KAPITOLA DVANÁCTÁ
Výměny lásky mezi Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a Jagadānandou Paṇḍitem
Shrnutí dvanácté kapitoly předkládá ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura následovně. Tato kapitola pojednává o proměnách v extázi lásky, které Śrī Caitanya Mahāprabhu projevoval dnem i nocí. Oddaní z Bengálska šli znovu navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua do Džagannáth Purí. Vedoucím byl jako obvykle Śivānanda Sena, který cestoval se svou ženou a dětmi. Po cestě se stalo, že nebylo vše včas zařízeno a Pán Nityānanda neměl řádné ubytování, což Ho poněkud rozrušilo. Rozzlobil se proto na Śivānandu Senu, který měl skupinu na starosti, a v láskyplném hněvu ho kopl. Śivānanda Sena se tímto kopancem od Nityānandy Prabhua cítil velice poctěn, ale jeho synovce Śrīkānty Seny se to dotklo, a proto opustil jejich společnost. Setkal se v Džagannáth Purí se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem dříve, než tam dospěli ostatní.
Toho roku se do Džagannáth Purí vydal navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua i oddaný jménem Parameśvara dāsa Modaka se svou rodinou. Oddaní často zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua k sobě na jídlo. Při loučení s nimi Pán velmi příjemně promluvil. V předchozím roce byl Jagadānanda Paṇḍita vyslán za Śacīmātou s prasādam a látkou. Tento rok se vrátil do Purí s velkou nádobou santálového oleje skvětinovou vůní, určeného k masírování Pánovy hlavy. Protože však Pán olej nepřijal, Jagadānanda Paṇḍita před Ním nádobu rozbil a začal se postit. Pán se Jagadānandu Paṇḍita pokoušel uklidnit a požádal ho, aby pro Něho uvařil. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu jeho vaření přijal, Jagadānandovi to udělalo takovou radost, že svůj půst přerušil.
Text 1: Ó oddaní, nechť se vždy s nesmírným štěstím naslouchá, zpívá a také medituje o transcendentálním životě a vlastnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
Text 2: Sláva dokonale milostivému Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi, který je oceánem milosti!
Text 3: Sláva Advaitovi Ācāryovi, jenž je také oceánem milosti! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jejichž srdce jsou vždy plná milosti!
Text 4: Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla vždy zarmoucená zneustále se vynořujících pocitů odloučení od Kṛṣṇy.
Text 5: Pán naříkal: „Ó Můj Pane Kṛṣṇo, duše Mého života! Ó synu Mahārāje Nandy, kam mám jít? Kde Tě naleznu? Ó Nejvyšší Osobnosti, hrající na flétnu u svých rtů!“
Text 6: V tomto stavu se nacházel dnem i nocí. Nenacházel klid mysli, a tak trávil noci s velkými těžkostmi ve společnosti Svarūpy Dāmodara a Rāmānandy Rāye.
Text 7: Mezitím se ze svých domovů vydali navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua všichni oddaní z Bengálska.
Text 8: Pod vedením Śivānandy Seny, Advaity Ācāryi a dalších se všichni oddaní shromáždili v Navadvípu.
Text 9: Obyvatelé Kulína-grámu a vesnice Khandy se také sešli v Navadvípu.
Text 10: Protože Nityānanda Prabhu kázal v Bengálsku, Śrī Caitanya Mahāprabhu Mu nařídil, aby do Džagannáth Purí nechodil. Tento rok se však s celou skupinou vydal za Pánem.
Text 11: Śrīvāsa Ṭhākura šel se svými třemi bratry a svou ženou Mālinī. Ācāryaratnu také doprovázela jeho manželka.
Text 12: Přišla i manželka Śivānandy Seny se svými třemi syny a připojil se k nim i Rāghava Paṇḍita se svými slavnými balíčky jídla.
