každé svatby. Jelikož proběhly všechny zároveň, byla tato událost zajisté projevem Pánovy nepochopitelné energie.

Když Pán Kṛṣṇa jedná, činí tak stylově. Není tedy úžasné, že se zároveň zjevil na 16 100 svatbách odehrávajících se v 16 100 královských palácích doprovázen v každém paláci všemi svými příbuznými. Vskutku, toto je způsob, který by se dal od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství očekávat. Koneckonců, není to běžná lidská bytost.

Śrīla Śrīdhara Svāmī dále vysvětluje, že při této konkrétní příležitosti Pán projevil svou původní podobu v každém ze svých paláců. Jinými slovy, aby se zúčastnil svatebních slibů, projevil totožné podoby (prakāśa) ve všech palácích.

Slovo atarka-kṛt je zde významné. Tarka znamená „logika“ a atarka „to, co je nad logikou“. Pán může konat (kṛt) to, co je nad světskou logikou, a tedy nepředstavitelné. Přesto Pánovy činnosti mohou vnímat a do značné míry chápat ti, kdo se Mu odevzdají. To je tajemství bhakti, láskyplné oddanosti Nejvyššímu Pánu.

Śrīla Śrīdhara Svāmī komentuje, že Pán byl stále doma kromě případů, kdy musel odejít za běžnými domácími povinnostmi. A Śrīla Viśvanātha Cakravartī poznamenává, že na Vaikuṇṭhách si Pán Nārāyaṇa užívá pouze s jednou bohyní štěstí a ve Dvārace si Kṛṣṇa užívá s tisícovkami královen, a proto musí být Dvārakā považována za nadřazenější Vaikuṇṭě. V tomto ohledu Śrīla Viśvanātha Cakravartī také cituje tuto pasáž ze Skanda Purāṇy:

„Na tom místě se sešlo šestnáct tisíc gopī s Kṛṣṇou, který je považován za Nejvyššího, Nadduši, útočiště všech živých bytostí. Tyto gopī představují Jeho slavných šestnáct energií, ó bohyně. Kṛṣṇa je jako měsíc, gopī jsou jako jeho fáze a všechny gopī dohromady jsou jako všech šestnáct fází měsíce. Každá z těchto šestnácti skupin gopī, má milá Varāṅgano, se dělí na tisíc částí.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī dále cituje Kārttika-māhātmyu z Padma Purāṇy: kaiśore gopa-kanyās tā yauvane rāja-kanyakāḥ. „Ty, které byly v raném mládí dcerami pastevců, se v dospělosti staly princeznami.“ Ācārya dodává: „Proto tak jako je Pán Dvāraky úplnou expanzí svrchovaně úplného Pána Śrī Vṛndāvanu, jsou Jeho hlavní královny úplnými expanzemi Jeho svrchovaně úplných energií blaženosti, gopī.“