Text 13: Śrī Caitanyu Mahāprabhua šli navštívit Vāsudeva Datta, Murāri Gupta, Vidyānidhi a mnoho dalších oddaných. Celkem jich bylo dvě až tři sta.
Text 14: Oddaní nejdříve navštívili Śacīmātu, vyžádali si od ní svolení a potom se s velkou radostí za společného zpívání svatého jména Pána vydali do Džagannáth Purí.
Text 15: Śivānanda Sena na různých místech vyřizoval placení mýta. O každého pečoval a s radostí všechny oddané vedl.
Text 16: Śivānanda Sena se o všechny staral a každému oddanému zajišťoval ubytování. Znal všechny cesty do Urísy.
Text 17: Když jednoho dne skupinu zastavil výběrčí mýta, oddaní mohli pokračovat, ale Śivānanda Sena se zdržel, aby za všechny zaplatil.
Text 18: Oddaní přišli do vesnice a čekali pod stromem, protože nikdo jiný než Śivānanda Sena nedokázal zajistit ubytování.
Text 19: Nityānanda Prabhu mezitím dostal velký hlad a rozčílil se. A protože neměl ani vhodné ubytování, začal na Śivānandu Senu nadávat.
Text 20: Stěžoval si: „Śivānanda Sena Mi nezařídil ubytování a mám takový hlad, že snad umřu. Protože stále nepřichází, proklínám jeho tři syny, aby zemřeli.“
Text 21: Jakmile manželka Śivānandy Seny uslyšela prokletí, začala plakat. Právě v tu chvíli se od mýta vrátil Śivānanda Sena.
Text 22: Jeho žena mu s pláčem řekla: „Protože Pán Nityānanda nedostal ubytování, proklel naše syny, aby zemřeli.“
Text 23: Śivānanda Sena odpověděl: „Ty pošetilá ženo, proč zbytečně naříkáš? Ať moji tři synové zemřou za všechno to nepohodlí, které jsme Nityānandovi Prabhuovi způsobili.“
Text 24: Po těchto slovech Śivānanda Sena šel za Pánem Nityānandou, který hned vstal a kopl ho.
Text 25: Śivānanda Sena měl z toho kopance velkou radost a rychle Pánovi zařídil ubytování v domě mlékaře.
Text 26: Śivānanda Sena se dotkl Nityānandových lotosových nohou a zavedl Ho do Jeho sídla. Když Pána ubytoval, měl velkou radost a promluvil následovně.
Text 27: „Dnes jsi mě přijal za svého služebníka a správně jsi mě za můj přestupek potrestal.“
Text 28: „Můj drahý Pane, to, že jsi mě potrestal, je Tvá bezpříčinná milost. Kdo ve třech světech dokáže pochopit Tvou skutečnou povahu?“
Text 29: „Prach z Tvých lotosových nohou je těžko dosažitelný dokonce i pro Pána Brahmu, a přesto se Tvé lotosové nohy dotkly mého odporného těla.“
Text 30: „Dnes se mé zrození, rodina i činnosti staly úspěšnými. Dnes jsem dosáhl naplnění náboženských zásad, ekonomického rozvoje, uspokojení smyslů a nakonec i oddané služby Pánu Kṛṣṇovi.“
Text 31: Pán Nityānanda měl velkou radost, když to slyšel. Vstal a s láskou Śivānandu Senu obejmul.
Text 32: Nesmírně potěšený chováním Nityānandy Prabhua začal Śivānanda Sena zařizovat ubytování pro všechny vaiṣṇavy, v čele s Advaitou Ācāryou.
Text 33: Jednou zpříznačných vlastností Śrī Nityānandy Prabhua je Jeho rozporuplná povaha. Když se rozzlobí a někoho kopne, má z toho dotyčná osoba ve skutečnosti prospěch.
Text 34: Śrīkānta, syn sestry Śivānandy Seny, se cítil uražený a v nepřítomnosti svého strýce o celé věci promluvil takto:
Text 35: „Můj strýc je dobře známý jako jeden ze společníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale Pán Nityānanda Prabhu mu dává najevo svoji nadřazenost tím, že ho kope.“
Text 36: Śrīkānta, který byl ještě chlapec, po těchto slovech opustil skupinu a sám se vydal za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.
Text 37: Když se Śrīkānta klaněl Pánu, měl na sobě košili a kabát. Govinda mu proto řekl: „Můj drahý Śrīkānto, sundej si nejprve ty šaty.“
Text 38: Když Govinda takto Śrīkāntu upozorňoval, Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nech ho být. Přišel sem nešťastný, tak ať se chová, jak chce.“
Text 39: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Śrīkānty ptal na všechny vaiṣṇavy a chlapec Pánu jednoho po druhém jmenoval a o každém Mu něco sdělil.
Text 40: Když Śrīkānta Sena slyšel Pána říkat, „Něco ho trápí,“ pochopil, že Pán je vševědoucí.
Text 41: O tom, jak Pán Nityānanda kopl Śivānandu Senu, se tedy během svého vyprávění o vaiṣṇavech nezmínil. Mezitím dorazili všichni oddaní a přišli se přivítat s Pánem.
Text 42: Śrī Caitanya Mahāprabhu je všechny přijal stejně jako v minulých letech. Ženy se však na Pána dívaly zpovzdálí.
Text 43: Pán opět pro všechny oddané zařídil ubytování a poté je zavolal k přijímání zbytků jídla obětovaného Pánu Jagannāthovi.
Text 44: Śivānanda Sena představil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi své tři syny, a protože to byli jeho synové, Pán jim prokázal spoustu milosti.
Text 45: Pán Caitanya se zeptal na jméno nejmladšího syna a Śivānanda Sena Pánovi sdělil, že se jmenuje Paramānanda dāsa.
Text 46-47: V minulosti, při jedné návštěvě Śivānandy Seny u Śrī Caitanyi Mahāprabhua, mu Pán řekl: „Až se ti narodí tento syn, dej mu jméno Purī dāsa.“
Text 48: Ten syn byl v lůně Śivānandovy ženy, a když se Śivānanda vrátil domů, syn se narodil.
Text 49: Dítě bylo v souladu s Pánovým nařízením pojmenováno Paramānanda dāsa a Pán mu z legrace říkal Purī dāsa.
Text 50: Poté, co Śivānanda Sena představil dítě Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Pán strčil dítěti do pusy svůj palec u nohy.
Text 51: Oceán štěstí Śivānandy Seny nedokáže nikdo překročit, protože celou Śivānandovu rodinu považoval Pán za svou.
Text 52: Pán potom se všemi oddanými společně poobědval. Po obědě si umyl ruce a ústa a dal pokyn Govindovi.
Text 53: „Dokud žena a synové Śivānandy Seny budou v Džagannáth Purí,“ řekl, „musí dostávat zbytky Mého jídla.“
Text 54: V Nadii bydlel jistý Parameśvara, cukrář žijící nedaleko domu Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 55: Jako chlapec Pán navštěvoval dům Parameśvary Modaky každou chvíli. Cukrář Mu dával mléko a sladkosti a Pán je pak jedl.
Text 56: Parameśvara Modaka měl Pána rád již od Jeho dětství a byl jedním z těch, kdo toho roku přišli Pána navštívit do Džagannáth Purí.
Text 57: Pánovi se poklonil a řekl: „Já jsem ten samý Parameśvara.“ Když ho Pán uviděl, s láskou se ho začal vyptávat.
Text 58: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Buď požehnaný, Parameśvaro. To je velmi dobře, že jsi sem přišel.“
Text 59: Śrī Caitanya Mahāprabhu se při zaslechnutí jména Mukundāra Māty trochu zarazil, ale z náklonnosti k Parameśvarovi nic neřekl.
Text 60: V důvěrném vztahu někdy dochází k porušení formální etikety. Parameśvara proto ve skutečnosti Pána svým prostým a milým chováním v srdci potěšil.
Text 61: Všichni oddaní se zapojili do obřadu čištění chrámu Guṇḍici a tance před ratha-yātrovým vozem stejně jako v minulosti.
Text 62: Čtyři měsíce za sebou se oddaní zúčastňovali všech slavností a jejich ženy, jako například Mālinī, zvaly Śrī Caitanyu Mahāprabhua na oběd.
Text 63: Oddaní z Bengálska s sebou přinesli různá bengálská jídla, která měl Śrī Caitanya Mahāprabhu rád. Doma také uvařili různé druhy obilovin a zeleniny, které pak obětovali Pánovi.
Text 64: Ve dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu zabýval různými činnostmi v kruhu svých oddaných, ale v noci pociťoval velké odloučení od Kṛṣṇy a naříkal.
Text 65: Pán takto strávil čtyři měsíce období dešťů různými zábavami a pak bengálským oddaným nařídil, aby se vrátili domů.
Text 66: Všichni oddaní z Bengálska pravidelně zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua na oběd a Pán s nimi sladce hovořil.
Text 67: Pán řekl: „Všichni Mě přicházíte každý rok navštívit. Cesta sem a zpátky vám určitě působí mnoho nepříjemností.“
Text 68: „Chtěl bych vám to zakázat, ale je Mi s vámi tak dobře, že moje touha po vaší společnosti jen stále roste.“
Text 69: „Śrī Nityānandovi Prabhuovi jsem nařídil, aby neopouštěl Bengálsko, ale On za Mnou stejně přišel a porušil Moje nařízení. Co na to mohu říct?“
Text 70: „Ze své bezpříčinné milosti vůči Mně sem přišel i Advaita Ācārya. Jsem u Něho za Jeho náklonnost zadlužený a nejsem schopný tento dluh splatit.“
Text 71: „Všichni Moji oddaní sem chodí jen kvůli Mně. Opouštějí svoje domovy a rodiny, a spěchají sem po těžko schůdných cestách.“
Text 72: „Mě to nestojí žádnou únavu ani nesnáze, protože zůstávám tady v Níláčale, Džagannáth Purí, a nikam nechodím. To je projev přízně vás všech.“
Text 73: „Jsem žebravý mnich a nemám žádné peníze. Jak budu moci splatit dluh za přízeň, kterou Mi prokazujete?“
Text 74: „Mám jen toto tělo, a proto vám ho odevzdávám. Nyní, jestli chcete, ho můžete prodat, kdekoliv si budete přát. Patří vám.“
Text 75: Když všichni oddaní slyšeli tato sladká slova Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, srdce jim roztála a z očí se jim řinuly nepřetržité proudy slz.
Text 76: Pán své oddané objímal a plakal a plakal.
Text 77: Všichni tam strávili dalších pět až sedm dní, neschopni odejít.
Text 78: Advaita Prabhu a Pán Nityānanda Prabhu přednesli u lotosových nohou Pána tato slova: „Celý svět je Ti přirozeně zavázaný za Tvé transcendentální vlastnosti.“
Text 79: „A přesto znovu poutáš své oddané svými slovy. Kdo by za těchto okolností dokázal někam odejít?“
Text 80: Potom je Śrī Caitanya Mahāprabhu uklidnil a s každým se rozloučil.
Text 81: Pán zvláště poučil Nityānandu Prabhua: „Neměl bys sem stále chodit. Budeš mít Moji společnost v Bengálsku.“
Text 82: Oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua se s pláčem vydali na cestu a Pán zůstal smutný ve svém sídle.
Text 83: Pán každého spoutal svou transcendentální milostí. Kdo dokáže splatit Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi svůj dluh za Jeho milost?
Text 84: Śrī Caitanya Mahāprabhu je zcela nezávislá Osobnost Božství a každého roztančí podle svého přání. Všichni oddaní proto opustili Jeho společnost a vrátili se do svých domovů v různých částech země.
Text 85: Vše se děje na základě Pánovy vůle, stejně jako dřevěná loutka tančí podle vůle loutkáře. Kdo dokáže pochopit vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství?
Text 86: Minulý rok se na Pánův příkaz Jagadānanda Paṇḍita vrátil do města Nadie, aby navštívil Śacīmātu.
Text 87: Když tam přišel, přednesl modlitby u jejích lotosových nohou a pak jí předal látku a prasādam od Pána Jagannātha.
Text 88: Jménem Pána Caitanyi Mahāprabhua se Śacīmātě poklonil a vyřídil jí všechny Pánovy pokorné modlitby.
Text 89: Jagadānandův příchod matku Śacī nesmírně potěšil. Když mluvil o Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, poslouchala ho celé dny a noci.
Text 90: Jagadānanda Paṇḍita řekl: „Má drahá matko, Pán sem někdy přichází a jí vše, co Mu obětuješ.“
Text 91: „Po jídle Pán říká: ,Dnes Mě matka nakrmila až po krk.̀ “
Text 92: „ ,Chodím tam a jím jídlo, které Mi matka nabízí. Ona však neví, že je jím přímo, a myslí si, že to je sen.“
Text 93: Śacīmātā řekla: „Přeji si, aby Nimāi snědl všechnu tu dobrou zeleninu, kterou pro Něho vařím. To je má touha.“
Text 94: „Někdy si myslím, že to Nimāi snědl, ale potom si říkám, že to byl jenom sen.“
Text 95: Jagadānanda Paṇḍita a matka Śacī tak dnem i nocí hovořili o štěstí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 96: Jagadānanda Paṇḍita se setkal se všemi oddanými z Nadie, a ti měli velkou radost, že je s nimi.
Text 97: Poté šel Jagadānanda navštívit Advaitu Ācāryu. Také On měl velkou radost, že ho vidí.
Text 98: Vāsudevu Dattu a Murāriho Guptu přítomnost Jagadānandy tolik těšila, že ho nechtěli nechat odejít ze svých domovů.
Text 99: Z úst Jagadānandy Paṇḍita poslouchali důvěrná vyprávění o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, až se úplně zapomněli ve velkém štěstí, které jim toto naslouchání o Pánu přinášelo.
Text 100: Kdykoliv šel Jagadānanda Paṇḍita navštívit dům nějakého oddaného, ten oddaný se okamžitě zapomněl ve velkém štěstí.
Text 101: Sláva Jagadānandovi Paṇḍitovi! Śrī Caitanya Mahāprabhu mu prokazuje takovou přízeň, že každý, kdo ho potká, si pomyslí: „Nyní jsem získal přímou společnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“
Text 102: Jagadānanda Paṇḍita zůstal nějaký čas v domě Śivānandy Seny, a tehdy tam připravili asi patnáct kilogramů vonného santálového oleje.
Text 103: Tímto aromatickým olejem naplnili velkou hliněnou nádobu a Jagadānanda Paṇḍita ji s velkou péčí přinesl do Níláčaly, Džagannáth Purí.
Text 104: Olej byl svěřen Govindovi a Jagadānanda ho požádal: „Potírej prosím tímto olejem Pánovo tělo.“
Text 105: Govinda proto Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Jagadānanda Paṇḍita přinesl nějaký vonný santálový olej.“
Text 106: „Přeje si, aby si Tvoje Výsost trochou tohoto oleje potírala hlavu pro snížení krevního tlaku z přebytku žluči a vzduchu.“
Text 107: „S velkou péčí přinesl celou velkou nádobu z Bengálska, kde olej vyrobil.“
Text 108: Pán odpověděl: „Sannyāsī nemá, na co by olej použil, a zvláště vonný olej, jako je tento. Okamžitě ho odnes.“
Text 109: „Odnes ten olej do Jagannāthova chrámu. Tam ho mohou pálit v lampách, a tak bude Jagadānandova námaha s jeho výrobou dokonale úspěšná.“
Text 110: Když Govinda sdělil tento vzkaz Jagadānandovi, Jagadānanda mlčel a neřekl ani slovo.
Text 111: Za deset dní řekl Govinda znovu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Jagadānanda Paṇḍita by si přál, abys ten olej přijal.“
Text 112: Když to Pán slyšel, rozzlobeně řekl: „Proč tedy rovnou nevydržovat maséra, aby Mě masíroval?“
Text 113: „Přijal jsem snad sannyās pro takové radosti? Pokud ten olej přijmu, zničí Mne to a všem vám budu pro smích.“
Text 114: „Pokud někdo jdoucí po cestě ucítí ten olej na Mé hlavě, bude si myslet, že jsem dārī sannyāsī, tantrický sannyāsī, který si vydržuje ženy.“
Text 115: Govinda po vyslechnutí těchto slov Śrī Caitanyi Mahāprabhua mlčel. Druhý den ráno přišel Pána navštívit Jagadānanda.
Text 116: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Jagadānandovi Paṇḍitovi: „Můj drahý Paṇḍite, přinesl jsi Mi z Bengálska olej, ale Já ho nemohu přijmout, protože jsem ve stavu odříkání.“
Text 117: „Odnes ten olej do Jagannāthova chrámu, aby ho pálili v lampách. Tak tvoje námaha, se kterou jsi olej připravoval, přinese užitek.“
Text 118: Jagadānanda Paṇḍita odpověděl: „Kdo Ti vypráví všechny ty vymyšlené příběhy? Já jsem žádný olej z Bengálska nikdy nepřinesl.“
Text 119: Po těchto slovech vzal Jagadānanda Paṇḍita nádobu s olejem z místnosti a na dvoře ji před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem rozbil o zem.
Text 120: Po rozbití nádoby se Jagadānanda Paṇḍita vrátil domů, dveře zavřel na petlici a lehl si.
Text 121: Za tři dny přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu k jeho dveřím a říkal: „Můj drahý Jagadānando Paṇḍite, prosím vstaň.“
Text 122: „Chci, abys Mi dnes uvařil oběd. Teď jdu do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha a v poledne se vrátím.“
Text 123: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu takto promluvil a odešel, Jagadānanda Paṇḍita vstal z postele, vykoupal se a začal vařit různé druhy zeleniny.
Text 124: Po dokončení svých poledních obřadů přišel Pán na oběd. Jagadānanda Paṇḍita Pánovi umyl nohy a nabídl Mu místo k sezení.
Text 125: Uvařil jemnou rýži s příměsí ghí a nakupil ji na banánový list. Uvařil také různé druhy zeleniny, které v miskách z banánové kůry rozmístil okolo.
Text 126: Na rýži a zelenině byly položené květy tulasī a před Pánem ležely koláčky, sladká rýže a další Jagannāthovo prasādam.
Text 127: Pán řekl: „Připrav ještě jeden list s porcí rýže a zeleniny, abychom dnes mohli poobědvat společně.“
Text 128: Śrī Caitanya Mahāprabhu držel ruce ve vzduchu a nejedl, dokud Jagadānanda Paṇḍita s velkou láskou a náklonností neřekl následující slova.
Text 129: „Přijmi prosím nejprve prasādam Ty sám a já se najím později. Jak bych mohl odmítnout Tvoji žádost?“
Text 130: Poté Śrī Caitanya Mahāprabhu oběd s velkou radostí přijal. Jakmile ochutnal zeleninu, znovu promluvil.
Text 131: „To jídlo je velmi chutné,“ řekl Pán, „i když vaříš v hněvivé náladě. Z toho je vidět, jak je s tebou Kṛṣṇa spokojený.“
Text 132: „Kṛṣṇa zařizuje, abys tak dobře vařil, protože to jídlo bude osobně jíst.“
Text 133: „Obětuješ Kṛṣṇovi takovou nektarovou rýži. Kdo dokáže odhadnout hranice tvého štěstí?“
Text 134: Jagadānanda Paṇḍita odpověděl: „To vařil ten, který to bude jíst. Co se mě týče, já jen shromažďuji suroviny.“
Text 135: Jagadānanda Paṇḍita Pánovi dál podával různé druhy zeleniny, ale Pán ze strachu nic neřekl a s radostí pokračoval v jídle.“
Text 136: Jagadānanda Paṇḍita Pána tak dychtivě pobízel k jídlu, že Pán snědl desetkrát víc než v jiné dny.
Text 137: Znovu a znovu chtěl Śrī Caitanya Mahāprabhu vstát, ale Jagadānanda Paṇḍita Mu vždy přidal další zeleninu.
Text 138: Śrī Caitanya Mahāprabhu se neodvážil zakázat mu další přídavky, a tak jen pokračoval s jídlem v obavě, že by se Jagadānanda postil, kdyby přestal.
Text 139: Nakonec Pán uctivě řekl: „Můj drahý Jagadānando, už jsi Mě přiměl sníst desetkrát tolik, co jím obvykle. Teď už prosím přestaň.“
Text 140: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zvedl a umyl si ruce a ústa. Jagadānanda Paṇḍita zatím přinesl koření, girlandu a santálovou pastu.
Text 141: Pán přijal santálovou pastu a girlandu, posadil se a řekl: „Teď se tu přede Mnou musíš najíst ty.“
Text 142: Jagadānanda odpověděl: „Můj Pane, jdi si odpočinout. Já ještě něco zařídím a potom přijmu prasādam.“
Text 143: „Rāmāi Paṇḍita a Raghunātha Bhaṭṭa vařili, a já jim chci dát nějakou rýži a zeleninu.“
Text 144: Śrī Caitanya Mahāprabhu tedy řekl Govindovi: „Ty tu zůstaň, a až se Paṇḍita nají, přijď Mi to říct.“
Text 145: Po těchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu odešel. Jagadānanda potom promluvil ke Govindovi.
Text 146: Řekl: „Běž rychle Pánovi masírovat nohy a řekni Mu: ,Paṇḍita se právě posadil k jídlu.̀ “
Text 147: „Schovám pro tebe nějaké zbytky Pánova jídla. Až Pán usne, přijď si sníst svou porci.“
Text 148: Jagadānanda Paṇḍita takto rozdal zbytky Pánova jídla Rāmāiovi, Nandāiovi, Govindovi a Raghunāthovi Bhaṭṭovi.
Text 149: Zbytky jídla po Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi snědl také on sám. Pán potom znovu poslal Govindu.
Text 150: Pán mu řekl: „Jdi se podívat, jestli Jagadānanda Paṇḍita jí, a rychle Mi to přijď říct.“
Text 151: Govinda viděl, že Jagadānanda Paṇḍita opravdu jí, a řekl to Pánovi. Pána tato zpráva uklidnila a šel si odpočinout.
Text 152: Tyto láskyplné výměny mezi Jagadānandou Paṇḍitem a Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem pokračovaly dál vtomto duchu – přesně jako výměny mezi Satyabhāmou a Pánem Kṛṣṇou, o kterých se vypráví ve Śrīmad-Bhāgavatamu.
Text 153: Kdo dokáže odhadnout hranice štěstí Jagadānandy Paṇḍita? Jen on sám je příkladem svého vlastního velkého štěstí.
Text 154: Každý, kdo naslouchá o láskyplných výměnách mezi Jagadānandou Paṇḍitem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem nebo čte Jagadānandovu knihu Prema-vivarta, může pochopit, co je láska, a navíc dosáhne extatické lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 155: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.